Výzkumné oddělení společnosti Scio nabízí přehled zajímavých informací ze zahraničních zdrojů.
- Americký deník The New York Times nabízí učitelům učební a výukový materiál a nápady založené na obsahu listu. Nejnovější příspěvek přináší na příkladu tvorby redakčních komentářů návod, jak postupovat při psaní úvah/esejů. Postup zahrnuje následující kroky: 1. Brainstorming: na čem vám záleží – volba tématu je zcela zásadní, žáci by měli zvolit to, a) na čem jim opravdu záleží, b) o čem by ostatní rádi četli, c) k čemu mohou polemizovat, d) k čemu mohou najít fakta, která podpoří jejich závěry. Pro úspěšný brainstorming může učitel předložit k diskusi řadu otázek, které žákům pomohou. Celý postup psaní komentářů v The New York Times je kolaborativní, učitelé mohou též zvážit kolaboraci žáků jen u některého kroku nebo v průběhu celého procesu tvorby komentáře. 2. Modelování: co je komentář – žáci se seznámí s tím, jak komentář vypadá, všímají si jazyka, názorů a tvrzení, podpůrných faktů a toho, zda je komentář skutečně přesvědčivý. 3. Výzkum: co říkají odborníci – poté, co žáci zvolí téma, soustředí se na vyhledávání a shromažďování podpůrného materiálu. Pro tento krok se mohou spojit do skupin podle příbuzných témat. 4. a 5. Osnova a pracovní verze, úpravy: jak napsat komentář – zkušený redaktor A. Rosenthal dává žákům následující rady: a) ujasněte si svůj postoj, musíte vědět, co chcete říci, b) pište stručně a výstižně, c) poskytněte svůj názor na problém nebo navrhněte možné řešení, d) prozkoumejte fakta, ověřte jejich správnost raději dvakrát, e) pište jasně a srozumitelně, tam, kde je to možné, používejte příklady a podpůrná fakta, f) každý potřebuje, aby jeho práci někdo redigoval, g) buďte připraveni na reakce čtenářů, obhajujte svůj postoj a svá fakta. 6. Uveřejnění: jak se můj komentář dostane k čtenářům – forma komentáře je určena ke sdílení, žáci mohou své komentáře číst ve třídě nebo v menší skupině, nabídnout je ke zveřejnění ve školním časopise nebo v místním tisku nebo online. The New York Times pořádá každoročně soutěž a nejlepší žákovské práce zveřejňuje. (1189)
- Dva američtí učitelé dějepisu a společenských věd vyvinuli vlastní digitální hru pro výuku historie. Hra „Historia“ je určena pro druhý stupeň škol a pokrývá 4000 let historie lidstva přibližně od roku 2000 př.n.l. do roku 2000 n.l. Hra je rozdělena do 21 dějinných úseků. Hra obsahuje simulace a lze ji využít nejen pro výuku historie, ale i dalších společenskovědních předmětů: ekonomika, zeměpis, občanská výchova. Žáci nejprve vytvoří vlády, jejichž úkolem je vést obyvatele jejich zemí. Vlády rozhodují v různých situacích a dějinných obdobích a na tom závisí blahobyt zemí a obyvatel. Pro správná rozhodnutí je třeba vědět co nejvíce o lidech, kulturách, životních podmínkách a potřebách lidí té doby – žáci studují každé historické období a na základě znalostí pak řeší situace a tvoří vlastní historii. Vlády sestavují vlastní rozpočet, rozhodují o výdajích a strategických záměrech. V průběhu hry řeší otázky založené na reálných historických událostech. Autoři hry počítají s tím, že součástí hry bude i software pro souhrnné a průběžné hodnocení, hra může nahradit nebo doplnit stávající učebnice, učitel si bude moci nastavit zvolené historické období apod. Hra „Historia“ bude k dispozici učitelům od podzimu 2014. (1190)
