Ministerstvo školství vyslyšelo požadavky krajů a některých ředitelů, ale návrh pravděpodobně přinese mnoho technických a organizačních obtíží a kvalitu škol zvednout nemůže.
Stručná zmínka ministra školství Marcela Chládka, že uvažuje o zavedení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, zvedla vlnu mediálního zájmu. Jde ale zatím opravdu o prvotní nápad, jehož konkrétní obrysy a zadání musí teprve vzniknout. Přinášíme přehled rizik a nežádoucích důsledků, které podobně ambiciózní projekt pravděpodobně přinese.
První informace říkají, že by se zkoušky skládaly elektronicky na středních školách, pravděpodobně z matematiky, češtiny, cizího jazyka, případně obecných studijních předpokladů. Testy by byly jednotné, k přijetí na různé školy (průmyslovky, gymnázia) by byl nutný pokaždé jiný stupeň úspěšnosti v testu. Za těchto předpokladů vidíme tato rizika:
První informace říkají, že by se zkoušky skládaly elektronicky na středních školách, pravděpodobně z matematiky, češtiny, cizího jazyka, případně obecných studijních předpokladů. Testy by byly jednotné, k přijetí na různé školy (průmyslovky, gymnázia) by byl nutný pokaždé jiný stupeň úspěšnosti v testu. Za těchto předpokladů vidíme tato rizika:
- Technické a organizační problémy.
Testovací systém NIQES, který chce ministerstvo použít, zatím počítá s počítačovým vybavením základních škol. Ale tam nelze testovat, protože učitelé ZŠ jsou motivováni k co nejlepším výsledkům žáků v podobném testování a hrozilo by zkreslení. Na středních školách technická infrastruktura chybí a bude těžké se vyrovnat s tím, že na některé školy se hlásí až trojnásobek zájemců, jinde je zájem malý. Tyto technické obtíže a disproporce nebude snadné odstranit.
- Zúžení obsahu vzdělávání.
Jednotné testy pro všechny střední školy ze dvou tří předmětů povedou k ústupu od soustředění na kompetence, které zmiňuje Rámcový vzdělávací program pro základní školy, a přesune pozornost opět především na testovatelné učivo.
- Příliš silný nástroj deformující vzdělávací soustavu.
Ustoupili jsme od plošného testování v devátých třídách a nahradili je testováním na výběrovém vzorku. Tady by ale fakticky existovalo jednotné plošné testování naprosté většiny žákovské populace, navíc s dosti fatálními důsledky pro další život každého dítěte. Školní vzdělávací programy by šly stranou, školy by směřovaly své vzdělávání k tomuto testu, podobně jako na Slovensku směřují k závěrečnému testování nazvanému Monitor. A to se všemi negativními důsledky.
- Nekoncepční opatření z hlediska dlouhodobých strategií vzdělávání.
Ministerstvo ustoupilo tlaku krajů, které ve své působnosti často už tyto jednotné zkoušky organizují, ale je otázka, jak takový krok souzní s dlouhodobými koncepcemi, které na ministerstvu paralelně vznikají. V moderních vzdělávacích systémech je snaha přenést rozhodování o podobě vzdělávání na co nejnižší úroveň, tedy na ředitele, učitele a mnohdy i na studenty. Toto by byl jasný krok opačným směrem. K centralizaci a zdánlivě jednoduchému, ale ve skutečnosti technokratickému řešení, které buď nezmění nic, nebo přinese více škody než užitku.
- Další snížení motivace ředitelů skutečně pedagogicky vést svou školu.
Mnohé školy, ať už užívají přijímací testy nebo ne, doplňují přijímací řízení i pohovory, nezkoumají jen znalosti, ale i osobní zralost a kompetence žáků. Tady jim opět odebereme možnost vybrat si studenty podle jejich a svých potřeb a nahradíme ji strojovým státním mechanismem. Byl by to jen další signál, že nemá cenu se o něco snažit.
