V souvislosti s ukončováním období, v němž bylo možno uplatnit výjimky z kvalifikačních předpokladů, stanovených pro pedagogické pracovníky zákonem č. 563/2004 Sb., se rozvinula živá diskuse. Bohužel v ní zaznívají i hlasy, vyžadující další odklad platnosti tohoto zákona, či dokonce jeho revizi. Je dokonce uváděno, že pro vykonávání učitelského povolání není jemu odpovídající vysokoškolská průprava nutná, poněvadž vše potřebné se lze naučit pouhou praxí; že bez zapojení nekvalifikovaných pracovníků hrozí na některých školách kolaps apod. Těmto hlasům se často dostává mediální podpory, matoucí veřejnost a ohrožující ve svých důsledcích celý náš vzdělávací systém, v prvé řadě pak kvalitu školní, vzdělávací a výchovné péče o mladou generaci. V reakci na tuto skutečnost se sešli dne 28. 2. t. r. děkanky a děkani pedagogických fakult ČR (eventuálně jejich pověření zástupci) na mimořádném jednání Asociace děkanů pedagogických fakult ČR a shodli se na následujícím stanovisku.
1. Vysokoškolské, kvalifikační vzdělání učitelů, zakončené magisterským diplomem, je nezbytnou podmínkou výkonu učitelského povolání, jak to odpovídá zmíněnému zákonu
Je třeba zdůraznit, že požadavkem na vysokoškolské, magisterské vzdělání se učitelství plnoprávně přiřazuje k profesím lékařským, právnickým, inženýrským apod., což plně odpovídá jeho významu a náročnému obsahu učitelských profesních kompetencí: Jak pro přípravu nastupující generace - její vzdělanost a osobnostní rozvoj, tak pro společnost, vyžadující patřičnou kvalitu lidských zdrojů zabezpečujících udržitelný rozvoj, konkurenceschopnost, morální kvality společenského soužití. Jakékoliv zpochybňování této skutečnosti je nebezpečné, demagogické, znevažující učitelské povolání v jeho povznášejícím poslání. Přípravné učitelské vzdělávání, aby splnilo svůj účel, musí být vzděláváním systematickým, soustavným, zdůvodněným co do své skladby a funkčnosti, garantovaným co do kvality odpovídající institucí - Akreditační komisí ČR. Jeho završení magisterským diplomem stvrzuje, že dotyčný jedinec tímto vzděláním prošel, že je zvládl, že je plně profesně fundován. A že tím splňuje základní nutnou, nikoliv dostatečnou podmínku pro to, aby byl kvalitním učitelem, i když samozřejmě k této podmínce následně, či paralelně musí přistupovat podmínky další – praxe, motivace, ethos práce s dětmi a mládeží atd. Učitel, který tímto úplným kvalifikačním vzděláním neprošel, může za mimořádně příznivých podmínek posléze zvládnout rutinu běžného vyučování např. tím, že se opírá o talent, intuici, zkušenosti z vlastního školního dětství, dosavadní vzdělání, pomoc kolegů, příležitostné kurzy apod., ale nemůže se stát učitelem nutného širokého vědomostního a dovednostního rozhledu z několika oborů a bohatství inspirujících zdrojů. Nemůže být učitelem, reflektujícím široké spektrum souvislostí, v nichž se jeho práce s žáky odehrává a vyvozovat z nich kvalifikovaná, kvalifikovaně argumentovaná rozhodování. Na místě je připomenout si minimálně 11 oblastí, které jsou mimo možnosti profesního zvládání bez důkladné kvalifikační vysokoškolské průpravy. Jsou to oblasti:
- projektování vzdělávacích cílů vzhledem ke konkrétní žákovské populaci;
- toho, co má být vyučováno (učivo) a co je třeba adresně aktualizovat vzhledem ke konkrétním žákům (z hlediska jejich věku, vnitřních i vnějších předpokladů úspěšně se učit apod.);
- metod a strategií efektivní výukové komunikace;
- aktivizujícího hodnocení, které vede žáky k zodpovědnosti za jejich výkon, k sebehodnocení apod.;
- práce s nemotivovanými a neukázněnými žáky a s jejich rodiči, které je třeba získat pro účinnou spolupráci;
- vyhledávání a rozvíjení nadaných a talentovaných žáků;
- překonávání bariér, plynoucích z různých forem znevýhodnění (sociálního, psychického tělesného);
- vytváření inkluzivních škol a tříd;
- zvládání sociálně patologických jevů;
- využívání technických možností zvyšování efektivity výuky (práce s počítači, s interaktivní tabulí, s pomůckami pro přírodovědné experimenty atd.);
- vytváření pospolitosti školní třídy, s důrazem na spolupráci, vzájemnou oporu apod.
