Ondřej Neumajer: Co je a co není integrace technologií do výuky

Článek přináší názorný popis rozdílu mezi tím, jak je integrace technologií v současné době vnímána většinou učitelů včetně ČŠI, a tím, jak by v souladu s vývojem světa kolem nás být vnímána měla. Tak trochu naznačuje zaměření, které nutně musí stát v pozadí příštího koncepčního směřování vývoje našeho školství.


Stále častěji slýchám učitele říkat, že digitální technologie používají a s počítačem běžně pracují. Zkušenosti z praxe mne ale naučily být v této oblasti ostražitý a i takto, na první poslech relativně pozitivně znějící deklarace podrobovat analýze. Pojďme se podívat, jak mohou učitelé počítače využívat.

Příprava na výuku

Prvotní využívání digitálních technologií se do práce mnoha učitelů dostalo nejčastěji tím způsobem, že počítače začali využívat pro přípravu na výuku. Zpracování textových dokumentů, tabulek či schemat, vyhledávání textů a obrázků na internetu, to vše pak slouží jako vlastní, lépe čitelné a kdykoli později modifikovatelné dokumenty, zkrátka jako jednodušší příprava na výuku.

První širší podpora státu učitelů v oblasti informačních a komunikačních technologiích (ICT) proběhla v době před deseti lety, kdy učitelé masově procházeli vzdělávacími semináři úrovně Z a P0. Tato školení dala poměrně velké části učitelů možnost seznámit se s počítačem a internetem, ČŠI hodnoty takto proškolených učitelů sleduje dodnes. V dnešní době se ale jedná o obsahově překonaná školení, která mají s moderním způsobem integrace digitálních technologií do vzdělávání pramálo společného. Čím dál více mám pochopení pro hlasy, které říkají, že tento typ vzdělávání v základních uživatelských dovednostech by se již z prostředků DVPP neměl podporovat: kdo měl zájem a chtěl, již dávno s počítačem pracuje a ti ostatní se to stejně již nenaučí – přestože to v minulosti již mnohokrát zkoušeli a různými školeními prošli, tak následně počítače nepoužívali a tudíž získané dovednosti nemohli zafixovat a rozvíjet.

ČŠI nezměnila v loňském roce pouze logo, vzhled webových stránek a ústředního školního inspektora, ale také to, že ve své poslední výroční zprávě za školní rok 2012/2013 oproti všem předchozím začala úroveň zjištěné informační gramotnosti učitelů nejen popisovat, ale také hodnotit, a to pozitivně: „…byla vcelku velmi dobrá“, „…tato zjištění svědčí o stoupající úrovni dovedností pedagogických pracovníků v práci s ICT“, „Již téměř neexistuje, že by vedení školy neumělo pracovat s počítačem“. Jako vhodné doplnění by ovšem mělo zaznít, že samotná informační gramotnost učitelů jejich žáky příliš zajímat nemusí. Klíčové je, zda ji učitelé dovedou využít pro zlepšení učení samotných žáků, pro rozvoj jejich informační gramotnosti, pro zvýšení atraktivity výuky, pro propojování s mimoškolním vzděláváním. Takovou skutečnost ale inspekce zatím ve školách nezjišťuje.

Využití technologií ve výuce

O stupínek výše, nežli je příprava na výuku, stojí využívání digitálních technologií přímo ve výuce. Nejčastějším příkladem může být jednoduchá prezentace učiva za využití ICT, která bývá nejčastěji spojena s použitím datového projektoru nebo interaktivní tabule. Inspekce uvádí, že na základě návštěv 38 % z celkového počtu škol zapsaných ve školském rejstříku došla v navštívených vyučovacích hodinách k tomuto procentuálnímu zastoupení hodin, ve kterých bylo využito ICT pro prezentaci učiva:

1. stupeň ZŠ	2. stupeň ZŠ	Gymnázium	SŠ s maturitou	SŠ se závěrečnou zkouškou
16,5 %	26,9 %	26,4 %	32,9 %	25,4 %

Tabulka 1: Jednoduchá prezentace učiva za využití ICT. Zdroj: Výroční zpráva ČŠI za rok 2012/2013.

Nelze polemizovat s tím, že audiovizuální prostředky (zejm. projekce a interaktivní tabule) mohou výuku zpestřit a některý výukový obsah přiblížit žákům mnohem lépe, nežli tištěná učebnice či učitelův výklad. Například při vhodném využití interaktivní tabule je možné vybrané žáky aktivizovat a za ideálních podmínek může být pro žáka u tabule výuka skutečně interaktivní.

Obecně si ale musíme uvědomit, že využití tabulí a projektorů podporuje především frontální výuku. Vzhledem k tomu, že skutečnou interaktivní práci s digitálním zařízením může provádět pouze jeden, v případě modernějších tabulí několik málo žáků, nelze dnes takový způsob využití ICT považovat za skutečnou integraci digitálních technologií do výuky. Velmi často takový způsob používání počítačů učitelem podporuje transmisivní způsoby výuky, instruktivní předávání hotových poznatků, klasický frontální výklad. To vše může být za jistých okolností vhodný didaktický postup, nejedná se ale o aktivity zaměřené na žáka. A zatímco první způsob výuky ve školách převládá, dovednosti pro 21. století (spolupráce, samostatnost, iniciativnost, tvořivost, kritické myšlení, empatie, komunikace, ICT dovednosti atp.) lze u žáků tímto způsobem rozvíjet jen velice omezeně, pokud vůbec.
Tradiční výuku určitě není možné paušálně považovat za špatnou či nevhodnou, její kořeny spočívají v minulých stoletích, kdy bylo cílem vzdělávání především předávat informace a poznatky. V době, kdy stále větší část lidí není placena za to, co ví, ale za to, co je se svými vědomostmi schopna dělat, musí být výuka postavena jinak.

Integrace technologií do výuky

Jak uvádí sama ČŠI, velmi dobré znalosti pedagogů z oblasti ICT se při praktickém využití ICT při vzdělávání žáků projevily v menší míře. To je na jednu stranu zcela logické, na druhou to působí velký problém. Dovednosti práce s technologiemi na straně učitele ještě automaticky neznamenají schopnost využívat technologie pro podporu učení žáků. Na to je potřeba pedagogický cit, didaktická intuice a i nějaké to formální vzdělání, bez kterého se učitel v našich školách prostě neobejde. Teprve soubor toho všeho dohromady poskytuje ambice na skutečnou integraci technologií do výuky a jejich smysluplné využití – viz Integrace technologií podle modelu TPCK.

1. stupeň ZŠ	2. stupeň ZŠ	Gymnázium	SŠ s maturitou	SŠ se závěrečnou zkouškou
8,7 %	5,9 %	3,9 %	6,7 %	5,0 %

Celý článek na spomocnik.rvp.cz