U žáků se oceňovalo sezení potichu, pozorné naslouchání a učení se nazpaměť. Žáci, kteří povídali a zabývali se jinými věcmi, byli trestáni. V prostředí bohatém na informace je třeba umět informace zvažovat a kriticky hodnotit. Dobří žáci proto informace zpochybňují, hledají argumenty, diskutují, spolupracují s ostatními. Možnost volnějšího pohybu po třídě, domlouvání, společné řešení zadání už by nemělo být hodnoceno jako rušivé, ale jako známka produktivního učení (k proměnám pedagogiky ve třídě bohaté na digitální technologie více zde).
Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání provedlo výzkumné oddělení společnosti Scio.
9 komentářů:
"U žáků se oceňovalo sezení potichu, pozorné naslouchání a učení se nazpaměť."
Jděte s tím už do prdele.
Mimochodem ve fyzice dobří žáci informace o fyzikálních zákonech povětšinou nezpochybňují, jenom debilové nevládnoucí sčítáním, odčítáním a malou násobilkou mají pořád nějaké připomínky.
Kdysi jsme měli ukázněné a slušné mamlasy, kteří si všechno zapamatovali a v jimi zbudovaném světě žijeme, abychom si nový svět nechali postavit od neukázněných, pobíhajících, nesoustředěných mamlasů, kteří si nic nepamatují, protože to přece není potřeba a tetička Wikipedie a strýček Google za ně všechno vědí. A k tomu expert na školství, který se živí psaním detektivek pro televizi uklidňuje voliče, že to neva, že tak je to dobre, bo tak to ma byt.
Něco tak pitomého a vyumělkovaného, jako jsou televizní dedektývky, se jen tak nevidí. To, že se tam mluví sprostě a teče krev, je do reality, kde oběť ostrouhá ze všech nejvíc a gauner se tlemí, neposune.
Mimochodem, článek je o něčem úplně jiném pro jinou věkovou skupinu;-)
Ale což, hlavně si dloubnout ;-(
článek je o něčem úplně jiném pro jinou věkovou skupinu
Vskutku? Já ten článek ani nečetl.
Dloubat je třeba silně a vytrvale. Neustále hrozí nebezpečí, že se v Emerice na nějaké konferenci někdo uprdne, a k nám to dorazí jako tsunami školské revoluce.
Ještě k těm dedektývkám. Všimli jste si, že delikventa lapí vždycky? V nejhoším případě v příštím díle. A tady? Když už jej identifikují, nemohou jej zastihnout doma, aby mu předali obvinění, zatímco Nóva s ním točí rozhovory. A když už jej zatknou, tak jim uteče. Nebo jej vyšetřují a soudí tak dlouho, že jej pak pustí na amnestii, a ještě mu proplatí ušlý zisk.
To je to Feřtekovo 'pojetí světa'. Zřejmě nerozlišuje mezi televizní tvorbou a realitou školního dne.
Jo, jo - realita je taková, že ho zastihnou, dělají prohlídku a on jim uteče přes záchod až do Jižní Afriky. Ale asi závisí na míře provinění a stavu konta.
Jinak anotace a článek se míjí tak, že už to více nejde. Záměr Scia, ČŠ nebo nechtěného? O to mi šlo a nějak mi to v příspěvku uteklo za okraj.
Já Vám, pane krtku, rozumím. Tak či onak, až budu mít chvilku, si přečtu, k čemu se to tu vlastně vyjadřuji, abych nebyl úplně za tatrmana, jako ti naši školští odbornící a konzultantí.
Faktem ale zůstátvá, že se mi docela zamlouvá ta paralela tvorby scénáře televizního seriálu a školské reformy, naboť se mi nazdává, že mají obě nemálo shodných prvků. Tedy v uchopení reformními scénáristy určitě.
To se někde vyštrachá nějaký námět a vymyslí řádná zápletka. Pak se to lehce převypráví, ozvláštní a především zdramatizuje. Navalí se tam atraktivní prostředí, pár zajímavých figurek, alespoň jedna komická a příběh se pěkně rozvine a zašmodrchá. Nakonec nezbude, než aby se do to už konečně vložil hrdina, a problém rozetne. Padouši jsou ztrestáni a diváci šílí.
Takže už jenom zjistit, jestli těch diváků bylo dostatek a na co zabrali především. Můžeme se směle poplácat po rameni a dát si kafííčko.
Popřípadě zajít pro gáži. To vlastně taky především.
"U žáků se oceňovalo sezení potichu, pozorné naslouchání a učení se nazpaměť."
Jděte s tím už do prdele.
Nevím, proč se anonym z 21:30 rozčiluje. To je prostě jen realizace požadavku obsaženého například v Obecné didaktice pro ústavy učitelské (napsal František Švadlenka, vydal B. Stýblo v Praze 1920): "Při vyučování hleď docíliti naprostého ticha. Netrp šepotu, napovídání, zbytečného smíchu, jídla, všelikého vrtění, otáčení a šoupání nohama ..." Může škola stále fungovat na stejných principech? To se po téměř 100 letech nic nezměnilo?
Změnilo. O počítačích během výkladu nebo samostatné práce žáci mohou jíst (odsunuti od počítače), o matematice během písemky je to ani nenapadne a ani když na tom netrvám, tak sami od sebe občas během procvičování šeptají, aby nerušili spolužáky. Ohleduplnost se tomu říká. A jsem tomu rád.
Okomentovat