Značný význam má i to, že učitel s vysokoškolským učitelským diplomem byl během svého studia uveden do aktivit a potřeb trvalého sebevzdělávání; do vzdělávacího a sebevzdělávacího životního pohybu, který se mu stal samozřejmostí, zdrojem trvalého seberozvoje i životního uspokojení.
2. K analýze stávající situace s uplatňováním zmíněného zákona.
Krajní znepokojení vyvolává skutečnost, že navzdory dvěma pětiletým odkladům plného uplatnění výše uvedeného zákona, je dnes (podle výsledků průzkumu provedeného MŠMT) v některých krajích, respektive oblastech až 17 % učitelů, kteří kvalifikační požadavek nesplňují. Je třeba podrobně analyzovat podíl jednotlivých skupin nekvalifikovaných učitelů z hlediska věku, dosaženého předchozího vzdělání (středoškoláci versus ti, kteří dosáhli vzdělání vysokoškolského a chybí jim toliko didakticko-pedagogicko-psychologické doplnění), předmětového zapojení apod. Je žádoucí souběžně zjistit, jak je to s kvalifikovanými absolventy, kteří se marně o práci ve školách uchází na úřadech práce či mimo ně. Je také třeba se ptát, co dosud nevykonali ředitelé škol, jejich zřizovatelé, Česká školská inspekce a MŠMT ČR, aby nekvalifikované učitele přiměli ke studiu nebo je vyměnili za kvalifikované. Proč nebyl vyvinut náležitý tlak?
3. Cesty k řešení stávající situace.
Na základě získaných podrobných statistických údajů MŠMT ČR bude třeba hledat východiska, která nezpochybňují základní princip (viz bod 1), ani plošně a bez záruky nenabízí toliko další prodloužení již desetileté lhůty. Je třeba vydělit a jasně definovat případy, kdy je záhodno vyjít případně vstříc. Ovšem za podmínek, že:
(a) bude zajištěno, že nejde jen o prodlužování vlekoucího se desetiletého vyhýbání některých nekvalifikovaných pracovníků co do završení platnosti zákona;
(b) budou poskytnuty fakultám připravujícím učitele příslušné finanční prostředky a podmínky pro realizaci doplnění kvalifikace;
Prioritní skupinu, která si zřejmě nejspíše zaslouží zmíněné vstřícné kroky, jsou nekvalifikovaní pracovníci s dlouhodobou praxí a předchozím vysokoškolským neučitelským vzděláním, zkušení a silně motivovaní a podávající spolehlivé výkony. Zde je třeba jednat o takové úpravě vzdělávacího-kvalifikačního programu, který bude brát v maximální možné míře jejich motivaci kvalifikační vzdělání realizovat, respektive v nich tuto motivaci navodit. V této souvislosti bude žádoucí působit především na ředitele příslušných škol.
Podstatným a nanejvýš pozitivním příspěvkem k řešení situace je obdobné jednoznačné stanovisko Odborového svazu pracovníků ve školství a přístup MŠMT ČR. Na uvedeném jednání Asociace děkanů PdF ČR děkanů byl přítomen náměstek ministra Fryč. Dne 7. 3. 2014 je přislíbeno setkání děkanek a děkanů pedagogických fakult s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy M. Chládkem, jehož cílem je konkrétní opatření upřesnit. Díky těmto skutečnostem je možno spoléhat, že idea zákona, vyjádřená v pozici pedagogických fakult, bude plně respektována a uváděna ve skutek a podpořena konkrétními opatřeními, umožňujícími překlenout kritické období tohoto roku.
Pedagogické fakulty, přestože situaci nezavinily, jsou okamžitě připraveny udělat vše pro zabezpečení základního předpokladu kvality učitelské profese, kterým ukončené učitelské vysokoškolské vzdělání bezesporu je. Jsou plně připraveny zapojit se do funkční spolupráce zainteresovaných orgánů.
V Praze dne 7. 3. 2014
Ke stanovisku se jmenovitě připojili:
doc. RNDr. Miroslav Brzezina, CSc.
děkan Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické
Technické univerzity v Liberci
doc. PaedDr. Jana Coufalová, CSc.
děkanka Fakulty pedagogické
Západočeské univerzita v Plzni
doc. PaedDr. Pavel Doulík, PhD.
děkan Pedagogické fakulty
Univerzity J.E. Purkyně v Ústí nad Labem
doc. Mgr. Tomáš Jarmara, Ph.D.
děkan Pedagogické fakulty
Ostravské univerzity v Ostravě
doc. Ing. Čestmír Serafín, Dr. Ing-Paed IGIP
děkan Pedagogické fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci
doc. RNDr. Josef Trna, CSc.
děkan Pedagogické fakulty
Masarykovy univerzity v Brně
doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D.
děkan Pedagogické fakulty
Univerzity Hradec Králové
Mgr. Michal Vančura, Ph.D.
děkan Pedagogické fakulty
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc.
děkanka Pedagogické fakulty
Univerzity Karlovy v Praze
děkan Pedagogické fakulty
Masarykovy univerzity v Brně
doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D.
děkan Pedagogické fakulty
Univerzity Hradec Králové
Mgr. Michal Vančura, Ph.D.
děkan Pedagogické fakulty
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc.
děkanka Pedagogické fakulty
Univerzity Karlovy v Praze
11 komentářů:
jsou okamžitě připraveny udělat vše
A je to v cajku.
Když jsme se před lety pedagogicky uzpůsobovali pro výuku všeobecně vzdělávacích předmětů, ani jsem neměl pocit, že by pedagogická fakulta UK připravena nebyla.
Dokonce nám, po troše žadonění, vyhověla, abychom mohli oproti původnímu plánu vyhotovit závěrečné práce ze dvou didaktik, a tím nemálo zefektivnit vynaložený čas a peníze. Sice mi ta druhá, matematika totiž, leží poněkud ladem, ale aspoň si nejsem za nedouka.
Škoda jen, že některý z pánů děkanů není souběžně i odborným konzultantem. Hned by to jejich stanovisko mělo onačejší váhu, a sdělovací prostředky by se mohly přetrhnout, jak by se rvaly o jeho zveřejnění.
Onehdy jednomu nekvalifikovanému, mimochodem příbuznému pana ředitele, upadl lístek od výplaty. No, nepodívejte se. Podprůměrný "taky kantor" a plat vyšší jako průměrný. Asi v ČR docela běžná věc.
"Zpochybňování Vš pedagogické je nebezpečné a demagogické."
Také nevlastenecké, štvavé revanšistické až imperialistické.
Kde mohu podepsat, please.....
"Jakékoliv zpochybňování této skutečnosti (nutnosti vš pedagogické) je nebezpečné, demagogické, znevažující učitelské povolání v jeho povznášejícím poslání."
Rovněž jako přetrvávající iluze ped. VŠ o vlastní nenahraditelnosti.
"Byť Pedf tyto skutečnosti nezavinili, jsou připraveny udělat vše..."
Nezavinili? Proč myslíte vážení děkani a děkanky, že je školství v takovém srabu, že lidé zpochybňují nutnost vysokoškolského vzdělání pro učitele? Kdo to zavinil? Děti? Rodiče? Komunisti?
" Těmto hlasům se často dostává mediální podpory, matoucí veřejnost a ohrožující ve svých důsledcích celý náš vzdělávací systém, v prvé řadě pak kvalitu školní, vzdělávací a výchovné péče o mladou generaci"
Err..O které přesně kvalitě školní, vzdělávací a výchovné péče hovoříte? Kde se ta kvalita dá změřit? Myslíte PISA kvalitu? Nebo" My jsem stejně nejlepší" kvalitu?
