Martina Schrötterová. Kyberšikana učitele

Článek shrnuje informace o poměrně častém jevu, a sice o zneužívání internetu žáky k šikanování učitelů, popisuje systémová řešení realizovaná ve světě a  související domácí dokumenty.


Zneužívání informačně komunikačních technologií k zesměšňování, obtěžování či jinému hanobení druhého, tzv. kyberšikana je bezesporu nešvarem, který si našel své místo i ve školském prostředí. Jejími oběťmi nejsou jen žáci a studenti, ale také učitelé. Tisková zpráva Symantecu ze 17.11.2011 uvádí, že jeden z pěti učitelů osobně zažil, nebo je mu znám jiný učitel, který má zkušenosti s kyberšikanou.

Celá řada zemí si již uvědomila naléhavost problému a přijala bezpečnostní a mnohdy i právní opatření. Spojené státy americké, považují kyberšikanu od roku 2006 za federální zločin. Kalifornie schválila v roce 2008 zákon, který umožňuje školám vyloučit studenty, kteří kyberšikanovali své spolužáky či zaměstnance školy [1]. Jižní Korea považuje kyberšikanu za společenský problém a v zemi fungují speciální policejní týmy, které jsou vyčleněny pouze na boj s tímto jevem.

V mnoha dalších zemích, např. v Polsku, které provedlo v roce 2006 rozsáhlou školskou reformu s názvem „Nulová tolerance“, je na školních sítích filtrován přístup k internetu a platí zákaz používání mobilních telefonů při výuce. Server ZDNet publikoval vloni článek upozorňující na problém kyberšikany ve Skotsku. Odboráři, kteří zastupovali učitele středních škol, obviňovali vládu z nečinnosti, protože nebojuje proti využívání mobilních technologií žáky k obtěžování pedagogů. Zástupci odborů upozorňovali na to, že stres, kterému jsou učitelé při výuce vystaveni, je v současné době extrémně vysoký a efektivní boj s kyberšikanou by jistě pozitivně ovlivnil stávající situaci, kdy čím dál tím méně absolventů vstupuje do učitelského povolání nebo jej často opouští po několika letech [2].

Kyberšikana ve školství je bezesporu rostoucím problémem, kterým se začíná intenzivněji zabývat i česká společnost. Zveřejněné výstupy z doposud provedených průzkumů jsou dostatečně vypovídající:

• 8% procent dětí natáčí svého učitele (Český rozhlas – Radiožurnál, 7.4.2009)
• 20% dětí si myslí, že natáčet si učitele na video je zábava (Informační servis MV, str. 23, únor 2010)
• 31% dětí někdy zhlédlo zesměšňující video - chlapci výrazně více než děvčata, 34% x 27%, (Výsledky výzkumu Kyberšikana na českých školách, Informační portál Minimalizace šikany, 2009)
• Četnost sledování videí zesměšňujících učitele roste s věkem - více než polovina žáků v 8. – 9. třídě ZŠ alespoň jednou zhlédla takové video (Výsledky výzkumu Kyberšikana na českých školách, Informační portál Minimalizace šikany, 2009)
• Nejméně 78% agresorů je ze stejné školy jako oběť(Výsledky výzkumu Kyberšikana na českých školách, Informační portál Minimalizace šikany, 2009)
• Více než polovina dotázaných dětí již slyšela o případu kyberšikany učitele (Metodický materiál pro PP, str.10, NCBI 2012):
  - 6% dětí uvedlo, že se případ kyberšikany učitele odehrál u nich na škole
  - 7% dětí zná případ z jiné školy
  - 32% dětí zná nějaký případ z médií.

Kyberšikana vyskytující se ve školském sektoru je nejrozšířenější formou šikany. „Zahraniční výzkumy šikany napříč zaměstnáními ukazují, že práce ve školství je jednou z těch nejrizikovějších“ [3].  Některé případy kyberšikany, jejichž obětí byl učitel, se objevily také v našich médiích. Spouštěčem těchto kauz bývá v drtivé většině video natočené mobilním telefonem, posléze umístěné na YouTube, které je nejvyužívanějším prostorem k šíření takových záznamů. Většina nahrávek bývá po nahlášení odstraněna, ale články a materiály vážící se k nim se dají snadno dohledat, např: Bývalý ředitel školy, natočený dětmi při pohlavkování, spáchal sebevraždu.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.