Přečtěte si: Kádrování

Toto slovo představovalo v minulém režimu ústřední pojem pro řízení škol, a nejen škol. Kádrování, selekce pracovníků ve školství, respektovalo jistý, poměrně neměnný postup. Když se někomu z kolegů zachtělo zastávat významnější post, musel projít celou a ustálenou procedurou činností. Zpravidla započal pochlebováním či servilitou k těm, kteří už stranické či jiné vyšší funkce zastávali. Aby se mezi ně vtěsnal, sem tam jim přihrál nějakou informaci z pracovního prostředí. Tato snaha trvala tak dlouho, až si mocichtivého kolegy někdo všimnul. Třeba nabídkou: Soudruhu, měl bys podat přihlášku do strany.


Z článku Rudolfa Bláhy v NeviditelnýPes.cz vybíráme:

Po létech handrkování převzaly za střední školy odpovědnost kraje. Ze stranických nor nebo z bůhvíodkud se vynořili noví školští vůdci a pedagogičtí světlonoši. Do úřadu se jich nakvartýrovalo bezpočet. Modrý, zelený, oranžový. Konkurz, nekonkurz. Dříve o žádném z nich nebylo ve školství nikdy nic slyšet. Dostali mnoho pravomocí. Dostali i pravomoc jmenovat ředitele škol. A počali s kádrováním podle svých představ. Toto kádrování však stále nazývali konkurzy. S maximální průhledností, s maximálním informováním veřejnosti. Totiž, o výsledcích, kdo bude jmenován, se dozvídáme už s předstihem. Konkurs ještě ani nezačne a my už známe výsledky. Není to vrchol otevřenosti? Při výběru se dodržuje i pevně nastolený trend humanizace školství. Dějepisci, trénovaní ke zkreslování dějin Husákovými druhy, jsou jmenováni řediteli technických škol! Ó, jaký to přínos v oblasti technologickému vzdělávání. Plevelnaté vyučovací předměty, plevelnaté obory se úspěšně rozvíjejí. Ze škol jsou už vyházená technická zařízení pro pracovní vyučování jako přežitek komunistické doby. Kdo se učí klasickému řemeslu, aby se za to málem styděl. Snad proto mu místo výučního listu raději dají maturitní vysvědčení. Třeba ani nezná převést metry na centimetry.