Stanislav Šimandl: Informační technologie ve škole

V poslední době jsem měl možnost číst větší množství článků, zejména na webu www.ceskaskola.cz, kde bylo diskutováno použití výpočetní techniky ve škole. Chtěl bych na toto téma reagovat z trochu jiného pohledu.

Je nesmysl dělat z učitelů tupé osoby bez schopnosti "zarovnat text do bloku" ve chvíli, kdy člověk i s nižším vzděláním je ve svém životě běžně konfrontován s použitím výpočetní techniky. To, že oboru školství do efektivního využívání informačních technologií leccos chybí je ovšem nesporný fakt. Důvody, proč tomu tak je z pohledu učitele, bych viděl v několika faktorech , které nazvu CHUŤ - PODMÍNKY - PROSTŘEDKY - SPECIFIKA ŠKOLSTVÍ.

Chuť takové prostředky při své práci vůbec používat je určitě u každého různá a přiznám se, mluvím z pohledu počítačového nadšence, který ovšem v oblasti výuky své nadšení tak trochu ztrácí. Nadšenci jsou jistými průkopníky, chtěj nechtěj, jsou pozorováni, zda jim jejich metody přinášejí nějaký bonus v podobě vyšší efektivity práce, lepších výsledků při výuce žáků a nebo aspoň schopnosti více vtáhnou žáky do výuky. Pokud tomu tak není, uplatňuje se setrvačnost kolektivu nic neměnit, nepřidělávat si práci a používat staré, dobré, již za léta vyježděné koleje. Proč se ale takové situaci divit, kde najdeme kolektiv , ve kterém se s minimální podporou snadno zavádějí nové věci ? Vezmeme-li navíc v úvahu věkovou skladbu pedagogického sboru v našich školách, bude každý průkopník velmi ostře sledován, zda má ze svého průkopnictví vůbec nějaký prospěch. Je tedy také na vedení škol samotných hledat možnosti, jak motivovat své pracovníky k širšímu použití techniky. Mimochodem, učitelé se skutečně o takovou změnu ve velké míře snaží, učebny informatiky jsou využívány i k jiným předmětům ve vysoké míře, interaktivní tabule jsou také v pedagogickém sboru přivítány a instalace dataprojektoru do učebny se nesetká s odmítnutím. Lze snad napsat, že učitel netrpí "nechutenstvím" metody podporovány IVT do své výuky zavádět. Taktika, kdy odměnou za chladný přístup k novinkám je trest v podobě zbytečného školení na téma, jak vypadá počítačová myš, už je snad za námi. Problém může být v dalších bodech.

Podmínky bývají na školách skutečně rozličné od možnosti využít moderně vybavené pracovny, až po řekněme průměrné prostředí. Právě vytvořené podmínky někdy rozhodují o přijetí, či odmítnutí nových metod. Učitelské povolání vyžaduje přípravu na hodinu a budeme-li moderní, proč si nepřipravit pro žáky text , sestříhat krátká videa, obrázky k promítnutí přes dataprojektor a těšit se na zajímavě vedenou hodinu. Ano , nemýlíte se, dokonce i takovou přípravu učitel zvládne, vyzkouší funkčnost doma, na svém počítači, nahraje na vlastní "flashku" a hurá do školy. Hodiny rychle letí, přestávka je 5 - 10 minut, není čas a tak rychle paměť do počítače a hle, že něco nefunguje ? Jistě počítač v učebně rozehrává hru o zobrazení formátu videa, aktualizaci kodeku , nebo cokoli jiného. Zajímavá hodina je v háji, beru křídu a jsem rád, že to umím i po staru...........nebo se Vám to, drazí kolegové, nikdy nestalo ? No jo, jsem já to hlupák, proč jsem si nevzal notebook, ale vlastní, škola nebude dávat takové milodary, které má dnes každý obchodní zástupce. Spatřil jsem i nadšence, který si opatřil vlastní dataprojektor, aby mohl být moderní...........Samozřejmě, vlastní notebook do školy neponesu, nebudu řešit problémy kolem štítku, kterým bych jej musel opatřit vzhledem k bezpečnosti práce, rozdílně nastaveném prostředí při připojování na dataprojektor atd., raději nebýt moderní. I přes to vše se podařilo na školách vytvořit počítačové sítě a vítaným pohrobkem některých programů MŠMT rozvíjející oblast informatiky je informatik, tedy člověk , který je schopen údržby systému. Celý informační systém škol však narůstá co do technologické náročnosti, tak i co do objemu, chudák informatik tedy aby v době, kterou má pro takové činnosti vyhrazenou, vedle své povinnosti vyučovat, řešil stupňující se problémy. Srovnáme-li například jen průměrný plat ve školství a v oboru IT technologií, nedivil bych se, když by takový člověk v návalu další práce zvolil jednoduchý RESET pomocí štípaček. No a co obyčejný kantor ? Svede v kabinetě bitvu o jediný počítač například pro 6 lidí, kde se pokouší v mezidobí vyučovací povinnosti zapsat známky do elektronické žákovské knížky, pokud jej tedy nezačne obtěžovat nějaká podezřelá hláška počítače. Tou dobou už ovšem počítačově nadšený učitel volá po svém domácím počítači, který je funkční a na školní techniku svolává hromy a blesky. Ovšem tak naivní, aby si snad znovu připravoval poutavou hodinu už asi nebude......Kde je tedy chyba, že by snad prostředky.....

Prostředky, které může škola použít pro vlastní "elektronizaci" nejsou určitě bezedné a stejně, jako jiné složky rozpočtu, podléhají nepříjemné nejistotě, co přinese další období. Je obtížné správné naplánování rozvoje informačního systému školy tak, aby mohl skutečně sloužit učitelům a nezpůsoboval, v jejich očích, spíše problémy. Těžko také od vedení škol chtít, aby takový plán kvalitně vypracovalo. Pro neinformatika bývá obtížné definovat jen požadavky na tento systém a nikdy není jasné, zda začátek budování, v dobrém úmyslu, neskončí v půlce cesty, protože další prostředky již nebudou. Snadno se podlehne živelnému narůstání čehosi, podle vnějších požadavků ( rodičů ) , bez naplánování věcí dalších. Snadno se tak stane, že učitel je nesprávně dimenzovaným systémem spíše zatěžován, nepřináší mu zvýšení efektivity práce a snaží se tak jen splnit zadání s narůstající nechutí k výpočetní technice a jakékoli další změně.

Předchozí bod úzce souvisí se specifikami školství, kdy běžná řešení používaná v podnicích školám nemusí vyhovovat. Nároky na robustnost systému jsou daleko vyšší, používaný software se může lišit i podle vyučovaných předmětů a stejně tak i vhodný hardware se mění například podle věku žáků. Nelze se tedy divit, že škola nedokáže vždy přesně definovat svoje potřeby v jazyce dodavatele informační technologie. Myslím si ale, že právě zde by se mělo začít, pomoci školám s projektováním jejich informačních systémů ovšem za obousměrné komunikace s konkrétní školou a samozřejmě, za předpokladu dostatečného financování.

Převzato s laskavým souhlasem autora z noviny.sista.cz