Stanovisko ČMKOS k programovému prohlášení vlády (pro jednání RHSD dne 11. 2. 2014)

Je třeba pozitivně hodnotit fakt, že nově jmenovaná vláda České republiky projednává své programové prohlášení se sociálními partnery ještě před tím, než ho předá Poslanecké sněmovně P-ČR. ČMKOS doufá, že tento postup, bude znamenat také změnu kvality i rozsahu sociálního dialogu v České republice. K prohloubení spolupráce mezi sociálními partnery při hledání stabilních a konsenzuálních řešení současné krizové situace na všech úrovních, chce přispět svým dílem i Českomoravská konfederace odborových svazů.

Dokument ke stažení

Českomoravská konfederace odborových svazů

V Praze dne 10. února 2014

Stanovisko k návrhu Programového prohlášení vlády České republiky 
(Pro jednání RHSD dne 11. 2. 2014) 

Je třeba pozitivně hodnotit fakt, že nově jmenovaná vláda České republiky projednává své programové prohlášení se sociálními partnery ještě před tím, než ho předá Poslanecké sněmovně P-ČR. ČMKOS doufá, že tento postup, bude znamenat také změnu kvality i rozsahu sociálního dialogu v České republice. K prohloubení spolupráce mezi sociálními partnery při hledání stabilních a konsenzuálních řešení současné krizové situace na všech úrovních, chce přispět svým dílem i Českomoravská konfederace odborových svazů.

Dalším novým prvkem spojeným s předloženým Programovým prohlášením vlády ČSSD, ANO a KDU/ČSL je jeho šíře záběru. Je to především reálné vyjádření faktu, že za posledních vlád pravicových koalic nahromadilo v české společnosti ohromné množství naprosto neřešených ekonomických, sociálních, politických, kulturních aj. problémů, které v konečném důsledku velmi silně destruují českou společnost. Fakticky nelze najít jedinou oblast veřejného života, ve které by „činnost“ předchozích dvou vlád pravicových koalic po sobě nezanechala negativní stopu a potřebu nápravy či zásahu. Z tohoto pohledu je sympatické, že se programové prohlášení vlády snaží všechny tyto problémy popsat a naznačit jejich řešení. Přiznání existence problémů je první a nezbytnou podmínkou pro jejich zdárné vyřešení. I v tom se přístup nové vlády výrazně liší od předchozích vládních garnitur.

ČMKOS nemá důvod nevěřit, že v programovém prohlášení deklarovaná snaha vlády   rychle a komplexně napravit nejen neutěšený stav české ekonomiky a i celé společnosti je míněna vážně a upřímně. Nicméně je nutno přiznat, že možnosti vyřešení všech dlouhodobě neřešených problémů v horizontu fungování této vlády nesporně narazí na celou řadu omezení – jak finančních, tak i lidských, organizačních apod.

Úkoly obsažené v programovém prohlášení budou klást před vládu velmi obtížné úkoly. Jejich skutečné naplnění podle našeho názoru vyžaduje ne jedno – ale dvě až tři volební období. Úspěšnost vlády bude přitom kriticky závislá na schopnosti zajistit koordinované úsilí resortů při naplňování programového prohlášení – většina opatření a návrhů, především v oblasti nastartování ekonomického růstu, boje proti nezaměstnanosti, pomoci ohroženým regionům, boji proti chudobě, v oblasti dostatečného a účelného využití evropských peněz aj. má výrazně průřezový charakter, při kterém je naprosto nezbytná vzájemná provázanost a časová a věcná koordinace nejen jednotlivých resortů, ale i územních orgánů a dalších subjektů (sociální partnery nevyjímaje).

