Gyulla Banga: Ptal se někdo z TOP 09 Romů na jejich názor na výuku v romštině?

Původně jsem si myslel, že návrh opoziční TOP 09 ohledně výuky některých předmětů v romském jazyce je pouze aprílový žert. Dnes jsem byl definitivně přesvědčen o tom, že to myslí opravdu vážně, návrh se bude projednávat, ostatní strany to prý také vítají.


Nejspíš si myslí, že tím odstraní jazykové bariéry, které mnoho romských dětí má, zjednoduší to adaptaci na běžných základních školách a sníží se tím počet dětí, kteří často končí v základních praktických školách.

Dobrá, pojďme si to tedy představit. Bydlím ve Vršovicích, dcera je poloviční Romka. Příliš se nezajímám o to, kde je jaká škola, ale slyšel jsem, že Deži chodí do té školy na Žižkov, kde jsou jen naši Roma. Tak co, hodím jí tam, ať je mezi našima, ne? Vůbec netuším, že se tam něco učí v romštině, já sice romsky dobře rozumím, jsem ale „západňár“, mluvíme romsky trochu jinak, proto jsem dceru příliš romsky neučil.

Dcera od mala vyrůstá s jednou kamarádkou, je to olašská Romka. Nastupují spolu do první třídy. Přijde paní učitelka, gádžovka, pozdraví romsky. Obě holčina nevěřícně zírají. První den ve škole, paní učitelka jim tam něco vykládá, obě vůbec netuší, o čem to mluví.

Poté, co mi dcera sdělila, jaký byl první den ve škole, naštvaně přijdu do školy a křičím na paní ředitelku, jak to, že když na dceru mluví romsky, že jí učí „východňársky“? Ona mi sice ochotně vysvětluje, že východoslovenský dialekt je nejvíce používaný na našem území, to mě ale vůbec nezajímá. Požaduji výuku „po našem“!

To paní ředitelka netuší, co jí ještě čeká. Jen naštvaně praštím dveřmi, už tam stojí pan Stojka. Z chodby slyším jak si stěžuje, že jeho dcera není žádná „rumungri“ a požaduje, aby paní učitelka mluvila s jeho dcerou česky nebo olašským dialektem!

Paní ředitelka už je tak vyčerpaná, že není schopna panu Stojkovi vysvětlit, že je to dobrá věc pro všechny. Sotva pan Stojka odejde, za chvíli na dveře klepe další naštvaný tatínek. Pomalu se šourám chodbou a jsem zvědavý jak to dopadne. Tentokrát přišel jakýsi pan Bock. Také je Rom, Sinti, původem německý Rom. Znám ho, je to můj soused. Sice už odcházím, ale ještě jasně slyším jeho slova: „Můj syn není „kheibro“ nedal jsem ho do školy proto, aby se učil tenhle jazyk! Buď náš, nebo ho dám jinam!“

Druhý den přihlásíme všichni své děti do školy ve Vršovicích, sice tam mluví všichni česky, alespoň jim ale naše děti všem rozumí. Mají tam sice povinnou angličtinu, učí se jí ale společně a celkem jim to jde. Důležité je, že počítat, psát a trochu té historie poslouchají v češtině. Paradoxně, je tam také nepovinný předmět, romština. A teď dobře čtěte, děti tam všichni chodí a rádi. Jednou týdně do školy dochází externí učitel, jakýsi pan Demeter, dětem překládá texty k písním, které znají. Vypráví jim o tom, proč mají také Romové odlišný jazyk, děti jsou nadšené, rodiče také, často po hodině sedíme ještě další hodinu v učebně a společně zpíváme různé písničky.

Konec představám, pojďme teď do reality. V současné době – jak školský zákon, tak vyhláška o základním vzdělávání – umožňují zařadit výuku romského jazyka jako volitelný nebo nepovinný předmět na základních školách. Otázkou je, kdo vyhlášku využívá?

Celý článek na ROMEA.cz