Videomedailonek učitelky Jany Jelínkové vznikl v rámci kampaně CHCI UČIT a představuje učitelku první třídy, která může srovnávat. Práci ve školství s prací v reklamní agentuře, přípravu pedagogické fakulty se školní realitou i to, jak rychle se můžeme naučit číst. A také dodává, že klíčová je spolupráce mezi rodiči a školou. Proto nemáme říkat před dětmi, že „paní učitelka je kráva“. To už je lepší říct to rovnou jí a nekazit radost vlastním dětem.
Smyslem medailonků je představovat kvalitní a inspirativní učitele z celé České republiky a měnit představy veřejnosti o učitelích a jejich práci. Zároveň medailonky přinášejí podněty ke změnám, které by české školství potřebovalo. Jana Jelínková říká, že pedagogická fakulta ji na praxi rozhodně nepřipravila, chybí jí průběžný profesní rozvoj a velmi by ocenila možnost jít se dívat, jak učí jiní učitelé a učit se od nich. Také komentuje téma praktických škol a obhajuje je s tím, že každé dítě má ve škole zažívat úspěch.
Každý portrét na stránkách projektu CHCI UČIT najdete v krátké verzi představující osobnost učitele a v delší verzi, které je více zaměřena na konkrétní učitelský problém či pracovní postup. Jana Jelínková například vysvětluje, jak funguje genetická metoda čtení.
Osmiminutový medailon Jany Jelínkové v režii dokumentaristy Libora Kozáka si prohlédněte ZDE.
Jana Jelínková, učitelka a zpěvačka kapely Sto zvířat, řekla: „Vždycky to rodičům říkám, že by měli držet se školou a že když si myslí, že paní učitelka je kráva, tak že mají přijít za paní učitelkou a říct jít to. A neříkat to před těmi dětmi, protože jim vezmou veškerý hračky. Tečka.“
8 komentářů:
Ano, takhle se mají řešit problémy. Ne pomlouvat za rohem, ale přijít na úřad, postavit se před XY a říct mu to do očí. Ať žije upřímnost a kultůra.
Na druhou stranu ten rozhovor je o něčem úplně jiném a vyvolává sice diskusi, ale titulek je mimo smysl rozhovoru.
Nevím, se kterým zvířetem se identifikuje slovutná pěvkyně Jana Jelínková z kapely Sto zvířat, ale z uvedené stovky si taky mohla vybrat něco subtilnějšího. Na druhou stranu kráva je poměrně užitečné zvíře, bez kterého by člověk nepřežil. Nejsem si příliš jistá, zda styl konverzace, který Jana Jelínková v rámci kampaně CHCI UČIT rodičům doporučuje, je ten nejvhodnější. Faktem je, že po proběhnuvší výměně názorů mezi rodiči a učitelkou (je-li opravdu paní učitelka to zvíře), bude mít dítě ve třídě přímo báječnou situaci, že začne uvažovat o emigraci na Galapágy. Tak nevím, kdo tady kráva!?!
Že je kráva neříkajte ani paní učitelce, řekněte to ředitelce školy.
Tedy, že kráva je ta učitelka, samozřejmě.
To však neplatí v případě kaskádního řazení krav v instituci. Není to jaksi komu říct. Jako dnes v politice, jeden lumen vedle druhého.
Nenakouslo se v rozhovoru zbytečně moc témat, takže výsledek je velmi povrchní?
Předpokládám, že tedy může i učitelka říci rodičům, že jsou idioti a že na své dítě kašlou, je to tak?
Ale jaképak řeči.
Beze svědků standardně přes držku, před svědky trestní oznámení.
Jinak ty rodiče nevychováme.
Kdo takovou perlu vypustí z úst, zaslouží opovržení, i kdyby to "myslel dobře".
Lidi, dávejte si trochu pozor na jazyk, všichni, všude a stále, díky.
Okomentovat