Přinášíme vám závěrečnou práci z autorova studia Edukační technologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze s názvem Možnosti aplikace a problematika akceptace e-learningu ve škole se zaměřením na základní školu. Rozdělili jsme ji pro přehlednost na tři části.
E-learning a jeho akceptace na základní škole
Hovoří-li se o e-learningu, jedná se vždy o oblast distančního vzdělávání. A o distančním vzdělávání a jeho akceptaci na základní škole pojednává celá tato práce. Co tento pojem tedy znamená? Distanční vzdělávání je multimediální forma řízeného samostatného studia, které je koordinováno vzdělávací institucí a v němž jsou vyučující resp. konzultanti (tutoři) v průběhu vzdělávání trvale nebo převážně fyzicky odděleni od vzdělávaných. Multimediálnost zde znamená využití všech dostupných a účelných didaktických prvků a technických prostředků, kterými lze prezentovat učivo, komunikovat se studujícími, provádět průběžné hodnocení studijních pokroků a případně také hodnotit závěrečné výsledky studia. Aktuální a efektivní technologickou pomůckou distančního studia je e-learning (Národní centrum distančního vzdělávání). Evropská komise definuje distanční vzdělávání v Memorandu o otevřeném distančním vzdělávání v Evropském společenství (1991) takto: „Distanční vzdělávání (studium) je definováno jako jakákoliv forma studia, kde student není pod stálým či bezprostředním dohledem učitelů, nicméně využívá plán, vedení a konzultace vzdělávací instituce či jiné podpůrné organizace. Distanční vzdělávání charakterizuje samostudium, a proto je silně závislé na didakticky kvalitním návrhu materiálů, které musí nahradit interaktivitu mezi studentem a vyučujícím, běžnou v prezenční výuce. Samostudium je vždy doplněno podporou tutora a dalším podpůrným servisem, který je v ideálním případě poskytován regionálním studijním centrem a využívá ve stále větší míře moderní komunikační média.“
Z výše uvedených definic vyplývá, že v takovéto formě výuky zcela chybí fyzická přítomnost vyučujícího a také přímá interaktivita mezi žákem a učitelem, nazývaného také někdy jako tutor[1]. Jestliže je již z principu e-learningu vyloučena přímá interaktivita mezi učitelem a žákem, lze jej tedy vůbec s úspěchem aplikovat na základní škole? Jak bude akceptován žáky, učiteli a také rodiči?
E-learning se týká procesu učení, jehož cílem není naučit pracovat s ICT, ale prostřednictvím ICT podporovat proces lidského učení, vytvářet pro učení dobré podmínky, přispívat k porozumění a osvojení učiva a pomoci při řešení problémů, případně učení organizovat, řídit, kontrolovat. V ohnisku e-learningových aktivit je jak podpora individuálního učení, tak podpora učebních aktivit skupin žáků.
Zpočátku se e-learningem chápaly všechny formy elektronicky podporovaného učení a vyučování bez ohledu na to, zda informační a komunikační systémy, které se v něm využívaly, byly či nebyly propojené do sítí. O e-learningu se hovořilo i v případě, že žák při učení používal počítač izolovaný nepřipojený do (lokální/vzdálené) počítačové sítě; žák v takovém případě pracoval sám například s výukovými programy, s aplikacemi typu „drill-and-practice“, s databázovými zdroji na CD-ROM nebo hotovými interaktivními multimediálními ukázkami.
V současné době je už koncept e-learning nemyslitelný bez počítačových sítí. Rozumí se jím „v podstatě přenos (transfer) znalostí a dovedností uskutečněný pomocí počítačů připojených do digitálních sítí. Do e-learningových procesů zařazujeme webem podporované učení, počítačem podporované učení, virtuální edukační aktivity a digitální spolupráci. Vzdělávací obsah je zprostředkováván pomocí Internetu, intranetu/extranetu, audio nebo video nahrávek, satelitní TV, a CD ROM. Může se jednat o učení řízené učitelem/tutorem/instruktorem nebo o učení, které si člověk řídí sám“ (E-learning. WIKIPEDIA.http://en.wikipedia.org/wiki/E-Learning (accessed Feb 05, 2014). Někteří autoři používají pojem e-learning jako synonymum pro počítačem podporované učení (CBT - Computer-Based Training) a Internetem či webem podporovanou výuku (IBT - Internet-Based Training, WBT - Web-Based Training) (Miroslava Černochová, Petra Vaňková, 2012).