Tomáš Feřtek, odborný konzultant EDUin, o.p.s., řekl: „Je ocenitelné, že i ministr si je vědom, že samotné zavedení jednotných přijímaček nezvýší ani kvalitu základních ani středních škol. Jsme teprve na začátku debaty o jednotných přijímačkách a měli bychom k nim přistupovat velmi obezřetně. Šlo by o velmi silný nástroj, který by pravděpodobně deformoval snahu odklonit se od čistě znalostního vzdělávání směrem ke kompetencím pro život. Existuje riziko, že jediným krokem zlikvidujeme další snahy o koncepční a moderní rozvoj vzdělávání.“
19 komentářů:
Z jednoho pohledu: Ve Zlínském kraji jednotné přijímačky máme a nic to neřeší. Limit 28 bodů ze 130 možných ze SCIO testů stanovený dohodou ředitelů je tak směšný, že stejně berou na maturitní obory i téměř propadlíky.
Na druhou stranu nelze okomentovat toto: "Šlo by o velmi silný nástroj, který by pravděpodobně deformoval snahu odklonit se od čistě znalostního vzdělávání směrem ke kompetencím pro život."
Opravdu nedejbože, aby naše děcka i něco doopravdy uměla. Fakt nevím, co je čistě znalostního na tom, že se někdo přinutí na přijímačky připravovat. Já si naopak myslím, že je to silně kompetentní. Každý rozumný učitel přece ví, že oddělit získávání znalostí od získávání kompetencí prostě nejde.
"Mnohé školy, ať už užívají přijímací testy nebo ne, doplňují přijímací řízení i pohovory, nezkoumají jen znalosti, ale i osobní zralost a kompetence žáků. Tady jim opět odebereme možnost vybrat si studenty podle jejich a svých potřeb a nahradíme ji strojovým státním mechanismem. Byl by to jen další signál, že nemá cenu se o něco snažit."
---
To mne dostalo. Kolik takových škol je? Výběrové školy, kde poptávka převažuje nad nabídkou. Obávám se, že pro tyto školy by byly ministerské přijímací zkoušky směšné. A chybí mi ještě argument, že by přijímacími zkouškami byli žáci příliš stresováni (i když je z citovaným názorem v rozporu).
Tak , je pravda že v našem kraji mají školy už třetí rok povinná zkoušky Scio, ale že by to něco řešilo, to nevím, kromě zvýšených nákladů na nákup. na tom statním mě nejvíc děsí "využití té zhovadilosti s názvem NIQES. Kdo ví o čem mluví, tak ví svoje, ostatním radši nebudu vysvětlovat. Pokud by to mělo podobnou úroveň jak co do testů samotných tak funkčnosti celého systému tak potěš nás pán bůh.
deformoval snahu odklonit se od čistě znalostního vzdělávání směrem ke kompetencím pro život
Společně s paní Adamovou zaujat bezduchostí tisíkrát vošoupaného klišé, pominu dvě skutečnosti:
1. Snaha o odklon byla završena už schválením rvp před deseti lety. Od té doby už čile zkompetentňujeme.
2. Na základě nedávného zpravodajského posezení konzultanta s ministrem jsem pochopil, co že to jsou ty kompetence pro život. To se člověk vecpe před televizní kameru nejlépe s někým poměrně dost známým, aby se to trošku třpytilo, a tam se snaží vypadat, že teprve až poklábosením s klucíma z kanclu bude proces řádně nastartován, slovy jako 's tím bych JÁ i souhlasil' a 'to se NÁM nějak nepozdává'.
Hele, čas od času nechám žáčky zpracovat nějaké dostupné téma jejich způsobem a na základě jimi shromážděných informací. Běžně se stává, že vytvořená dílka jsou formálně i obsahově na srovnatelné úrovni. Co je ovšem, a mnohdy i značně rozdílné, je způsob prezentace těch výtvorů. Člověk nemusí být kovaný odborník až specialista a znalec měkkých dovedností, aby na první pohled odhalil, kdo problému rozumí a kdo nikoli. Ten první mluví souvisle, s přehledem, a prezentaci má jako podklad či doprovod. Ten druhý zadrhává, i když to všechno čte. A chce-li přece jen něco dodat ze sebe, blekotá.
Ono se o problému musí aspoň něco vědět. Jinak to dost dobře nejde, totiž. A ten edujíní konzultant v té télevizi blekotal pod vobraz.
Tedy jednoho se opravdu bat nemusite - NIQES neni opravdu silny testovaci nastroj, ale editor testu, jakych je internet plny. Jestli necim trpi, tak vyvojem poznamenanym nedostacivou analyzou a v dusledku toho treba propastne mizernou ba absentujici bezpecnosti.
