STŘÍPKY Z HISTORIE VZDĚLÁVÁNÍ
Kořeny vzdělávání na našem území sahají hluboko do historie země. Již v období středověku vznikaly na našem území klášterní a katedrální školy a vzdělání se těšilo velké vážnosti.
Mimořádný význam přikládal vzdělání i český král a římský císař Karel IV., neobyčejně moudrý a vzdělaný panovník, který roku 1348 založil v Praze univerzitu, nejstarší akademickou instituci severně od Alp. Praha se tak už v této době stala významným evropským kulturním a vzdělanostním centrem a univerzita brzy dosáhla mezinárodního věhlasu. Členy akademické obce se stali jak domácí, tak ve značné míře i zahraniční učitelé a studenti. Další univerzita byla na našem území založena v roce 1573 v Olomouci.
O rozvoj vzdělávání se vskutku významně zasloužil český myslitel, filosof a spisovatel Jan Amos Komenský, který již v 17. století položil základy moderní pedagogiky a v jeho dílech se také poprvé objevila myšlenka celoživotního učení.
V následujícím období pak došlo k významnému rozvoji vzdělávání na všech úrovních. Do 18. a 19. století spadají počátky dalších vysokých škol, především technického a uměleckého zaměření.
Významným mezníkem ve vývoji českého vysokého školství byl vznik samostatného Československa v roce 1918. V průběhu dalších dvaceti let vznikly samostatné vysoké školy umělecké, obchodní, zemědělské a veterinární.
Následovalo období, které vlivem 2. světové války a především pozdější politické situace nebylo pro tuto oblast příliš příznivé. O to větší rozvoj zaznamenal český vysokoškolský systém po roce 1989, kdy došlo k řadě rozsáhlých změn.
Postupně byly navazovány přerušené mezinárodní kontakty a možnosti vědecké spolupráce. Vznikly i nové příležitosti k zahraničním studijním pobytům pro vyučující i pro studenty.
Došlo také k rozšíření sítě vysokých škol o regionální univerzity a později i o soukromé vysoké školy a byla tak zvýšena dostupnost vysokoškolského vzdělávání. Stávající vysoké školy byly rozšířeny o nové fakulty a studijní programy. V současné době existuje v České republice 26 veřejných, 2 státní a 44 soukromých vysokých škol.
V návaznosti na Boloňský proces byl postupně zaveden třístupňový systém vysokoškolského studia – bakalářský, magisterský a doktorský. Implementován byl také jednotný evropský kreditový systém (ECTS) a dodatek k diplomu (DS).
V současnosti studuje na veřejných a soukromých vysokých školách v České republice přibližně 380 000 studentů, z toho 88 % na veřejných vysokých školách. Pro porovnání v roce 1989 na vysokých školách v České republice studovalo pouze 113 000 studentů.
NOVÁ ÉRA V OBLASTI MOBILITY
Vysoké školy se v rámci své činnosti snaží co nejvíce rozvíjet oblast mezinárodní spolupráce, která se týká jak společných vědeckých projektů, tak ve vysoké míře i podpory mezinárodní mobility studentů a akademických pracovníků.
V současné době vstupujeme do nové éry v oblasti mobility. V roce 2014 byl zahájen program Erasmus+, který navazuje na Program celoživotního učení, Mládež v akci a další samostatné mobilitní programy propagující mezinárodní spolupráci. Erasmus+ přináší řadu inovací, jako je například podpora v oblasti sportu, systém půjček pro magisterské studenty atd. Jeho hlavním cílem je především obohacení účastníků o nové dovednosti a zlepšení jejich šancí na trhu práce. Existuje také široká nabídka jiných stipendijních programů propagujících spolupráci v rámci celého světa.
Počet zahraničních studentů z evropských i mimoevropských zemí vzdělávajících se v České republice stále roste; stejně tak roste i počet českých studentů získávajících nové vědomosti a zkušenosti na zahraničních vysokých školách. V současnosti studuje na vysokých školách v České republice cca 40 000 zahraničních studentů a cca 12 000 občanů České republiky studuje na vysokých školách v zahraničí.
