Minulý týden jsem se účastnil setkání lidí kolem školství a vzdělávání, na kterém Ondřej Šteffl přednesl zajímavou myšlenku, která zapadá do jím dlouhodobě hlásaných názorů na posílení mimoškolního vzdělávacího prostoru.
Pan Šteffl tvrdí, že relativně dobrých, až mírně nadprůměrných výsledků v oblasti řešení problémů v prostředí informačních technologií (viz výsledky mezinárodního výzkumu PIAAC) dosáhla naše mládež navzdory špatné situaci s vybavením a využíváním digitálních technologií ve školách a navzdory nedostatečným digitálním dovednostem našich učitelů. S tímto konstatováním asi nelze nesouhlasit.
Ondřej Šteffl z toho dále vyvozuje, že za zmíněné dobré výsledky tedy nemůže škola (nemá na to vybavení ani kompetentní učitele), ale aktivity a vzdělávací prostor mimo školu (po škole), kde se to všechno žáci sami naučili. Proto by finance, které nám mají přijít v následujících letech z EU, směroval do tohoto prostoru, který by se měl stát ještě více vzdělávacím. Snad jsem myšlenky Ondřeje Šteffla nepokroutil a popsal správně.
Na první pohled zní tento návrh logicky. Když nad tím ale přemýšlím, docházím k několika důvodům, proč by to tak být nemuselo.
1. Skutečnost, že něco dobře nefunguje by neměla automaticky vyústit v to, že daný nedobře fungující systém zrušíme nebo daný stav nebudeme řešit. Podobně se vyjadřují někteří politici, kteří tvrdí, že některé ministerstvo/úřad/instituce nefunguje dobře, plýtvá majetkem a že je třeba jej zásadně změnit a zeštíhlit. Místo, aby byla provedena analýza a do takové instituce se dosadili nejlepší odborníci na řízení, kteří pomohou kritizovanou záležitost napravit, hovoří se rovnou o zeštíhlování, rušení. V politice poměrně častý jev.
Je pravda, že rozmotat problémy škol a školství je extrémně složité, samotné přidání peněz z EU to jistě nevyřeší. Naše snahy by ale měly směrovat ke zlepšování práce učitelů a škol. Ignorování současného stavu – to by směrování evropských peněz mimo školy vlastně bylo – situaci ještě více zhorší.
2. Pokud by byla pravda, že se děti vzhledem k materiálním, personálním a dalším podmínkám ve školách pracovat s technologiemi příliš nenaučí a potřebné dovednosti získávají až po škole, pak by se vlastně také jednalo asi o jedno z nejlepších vysvědčení pro náš vzdělávací systém. Muselo by to znamenat, že škola sice není schopna některé oblasti dovedností u žáků rozvíjet, připravila je ale pro život dostatečně: absolventi se umí učit nové věci, které v životě potřebují. Škola je naučila učit se. Kdyby toto měl být hlavní výstup základní školy (umět se učit), byl bych spokojený.
3. Pokud mládež dosahuje evropsky průměrných výsledků a nemůže za to škola, ale jejich aktivity mimo školu, dovedete si představit, kde by mohla naše země být, kdyby se škola zlepšila? Kde by pak mohli naši absolventi v mezinárodních žebříčcích končit? Ostatně, proč jsou všichni spokojeni s tím, když nějaké mezinárodní srovnání ukáže, že jsme dopadli průměrně nebo těsně nad průměrem? Proč nemáme mnohem vyšší ambice? Například být v první pětce? Copak je nějaký důvod, proč bychom na to neměli mít? Máme přece mnoho předpokladů, proč bychom mohli mít mnohem, ale mnohem lepší výsledky. Proč tak malé aspirace? Stále slyším, jak jsou mladí troufalí a asertivní. Zdá se, že jde o opak nás samotných.