ČMKOS vnímá programové prohlášení vlády jako dobře zpracovaný zásobník návrhů (nutno však upozornit, že s velmi rozdílnou úrovní významnosti).  Mnohem těžší úkol však před vládou teprve stojí. Jde o zpracování prováděcího plánu, které bude obsahovat jasnou vizi klíčových priorit budoucí vlády, priorit, jejichž splnění je nezbytné pro následné postupné naplňování všech záměrů obsažených v koaliční smlouvě. Tento „plán“ musí obsahovat i jasný časový harmonogram a finanční výhled, který prováže vládní záměry s ekonomickou realitou resp. s realitou veřejných rozpočtů. Podle našeho názoru se tato klíčová otázka musí vyjasnit v co nejbližší době – nejpozději při přípravě návrhu státního rozpočtu na rok 2015. ČMKOS považuje v nejbližším období za prioritu nastartování ekonomického růstu a boj proti nezaměstnanosti.

Obecně je možno říci, že Programové prohlášení vlády  jde ve svých návrzích v podstatě směrem, který odpovídá směru politiky ČMKOS. Vláda se zavazuje provést řadu pozitivních opatření, zejména co se týká změn v důchodovém systému, zaměstnanosti, v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a podpoře rodin s dětmi.  Jednoznačně vítáme:

• závazek usilovat o udržení sociální soudržnosti a prosazování principů sociální spravedlnosti,
• změny v důchodovém systému (valorizace důchodů i zrušení II. pilíře),
• opatření v zaměstnanosti,
• postupné zvyšování minimální mzdy (až na 40 % průměrné),
• opatření proti chudobě a sociálnímu vyloučení,
• záměr prosadit zákon o sociálním bydlení,
• zvýšení podpory rodin s dětmi,
• zvýšení kapacity jeslí a mateřských školek atd.
• zefektivnit hospodaření státu
• boj proti daňovým únikům

Koaliční vláda přebírá daňové a sociální systémy značně zdeformované reformami prosazenými vládami Mirka Topolánka a Petra Nečase. Před novou vládní koalicí stojí nelehký úkol - obnovit funkčnost systémů sociální ochrany, což je však podmíněno dostatečnými zdroji veřejných rozpočtů:

Návrat valorizace důchodů podle původních pravidel, tj. valorizovat o plný růst spotřebitelských cen a třetinu růstu reálných mezd již od ledna 2015 (namísto 2016, s čímž počítá platný zákon), zastaví propad kupní síly důchodů, což je nezbytné. (Je však potřeba počítat se zvýšením výdajů na důchody o cca 19–20 mld. Kč v roce 2015.)

ČMKOS by však navíc velmi uvítala posílení motivace zaměstnavatelů k odvádění vyšších příspěvků do III. pilíře, popř. zavedení povinných příspěvků v případě, že zaměstnanci vykonávají těžké, popř. rizikové práce.

ČMKOS v zásadě souhlasí s hlavními principy, obsaženými v návrhu koaliční smlouvy, nicméně by uvítala, kdyby otázka zvyšování zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti byla výslovně uvedena jako specifická priorita.¹

Obdobně je možno souhlasit i s návrhy koalice v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a podpoře rodin s dětmi.

Existuje mnoho dalších navržených opatření i v jiných částech programového prohlášení, se kterými se ČMKOS souhlasí (podpora průmyslu, doprava atd.) a nemá význam je zde všechna vyjmenovávat. Nicméně ne se všemi řešeními, zrozenými z programových  kompromisů tří poměrně odlišných politických subjektů se může ČMKOS plně ztotožnit.  Jde zejména o tyto oblasti:

Z věcného hlediska ČMKOS vidí problém především v reálné možnosti plného profinancování všech, vládou deklarovaných, opatření. Celková bilance deklarovaných opatření na příjmové a výdajové straně veřejných rozpočtů (při snaze o udržení schodku pod úrovní 3 % HDP) je nejasná. Vláda se patrně oprávněně – na příjmové straně veřejných rozpočtů spoléhá především na vnitřní úspory v chodu státu.  Později pak na zlepšený výběr daní prostřednictvím systému kontrolních pokladen II. generace.

Náměty na zvýšení daní byly až na nepatrné výjimky (zdanění hazardu) odmítnuty. Nelze přehlédnout, že požadavky na dodatečné disponibilní příjmy budou značné. Především budou muset pokrýt předpokládané zvýšené požadavky na výdajové straně rozpočtů vyplývající z programového prohlášení a koaliční dohody.