Pro představu o e-learningu je důležité říci několik základních informací. Jedná se o produkt pro organizaci a sledování progresu a vývoje žáků. Obsahuje také nástroje pro podporu kolaborativního učení. Jedna ze specifických aplikací je například LMS (Learning Managament System). Je velmi propracovaný a mimo jiné v něm lze sestavovat kurzy, plánovat a řídit průběh studia, prezentovat multimediálně obsah jednotlivých témat a studijních materiálů, zadávat úkoly a přijímat jejich řešení, zveřejňovat výsledky hodnocení, komunikovat mezi učiteli a žáky, mezi studenty navzájem, podporovat přístup do diskusních fór, monitorovat činnost studentů, evidovat studenty a jejich studijní výsledky, archivovat kurzy atd.
Forem e-learningového vzdělávání je několik, avšak za důležité se považují následující:
- Asynchronní forma - účastníci nejsou připojeni ve stejném čase k síti, ale sami si volí v daném rozsahu vlastní tempo a postup studia
- Synchronní forma - v reálném čase učitelem vedená výuka, kdy všichni účastníci komunikují přímo mezi sebou. Využívají při tom prostředky pro videokonference (např. ooVoo, Skype), chat a sdílení aplikací, společně označované jako virtual classroom[2] (např. IBM Lotus Virtual Classroom, HP Virtual Classroom, MS Office Live Meeting, Wizziq)
Z historického hlediska lze za jednu z prvních aplikací e-learningu považovat PLATO (Programmed Logic forAutomated Teaching Operations). Vznikl na počátku roku 1960 jako distribuce počítačového systému vzdělávání na univerzitě v Illinois a byl prvním počítačem, který se využíval na podporu distančního vzdělávání. Do konce roku 1970 se PLATO skládal z několika tisíc terminálů po celém světě. PLATO fungoval po čtyři desetiletí a jeho seznam inovací a klíčových vlivů je značný, včetně on-line sítí, plochých plazmových displejů a interaktivní dotykové obrazovky, stejně jako mnoho softwarových inovací. PLATO byl předchůdce dnešního on-line světa, s prosperující on-line komunitou, která předcházela např. dnešním sociálním sítím. (PLATO. Illinois Distributed Museum.http://distributedmuseum.blogspot.cz/2013/01/plato.html (accessed Feb 05, 2014).
Od té doby prošel e-learning obrovským vývojem a vzniklo pochopitelně i mnoho aplikací na jeho podporu. Dříve to byla například aplikace Lotus Learning Space, Microsoft Class Server a WebCT. Nyní se můžeme setkat s aplikacemi, jako jsou např.:
- BlackBoard (www.blackboard.com) VLE, LMS
- EDMODO (www.edmodo.com) VLE
- Locomotive Open Source (locomotivecms.com) CMS
- Moodle - Open source (moodle.org) (www.moodle.cz) VLE, LMS
E-learning jako forma vzdělávání, se začal objevovat nejprve v komerční sféře a až později se začal tento typ vzdělávání uplatňovat i ve školství. Ukázalo se ale, že e-learning není zcela efektivní, a že mezi žáky, kteří se vzdělávali klasickou formou a distanční formou jsou velké rozdíly. Problémem bylo jeho špatné uchopení. E-learning se začal využívat i pro lidi, kteří o něj neměli zájem, nebyli k absolvování kurzu správně motivováni, a tudíž také většinou nic nedělali. Byla sice snaha je donutit, ale způsob, kdy jim bude distribuováno vzdělávání, o které nemají zájem, se ukázala jako velmi marná. Motivace a její udržení v průběhu kurzu je i dnes kritickou otázkou e-learningu.
Řeší se téma jako:
- odpadnutí – opuštění skupiny
- nekompletnost – žákovi chybí některé prvky z klasické výuky
- znuděnost – důsledek nedostatečné stimulace
- nedostatek podpory – pocit nedostatečné podpory ze strany vyučujících
- potřeba podpory – objektivní potřeba podpory ze strany vyučujících
- nedostatek empirické zkušenosti – ve virtuálním prostředí chybí smyslová zkušenost
I přesto je dnes e-learning běžnou součástí vzdělávání na mnoha středních a vysokých školách. Pochopitelně dále si své místo drží i v komerční sféře.
Aby e-learning fungoval a přinesl očekávané výsledky, musí být pomocí něho distribuovány vzdělávací materiály především pro takové studenty, kteří o tento typ vzdělání jeví skutečný zájem. To samé ale nakonec platí i pro klasickou, kontaktní výuku.
[2] Výuka probíhá v on-line prostředí, pomocí informačních technologií.
0 komentářů:
Okomentovat