Už dlouho si „hraju s počítači ve škole“, a tak mám snad právo říci, že Bring Your Own Device aneb „Na Vašem, Po Našem“ (NVPN) je učitě velmi perspektivní cestou v blízké budoucnosti ve všech školách. Jsem proto rád, že jsme si mohli první kroky s tímto přístupem, který zásadně mění pohled na počítače ve školách, v rámci projektu Microsoftu – Vzděláváme pro budoucnost – vyzkoušet. V několika příspěvcích se pokusím nastínit některé přednosti, ale také úskalí tohoto přístupu.
Když sledujeme vývoj technologií, nedá se předpokládat, že v brzké budoucnosti bude škola schopna technologicky stačit všem novým směrům rozvoje. Jen si připomeňme, že ani dnes nejsou interaktivní tabule ve všech školách, přitom je tato technologie dnes již vysloveně muzeální.
Už dnes není zvláštností, když ve třídě najdeme tablety s IOS, Android, Windows, občas Windows Phone, Symbian či dnes již asi slepou operační větví BADA. A to nemluvím o aplikačním softwaru, prezentačním softwaru, widgetech a všech možných hejblátkách či vychytávkách. Málo platné, svět se v hardwaru i softwaru notně otevřel, leč pro potřeby školy je to situace vpravdě komplikovaná. Návrat k univerzálnosti proto musí být dnes pro většinu škol jedním z hlavních směrů.
Koneckonců se tato skutečnost v plné míře prokázala také v rámci přehlídky výukových objektů DOMINO Česká republika 2013.
Zásadní změnou proti minulým ročníkům byl fakt, že učitelé využili 15 autorských programů na 120 přihlášených prací; vloni jsme měli možnost vidět vlastně jen nástroje pro interaktivní tabule. V prosinci 2013 se už objevily první vlaštovky z online prostoru (Prezi) – softwarové aplikace bez závislosti na hardwaru. Významný byl také návrat mnohých soutěžících ke „tradičnímu“ MS Powerpoint se všemi jeho pokročilými funkcemi. Zájemce odkazuji na webové stránky http://domino.nidv.cz, kde si mohou tyto výukové objekty snadno vyhledat. Například prezentace Svět energie stojí vysloveně za zhlédnutí a využití na základních školách. K celkové přehlídce DOMINO se ještě vrátíme právě z tohoto ohledu, protože i ona vlastně předznamenává budoucnost cloudového prostředí a celkové trendy v oblasti nasazení digitálních technologií ve škole.
Škola se z pochopitelných důvodů nemůže starat o technologie v takovém rozsahu. Nemá na to lidi, prostředky, ale hlavně jí něco takového NAPROSTO NEPŘÍSLUŠÍ. Z pracovníků školy by se stali drábové hlídající technologie, nabíječi a přenašeči zařízení sem a zase tam. Bez spolupráce se servisními organizacemi, s podporou zřizovatele a partnerů by se v brzké budoucnosti školy jen stěží obešly.
Jsem také rád, že se v lednu 2013 opět zahajují práce na strategii využívání digitálních technologií pro školy, protože bez soustavné podpory ministerstva, která tak strašně chyběla v posledních letech, by nebylo možné držet se stávajícími evropskými trendy krok. Jsem bytostně přesvědčen, že se tato strategie musí zaměřit právě na univerzální řešení bez závislosti na hardwaru.Pokud tedy škola hledá svou budoucnost, myslím si, že to zkrátka nemůže řešit vybudováním jedné či dvou multimediálních učeben – jakýchsi katedrál, jak si je kdysi stavěli králové, a je úplně jedno jestli v nich je jen projekční plocha či dotykové obrazovky nebo 15 tabletů. Digitální technologie musí být zpřístupněny VŠEM žákům bez rozdílu. Opačné trendy jen rozšiřují digitální propast mezi žáky, a vlastně svým způsobem i mezi učiteli. Znám několik příkladů, kdy do „katedrál“ mají přístup jen vyvolení či ti poddaní, kteří sem chodí obdivovat techniku, nikoli s ní pracovat a natož ji smysluplně využívat.
Škola má v zásadě pouhé dvě možnosti svého rozvoje v nejbližší budoucnosti, které musí jít ruku v ruce:
- vzděláváním učitelů a rozšiřováním jejich digitálních dovedností – soft skills.