Ondřej Šteffl je v mnoha ohledech inspirativní a má pravdu v tom, že vzdělávání se stále více přesouvá i mimo školu, děti mají možnost se dozvídat stále více z digitálních médií jako je Wikipedie, sociální sítě, Khanova škola… Je velmi správné přemýšlet o tom, jak tyto aktivity podporovat, kultivovat a využívat ku prospěchu všech. A byla by škoda, kdybychom to při nastavování evropských penězovodů neviděli nebo nechtěli vidět. Bohaté možnosti získávání informací mohou výuku ve školách skvěle doplňovat, ta se nemusí věnovat tolik předávání faktů, ale soustředit se na probouzení zájmu v dětech. Ty si pak to, co potřebují a chtějí budou schopny najít samy.
Převzato z autorova blogu na EDUin.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
13 komentářů:
Mimoškolní vzdělávací aktivity nemají školní jen doplňovat, ale musí být přímo propojeny. Myslím, že úvahy pana Šteffla, ač mediálně velmi zajímavé, mají jednu zásadní vadu. Museli bychom zrušit povinnou školní docházku a rezignovat na funkci školy coby dozorce ručícího za to, co děti přes den dělají. Pokud toto neuděláme, je naší povinností čas strávený ve škole naplnit užitečnou výchovnou činnosti, jež odpovídá požadavkům současnosti.
coby dozorce ručícího za to, co děti přes den dělají
Já snad dnes ani neusnu. Představa, že ráno zase natahuji kožené holínky a do ruky beru bičík, abych řádně ručil za užitečnou výchovnou činnost od slunka do slunka, mne vyloženě fasinuje. Ani jsem netušil, jaké možnosti se mi v tom našem školství otevírají.
Požádám o změnu jména na Pytlik Hnízdo. Chci věřit, pane Brdičko, že Vaše pojetí vzdělávací soustavy koresponduje se stanoviskem a duchem pedagogické fakulty.
A čím si ty holiny grémovat nejlépe? Aby se řádně leskly...
Tohle by se mělo nechat vytesat - jen nevím do čeho: "Pokud by byla pravda, že se děti vzhledem k materiálním, personálním a dalším podmínkám ve školách pracovat s technologiemi příliš nenaučí a potřebné dovednosti získávají až po škole, pak by se vlastně také jednalo asi o jedno z nejlepších vysvědčení pro náš vzdělávací systém".
Tento myšlenkový kotrmelec, kde to že si frekventanti škol osvojují pro život potřebné dovednosti mimo školu a bez jejího přispění . tohle vydávat za nejlepší vysvědčení pro vzdělávací systém, to už je výrok hodný politika. Skvělý systém s (přiznávaně) nedostačivými učiteli vydávat za přednost... nemám slov!
Pane Blaho, známe se již dost dlouho na to, abyste věděl, že se PedF s mými názory vysloveně neztotožňuje, a proto zásadně mluvím jen sám za sebe. V tomto případě se jedná jen o zásadní proti-argument ke Štefflovu oblíbenému rušení celého školství. Jsem ochoten se vsadit, že právě ona funkce dozoru je pro mnohé rodiče i politiky tou nejvíce nepostradatelnou. Ukáže se to hned, když učitelé začnou stávkovat. Co myslíte, šli byste do stávky za to, aby standardy zahrnovaly povinnou schopnost učitelů pracovat s technologiemi?
Pokud pana Šteffla živí vzdělávání mimo školu, je poměrně logické, že bude volat po mimoškolním vzdělávání.
Pekař bude propagovat rohlíky a ne zeleninu nebo maso.
Z tohoto hlediska je také nutno pohlížet na všechna prohlášení osob jako je "odborník" Šteffl.
pana Šteffla živí vzdělávání mimo školu
Pana Štefla mimo jiné živí i to, jak dostati se dětem snadno a rychle do škol, jejichž existencí je tolik zneklidněn.
rušení celého školství
Přidržel bych se, s dovolením, pane Brdičko, spíše onoho zrušení povinné školní docházky. Nechť se žáci, popřípadě jejich rodiče, sami rozhodnou, co je pro ně vhodné a nejlepší. Jaký způsob nabývání a kterých kompetencí a skillsů, v čem a pro jaké století chtějí být konkurenceschopní, které oblastí poznání jsou dostatečně zábavné, a kdo je pak bude živit.