- Řada anglických výběrových osmiletých gymnázií (grammar school) přistupuje ke změně přijímacích testů pro uchazeče o studium. Dosavadní testy zvýhodňovaly žáky z bohatých rodin, kteří byli před zkouškami intenzivně doučováni a po přijetí ve studiu nestačili. Podle posledního šetření je ve státem financovaných výběrových gymnáziích pouze 2,7 % žáků s nárokem na oběd zdarma (podle příjmu rodiny), zatímco v ostatních státních školách tvoří tito žáci 17,5 %. Až čtvrtina žáků v gymnáziích absolvovala primární vzdělávání v soukromé škole. Nové zkoušky by měly být méně zaměřeny na slohové práce a více na dovednosti získané v primárním vzdělávání – pravopis, slovník, matematické úlohy a řešení logických úloh. Zkoušky mají všem žákům poskytnout stejné podmínky a vyloučit vlivy doučování. Je však pravděpodobné, že doučující začnou svou nabídku orientovat na nový obsah testů a praxe doučování bude nadále znevýhodňovat nadané děti z chudých rodin. (1191)
- Oblast terciárního vzdělávání prochází řadou změn, studentská základna se mění, finanční zdroje ubývají, proměňují se nároky kladené na obsah vzdělávání i na absolventy vysokých škol. D. Staley z Ohio State University se zamýšlí nad tím, jak by měla vypadat ideální univerzita, která není zatížena vazbou na stávající instituce, jejich pravidla a fungování. Ideální univerzita by byla charakterizována následujícími prvky: 1. Technologie propojená s tradiční výukou – autonomní studující se budou sdružovat ve skupinách podle oborů zájmu, vyučující budou pracovat se studenty individuálně, technologie umožní studium podle vlastního tempa, studium bude přizpůsobené každému studentovi „na míru“. 2. „Generativní“ univerzita – model výzkumných univerzit bude vystřídán modelem generativních nebo tvůrčích univerzit zaměřených na inovace a tvorbu zcela nových konceptů. Vytvoření nových konceptů (nový nástroj, postup, umělecké dílo, využití zdrojů apod.) bude požadováno jako podmínka pro absolvování, vyučující budou hodnoceni nikoli podle výzkumných výsledků, ale podle svých tvůrčích výsledků. 3. Všichni bakaláři budou studovat dva obory – tyto obory budou z disciplín, které nejsou příbuzné, např. přírodovědné a humanitní obory. Studenti získají mezioborový přístup, budou flexibilní a kreativní. Vyučující budou rovněž odborníky ve dvou nesouvisejících oborech. 4. Kultura celoživotního učení – studenti budou mít i po absolvování možnost zapsat se do dalších kurzů své alma mater, budou si zapisovat další kurzy, rekvalifikační nebo zaměřené na vyučování, případně využívat služeb kariérového poradenství. Úspěšní absolventi budou zváni ke spolupráci a vyučování studentů. 5. Žádné nebo minimální náklady – náklady budou pokryty státem a příspěvky zaměstnavatelských podniků a organizací, protože to jsou ti, kteří mají zisk ze vzdělané a dobře připravené vysokoškolské populace. (1192)
- V Jižní Koreji i v dalších asijských zemích klesá počet studentů na vysokých školách a mnoha univerzitám hrozí uzavření nebo spojení několika univerzit a jejich restrukturalizace. Na Taiwanu se šest národních univerzit slučuje do tří a v Japonsku 40 % soukromých univerzit nemá naplněné stavy. V Jižní Koreji prudce vzrostl počet univerzit v 90. letech, ale podle korejského ministerstva školství bude v průběhu několika let ze současných 350 univerzit a vysokých škol 30 až 50 uzavřeno. Na korejských vysokých školách bude až 160 000 volných míst. Od roku 2004 byly uzavřeny čtyři univerzity a 40 dalších bylo restrukturováno. S restrukturalizací a snižováním počtu univerzit se spojují i naděje na zlepšení jejich kvality. Akademici se však obávají, že bude-li restrukturalizace závislá pouze na tržním prostředí, neudrží se regionální univerzity, a požadují kontrolu ze strany státu. (1193)
(1189) For the Sake of Argument: Writing Persuasively to Craft Short, Evidence-Based Editorials
(1190) Historia: Game-Based Learning for Middle School History
(1191) New grammar school test thwarts 'pushy parents'
(1192) Five Elements That Make Up the Ideal University
(1193) Endangered Korean universities
11 komentářů:
Zkoušky mají... vyloučit vlivy doučování.
Tak to by byla bomba!
A jen krůček k tomu, aby se konečně už mohlo začít zjišťovat, které děti se učí ale doopravdy rády, a které nikoli.
