Stále diskutovaný problém zavádění technologií do škol a jejich začlenění do vyučování ve třídách, zejména základních škol, závisí nejen na samotném technologickém vybavení, a s tím spojených nemalých finančních prostředků, ale také na koncepci vyučovacích hodin, to znamená na připravenosti učitelů zvládat tyto nové nároky na ně kladené.
Je nutné zdůraznit, že vyučovat s podporou počítačů je něco zcela odlišného než si například pouze vytvářet přípravu na vyučování. Avšak zdatného a kvalitního pedagoga počítač v žádném případě nahradit nemůže. Expertka na vzdělávací technologie a zakladatelka agentury 21st Century Collaborative Sheryl Nussbaum-Beach z Virginie říká:„Učitelé nebudou nahrazeni novými technologiemi, ale učitelé, kteří je nepoužívají, budou nahrazeni těmi, kteří je ve výuce využívají.“ [1]
Se zajímavým a neobvyklým způsobem efektivního vzdělávání učitelů bez dodatečných finančních prostředků přišli veškolském obvodu Garnet Valley v americkém státě Pensylvánie. Inspirací pro ně byl průzkum a hlasování stovek tisíc žáků, rodičů, učitelů i vedoucích představitelů školství v rámci projektu zvaného Project Tomorrow´s Speak Up (vizSpeak Up mluví stále hlasitěji o digitální izolaci škol), který se zabývá aktuálními otázkami využití technologií ve školách. Podle něj je největším problémem v této oblasti nízký profesní rozvoj, konkrétně schopnost učitelů využívat nové technologie ve výuce. [2]
Obvodní šéf technologického oddělení Paul Sanfrancesco vytvořil vizi, jak efektivně začlenit nové a stále se vyvíjecí trendy do výuky a zároveň tímto vzdělávacím konceptem učitele v žádném případě neodradit. Společně s centrální správou a školskou radou byl zpracován reálný plán na založení tzv. Technologické Akademie pro přípravu a školení učitelů na využívání nových technologií ve výuce. Účelem této Akademie pro učitele je nabízet pedagogům možnost přístupu k inovativním technologiím a aktivně je zapojovat do vzdělávacího procesu. Bylo nutné navrhnout takové postupy, které integrují využití moderních technologií do aktuálních vzdělávacích plánů škol. Mezi učiteli zpočátku převládalo přesvědčení, že zaváděním nových technologií podporovaných koncepcí je na ně vyvíjen nepřiměřený tlak. Tyto procesy vzbuzovaly následně v řadách pedagogů nemalý strach.. [2]
Paul Sanfrancesco k tomu říká: „Čím více se podaří propojit nové technologie s obsahem výuky, tím snazší a méně děsivé se to pro učitele stane, technologie budou méně cizí a budou více chápány jako nástroje, které pomáhají učit. Je velmi důležité si uvědomit, že je nezbytně nutné rozvíjet přímý kontakt s učiteli. Když se to daří, vše nové se stává méně nedůvěryhodné.“[2]
Na doporučení ředitelů jednotlivých škol obvodu byli vybráni profesně zdatní učitelé, tzv. učitelé-trenéři. S nimi Paul Sanfrancesco v první polovině roku 2007 navrhl první strukturu Akademie a byly zpracovány podrobné postupy, jak se tímto učitelem-trenérem stát a jaká je náplň jeho práce. Rovněž byly zabezpečeny nezbytné partnerské vztahy s místní Neumann University včetně sponzorských příspěvků od firem Dell, Apple a Delco. Vzdělávací program je koncipován tak, že se učitelé přihlašují na jaře. V červnu pak probíhá krátký úvod a následně během letních měsíců se pod vedením učitelů-trenérů konají čtyři po sobě jdoucí kurzy ukončené ročníkovou prací. Celý program doprovází soustavná společná komunikace účastníků o získaných zkušenostech, která je pro nenásilný profesní rozvoj učitelů velmi důležitá. Učitelé jsou slučováni do skupin podle typů škol, předmětů a stupně vyučované třídy, nikoliv podle znalostní úrovně, čímž zároveň dochází i k předávání zkušeností mezi frekventanty a ke zmírnění úzkosti začátečníků z nových technologií. [2]
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
0 komentářů:
Okomentovat