"Na místě je připomenout si minimálně 11 oblastí, které jsou mimo možnosti profesního zvládání bez důkladné kvalifikační vysokoškolské průpravy. Jsou to oblasti:
1.
projektování vzdělávacích cílů vzhledem ke konkrétní žákovské populaci;
2.
toho, co má být vyučováno (učivo) a co je třeba adresně aktualizovat vzhledem ke konkrétním žákům (z hlediska jejich věku, vnitřních i vnějších předpokladů úspěšně se učit apod.);
3.
metod a strategií efektivní výukové komunikace;
4.
aktivizujícího hodnocení, které vede žáky k zodpovědnosti za jejich výkon, k sebehodnocení apod.;
5.
práce s nemotivovanými a neukázněnými žáky a s jejich rodiči, které je třeba získat pro účinnou spolupráci;
6.
vyhledávání a rozvíjení nadaných a talentovaných žáků;
7.
překonávání bariér, plynoucích z různých forem znevýhodnění (sociálního, psychického tělesného);
8.
vytváření inkluzivních škol a tříd;
9.
zvládání sociálně patologických jevů;
10.
využívání technických možností zvyšování efektivity výuky (práce s počítači, s interaktivní tabulí, s pomůckami pro přírodovědné experimenty atd.);
11.
vytváření pospolitosti školní třídy, s důrazem na spolupráci, vzájemnou oporu apod."
Bóže, takové kecy... Znám nejméně tři nekvalifikované, kteří tyto oblasti zvládají bez důkladné vš průpravy, poměrně lépe než ti oštemplovaní.
Jejda, kolego Tajný,
ublížila Vám či někomu blízkému nějak škola nebo školský systém? Můj odhad mi říká, že ano, a to dost podstatně. V tom případě vyhledejte nějakého léčitele (třebas "babku chcankařku", ty bývaly dříve na vesnicích neformálními lékařskými autoritami), aby Vám pomohl zbavit se té zloby, která z Vašich příspěvků čím dál tím víc čiší.
Kolego Gustave,
Jsem rád, že jste mne neposlal za politrukem. Když se vyjádřím kriticky na adresu evidentně nekompetentních systémových institucí, nereagujete na argumenty ale snažíte se o amatérskou psychoanalýzu. Nekritičnost, nezasloužená úcta k akademickým či politickým autoritám a strach pojmenovat skutečné problémy vám pravda cejch člověka ublíženého školou nepřinese, nicméně také nic nezměníte. Nelekejte se těch titulů kolego, jsou to jen písmenka.
Pokud bude politruk neformálně způsobilý k pomoci, jděte klidně za ním, ostatně proslýchá se, že současný ministr studoval právě na něj, takže spojíte příjemné s užitečným.
DLe Vás jsou tedy pedagogické fakulty evidentně nekompetentní. Nu, to je tvrzení do pranice. Na základě čeho tak usuzujete? Máte v ruce nějaká data, kterými můžete své tvrzení podložit, nebo jde toliko o Vaši domněnku? Pokud si myslíte, že za "současný srab" mohou dané fakulty, pak je jasná jedna věc - v životě jste ve škole jako učitel nepůsobil.
Pokud se ovšem domníváte, že svými příspěvky něco změníte, pak se hluboce pletete, kolegáčku. Ovšem s ohledem na současný politický marasmus je možné, pokud cílem Vaší změny má být otevření školství nekvalifikovaným učitelům, že cíle bude dosaženo - například by mohli opět učit vysloužilí vojáci.
Nemohu s Vámi souhlasit v tom, že akademické tituly jsou jen písmenka, pak toho zřejmě o "akademii" mnoho nevíte. Získat dnes PhD. či dále docenturu nebo profesuru znamená dřinu. Vy znáte nejméně tři nekvalifikované, já zase nejméně několik desítek akademiků, k nimž chovám oprávněný respekt a úctu.
Kritizovat umí každý, ale navrhnout smysluplnou alternativu, promyšlený koncept, to už je horší. Máte-li jej, zveřejněte jej. Kritika sama nestačí.
Dobře kolego Gustave, podívejme se na to blíže.
Cituji:" ...což plně odpovídá jeho významu a náročnému obsahu učitelských profesních kompetencí: Jak pro přípravu nastupující generace - její vzdělanost a osobnostní rozvoj, tak pro společnost, vyžadující patřičnou kvalitu lidských zdrojů zabezpečujících udržitelný rozvoj, konkurenceschopnost, morální kvality společenského soužití."