Jak řekl pan Ivan Bartoš, problémem předražených a vesměs mizerných státních ajtý projektů je, že ani zadavatel, a ani zhotovitel tomu nerozumějí. Nebo tak nějak.
"Šlo by o velmi silný nástroj, který by pravděpodobně deformoval snahu odklonit se od čistě znalostního vzdělávání směrem ke kompetencím pro život". Nevím, proč někoho tato věta irituje (třeba paní Adamovou). RVP formuluje cíle vzdělávání jinak, než to bylo obvyklé posledních 200 let. Ale svět se také od dob Marie Terezie hodně změnil. V zákoně o vzdělávání (§ 44) je stanoveno, že žák má své schopnosti uplatňovat spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi... Takže o zpochybnění významu vědomostí - znalostí nemůže být řeč. RVP ve stanovení cílů vzdělávání zákon neporušuje. Jen je třeba pochopit, že ve škole jde o víc, než o pouhé znalosti. "Čistě znalostní vzdělávání" nás totiž ohrožuje.
"Čistě znalostní vzdělávání" nás totiž ohrožuje.
Ono to je, pane Václavíku, tak, že některé z nás už ty věčné kydy o konkurenceschopnosti pro dvacáté první století ani moc nebaví. Vyrojilo se tu poslední dobou nemálo odborníků a konzultantů v oblasti školství, kteří, když nemají, čím by na sebe upozornili, tak spustí ty svoje kafemlejnky o biflování.
Problém je v tom, že biflováním se dnes myslí i zapamatování si vyjmenovaných slov a popis dopadů přímé úměrnosti. Druhý problém je, že pokud nejsou pojmy v mozku uloženy, pak ten mozek nemá mezi čím si vytvořit vztahy a nemůže tedy dost dobře myslet v souvislostech.
Nezaznamenal jste poslední dobou jev, že děti jsou čím dál tím méně schopny na základě dílčích poznatků formulovat obecnější zákonitost nebo pravidlo, které by pak mohly použít při zpracování dalších poznatků a nacházet tak řešení nových problémů v doposud neznámých situacích? Já ano.
Ne všechno jde najít na netu.
Věřil byste, že se třeba zvětšuje počet žáků v prvním ročníku sš, kteří neznají rozdíl mezi pravým a levým Altem, mezi přepínačem Shift Caps Lock, a dokonce i mezi klávesou Delete a Backspace?
Svět se mění průběžně. Což o to. Ale docela by mne zajímalo, v čem že se to změnil způsob myšlení v té poslední desetině našeho letopočtu. Třeba v oblasti analýzy jevů a dějů běžného života.
Víte, pane Václavíku, mne ani tak neirituje ta věta, ale osoba, která ji pronesla. Dneska totiž do školství a např. do přijímacích zkoušek na SŠ zasvěceně kafrají i ti, kteří viděli deváťáka maximalně doma v jednom v exempláři, ostatní tak nanejvýš z rychlíku.
Bohybuji se ve školství skoro 30 let a za ta léta mi prošly v matematice rukama hordy deváťáků. A mohu Vás ujistit, že rozdíl mezi deváťáky dnešními a těmi z dob, kdy se dělaly na SŠ přijímačky, je propastný, a to nejenom ve znalostech, ale budete se divit, ale i v těch tolik vzývaných klíčových kompetencích. Většina dnešních deváťáků by se před dvaceti lety na gympl dostala opravdu jen stěží.
Paní Adamová, dobrý den a děkuji za upřímnost. Příležitostí ke kafrání do vzdělávání je neuvěřitelně mnoho, ale vždyť nejde o to, zda něco říká Tomáš nebo Ondřej. V diskusi má jít o střet myšlenek, ne lidí. Argumentace "ad hominem" k ničemu nevede.
Rozdíl mezi deváťáky dnešními a minulými jistě je - doba je jiná (kdysi byla debata i o tom, že používání kalkulaček zcela zdeformuje výuku matematiky a proto by se měly ve škole zakázat).
