Ondřej Šteffl: PISA a radost ze života

Soutěž zemí o nejlepší umístění v PISA nemá rozumný smysl. České děti jsou ve škole druhé nejnešťasnější na světě.

Mezinárodní šetření PISA se opakuje každé tři roky. Každý rok se soustředí na jednu ze tří gramotností: čtenářskou, matematickou nebo přírodovědnou. V roce 2012 to byla matematická gramotnost. Vzorek za ČR byl 297 škol a 6 535 žáků. Ve všech zemích jde o patnáctileté žáky.

ČR skončila 24. z 65 zúčastněných zemí. Oproti roku 2003 se ČR zhoršila o 17 bodů, což je 6. největší zhoršení, oproti roku 2009 se ovšem ČR trochu zlepšila. Nejvíce se ovšem zhoršilo Švédsko a Finsko. Celkové výsledky najdete zde. A podrobné analýzy v angličtině pak zde.

Čím víc výsledky PISA studuji, tím míň věřím, že srovnávání zemí v jednotlivých gramotnostech má nějaký význam. Skutečnost, že mnohé státy se pustily do nevyhlášené soutěže o nejlepší umístění v PISA, pokládám přímo za hloupou.

Za prvé je zřejmé, že výsledky ovlivňuje mnoho různých faktorů, a to ještě různě v různých zemích. Některé z těchto faktorů zatím neznáme nebo je prostě neumíme zjistit, jiné a nejspíš nejsilnější jsou mimo vzdělávací systém a další zase neumíme ovlivnit. Posun na žebříčku států nahoru i dolů ovlivňují zásahy do školství jen málo, pokud vůbec. A pokud se nějaký vliv objeví, tak často nevíme, jak to celé fungovalo. Jak si třeba vysvětlíte, že ve všech zemích jsou ve čtenářské gramotnosti dívky lepší než kluci, a často o hodně, zatímco (podle jiného mezinárodního šetření PIAAC) dospělí muži jsou lepší než ženy? Co jsme to tedy u patnáctiletých zjistili a jaký to má význam?

A za druhé, soutěž v gramotnostech vyvolává dojem, že právě to je to důležité a hlavní. V hlavách politiků, kteří vzdělávání moc nerozumějí, roste přesvědčení, že osud národa závisí na tom, jak budou naše děti umět matematiku, přírodní vědy a číst. A pak přesvědčují veřejnost, že hlavní úkol vzdělávání je v tomhle děti dobře vycvičit. Ale tak to prostě není. Výchova k mravním hodnotám nebo umět a chtít se učit a mnohé další věci jsou jistě důležitější. Pěkně o tom, co vše na vzdělávání závisí, píše kolega Macháček zde. Věřit, že na výsledcích PISA závisí vzdělanost národa, je stejné jako bychom věřili, že zdraví národa závisí na umístění na olympiádě ve vrhu koulí, diskem a oštěpem, a na to soustředili veškerou pozornost.

Na druhé straně mnohá jiná, zdánlivě vedlejší zjištění PISA pokládám za důležitá. I šéf PISA Andreas Schleicher čím dále méně mluví o rozdílech ve výsledcích mezi zeměmi a stále více o jiných věcech. Zejména pak o závislosti výsledků na sociálně ekonomickém zázemí žáků uvnitř jednotlivých zemí. Česká republika a Slovensko patří k pěti zemím s nejsilnějším vlivem socioekonomického zázemí na vzdělávací výsledky žáků. Jinými slovy škola u nás špatně plní svoji kompenzační roli a žák, i když chytrý, jehož rodinné zázemí je slabé, má u nás jen malé šance na dobré vzdělání.

Z posledního analytického sdělení mě zaujaly dva grafy:

Procento žáků, kteří uvedli, že se cítí ve škole šťastní:



Žáci uváděli, zda souhlasí s výroky jako: Ostatní mě mají rádi. Cítím se jako outsider. Snadno získávám ve škole přátele. Jsem spokojen se školou. Z toho byl sestaven index sounáležitosti se školou:



Kromě toho, že ČR je v Evropě úplně poslední, stojí za pozornost i nízké umístění tolik vychvalovaného Finska a také Polska, z jehož reforem se prý máme poučit.

A jako obvykle, pokud chcete diskutovat, označte prosím svůj příspěvek písmeny rvr. Příspěvky bez rvr už ani nečtu. Diskutovat s lidmi, kteří nepřečetli celý text, je ztrátou času. Doporučuji i ostatním takové příspěvky nečíst, žádné myšlenky v nich nebývají. A prosím nediskutujte s nimi - jen to zapleveluje diskusi.

Možná se Češi učí blbé náladě už ve škole. A nebo se snad se blbá nálada promítá i do škol?

Přitom podle reprezentativního dotazování rodičů je pro ně ze všech nabízených možností vůbec nejdůležitější, aby se děti Uměly radovat ze života, ještě před Umět a chtít se učit a daleko třeba před Kreativitou.

Převzato z autorova blogu na Aktuálně.cz