Inspirativní zpráva o mimoškolní výchovné aktivitě založené na využití trikového videa při realizaci divadelního představení.
Dnešní doba svou technologickou vyspělostí nemá patrně paralelu k žádné jiné historické epoše. Vyspělé technologie a jejich využití se stávají osudem každého člověka, ať již k nim má či nemá blízký vztah. Informační tok je často chaotický a bez souvislostí, nenabízí podstatné informace. Dá se říci, že doba vyžaduje kriticky myslící a vyzrálé jedince, pokud se nemají ztratit v chaosu a nejistotách dnešního světa. Pedagog se tak dostává stále více do nové role.
Zrychlený čas vyžaduje neustálé kladení si otázek a hledání odpovědí. Rozumíme ještě stále světu svých žáků? Orientujeme se v něm? Co se od dob našeho dětství nezměnilo a co už je zcela jinak? Dokážeme žákům připravit projekt, který jim bude blízký? Který je bude motivovat a naučí je novým věcem? Probudí v nich touhu po poznání? Pak se totiž nabízí větší šance, že v nich bude vytvářet aktivní přístup k životu a přivede je k pochopení toho, proč není dobré volit cestu pasivního, snadno manipulovatelného konzumenta.
Otázky si kladu i já, když píšu pro děti nový divadelní text. Sázím v nich na humor, protože se držím myšlenky, že humor lidi spojuje a usnadňuje komunikaci.
Chci psát o své zkušenosti s nacvičováním divadelního představení s dětmi z 8. a 9. tříd. Jedná se o činnost zájmovou, nikoli projekt pro výuku, kdy já se snažím nabízet podněty a nápady. Neplatí zde slůvko muset. Výhodou je okamžitá zpětná vazba. Děti nemají jediný důvod mi něco předstírat. Buď je nápad zaujme a chtějí se na něm podílet, nebo nezaujme. Pak je to důvod k zamyšlení, co jsem udělala špatně.
Proč video a divadlo?
Pro skupinku dětí z 8. a 9. tříd jsem napsala představení „Hamlet aneb mít či nemít“, pojaté jako groteska současného světa. Vše se neslo v humorné nadsázce. Hamlet se neumí „vhodně“ chovat a říkat „správné“ věci a proto je poslán z Elsinoru na studia do New Yorku. Dostali jsme nápad, že změnu prostředí uskutečníme promítnutím videa s hlavním představitelem v nové situaci. Hlavní hrdina se tak na chvíli z jeviště přenese na plátno. Tímto způsobem se pro diváky vytvoří zkratka vysvětlující děj, a pak bude následovat již opravdový monolog Hamleta provedený stylově na kulise mrakodrapu. Dětem se nápad spojení videa a divadla líbil. Co mě překvapilo, bylo to, že malá skupinka přišla s vlastní iniciativou, chtěla video natočit a použít techniku klíčování na barevném pozadí. Podotýkám, že šlo o děti, které se o tuto oblast zajímají.Pro mě samotnou to znamenalo nastudovat informace o tomto trikovém efektu, který spadá do oblasti virtuální reality, kdy se pomocí počítačové grafiky vytváří fiktivní scéna. Je k němu zapotřebí zelené plátno (green screen), před kterým se herec natočí, a dobrý střihový software. Ve filmech se můžeme s touto technikou běžně setkávat např. při natáčení nákladných či nebezpečných scén, v televizi v různých virtuálních studiích. Pro nás by natáčení v ulicích New Yorku bylo opravdu nákladnou záležitostí. Takže se nám tato technika vytváření iluzí hodila.
Nejprve jsme si museli ujasnit, jaké má být pojetí našeho videa, aby zapadlo do kontextu hry. Mělo být humorně laděné a natočené formou jednoduchého klipu. To proto, aby na hlavního představitele nebyly kladeny moc velké herecké nároky. Délka videa měla být kratší než minuta. Jedině tak mohlo zapadnout do představení a nenarušit ho.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat