Při řešení problémů spojených s rizikovým chováním žáků se školy musí pohybovat v právním rámci týkajícím se této problematiky. Materiál shrnuje právní opatření z této oblasti do přehledu, který by měl pomoci školám a měl by ukázat, jakým způsobem by mohly právních opatření využívat při řešení rizikového chování žáků na školách.
Při řešení problémů spojených s rizikovým chováním žáků na základních školách je velmi důležitá nejen součinnost rodičů a všech pracovníků školy, výchovného poradce, školního metodika prevence, školního psychologa či školního speciálního pedagoga (pokud na škole pracují), ale také dalších orgánů a institucí, kterých se tato problematika týká (orgánů sociálně-právní ochrany dětí – OSPOD, dětských a dorostových lékařů, středisek výchovné péče, pedagogicko-psychologických poraden, orgánů činných v trestním řízení, Policie ČR a dalších).
Základní odpovědnost za vzdělávání i výchovu dítěte mají zákonní zástupci (rodiče). Mají zajistit dítěti podmínky pro přiměřenou přípravu. Současně mají povinnost věnovat se dítěti, rozvíjet jeho dovednosti. Mají povinnosti i ve vztahu ke škole – je nezbytné, aby spolupracovali a podpořili význam vzdělávání.
Povinnosti a odpovědnost vzhledem ke vzdělávání a výchově žáků však mají také školy, které se musí pohybovat v právním rámci týkajícím se této problematiky.
V neposlední řadě mají své povinnosti také žáci.
Tento materiál shrnuje uvedenou problematiku do přehledu, který by měl pomoci školám a měl by ukázat, jakým způsobem by mohly právních opatření využívat při řešení rizikového chování žáků na školách.
Dokument ke stažení
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
1 komentářů:
Nevhodné chování žáků při vyučování, které znemožňuje vzdělávání ostatních...
Učitel tedy může nevhodně se chovajícího žáka vyloučit z vyučovací hodiny do doby, než se žák ukázní s tím, že bude pod dohledem a bude se dále vzdělávat
Rozhodně si tento, mohu-li to tak nazvat, metodický pokyn prostuduji celý a zevrubně. Výše citovaná vlaštovka mne více než moc zaujala už jen proto, že o detenčních místnostech se tu už hovořilo dávno, pradávno.
Jen aby to nebylo tak nějak naoko. Víte? Dohled nad obtížně zvladatelnými žáky si představit dovedu. Ale jejich další vzdělávání? To bych s dovolením potřeboval nějakým vhodným způsobem ozřejmit. Jak lze zabezpečit vzdělávání někoho, kdo je vyloučen z kolektivu právě proto, že se vzdělávat nehodlá.
Nechci z toho dělat kabaret, ale co když se někdo bude chovat nevhodně i v tom vyloučení a znemožní tím vzdělávání ostatních neukázněných. Takže šup s ním do ajnclíku?
A kdy bude možné neukázněného považovat už za ukázněného s povolením návratu do kmenové třídy? O tom, že by někdo mohl střídat stavy neukázněnosti a ukázněnosti jako maják na voze ministrově a tak kmitat sem tam na poloviční cestě, se už ani domýšlet nemohu.
V každém případě je velmi nadějné, že si na ministerstu konečně všímli.
Při této příležitosti bych rád nadnesl situaci, kdy žák nebo skupina žáků uvedou skutečnosti o učiteli a okolnostech výuky, na jejichž základě pak rodiče dědiček rozešlou stížnosti na všechny strany. Ředitel školy, zřizovatel, inspekce, ministerstvo.
A co když se třeba nakonec zjistí, že to není stížnost až tak oprávněná. Lze pak uvedené skutečnosti, které se nezakládají na pravdě, považovat za lež? Úmyslnou lež. Chlístnutá špína ulpívá.
Jaká jsou tedy právní opatření při řešení pomlouvačného jednání žaka a jeho rodiče? Pomluva je, tuším, pořád ještě trestným činem. Nemá náhodnou některá z uvedených institucí také oznamovací povinnost?
Okomentovat