- podporou vnesených technologií a zajištěním přístupu do cloudového prostředí prostředí online či offline, které technologie sjednotí pracovními nástroji.
Učitelé si navykli používat klasická síťová řešení, ovládat adresáře, dělat si prezentace či interaktivní výukové objekty, umí promítat, počítač je pro ně vyhledávací zařízení na recepty, prohlížení a přeposílání fotografií, ale ve třídě jsou velmi často zpátky v době křídové. A najednou, v antropocénu, jak se občas dnešní geologické období nazývá, po nich chceme, aby přešli do cloudových služeb, aby sdíleli prezentace, své výstupy, řídili navíc digitální technologie žáků a v zásadě s nimi kooperovali!!! To znamená přeskočit tři geologická období
Ale dinosauři doby křídové ještě zdaleka nevymřeli. Ani dnes, jak se ukazuje ve zjištěních ČŠI, není počítač využíván ve více než 20 procent hodin. A to ještě v režimu Počítačem podporovaná/ý učitelka/učitel. Nadějí však je, že přechod od tradiční výuky doby křídové do doby pozdní křídy trval JEN pouhých 15 let. Kdybych neměl obavy ze silně se durdící paní učitelky, vložil bych sem jednu fotografii. Paní učitelka promítá na projekční ploše interaktivní tabule biologická schémata, ale jezdí po nich typickým dřevěným ukazovátkem. Fotografie by to byla víc než výmluvná. Tak tedy alespoň jeden obrázek nalezený v knihovně clipartů MS Microsoft Office online. Jediné, co se změnilo, je právě ta tabule za paní učitelkou. Jak je to u vás na škole? Budu rád, když začneme společnou diskuzi, která třeba bude moci přispět trochou do mlýna realizačnímu týmu ministerstva při jeho práci na strategii rozvoje digitálních technologií do roku 2020.
Milan Hausnerředitel školy, ZŠ Lupáčova
Převzato z autorova blogu na blogy.rvp.cz
15 komentářů:
Od doby křídové k antropocénu, škola naruby, na vašem po našem - jsem ohromen! Nezbude mi, než obohatit vlastní slovník. Dík!
Ani dnes, jak se ukazuje ve zjištěních ČŠI, není počítač využíván ve více než 20 procent hodin.
Kdyby bylo týdně řekněme 30 hodin, pak je to tedy 6 hodin. Odečtu-li dvě hodiny tělocviku, doufám, že se v něm pořád ještě cvičí, pak to znamená, že jen ve čtyřech vyučovacích hodinách týdně nejsou děti vystavovány totálnímu magoření ze strany posluhovačů nadnárodních korporací.
Je to ještě horší, než jsem si myslel. Chudáci děti.
Žák se už neučí zásadně ve škole, ale kdekoli a jeho propojení s učitelem jak mentorem a rádcem je přímo nezbytné.
Poslední dobou prahnu v hodinách byť jen po archaickém propojení. Učitel hovoří, žák naslouchá. Či žák hovoří, učitel naslouchá. Nedej, bože, diskutují o právě vyslechnutém názoru druhé strany. Vím, že toto propojení dnes nevzýváme jako zlaté tele našeho školství, ale raději bych se vrátil k pramenům, klidně až na počátek věků.
Kromě toho je ve výroku jedna nepravda. Žák se neučí kdekoliv, protože stále větší počet žáků se neučí nikde a nikdy. I při použití těch nejpokročilejších technologií se stále ozývá jen propojovací tady sokol, jak mne slyšíte. Popravdě někdy ani to ne.
Moderní učitel se technologií nebojí. Bojí se doby, která velebí lenost a plané řeči, drzost a politickou korektnost.
Milý Jirko, děkuji vám za poznámku. Je veskrze pravdivá. Holt v mém článku je víc přání než reality :)
Plně se pod ni podepisuji.
Milý pane Bláho, vaše poznámky čtu hrozně rád a vždy si cením vašeho nadhledu. Tentokrát by to ale chtělo číst více s porozuměním a s ověřováním faktů.
A navíc musím poznamenat, že právě možnost připojení různých technologií a univerzálnost brání tomu, aby se našinec stal otrokem jedné firmy, jedné interaktivní tabule či jednoho operačního systému.
Mrzí mne, pane Hausnere, pokud jsem vás tentokrát zklamal. Ale musím konstatovat, že zpravidla reaguji na dílčí věci, a nad jiné mne baví je vytrhávat z kontextu a zasazovat do jiných, i nesouvisejících, souvislostí. Člověk pak mnohé vidí 'jinýma očima'.
Tím chci jedním dechem říci, že jsem Váš článek nečetl, což neberte osobně, přelétl jsem jej jen zběžně, natož abych mu porozuměl. Pouze mne zaujalo těch dvacet jalových procent. Ale pokusím se to napravit.
Teď z poněkud jiného soudku. Jdou zvěsti, že se čím dál tím víc množí případy nekvalitní práce rozličných řemeslníků. Prý je to k uzoufání. Člověk by si mohl myslet, jestli to třeba nebude tím, že chlapi při práci nedostatečně zapojují informační a komunikační technologie. Třeba, aby si na netu vyhledali, ověřili a použili informace o tom, jak má výsledek jejich práce a služeb vypadat, popřípadě, jakým způsobem mají kýžené kvality dosáhnout. Možná se také ještě neprokousali do vyšších úrovní Blůmovi taxonomie, zanedbali kompetence pracovní a k řešení problémů, popřípadě nenabyli patřičných skillsů. Co myslíte?
Vážený pane Bláho, pošetilostí glosátorů je, že klidně glosují i poznámky druhých, koneckonců i své, aniž si přečtou, co ta poznámka předtím říkala. Snažil jsem se naznačit, že význam oněch jalových procent je totiž přesně opačný, než jej čtete. Je mi moc líto, že vám to tedy musím napsat poplopatě. Rád bych totiž viděl školu, kde je tomu tak, jak si představujete, i když by se mi to vlastně taky nelíbilo. Obraťme list, všechno nejlepší do Nového roku a nechť vám jadrné pero dlouho vydrží.
A-ha! Tak takhle je to. Už jsem z těch inovací tak zpitomělý, že bych takovému stavu i uvěřil. Ostudy fěrtoch. Ještě, že mi nečiní potíže být za Pytlika.
Pozitivní na tom ovšem je, pane Hausnere, že mám téměř nezpochybnitelnou jistotu, že jsme nejméně dva, kteří by se z pouze dvaceti procent výuky bez počítačů přinejmenším orosili.
Teď mne ovšem bude trápit otázka, kolik tedy procent výuky s počítači by to mělo asi tak být, aby bylo zřejmé, že vzdělanost národa je spasena.
Pánové Blaho a Hausnere, projel jsem na úrovni svých skillsů vaši půtku a zjistil jsem, že lidská komunikace je věc složitá. Myslím, že zde chyběla i mimoslovní složka (oční kontakt, ironické pocukávání koutků). Tentokrát jdu na pivo a do učení s Pytlíkem, přetože Milan nepochopil, že mé pero mělo být ještě jadrnější. Technologie to nespraví ani nezachrání. Tak snad příště.
Nechť i vám, Jirko, jadrné pero do dalších let u katedry vydrží :)
Tak já třeba bych už svoje jadrná učitelská brka s chutí natáhl.
Dnes odpoledne jsme na procházce s vnoučaty narazili na partu výrostků, chlapců i děvčat. Stáli tam v hloučku a všichni soustředěně hleděli do svých značně úhlopříčkových mobilních komunikátorů. Bylo mi z toho tak trošku smutno.
Když už jsme u toho špičkování ...
Jsem také rád, že se v lednu 2013 opět zahajují práce na strategii ...
Milane, to jsem jeden rok zaspal ;-).
Nicméně i po roce bych se pod takovou úvahu rád podepsal, kde?
všichni soustředěně hleděli do svých značně úhlopříčkových mobilních komunikátorů
Jak to, že nejásáte? Vždyť oni se vzdělávají i mimo školu! Nebo právě z toho je Vám tak smutno? Že už Vás nebudou potřebovat?
Bylo mi z toho, paní obyčejná učitelko, tak trošku smutno, protože si žádného takového úhlopříčněnce nemohu dovolit.
Okomentovat