Vláda však bude muset najít prostředky, jak kompenzovat předpokládaný daňový pokles v celé řadě daňových okruhů (deklarované snížení pojistného, zvýšení slevy na dani z příjmu pro rodiny s dětmi a její obnovení u pracujících důchodců, snížení DPH na léky, knihy, dětské pleny, dětskou výživu, později pokles snížené sazby DPH).

Podle ČMKOS existuje již nyní riziko, že profinancovat všechny deklarované záměry nebude možné. Na druhou stranu bere ČMKOS na vědomí odlišný pohled vlády deklarovaný v jejím Programovém prohlášení. V tomto ohledu však ČMKOS považuje za poctivé upozornit vládu (svého sociálního partnera), že bude trvat na naplnění všech deklarovaných záměrů obsažených v Programovém prohlášení a bude schopna jen obtížně akceptovat výmluvy typu, že na celou řadu opatření „nejsou peníze“, „situace je horší, než jsme předpokládali“, či že se „změnily podmínky“ apod.!

1. Za jeden ze základních předpokladů nápravy veřejných rozpočtů v České republice považuje ČMKOS zajištění elementární daňové spravedlnosti. Je naprosto nezbytné odstranit z našeho daňového systému privilegia určená pro nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivce spočívající v privilegiu být zdaněn méně než ostatní. Nelze nevidět, že programové prohlášení vlády v tomto ohledu znamená nesporný průlom v oblasti dlouhodobě odmítaných témat, jako jsou kontrolní pokladny, majetková přiznání či omezení hotovostních plateb. Všechna tato opatření jsou programovými prioritami i ČMKOS a mají naši plnou podporu.

O to překvapivější se nám jeví odmítnutí vlády řešit tak zjevné daňové privilegium, jako je odstranění možnosti nákupu osobních automobilů podnikateli bez DPH – které by zároveň znamenalo pro veřejné rozpočty okamžitý dodatečný přínos v rozsahu minimálně 5 mld. Kč.

ČMKOS také negativně vnímá situaci v oblasti zmírnění výrazných rozdílů v daňovém a odvodovém zatížení mezi zaměstnanci a OSVČ. Záměr vlády provést analýzu odvodů zaměstnanců a OSVČ do veřejných rozpočtů a na jejím základě navrhnout spravedlivější rozložení nákladů na financování veřejných služeb je zatím jen v obecné poloze a nikoho v zásadě příliš nezavazuje.

K tomu uvádíme, že analýz na toto téma bylo na nejrůznějších úrovních už zpracováno v posledních cca 10 letech velké množství. Co ještě dále analyzovat např. na faktu, že OSVČ při nároku na stejný rozsah zdravotních služeb platí do systému zdravotního pojištění výrazně méně? Znamená to, že solidarita zdravých s nemocnými bude ještě doplněna solidaritou plátců – zaměstnanců s OSVČ? Bez dalších komentářů proto jen doplňme, že rozdíl ve zdanění představuje výrazný národohospodářský problém a prostřednictvím výrazného rozvoje nepravého podnikání (švarcsystém) destruuje příjmovou stranu veřejných rozpočtů v rozsahu desítek miliard Kč.    

Chybou je podle ČMKOS i to, že byla zrušena původně zamýšlená minimální daň.  „Náhradní“ řešení formulované tak, že OSVČ, které dlouhodobě nevykazují zisk z podnikání nebudou mít nárok na daňové zvýhodnění a současně se uvádí výjimka, že se toto opatření nebude vztahovat na fyzické osoby v roce zahájení podnikání a v následujících 3 letech, ovšem zcela mění naprosto filosofii přístupu k OSVČ.  Minimální daň měla sloužit k tomu, aby se podnikající daňový poplatník alespoň minimálním obnosem podílel (stejně jako ve zdravotním či sociálním pojištění) na tom, že využívá infrastrukturu státu hrazenou z daní ostatních. Filosofie navrženého opatření je zcela opačná, navíc formulace jsou ve skutečnosti nejasné.²

Je smutné, že se i v tomto dokumentu po několika letech v zásadě naprosto negativních zkušeností opět objevuje nápad na další snižování pojistného. ČMKOS toto  opatření -  pro podporu  zaměstnanosti zjevně neúčinné,  ale pro veřejné finance prokazatelně destrukční – odmítá, a to i na základě negativních zkušeností z nedávné doby.³

¹ ČMKOS dále připomíná, že by bylo třeba programové prohlášení popř. prováděcí plán zkonkretizovat a doplnit v těchto bodech:

• zvýšit rozpočtové výdaje na APZ na úroveň 50 % celkových výdajů na politiku zaměstnanosti,
• účinně zavést preventivní opatření k zachování pracovních míst ve stylu principu „kurzarbeitu“ ,
• posílit materiální zabezpečení uchazečů o zaměstnání v návaznosti na jejich angažovanost v rekvalifikačních a podobných programech,
• provést revizi těch ustanovení zákona o zaměstnanosti, která umožňují neodůvodněný nátlak na osoby ohrožené nezaměstnaností (snižování podpor v nezaměstnanosti pro osoby, které „bez vážných úvodů dají výpověď nebo ukončí pracovní poměr dohodou“ apod.,
• znovu obnovit institut nekolidujícího zaměstnání v původní verzi,
• výslovně odmítnout mechanismy typu „švarcsystém“,
• podpořit zaměstnávání mladých osob, např. „garance pro mladé“ ve stylu iniciativ EU, tak aby příslušná opatření pokrývala všechny kategorie mladých (nejen absolventy VŠ)
• podpořit znovuobnovení kategorie zdravotně znevýhodněných,
• zvýšit kompetence odborových organizací při rozhodování o propouštění zaměstnanců.

² V první řadě není jasné jak se tento návrh bude vztahovat na osoby kombinující zaměstnanecký vztah s výkonem OSVČ, za druhé – je zřejmé, že se míří pouze na poplatníky s dětmi využívající tzv. daňový bonus – u ostatních se fakticky nic nemění, za třetí – když bude mít základ daně 1 000 korun, bude mít nárok? A co když bude mít základ 100 Kč, a co třeba 10 Kč……

³ V letech 2008-2009 proběhlo 6 etap snížení sociálního (a částečně i zdravotního) pojištění, a to nejrůznějšími formami (zastropování plateb, přímé snížení sazeb, rozšíření paušálů u OSVČ) s přímým negativním dopadem do rozpočtu – 60 mld. Kč. V roce 2010 došlo k přechodnému omezení tohoto snížení v rámci tzv. Janotova balíčku (dopad snížen na – 40 mld. Kč).

Další etapa výrazného snížení sociálního i zdravotního pojištění nastala v roce 2011. Zde došlo k zastropování sociálního pojistného na 4 násobku prům. mzdy a dále pak k přípravě a schválení zákona č. 458/2011 Sb. ve kterém se od roku 1.1.2015 předpokládá výrazné snížení pojistného u OSVČ u SP ze 29,2% na 6,5 % a u ZP z 13,5% na 6,5% (při zdvojnásobení vyměřovacího základu). Dále je v tomto zákoně schváleno snížení sazby SP hrazené zaměstnavatelem o 2 % při recipročním zvýšení pojistného hrazeného zaměstnancem o 2 %. (Doufejme, že toto opatření podle příslibu koalice bude co nejdříve zrušeno).

Zrušení „protikrizového“ opatření NERV z počátku roku 2009 (výrazné snížení sociálního pojištění u nízkopříjmových skupin obyvatelstva, tj. u skupin nízkokvalifikovaných pracovníků nejvíce ohrožených propouštěním) zhruba ½ roku po svém působení na základě dohody odborů a zaměstnavatelů nejlépe dokazuje naprostou neúčinnost snižování pojistného ve vztahu k zaměstnanosti. Mělo přinést cca 60 tis. pracovních míst – nepřineslo nic.