22.-28. 6.: Proti ztrátě paměti 2014: Komunismus bolí dodnes

Projekt společnosti Člověk v tísni Proti ztrátě paměti 2014: Komunismus bolí dodnes vrcholí řadou akcí v Praze a dalších městech měst České republiky.

Kampaň Proti ztrátě paměti pořádá již počtvrté společnost Člověk v tísni a její projekt Příběhy bezpráví.

Hlavním smyslem kampaně je projevit úctu obětem komunistického režimu a připomenout, že na zločiny komunismu se nesmí zapomínat.

Jsme přesvědčeni, že svoboda, kterou máme v naší zemi již 25 let, není samozřejmostí a je třeba si jí vážit – i přes některé problémy, která trápí naši současnou společnost. Ostatně mnohé z nich mají své kořeny právě v komunistické minulosti, a proto má letošní kampaň podtitul Komunismus bolí dodnes.

Základní myšlenky kampaně vyjadřuje letošní memorandum, které můžete online podepsat i vy.

Do kampaně se kromě jednotlivců mohou aktivně zapojit také školy a organizace po celé České republice, kterým zdarma poskytneme různé materiály (filmy, plakáty na výstavu, pietní stužky apod.). Program akcí budeme průběžně zveřejňovat na těchto webových stránkách.

V Praze v Národním divadle se ve čtvrtek 26. června bude konat projekce filmu Případ dr. Horáková. Projekce je určena žákům a studentům a naváže na ni pietní průvod spojený s happeningem u pomníku obětem komunistického režimu. Na několika místech v Praze bude k vidění výtvarná instalace s názvem Komunismus bolí dodnes, prostřednictvím které budou zveřejněny osobní vzkazy a výpovědi osobností, které se ke kampani připojí. Podívejte se na přehled akcí v Praze.

Ve spolupráci s organizacemi a se školami se koná řada akcí v různých městech a obcích České republiky. Přijďte se na některou z nich podívat i vy.

V rámci kampaně také vydáváme knihu Komunismu navzdory, která přináší příběhy osobností, jež reprezentují různé formy odporu proti totalitnímu režimu v letech 1948–1989. Texty novináře Adama Drdy jsou doplněny medailonky laureátů Ceny Příběhů bezpráví či osudy lidí objevených studenty při pátrání po obětech komunistického režimu ve svém okolí.

Loňské memorandum Proti ztrátě paměti podepsalo 2 500 lidí, včetně řady známých osobností.

Kampaň Proti ztrátě paměti navazuje na další aktivity projektu Příběhy bezpráví, jehož hlavním cílem je zvyšovat povědomí žáků, studentů i široké veřejnosti o moderních československých dějinách, zejména pak o období komunistického režimu.

Kampaň Proti ztrátě paměti vyvrcholí ve čtvrtek 26. 6. 2014 následujícími aktivitami:

• vzpomínkový happening s držením symbolické minuty ticha u Památníku obětí komunistického režimu, Praha, křižovatka ulic Vítězná a Újezd, 12:00

• výtvarné instalace ve veřejném prostoru „Komunismus bolí dodnes“, kde budou zveřejněny vzkazy a prohlášení osobností, které se ke kampani připojili, Praha, Újezd, Václavské náměstí, Jungmannovo náměstí

• křest knihy Komunismu navzdory a veřejná diskuze Co o naší společnosti říká „causa Kundera“? hosté diskuze: Jaroslav Formánek, Adam Drda, Jiří Peňás, moderuje Pavlína Kvapilová, Praha, Langhans - Centrum Člověka v tísni, 19:00

• Sliby versus realita – výstava plakátů a fotografií přináší srovnání někdejších propagandistických příslibů lepší budoucnosti a následné reality. Barevné socialistické plakáty s budovatelskými hesly kontrastují s dobovými černobílými fotografiemi Karla Cudlína, Dany Kyndrové, Jindřicha Štreita, Jana Šibíka a dalších významných českých fotografů. Zveme vás na neformální vernisáž za osobní účasti Dany Kyndrové a Lubomíra Kotka v úterý 24. 6. v 19.00, Praha, pasáž paláce Lucerna.

• projekce filmu Případ dr. Horáková a pietní průvod studentů, Praha, Národní divadlo /pouze pro školy/

• iniciativa I díky Vám jsme svobodní - předání pamětních medailí pamětníkům komunistického bezpráví, předávají žáci a studenti na mnoha místech po celé ČR

• projekce filmů, diskuze s pamětníky a výstavy v regionech.

Memorandum 2014

V roce 1989 u nás skončil režim budovaný podle zdánlivě ušlechtilé komunistické ideologie. Její zavádění do praxe přineslo, stejně jako všude jinde ve světě, násilí, okrádání, zabíjení, nesvobodu a devastaci ve všech oblastech života. Dědictví komunistického režimu nás provází po celé čtvrtstoletí, které od té doby uplynulo, mnoho problémů současnosti má kořeny právě v období „budování socialistické společnosti“.

Uveďme pár příkladů. Stávající zřejmé odcizení občanů od státu a jeho základních institucí spolu s nízkou ochotou veřejně se angažovat souvisí se čtyřicetiletým každodenním utvrzováním, že vše určuje strana a vláda, tedy ti nahoře, a občan jako jednotlivec sám nic nezmůže. Korupční praktiky, pociťované jako nejbolestnější projev současné demokracie, jsou důsledkem toho, že korupční byl celý předlistopadový systém. Občané byli korumpováni soustavně – za loajalitu dostávali o něco lepší život, členství ve straně startovalo kariéry atd. Přímá korupce se projevovala široce rozšířeným systémem drobných úplatků a protislužeb. Krédo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ se stalo běžně přijímaným životním návodem a dokládá úpadek právního vědomí a vztahu k majetku. Dnešní nižší životní úroveň některých skupin obyvatel, zvláště seniorů, je také ovlivněna nedávnou diktaturou. Je to zřejmé při porovnání s mnohem lepší situací v sousedních západních zemích, které za sebou mají jinou, demokratickou poválečnou historii.

Je úkolem nás všech přispět k řešení současných nedostatků, aby se naše společnost měnila k lepšímu. Využijme k tomu možnosti, které nabízí demokracie – můžeme svobodně vyjadřovat své názory, aktivně vstupovat do veřejného života, bez omezení vybírat politickou reprezentaci. Bohužel se ale zdá, že naopak přibývá lidí, kteří hledají inspiraci v komunistickém režimu, že se čím dál víc prosazuje smířlivý a relativizační pohled na něj. Stále častěji se objevují výzvy po pojmenování jeho pozitiv. Narůstá počet voličů, kteří dávají svůj hlas při volbách komunistické straně. Straně, jejíž někteří
představitelé se otevřeně hlásí k totalitnímu systému, soustavně lžou o našich moderních dějinách, schvalují a podporují nejhorší světové diktatury, v evropské a světové politice prezentují postoje, které jsou v rozporu s obecnými zásadami demokracie a mezinárodními pravidly.

Tyto tendence nelze lehkovážně přehlížet. Varování před důsledky probíhající rehabilitace komunistického režimu a upozorňování na nebezpečí, vyplývající ze zkreslování minulosti, jsou často ironizována a považována za přehánění a strašení. Mnozí takto ještě nedávno označovali i výzvy k obezřetnosti ve vztazích s Putinovým Ruskem, v němž je za vzor považována sovětská minulost s její imperiální rozpínavostí. Letošní události na Ukrajině by měly být dostatečným varováním. Realitou se totiž stalo zdánlivě nepředstavitelné. Otázka, kam chce Česká republika patřit, je nyní ještě aktuálnější.

Zločinnou podstatu komunistického režimu je třeba připomínat. Antikomunistické postoje a aktivity považujeme za stejně důležité jako například aktivity směřující proti neonacismu. Je nutné pojmenovávat, co je pravda a co lež, rozlišovat mezi dobrým a špatným, mezi předlistopadovými statečnými postoji a kapitulantstvím či kolaborací. Zřetelné hodnocení je zásadní, zejména při výchově mladé generace. Ta by měla umět rozeznat případné tendence k oslabování demokracie a vystoupit na její ochranu. Je třeba deklarovat, k jakým hodnotám a postojům se vztahujeme, a mladé lidi k nim vést.

Zlo zůstává zlem, zločiny se z historické paměti nesmějí vytratit.

Komunismus nás totiž bolí dodnes.

Karel Strachota,
ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni


Podrobnosti naleznete na webu ProtiZtrátěPaměti.cz.