Problém vidím v tom, že bychom chtěli porozumět věcem příliš složitým a najít jednoduchá řešení a tato řešení nějak direktivně prosadit (to je právě případ přijímaček). Představa, že dříve to bylo lepší, je mylné východisko pro uvažování. Protože to je kafemlejnek: Jó dřív ... Tady ještě něco pro N.P. 1:31. Zoufalý profesor deskriptivy nám přinesl ukázat své vlastní rysy ze školy a v silně emotivním projevu z nás udělal absolutní pitomce, kteří nic neznají, nic nedovedou a špatně skončí. Byl z nás přímo ve stresu, nám to bylo jedno. A ejhle - stali se z nás inženýři, učitelé, lékaři ... a taky jeden kardinál. Proto si myslím, že hořekovat nad úpadkem dnešní mládeže je zbytečné marnění času.
Ti různí konzultanti vás štvou proto, že věci vidí jinak a možná lépe a mají pravdu. Pokud vás štvu taky, omlouvám se.
"ale vždyť nejde o to, zda něco říká Tomáš nebo Ondřej."
To se škaredě pletete.
stali se z nás inženýři, učitelé, lékaři ... a taky jeden kardinál
Tedy upřímně, pane Václavíku, nic moc. Myslím, že váš deskriptivní zoufalec nebyl od pravdy daleko. A úplně to zabil ten kardinál.
Odhaduji, že dodnes nedokáže najít nárys půdorysného stopniku přímky ležící v rovině kolmé k ose iks.
Upřímně - mrkněte se na životopis.
Na čí? Na Chládkův? Jeho bývalý zoufalý deskriptivář se taky musí docela bavit.
A upřímně, taky mi bylo hlavně v češtině a literatuře dost věcí vcelku šumák, nicméně jsem postupem času zjistila, že češtinářka byla skvělá ženská, měla naprostou pravdu a my jsme byli skutečně pitomci. Jen si to musí člověk umět přiznat a nedělat pitomce zpětně ze zoufalých češtinářek.
Na kolik procent jsou naplněné třídy SŠ? Snížením počtu SŠ dávají potom přijímačky smysl. A pro SŠ bude hůř, přichází k nám ze ZŠ několik velmi slabých ročníků.
Většina dnešních deváťáků by se před dvaceti lety na gympl dostala opravdu jen stěží.
Eva Adamová
S tím lze jedině souhlasit, snad to dokážu ještě po 32 letech praxe posoudit. Na průmyslovku dnes bereme běžně čtyřkaře. Ti lepší jsou na gymnáziích. Tam ten problém nastává taky. Gymnázií je pořád stejně, ale žáků nám jaksi ubylo. Je třeba i na toto reagovat.
Proč objevovat něco, co už tu funguje. Nechme přijímačky SCIO, když už všude stejně jsou, ale ať je centrálně nařízená kvóta úspěšnosti. V Karlovarském kraji je podobně jako ve Zlínské. Pokud by se centrálně nařídila míra úspěšnosti, skončilo by politikaření okolo SŠ, dohody mezi řediteli apod. Vyřešil by se i problém optimalizace škol (např. osmiletá gymnázia na malých městech by nebyla schopná naplnit svou třídu, neboť statisticky nemůže město do 15 000 obyvatel vygenerovat dostatečný počet gymnazistů (5-10%)). A jestli by pak někdo chtěl financovat nenaplněné školy, tak je to věc zřizovatelů, měst a ředitelů. A velmi rychle a podobně by to dopadlo i se SŠ a přestal by být problém naplnit učební obory.
Takže závěr - plošné stejné přijímačky ANO (klidně SCIO), ale hlavně s poměrně tvrdými hranicemi pro vstup na daný typ SŠ.
Předpokládám, pane Václavíku, že máte na mysli životopis pana Duky. Ano. Mnohé prožil a mnoho, přemnoho vykonal.
Necítm se ani malililinko povolán k tomu, abych obdobně ryzí lidi zavlékal do těch svých nicotných pytlikovin. Takže ani nenaznačím, že bychom se klidně mohli zamyslet třeba nad skutečností, že i takový skvostný člověk může být produktem našeho předreformního regionálního školství, a to dokonce školství tuhých padesátých let. Až takovou troufalostí neoplývám.
Takže závěr - sem s prijímačkami. Ať si užijeme trochu té švandy, než někoho napadne podat žalobu k nějakému mezinárodnímu soudu, že mu je upíráno právo na rovný přístup k jalovému zabíjení času na některé ze středních škol.
Okomentovat