Vždycky jsem žákům říkal že, čím víc času se věnuje přípravě projektu, tím později se zjistí, že se to musí celé předělat.
Ta doba se pro to naše Augiášovo školství blíží kvapem, pokud už tu dávno není. Roubování nových odrůd na starý pařez k ničemu dobrému nevede.
Dekuji kolegovi Blahovi za postreh, co me zivi.
K uvaze pana Neumajera: 3. Kde bychom mohli byt, kdyby... no tam, kde jsou Danove, Svedove, Kanadane... a to je prakticky tam, kde jsme. A tam snad neudelali tolik chyb jako my, ze?
ja spis smeruji k tomu, kde bychom, mohli byt, kdybychom ty miliardy dávali do mimoskolniho vzdelavani.
A co tyka funkce skoly, jak o tom pise kolega Brdicka, treba v matematice, dejepisu, ci ceskem jazyce, nevim, a nechci ji zpochybnovat. Ale v ict se podle vseho blizi nule. Vsude na svete.
os. Kambodža
Dekuji kolegovi Blahovi za postreh, co me zivi.
K uvaze pana Neumajera: 3. Kde bychom mohli byt, kdyby... no tam, kde jsou Danove, Svedove, Kanadane... a to je prakticky tam, kde jsme. A tam snad neudelali tolik chyb jako my, ze?
ja spis smeruji k tomu, kde bychom, mohli byt, kdybychom ty miliardy dávali do mimoskolniho vzdelavani.
A co tyka funkce skoly, jak o tom pise kolega Brdicka, treba v matematice, dejepisu, ci ceskem jazyce, nevim, a nechci ji zpochybnovat. Ale v ict se podle vseho blizi nule. Vsude na svete.
os. Kambodža
Vážený pane Šteffle základní problém ve Vašich úvahách je v tom, že dnešní děti nejsou ve valné většině ochotné se vzdělávat školně natožpak mimoškolně. Hraní her na počítačích a vypisování blbostí na facebooku má do vzdělávání daleko a je to tak vše, co naše mládež na PC doma dělá.
Jinak souhlasím s panem Blahou, neboť kdyby školy napříč vzdělávacím spektrem zrušily přijímačky SCIO, byl byste v pyheli.
A ještě k těm vašim slavným SCIO testům. V matematice jste s nimi v podstatě zlikvidoval výuku konstrukčích úloh a náročnějších souhrnných úloh, které se na školách řešily v rámci pořípravy na klasické přijímačky. V podstatě tak likvidujete u dětí klidné systematické myšlení. Návrat ke klasickým přijímačkám by dětem jen a jen prospěl. SCIO testy totiž z dětí dělají vystresované králíky, kteří jsou odsouzeni k tomu, aby 60 minut zběsile pobíhali po králíkárně 30 matematických úloh. Těch matematických géniů, kteří to zvládají, je jen mizivé procento. U ostatních rozhoduje o úspěchu spíše nabušená strategie řešení než matematické myšlení. Koneckonců na tom je také postavena Vaše příprava na tyto testy. Navíc je zde problém v tom, že školy nevyhodnocují přijímačky podle dosaženého percentilu v jednotlivých testech, ale podle získaných bodů, čímž jsou děti dobré v matematice znevýhodněny, protože test z matematiky obsahuje nejméně úloh. Na tento problém jste byl už několikrát upozorňován, ale odpověď vždy zněla, že vyhodnocování je v kompetenci ředitelů. Bohužel v mnoha případech nekompetemtních.
Dovolím si reagovat na paní Adamovou.
Jinak souhlasím s panem Blahou, neboť kdyby školy napříč vzdělávacím spektrem zrušily přijímačky SCIO, byl byste v pyheli.
Máte pravdu, že přijímačky pro Scio znamenají výdělek. Ale jaká to potíž, školy napříč vzdělávacím spektrem je neruší a neruší. Můžete se podívat na aktuální seznam. Např. pražské školy k tomu nikdo nenutí, a přesto to dělají už řadu let a jsou mezi nimi dost dobré adresy. Asi mají důvod.