Otázka zní. Stávají se tímto prohlášením VŠ pedagogické garantem výše zmíněných atributů společnosti? Pokud připustíme, že ano, tak vzhledem k současnému ubohému stavu společnosti dle všech výše zmíněných kritérií, tyto instituce strašlivě a nezpochybnitelně selhaly. Kolega Perun na Eduinu tvrdí, že za vše mohou rodiče. Ale. Rodiče snad nechodili do školy a nebyli po nejméně 9 let vystaveni dennodenně přímému výchovně vzdělávacímu působení učitelů?
Kdo nese odpovědnost za současný stav českého vzdělávacího systému na všech stupních? Kdo (ne) připravil 90% kvalifikovaných učitelů k tomu aby kvalifikovaně naplňovali podstatu svého poslání? Děti (PISA) ani rodiče (když není spokojeno moje dítě, ani já nejsem spokojen) se školou spokojeni nejsou, učitelé nejsou spokojeni s podmínkami své práce a statusem své profese. Nebo jsou?
Už J. Dewey věděl a před ním J.A.K. a možná už i Platon věděli, že tím, jakým způsobem stát/společnost působí na děti, ovlivňuje přímo svoji budoucnost. A jediným místem, kde se všichni sejdou a vystaví výchovně vzdělávacímu působení státem připravených pedagogů, je škola.
Sečteno a podtrženo, domnívám se, že existují velmi silné argumenty pro tvrzení, že instituce vzdělávající pedagogy nesou majoritní díl odpovědnosti za současný ubohý stav české společností a vzdělávacího systému. Poplácávání se po ramenou a vyjadřování respektu akademikům toto nezmění. Promyšlený koncept musí vycházet z předpokladu, že si lidé uvědomí, že problém existuje. Toto se zatím neděje. Lze spekulovat, co by se mohlo udělat pro rychlou nápravu, nicméně bez pokusu o názorovou shodu na tom, kdo je dobrý učitel a co je cílem učitelského snažení, nelze tvořit koncepty.
Kdo nese odpovědnost za současný stav českého vzdělávacího systému na všech stupních?
Za svoje vzdělání si nese odpovědnost jeden každý sám. Bez ohledu na věk a sociální zázemí.
Za to, co se děje ve školách nesou odpovědnost řediteleé škol. Bez ohledu na legislativu a finance.
"za své vzdělání nese odpovědnost každý sám"
Takže i žák z rozbité rodiny bez zázemí nese odpovědnost za své vzdělání. Zajímavý názor od učitele.
Selhává celá společnost; chyba je v každém z nás, v naší pohodlnosti až lenosti, neochotě přemýšlet, pomáhat potřebným, žít opravdově. Selhávají politici, kteří mají vždy před volbami plné huby keců o tom, jak je školství prioritní oblastí, a po volbách nedělají nic, nebo spíš jen škodí ubíráním financí a přiděláváním nesmyslné byrokratické zátěže. A jistě selhává i školství, resp. školy a učitelé, byť jen částečně. Ale znovu opakuji, házet věšinovou vinu za neutěšený stav společnosti na školy je nonsens.
Statisticky vzato tráví žák pod přímým pedagogickým působením od jistého věku cca třicet dva vyučovacích hodin týdně, tedy v přepočtu na celé hodiny jeden celý den (dvacet čtyři hodin). Při průměrné délce denního spánku osm hodin prospí týdně dva dny a třetinu dalšího k tomu. Zbývají nám tedy tři dny a dvě třetiny, kdy by mělo být dítě pod výchovným vlivem rodičů. Pokud bychom vzali v potaz mimoškolní aktivity - řekněme pět dní v týdnu po třech hodinách - padnou nám na to s drobnou rezervou ony již uvedené dvě třetiny dne. Zůstává tak jeden den ve škole proti třem dnům s rodinou. Opravdu může mít za tohoto skóre škola dominantní roli ve výchově?
Takže i žák z rozbité rodiny bez zázemí
Zamozřejmě, že ANO!
Stejně jako nese ospovědnost za svoje zdraví, chování, svoje směrováhní v budoucnosti, výběr životního partnera a tak podobně. Nese odpovědnost za všechno, co se jej týká, a co může svým přístupem ovlivnit. Jako každý jiný svéprávný člověk.
Kdo jiný by tu odpovědnost měl za něj nést?
To jako že dítě přijde za pedagogem řka, rádo bych se vzdělalo do mrtě, a vyfakultěný učitel mu odsekne, táhni, ty rozvrácený spratku.
Okomentovat