Je však pravděpodobné, že doučující začnou svou nabídku orientovat na nový obsah testů a praxe doučování bude nadále znevýhodňovat nadané děti z chudých rodin.
Není načase dávat bonifikaci za dělnický původ? To je přece historií ověřený způsob. To bychom se na to přece podívali, aby děti z rodin, které dbají na jejich vzdělávání, na tom byly v životě lépe.
Nechci mírnit Vaše spravedlivé nadšení, pánové, ale jak já rozumím podstatě problému, pak tady nejde ani o děti, které se učí opravdu rády, ani o dělnický původ. Problém je založen v britském systému, řekněme posedlém testováním. Dítka zde absolvují testy, která je v případě úspěchu opravňují ke studiu na výběrové škole.
Potíž je v tom, že lépe situovaní rodiče zaplatí svým dítkám nácvik testů a ty pak v nich jako cvičené opičky uspějí lépe, nežli dítka sice chytřejší a s lepšími předpoklady pro další studium, leč bohužel z chudých poměrů.
Čili nejde o to, že by jiní rodiče dbali o své děti méně, ale holt nemají tolik peněz. Ani o děti snaživé, ale vytrénované k zaškrtávání těch správných okýnek.
Dle mého je ale příčina v samém systému stavěném na exkluzívním vzdělávání pro vybrané a "obyčejném" pro masy. - Musí mé dítě přijmout do té správné školky, aby bylo připraveno do té správné základky, pak správného gymplu, odkud už má jisté přijetí na Oxford.
Neřeším privátní školství pro nejvyšší vrstvy. Holt na "to" někdo vždycky v peněžence mít bude a jiní bohužel ne. Svět není spravedlivý a někdo se už narodí jako Paris Hilton.
Ale veřejné školství by mělo vytvářet podmínky pro bezpečné a podnětné vzdělávací prostředí pro všechny děti a nikoli prohlubovat sociální rozdíly.
Bojím se ale, že v rámci britského modelu je tenhle problém jen obtížně řešitelný.
No vidíte. A já se už tolik těšil, až to dorazí z toho pokročilého světa i k nám.
Taková krásná záminka k peskování: 'Kučero, jak to, že jsi ten test pozaškrtal bez chyby? Kápni božskou, ty jsi se zase někde doučoval.'
A k celé třídě: 'Běda vám, jestli zjistím, že se doučujete víc než půl hodiny denně, pacholci.'
"Ale veřejné školství by mělo vytvářet podmínky pro bezpečné a podnětné vzdělávací prostředí pro všechny děti a nikoli prohlubovat sociální rozdíly."
A jste si kolegové jistí, že to k nám již nedorazilo? Stačí se podívat, jakým způsobem se "rozjelo" naše základní školství v Praze a na fronty při zápisu před těmi lepšími školami i v dalších větších městech po republice.
podmínky pro bezpečné a podnětné vzdělávací prostředí
Mám tomu rozumět tak, že jako chránit pořád ještě normální děti před asociálními spratky?
A není to čistě náhodou i jedna z příčin těch předzápisových front?
Vida, vypadá to, že sobotní večer strávím v dobré společnosti (bez ironie).
Kolego poste.restante, samozřejmě i u nás (jak nepochybně víte) se na mnohá víceletá gymnázia dělají "zaškrtávací" testy a i u nás existují k těmto testům placené přípravné kursy. Otázka zní, co lze a co nelze těmito kursy nacvičit. Smysl kursů má spočívat v tom, aby účastník nacvičil testovou situaci. Tedy že má za určitý čas stihnout určitý počet úloh, jakého typu tyto úlohy jsou, jak optimálně postupovat, jak řešit krizové situace apod. Je to podobné, jako když uchazeč o konzervatoř v přípravě (kromě cvičení) zvyká hrát před cizími lidmi, aby ho u zkoušek neskolila tréma.
A ať budou přijímací zkoušky jakékoliv, vždycky budou existovat přípravné kursy. Byly i v předsciové době, kdy se psaly klasické "školské" písemky, po kterých se v článku volá. Smiřme se s tím, že svět není spravedlivý, nerovnost byla, jest a bude, a snahou o totální spravedlnost dosáhneme nespravedlnosti někde jinde.
Jan Hučín
Když jsem psal o britské posedlosti testy, nesměřovala má úvaha směrem ke společnosti Scio.
Pokud se nácviku testů týče, pak víte lépe, nežli já, že například testy OSP nelze předchozím nácvikem příliš ovlivnit.
Ale je faktem, že nácvik lze zaměřit na dosažení potřebného bodového skóre - například výběrem úloh z oblasti, kterou uchazeč zvládá lépe, nežli jinou.
Předpokládejme ale, že chci aby mé dítě udělalo obvyklé přijímačky na gymnázium. Například z matematiky. Většina škol zveřejňuje zadání úloh z předchozích let. Zjistím, že například za úlohy na úpravu zlomků je hodně bodů. Logicky nechám své dítě spočítat nějakou tu padesátku příkladů na zlomky v rámci jeho přípravy. Jaký je pak rozdíl oproti diskutované situaci v Británii?
Otázka se tedy posunuje do roviny, zda mají být přijímačky organizovány jako "zaškrtávací testy", anebo jako řešení úkolů, které ověřují znalosti základní školy.
Princip spravedlnosti ve školství spočívá například v tom, že za stejné vypracování úlohy dám žákům stejnou známku.
Spravedlivý přístup ke vzdělání má znamenat, že jeho dostupnost nemá být ovlivněna sociálními poměry žáka.
Žádný model tohle úplně neomezí. Není to a ani nemůže být jednoduché. Koneckonců, kde je hranice mezi regulérní a neregulérní přípravou?
Ale měli bychom se o to alespoň snažit.
Ani IQ není v populaci rozděleno "spravedlivě". Ale rozdíly, za které žák "nemůže" bychom měli spíše zmenšovat a nikoliv prohlubovat.
Stále si ale myslím, že problém je v samotném systému. Třeba Finové na to jdou jinak.
Princip spravedlnosti ve školství spočívá například v tom
že si především zjistím, kdo je čí dítě. Aby se i mně dostalo trošku té naší školní 'spravedlnosti'.
U testů je to obdobné, jako v atletice. Podstatné je, aby se na start dostali všichni, kteří mají zájem si zaběhat, všichni stáli na startu v jedné lajně a pro všechny platil stejný okamžik výstřelu. Kdo nácviku této fáze běhu věnuje víc úsilí, času a peněz je věcí jednoho každého atleta, jeho realizačního týmu a sponzorů.
Ale jinak v tom žádná paralela není, natož pak spravedlnost. Někdo má víc předpokladů, někdo lepší podmínky, někdo víc zarputilosti.
Souhlasím přesně s kolegou Blahou. Příklad s atletikou je velmi dobrý a skoro lituji, že mne v noci nenapadnul. Vnímám to velice podobně.
Chtěl bych ale od školy přece jen trochu víc. Měla by umožnit přístup ke vzdělání i těm, kteří jsou nějakým způsobem hendikepováni. Tedy i hluchým, slabozrakým, slepým či invalidním. A tady už se ocitáme trochu v potížích. Nemůže být každá škola vybavena jako Jedličkův ústav. Ale třeba uplatnit při nových stavbách a rekonstrukcích potřeby vozíčkářů, to bych považoval za samozřejmost v 21. století. Indukční smyčky pro nahluchlé už jsou otázkou peněz a třeba u nevidomých jsem blíže k řešení jejich potřeb prostřednictvím specializovaných pracovišť.
Fyzické hendikepy řešení mají.
Na tenkém ledě se ocitáme u hendikepů psychických. Kde je hranice mezi zohledněním hendikepu a vytvářením neoprávněných výhod? Když se přidržím příkladu s atletikou, pak mne napadne běžec Pistorius.
No a nakonec tu máme hendikepy sociální a do těch už bych se raději nepouštěl.
Základ je stále jeden. Chtít musí především žák sám. A má-li před startem hendikep, o to víc musí být on sám zarputilejší při přípravě.
No samozřejmě, hendikepy.
Jakkoli nechci ani dost málo sortýrovat, je to přece jen trošku jiná kategorie. Řeč tu šla o lajně, na kterou si stoupají naše standardně ledabylé, až líné dětičky, svých ne omezených možností si ne příliš vážící.
Což jim budiž, ne omezenost mám na mysli, přáno.
Okomentovat