V matematice jste s nimi v podstatě zlikvidoval výuku konstrukčích úloh a náročnějších souhrnných úloh, které se na školách řešily v rámci pořípravy na klasické přijímačky. V podstatě tak likvidujete u dětí klidné systematické myšlení.
Víte, ono se dá těžko zařídit, aby v přijímačkové písemce byl prostor na "klidné" úlohy, a přitom aby písemka netrvala dvě hodiny. Úloh v ní totiž musí být dostatek, ty klasické testy se šesti většími úlohami jsou náchylnější na vliv náhody.
Druhým problémem je, že při rozvolněnosti vzdělávacích programů nemůže být v přijímačkách úplně cokoliv.
Návrat ke klasickým přijímačkám by dětem jen a jen prospěl.
Nepochybuju o tom, že by prospěl učitelům, protože by měli pro žáky zásadní motivaci učit se v celé bělounovské šíři. Pokud škola nedokáže žáky motivovat sama, je něco v těch slavných ŠVP špatně.
Žákům je prospěšné, když jsou přijímačky zcela objektivní a vliv náhody minimální, a to je bohužel u klasických přijímaček slabina.
SCIO testy totiž z dětí dělají vystresované králíky, kteří jsou odsouzeni k tomu, aby 60 minut zběsile pobíhali po králíkárně 30 matematických úloh.
U přijímaček je stres, to ano. Ale to ve stejné míře i u těch klasických. 30 jednodušších úloh má tu výhodu, že když u jedné nevíte, přeskočíte na další a nezaseknete se. Kdybych použil podobně expresivní obraz, pak u klasických přijímaček musíte za 60 minut spořádat několik bochníků a pokud je některý pro vás velkým soustem, ztratíte ho (skoro) celý.
Těch matematických géniů, kteří to zvládají, je jen mizivé procento.
Smyslem srovnávacích testů je co nejlépe rozčlenit do pořadí, proto úplně všechny úlohy správně má skutečně jen malý podíl, a to je vítané. Jak by se vybírala čtvrtina nejlepších, kdyby měla test bez chyby polovina účastníků?
U ostatních rozhoduje o úspěchu spíše nabušená strategie řešení než matematické myšlení. Koneckonců na tom je také postavena Vaše příprava na tyto testy.
Dobrá strategie je pro výsledek vždycky důležitá, a to bez ohledu na to, zda se dělá test Scio nebo klasická písemka. Umožní vám totiž se soustředit na to podstatné (tj. matematiku) a prodat své schopnosti co nejlépe. Příprava je právě k tomu, aby žáka nic nezaskočilo a výsledek odrážel jeho matematické dovednosti, například i schopnost u těžké úlohy určit, která nabízená řešení určitě nejsou správně. Pokud vám tedy jde o to, aby pořadí v testu záviselo na matematice a ne na nabušené strategii, měla byste přípravu považovat za přínosnou.
Na tento problém jste byl už několikrát upozorňován, ale odpověď vždy zněla, že vyhodnocování je v kompetenci ředitelů. Bohužel v mnoha případech nekompetemtních.
To je podobné jako obviňovat Billa Gatese, že si Internet Explorerem můžete na zavirované stránce zasvinit počítač. Za úrazy palce nemůže kladívko ani dílna, kde bylo vyrobeno.
Za úrazy palce nemůže kladívko ani dílna
To si zpočátku říkal Robert Oppenheimer taky.
Jen jednu poznámku k panu Hučínovi.
Viděl jste vůbec někdy komplexní výsledky SCIO testů z matematiky,když tvrdíte, že se jedná o přijímačky naprosto objektivní a že vylučují vliv náhody?
Nad 20 bodů ze 30 se dostane naprosté minimum žáků. Absolutní většina žáků se pohybuje v relaci mezi 8 a 15 body. Myslíte si, že zde nehraje roli náhoda? Rozhodně hraje větší roli než u klasických přijímaček. Vše je ještě podpořeno tím, že se odečítají body za špatně vyřešené úlohy, takže zde hraje roli i strategie řešení, a tím, že SCIU už se moc nechce vymýšlet nové úlohy, takže se začínají opakovat. Například v podzimních srovnávacích testech 2013 byla celá řada úloh stejná jako v podzimním testu z roku 2010. Učitel, který tento test s dětmi prošel je postavil nechtě do značné výhody.
A proč SŠ SCIO testy používají? No je to pro ně prostě jednodušší. Nemusí chystat zadání a oprava testu je vpravdě jednoduchá.
Tak ještě odpovím paní Adamové, než tato diskuse spadne definitivně pod horizont. Uvedu tvrdá data.
Viděl jste vůbec někdy komplexní výsledky SCIO testů z matematiky,když tvrdíte, že se jedná o přijímačky naprosto objektivní a že vylučují vliv náhody?
Viděl, ač nevím, zda myslíte opravdu přijímačky, nebo i Srovnávací testy pro ZŠ čili Stonožku, resp. Vektor. Ke všem mám přístup a v roce 2013 prošly mým monitorem.
Nad 20 bodů ze 30 se dostane naprosté minimum žáků. Absolutní většina žáků se pohybuje v relaci mezi 8 a 15 body.
Pokud jde o většinu, máte pravdu, průměrné harmonizované skóre u přijímaček do 4letých oborů bylo přibližně 13 bodů v obou termínech. Průměrný podíl správně vyřešených úloh byl něco nad 50 %. To je pro srovnávací test optimální. Pro zajímavost, do 4letých oborů v Praze (skoro výhradně gymnázia) bylo průměrné skóre přibližně 15 bodů.
Ale v pásmu nad 20 body je 15 % žáků a v Praze téměř 25 % žáků. Je to menšina, ale ne až tak zanedbatelná.
Myslíte si, že zde nehraje roli náhoda? Rozhodně hraje větší roli než u klasických přijímaček.
To se dá snadno zjistit pomocí tzv. reliability testu. Ta byla v roce 2013 u matematiky 0,81. Jaká je realiabilita klasických přijímaček obecně, to nevíme, školy to nepočítají, známe jen příklad jednoho středočeského gymnázia, které mělo reliabilitu 0,4. Troufám si tvrdit, že kombinace tří testů Scio je u přijímaček zatížena náhodou mnohem méně než klasické přijímačky.
Vše je ještě podpořeno tím, že se odečítají body za špatně vyřešené úlohy, takže zde hraje roli i strategie řešení
Odečítání bodů říká žákovi, že když vůbec neví, nemá cenu tipovat. A když může vyloučit aspoň jedno špatné řešení, už je výhodné si tipnout, ale nejvýhodnější a nejjistější je úlohu správně vyřešit. Je na tom něco špatně? Strategie samotná by byla k ničemu, kdyby žák nevěděl vůbec nic.
...a tím, že SCIU už se moc nechce vymýšlet nové úlohy, takže se začínají opakovat. Například v podzimních srovnávacích testech 2013 byla celá řada úloh stejná jako v podzimním testu z roku 2010. Učitel, který tento test s dětmi prošel je postavil nechtě do značné výhody.
V přijímačkách na SŠ se úlohy nikdy neopakují. Podzimní srovnávací testy jsou něco jiného a s přijímačkami nemají nic společného. Tam se zařazují staré úlohy úmyslně, aby bylo možné srovnat současné deváťáky s těmi před třemi roky. A dokonce je možné srovnat, o kolik víc umějí deváťáci oproti šesté třídě -- absolutní přidaná hodnota. Netuším, kolik učitelů trénovalo žáky na úlohách tři roky starých, odhaduji, že jich tolik nebude, ale mohlo se stát -- pak lze výsledky od toho očistit.
Napište mi na honzahucin zavináč atlas tečka cz a pošlu vám souhrnnou zprávu k přijímačkám, ať víte, jak to doopravdy bylo.
Okomentovat