Miloslav Khas: Aplikace e-learningu na základní škole

Přinášíme vám závěrečnou práci z autorova studia Edukační technologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze s názvem Možnosti aplikace a problematika akceptace e-learningu ve škole se zaměřením na základní školu. Rozdělili jsme ji pro přehlednost na tři části.

Teoretická část

Pro teoretické zamyšlení nad akceptací e-learningu na základní škole a přiblížení problému lze vycházet např. z „Teorie transakční vzdálenosti“, se kterou přišel na počátku 70. let  Michael Moor^[3]. Podle Moora jsou transakce „na sobě závislé aktivity učitelů a žáků při výuce realizované za fyzického oddělení zúčastněných“. Transakční vzdálenost pak definuje jako „psychologický a komunikační prostor mezi učitelem a žákem, který musí být překonáván a je zdrojem potenciálních nedorozumění“. Čím menší transakční vzdálenost je, tím lepších výsledků distanční výuka dosahuje.  Naopak čím je větší (např. při nasazení čistě textově orientovaných asynchronních výukových aktivit u osobně se neznajících účastníků), tím více stoupá riziko pocitu izolace, ztráty motivace a v nejhorším případě i ukončení distančního studia.

Transakční vzdálenost posuzuje Moore podle tří hlavních parametrů:

1. dialog – interakce mezi studujícím a vyučujícím (synchronní, asynchronní, jednosměrný, obousměrný, zpětná vazba)
2. struktura – prostředí (forma, program, nástroje), v němž se výuka odehrává
3. autonomie – míra nezávislosti studujícího (individualizace výukového procesu) závislá na vlastní zodpovědnosti a osobních prioritách.

Transakční vzdálenost (Transactional Distance - TD) je individuálně a časově značně proměnlivá. Bylo by velmi dobré její stav u každého žáka znát a přizpůsobovat mu výuku. Přesně měřit ji ale nelze. Většinou je nutné spokojit se pouze s jejím odhadem. Některé závislosti jsou vysloveně zřejmé, jiné naopak velmi složité. (Moorova teorie transakční vzdálenosti. Metodický portál RVP - Spomomocník. http://spomocnik.rvp.cz/clanek/17825/MOOROVA-TEORIE-TRANSAKCNI-VZDALENOSTI.html (accessed Feb 05, 2014). Lze se ale obecně domnívat, že čím mladší a nevyzrálejší budou samotní studenti, tím větší bude transakční vzdálenost. A to je onen zásadní problém akceptace klasického e-learningu na základní škole.

Dnes se na školách všech typů setkáváme nejčastěji s kombinovanou formou e-learningu, tzv. Blended learningem. Blended learning^[4] se snaží do jisté míry některé nevýhody e-learningu při plnění vzdělávacích cílů řešit propojováním s prvky běžné kontaktní výuky. Například se jedná o kombinaci e-learningového kurzu s úvodním či závěrečným seminářem (tutoriálem) nebo workshopem. Tento přístup je vhodný především tam, kde cílová skupina není zvyklá používat moderní komunikační nástroje, jako je chat, diskusní fórum, webináře a podobně.

Z pohledu žáků

E-learning a jeho aplikace má i na základní škole jistě své místo. Otázkou je, v jaké formě a v jakém rozsahu. E-learning v tradiční formě, tj. bez jakéhokoli přímého kontaktu mezi žákem a vyučujícím (tutorem), může být velmi dobře využit ve výuce žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, např. pro tělesně postižené nebo pro žáky s SPU, kteří mají vypracován IVP. Synchronní nebo asynchronní interakce mezi účastníky on-line vzdělávání jsou zde možné bez jakýchkoli bariér místa a času.

Lidské učení se vždy týká nějakého obsahu, problému, tématu, učiva. Jedním ze zdrojů pro učení člověka mohou být studijní materiály, učební zdroje. V případě e-learningu se ke studiu velice často používají materiály v digitálním formátu. Ať už je obsah studijních materiálů tematicky zaměřen jakkoliv, měly by být studijní materiály navrženy tak, aby žáka zaujaly, neodradily ho od učení a pomohly mu ve studiu k pochopení a osvojení učiva. V e-learningových projektech mohou být používány vedle digitálních materiálů také materiály tištěné. V takových kurzech žáci pracují s učebnicemi či jinými knižními zdroji a prostřednictvím technologií pak například odevzdávají úkoly, dělají zkoušky, diskutují, ověřují si nabyté znalosti v on-line kvízech, zapojují se do e-learningových aktivit. Pochopitelně, že se ve vzdělávání stále více a více prosazují digitální zdroje včetně interaktivních e-učebnic (Marie Černochová, 2012).

Pro žáky na základních školách se v současné době běžně zakládají kurzy, ale pouze jako elektronická podpora vzdělávání. Například je vytvořen kurz dle jednotlivých předmětů, jsou v něm umístěny materiály ke stažení, zadání práce, nejrůznější odkazy, testy, odevzdávání úkolů, přihlašování se k učitelům na projekty atd. V tomto případě se tedy nejedná o aplikování e-learningového kurzu, ale pouze o publikování učebních objektů nebo v určitých případech o tzv. „blendovaný learning“, tudíž online kurz s podporou vyučujícího. Konkrétní možnosti využití vybraného LMS na základní škole se věnuje jedna z následujících kapitol.

Pro rodiče má takováto podpora velký význam např. ve smyslu přehledu o probíraném učivu, prospěchu a progresu žáků.

Z pohledu učitele

Není možné opomenout, že ve škole nejsou pouze samotní žáci. E-learning tak lze velmi snadno využít i pro pedagogické pracovníky. Na základních školách se dnes využívá prostředků e-learningu nejen k dalšímu vzdělávání pedagogů, ale také pro distribuci provozních dokumentů jako jsou např. vyhlášky, směrnice, zápisy z porad atd. Na větších školách se hojně využívá i modulů jako je např. diskuze nad tématy týkajících se provozu školy.

LMS našel využití i ve směru „učitel - učitel“. V LMS je možné publikovat popis a metodiku práce s nejrůznějšími aplikacemi a nástroji, vést diskuze nad četnými tématy, distribuovat nabídky a plány akcí školy apod.

Pro pedagogické pracovníky je také připraveno nepřeberné množství e-learningových kurzů typu ECDL a dalších podobných kurzů pro další vzdělávání pedagogů. Tyto kurzy jsou již představitelem klasických, bezkontaktních online kurzů.

[3]  Michael Grahame Moore, který stál u zrodu teoretických úvah o využití technologií v distančním vzdělávání.

[4] Termínu blended learning se také často užívá k popisu výuky/vyučovacího procesu, který kombinuje množství aktivit včetně výuky tváří v tvář v rámci jednotlivých tříd (face-to-face classrooms), tzv. živý e-learning (live e-learning) a individuální vzdělávání vlastní rychlostí (self-paced learning). Blended learning je také často charakterizován jako distanční vzdělávání podporované e-learningem, terminologická hranice není u tohoto termínu zřetelně ohraničena. (http://www.net-university.cz/clanky/20-modely-tzv-blended-learningu-uvod-do-problematiky-)