VÝZKUM A VÝVOJ
Veřejné vysoké školy hrají důležitou roli i na poli výzkumu a vývoje. Jejich úspěšnost dokládají například nové způsoby léčby onkologických, hematologických a urologických onemocnění, vývoj nových stavebních technologií, pokročilých materiálů či spolupráce na řešení významných mezinárodních projektů (např. ve spolupráci s organizacemi CERN či SÚJV Dubna). Mezinárodní věhlas získala Česká republika například v oblasti netkaných nanovláken; unikátní zařízení na jejich výrobu Nanospider se nyní vyrábí a prodává po celém světě. Finanční prostředky Evropské unie pak přispívají k dalšímu rozvoji vysokoškolské výzkumné infrastruktury, mj. k výstavbě excelentních vědeckých center zaměřených na vývoj laserových systémů, biomedicínské a materiálové vědy, energetický výzkum a na složité matematické modelování v přírodních, lékařských a technických vědách.
Zájemce o studium v České republice upoutají i jména známých českých vědců, jako byli například nositel Nobelovy ceny a zakladatel polarografie Jaroslav Heyrovský nebo Otto Wichterle, vynálezce gelových kontaktních čoček. Jednou z velkých osobností české vědy byl také Antonín Holý, který vyvinul řadu účinných antivirotik, např. pro léčbu virové hepatitidy typu B nebo HIV.
MALÁ VELKÁ ZEMĚ VE STŘEDU EVROPY
Česká republika zaujímá strategickou pozici v samém srdci Evropy. Ač je malá svou rozlohou, patří mezi nejatraktivnější evropské země. Na jejím území se nachází množství kulturněhistorických památek, z nichž dvanáct je zapsáno v Seznamu světového dědictví UNESCO. Za všechny jmenujme alespoň historické centrum hlavního města Prahy.
Praha je politickým, hospodářským a kulturním centrem státu. Je sídlem prezidenta republiky, parlamentu, vlády a dalších ústředních orgánů. Sídlí zde také řada českých vysokých škol.
V historickém centru, ale i v jiných částech města lze obdivovat řadu pozoruhodných staveb, ať už se jedná o románské rotundy, gotické či barokní kostely, renesanční paláce a zahrady, nebo o budovy secesní, kubistické, funkcionalistické či ryze moderní.
Praha zaujme také svou bohatou kulturní nabídkou, je možné navštívit například koncerty klasické i moderní hudby, divadelní představení či řadu muzeí a galerií.
S Prahou je také spjata řada světově známých osobností, například z oblasti klasické hudby (Antonín Dvořák, Bedřich Smetana), malířství (Alfons Mucha), literatury (Karel Čapek, Franz Kafka) nebo filmového umění (Miloš Forman, Jiří Menzel, Jan Svěrák).
Kromě hlavního města však za pozornost stojí také množství dalších míst, měst, hradů a zámků i půvabná česká krajina mimo větší města. Je možné navštívit čtyři národní parky a bezpočet národních přírodních rezervací či chráněných území.
Země nabízí i mnoho dalších zajímavých možností od kulturního po bohaté sportovní vyžití. Mezi oblíbené sportovní aktivity patří například turistika, cykloturistika i vodní turistika, po celém území republiky však lze provozovat i řadu dalších sportů. Česká republika má také vysoce rozvinuté lázeňství.
Autoři textu: Jana Halamová, Helena Pavlíková a Sofie Doškářová, DZS; Vladimír Vojtěch, MŠMT.
ODKAZY
26. výroční konference EIAE v Praze – www.eaie.org/home/conference/prague.html
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – www.msmt.cz
Study in the Czech Republic – www.studyin.cz
Dům zahraniční spolupráce – www.dzs.cz
Eurydice – EURYPEDIA – eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/eurypedia_en.php
Ministerstvo zahraničních věcí – Česká republika – oficiální web – www.czech.cz/en/Education
Ministerstvo zahraničních věcí – www.mzv.cz
Informace o Praze – http://www.praguewelcome.cz/
TABULKY
Fakta a čísla
- 10,5 milionu obyvatel (2014)
- 26 veřejných, 44 soukromé a 2 státní vysoké školy (2013)
- 381 000 studentů na vysokých školách, v tom 25 000 studentů doktorského studia (2012)
- 8 623 akreditovaných studijních oborů na vysokých školách (2014)
0 komentářů:
Okomentovat