Nestává se často, aby Spomocník komentoval výzkum publikovaný tak prestižním vědeckým časopisem, jako je Nature. O vzdělávacích technologiích se tam toho většinou moc nedozvíme. Je zde ale výjimka. Vědci z MITu v něm nedávno (pod licencí CC) uveřejnili mimořádně zajímavou práci To Each According to its Degree: The Meritocracy and Topocracy of Embedded Markets (Každému podle jeho zásluh: Meritokracie a topokracie propojených trhů). Ta dvě cizí slova zatím u nás moc běžná nejsou, a tak by vás snad mohlo zajímat, co znamenají a jaký mají vztah k našim možnostem uplatnění v online prostředí.
Studie se prvoplánově sice zabývá ekonomií a možnostmi uplatnění komerčních produktů na trhu, ale když se na ni podíváte blíže, zjistíte, že ji lze snadno modifikovat na to, jak síťové prostředí ovlivňuje distribuci vlastně libovolného vlivu (moci) či hodnot. Autoři se snaží rozšířit vnímání vlivu tržního prostředí a vycházejí přitom z ekonomického modelu nazvaného podle autorů Arrow-Debreu, jenž pochází z 50. let minulého století. Podle něj za podmínek volné dostupnosti zboží a ničím neovlivňované konkurence dochází na trhu ke spravedlivé rovnováze mezi nabídkou a poptávkou. Asi jsme si již všichni stačili povšimnout, že tento, dnes již klasický model, se v praxi uplatňuje ve značně zkreslené podobě. Podmínky, které musí být splněny, jsou stejně idealistické, jako komunismus Karla Marxe.
Tradiční tržní model je založen na předpokladu, že má každý jedinec stejnou příležitost pro uplatnění a jeho odměna (jeho vlastní hodnota) odpovídá jen jeho schopnostem a úsilí. Kritika založená na zpochybnění existence stejných příležitostí v podmínkách tradičního liberálního kapitalismu vznikla velmi brzy po publikaci tohoto modelu v 50. letech. Jejím asi nejznámějším protagonistou byl britský sociolog, labourista a baron Michael Young, podle něhož trh ve skutečnosti vytváří elitářskou vládnoucí třídu, kde se uplatní jen ti, kteří mají ty správné příležitosti. Young jako první pro to, co aplikací skutečně volného trhu (nejen zboží, ale i vlivu) vznikne, použil pojem meritokracie.
Meritokratický systém bychom měli chápat jako prostředí, v němž je každý hodnocen úměrně svým zásluhám. V ideální podobě se s ním samozřejmě setkat nelze, ale přesto se můžeme snažit hledat cesty, jak by se k němu mohla společnost alespoň trochu více blížit. Dá se předpokládat, že bude spíše fungovat tam, kde díky velké hustotě spojů mezi lidmi dochází k častému přímému přenosu informací. Proto má smysl zkoumat, jak se do procesu ohodnocování tvůrců původních myšlenek i jejich zprostředkovatelů, producentů zboží i jeho prodejců na globálním trhu promítá nový fenomén doby, a sice propojení světa počítačovými a sociálními sítěmi. A právě toto se snaží vědci z MIT blíže definovat.
Do protikladu k systému meritokratickému postavili systém topokratický, u něhož je odměna a moc závislá především na postavení (umístění v topologickém smyslu), které daný jedinec ve společnosti (v síti) má. Z logiky věci vyplývá, že tam, kde se podaří vytvořit prostředí, v němž je spojení mezi úplně všemi členy komunity, lze s jistotou předpokládat existenci systému stoprocentně meritokratického. To je ale případ, který si lze představit asi jen teoreticky a navíc pouze u komunity s malým počtem členů. Ve skutečnosti v síti s více účastníky existuje přímé spojení pouze mezi některými členy. Pak ovšem začíná být postavení velmi důležité. Některé uzly sítě se nacházejí ke zdrojům blíže a jiné dále. Tento systém úplně spravedlivý není. Bohužel se s ním setkáváme v našem každodenním životě. Nedalo by se něco udělat pro to, aby byl spravedlivější?
Správný vědecký přístup se samozřejmě neobejde bez matematického popisu modelu. Tomu bych se rád vyhnul, přiznám se, že i mně složité rovnice moc dobře nedělají. Naštěstí nám ale selský rozum na pochopení podstaty bude stačit. Autoři se snažili matematicky definovat bod, v němž při zvyšování hustoty sítě (počtu spojení) dochází k přechodu (Transition) mezi topokracií a meritokracií. Definovali ho tak, že při rovnoměrném rozložení zisku (příjmů, uznání) mezi tvůrcem (výrobcem, autorem) a prostředníky předávajícími zboží (dílo, myšlenky) dále připadá u meritokratického systému větší část na tvůrce a naopak u topokratického systému vydělají více prostředníci.
Pochopení podstaty by mohla napomoci následující vizualizace.
 |
| Rozložení získané hodnoty (payoff) pro různé úrovně konektivity (k) u sítě s 250 členy (N) s různou úrovní skutečného přínosu pro ostatní (T). |
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat