„Sovám“ společnost moc nepřeje, proti „ranním ptáčatům“ trpí častěji depresemi

Jedinci, kteří vzhledem ke svému biorytmu patří mezi takzvané „sovy“, nemají ve společnosti na růžích ustláno. Potvrdil to výzkum odborníků z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který sledoval přes 690 studentů. Ukázalo se, že noční typy na rozdíl od „ranních ptáčat“ trpí častěji depresí, mají horší kvalitu spánku, více inklinují ke kouření, kávě i alkoholu. Podle autorky Denisy Janečkové se jedná o průkopnickou studii, výzkum v této oblasti je v Česku teprve v plenkách.


Mezi takzvané cirkadiánní rytmy patří pravidelné střídání spánku a bdění nebo změny tělesné teploty. Na jejich základě odborníci rozlišují dvě základní kategorie, kterými jsou ranní typy často označované jako „skřivani“ či „ranní ptáčata“ a noční typy – „sovy“. V odborné terminologii se někdy hovoří také o chronotypech. Výzkumníci z katedry psychologie sesbírali v uplynulých dvou letech podklady od studentů všech fakult olomoucké univerzity a vedle ranních ptáčat a nočních sov ještě vyčlenili nevyhraněné jedince, kterých byla zhruba polovina. K rannímu a nočnímu typu se přiřadila vždy zhruba jedna čtvrtina respondentů. Chronotypy pak vědci porovnali s různými proměnnými – mírou depresivity, kvalitou spánku, zdraví škodlivým chováním či temperamentovými a charakterovými osobnostními vlastnostmi.

Noční typy trpí více depresemi, častěji pijí kávu a kouří

„Potvrdily se nám závěry známé z řady zahraničních studií. Noční ptáci jsou na tom ve všech směrech hůře než ostatní chronotypy. Mnohem více kouří, pijí alkohol, kávu či využívají jiné podpůrné prostředky. Také tráví více času u počítače, naopak mnohem méně sportují. Na druhé straně spektra byla ranní ptáčata. U nich se ukázalo, že se snaží vůbec nepít alkohol, často sportují každý den, vyhýbají se kávě,“ uvedla Janečková.

Noční typy také hůře usínají. Tím pádem se u nich snižuje kvalita spánku, spí kratší dobu, než by potřebovaly. Důsledkem pak může být jejich zvýšená depresivita, podrážděnost a únava. „Spánek je jedna z nejdůležitějších potřeb, které člověk má. Současně ji nejvíce zanedbáváme. Spánkový dluh se kumuluje, lidé už ho nestačí dohnat ani o víkendech. Doufám, že tyto poznatky přispějí ke změnám ve společnosti, například posunutí začátku pracovní doby či vyučování o hodinu by z tohoto pohledu bylo vhodné,“ soudí Janečková.

Pro ranní typy je charakteristické probouzení se v časných hodinách. Vrchol jejich denní aktivity se pohybuje v rozmezí od 9 do 12 hodin, ke spánku uléhají mezi 21. až 23. hodinou. U večerních typů se denní harmonogram posouvá o několik hodin, takže nejlépe fungují ve večerních a nočních hodinách.
Podle Janečkové nejde svůj chronotyp vědomě změnit, lidé jsou jen nuceni se dlouhodobě přizpůsobit požadavkům společnosti. „Musí se ale dost přemáhat. Je také otázka, zda všichni jedinci zařazení mezi ranní ptáčata či nevyhraněné k těmto chronotypům skutečně patří, nebo je to jen důsledek toho, že se chovají tak, jak jsou nuceni,“ doplnila Janečková. Kolik zástupců jednotlivých chronotypů je ve společnosti celkem podle ní na základě tohoto výzkumu nelze určit vzhledem k malému vzorku respondentů. Celostátní studie neexistuje.

Letní čas je škodlivý

V souvislosti s výzkumem se odborníci vyslovují i proti letnímu času. „Letní čas je škodlivý, měl by se zrušit. I tak sociální režimy neodpovídají přirozeným rytmům části populace,“ uvedla spoluřešitelka práce profesorka Alena Plháková z katedry psychologie.

Cirkadiánní preference se ale mění i s věkem. U mladších osob převládá večerní preference, u starších ranní. Ke změnám dochází zpravidla kolem 50 let věku. Více „skřivanů“ je mezi ženami a dívkami, u mužů je to naopak.