Z článku Michaely Svobodové a Markéty Březinové v Mladá fronta DNES vybíráme:
Chování připomínající šikanu na pracovišti (takzvaný mobbing) popisuje třeba bývalý ředitel odboru vzdělávací soustavy Jakub Stárek. S tím se Chládek rozloučil pro „nekompetentnost“. Stárek na ministerstvu působil jedenáct let a nikdo z ministrů si na něj nestěžoval. Z referenta se vypracoval na vedoucího celého odboru. „Úkoly, které jsem mu já zadal, vždy splnil. Vím také, že byl velmi jazykově zdatný. Mohl se ministrovi Chládkovi, který prý jazyky příliš nezvládá, hodit,“ říká Štys.(...)
„Zažil jsem v resortu několik ministrů, ale takový styl práce neměl žádný. Pan ministr Chládek vytváří neustálý psychický tlak na své okolí, on je ministr a tomu se musí všichni podřídit. Nezajímá ho, že má někdo zrovna práci, prostě musí přijít okamžitě. Je pro něj velmi důležité, jak bude vypadat na veřejnosti, ale uvnitř úřadu se chová naprosto odlišně. Je schopný vynadat svým podřízeným za naprosté hlouposti. Má pocit, že všechno zvládne sám a nepotřebuje k tomu žádné odborníky. A podle toho to také vypadá,“ říká jeden ze zaměstnanců, který si nepřeje zveřejnit své jméno.
Další poukazují na rychle se střídající nálady svého šéfa. Ten třeba zadal podřízeným práci a po vypracování si stěžoval, proč to vlastně dělají. Diskuse prý nebyla možná. „Stávalo se, že zesměšňoval zaměstnance před jinými. To on dělal rád, před obecenstvem,“ potvrzuje slova spolupracovníků řidič Kareta.
8 komentářů:
Docela zajímavý článek, který nám alespoň trochu umožňuje sledovat dění v nejvyšších patrech českého školství.
Napadá mne jedině to Kozinovo varování, že "hyn sa hukáže, co do roka a do dne unser neuner Laminger von der Bayernreut dokázala..."
Kdo zná tohoto pána z krajského úřadu, ví své. Když jsem vyprávěla některé scénky svému známému psychiatrovi, označil to velmi vážnou psychickou poruchu hraničící se ztrátou svéprávnosti. Těžké dětství, syndrom zneuznaného nebo týraného dítěte.
Ono už z jeho reakcí na Dobeše bylo znát, že jsou oba z jednoho hnízda. Opět jeden exot na MŠMT.
Soudě podle osobní zkušenosti z jednoho z veřejných senátních slyšení ve srovnání s zážitky z běžného života za jiných okolností, bych se býval mohl obávat, že to by to mohlo být i horší.
Podstatné je, do jaké míry při rozhovoru kloní hlavu a jestli při vyprávění přehrává přímou řeč.
Proč je vždy na mšmt takový lumen? Je mšmt pro politiky něco jako střední vojenská za komunistů? Berou tam každého a hlavní podmínkou je hloupost, neinformovanost a hurá údernictví. Tož za ródinu.
Inu to víte. Ve školství se nerozdávají miliardy na projekty, stavby dálnic či budov, nebo dotace na zatravnění golfových hřišť a chovy dobytka či pěstování řepky. Neorganizují se výběrová řízení na dodávky obrněných vozidel, letadel nebo padáků, ani rozsáhlých a nefunkčních informačních systémů či právních služeb.
Částky, které zde lze někomu přihrát se pohybují pouze v řádech desítek milionů.
Dokonce se tu nedá ani moc často nechat vyfotit s nějakým významným zahraničním státníkem, jako na ministerstvu zahraničí.
Podobně jako ministerstvo kultury se tento resort obvykle přihraje buďto menšímu koaličnímu partnerovi, anebo některému méně důležitému politikovi z vlastní strany. Kdo by taky stál o resort, na který média pouze kydají hnůj kritiky a i případné skvělé kroky a rozhodnutí ministra se projeví tak za deset let, kdy smetanu za ně slízne někdo úplně jiný.
Inu, pane poste restante, vnimam neodbytny pocit, ze k lizani to, co po panu ministrovi zbude, opravdu ale opravdu nebude. Tedy pokud nepreferujete nejakou perverzni uchylku.
Však jsem taky napsal "případné skvělé kroky a rozhodnutí ".
Zkrátka ve školství se okamžité politické body a popularita dají získat leda tak nějakým hurá rozhodnutím, jako to třeba zkoušel onehdá Dobeš. Chládek se ho, zdá se, pokouší napodobit. Ale nechci vystavovat předčasný účet. Abych nepodlehl syndromu vyhoření, snažím se být optimistou.
Pokud současný ministr zapomene na ptákoviny typu třetí hodina tělocviku, nebo zahájení školní docházky až v sedmi letech a začne řešit skutečné problémy, není vše ztraceno.
Kdyby třeba jen uskutečnil jednu svou myšlenku a nahradil financování škol paušálem za hlavu žáka nějakým smysluplnějším a fungujícím modelem, budu ho milovat.
Okomentovat