Některé školou povinné děti v Česku za celý den nemají ani jedno jediné teplé jídlo. A mají prokazatelně hlad. Bohužel to není vtip ani poplašná zpráva, ale fakt, na který upozorňují mnozí vyučující a ředitelé základních škol. Situace v některých rodinách a domácnostech je totiž tak krizová, že na zaplacení obědů prostě peníze nezbývají.
Z článku Aleny Hechtové v KrajskéListy.cz vybíráme:
To, že i v Praze jsou některé děti hladové, ukázal překvapivě před několika měsíci průzkum o stravování školáků, který odhalil, že někteří během dne vůbec nejedí. A tak byla zorganizována v Praze 7 dokonce sbírka na pomoc chudým dětem. Výtěžek z ní šel také přímo tamním žákům ze sociálně slabších rodin na uhrazení jejich obědů ve škole. Místní radnice se k tomuto kroku odhodlala poté, co ze zmiňovaného průzkumu zjistila, že řada dětí je podvyživených.
„Já jsem samozřejmě počítal s problémy, že školáci jedí pozdě, mají špatnou skladbu potravin, ale byl jsem zcela šokován tím, že vyplynulo, že některé děti nejedí vůbec. Nesnídají, nesvačí a pak třeba ani neobědvají. Po rozhovoru s panem ředitelem ve škole jsem navíc zjistil, že někteří nechodí na oběd proto, že rodiče jim je nemohou zaplatit,“ uvedl k tomu tehdy místostarosta Prahy 7 Daniel Štěpán (ČSSD). A tak radnice rozhodla, že pro tyto „hladové“ děti uspořádá sbírku.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
10 komentářů:
Možná to vyřeší tablety. Nebo vlastně ne, ty už mají děti dávno doma.
Je to velmi citlivé téma, a nejen v tento čas vánoční. A tak mne, prosím, berte trošku s rezervou. Přesto...
Asi by bylo dobře dohlédnou i na to, jestli rodiče hladovějících dětiček čistě náhodou neholdují nad míru restauračním činnostem. Ale to by se pracovníci sociálky po nocích ulítali.
V každém případě předseda vlády v demisi, člověk, který hodlá být vykopnut do bankovní rady, či kam, nás nedávno před televizními kamerami ujistil, že hlady nikdo neumře, a slunce vyjde, jak má, či co.
Zatímco nejsou peníze na běžné pomůcky pro doopravdy nemocné děti, které za svoje potíže nemohou, na třeba ministerstvu životního prostředí se prachy vyhazují doslova za píčoviny. A na výrazu 'píčoviny' trvám do slova a do písmene.
Možná by hladovým dětem mohli ze svých nadplatů za to, že se tyto děti nechávají centrálně testovat, přispět zainteresovaní inšpektóři. Jen za polovinu jejich stříbrňáků by se po čtyřiceti korunách každý den najedlo dva a půl tisíce žáků.
Tak hezké svátky, milá ubožátka. A ubožáci.
Školačka nemá ani na autobus. Stát nepomohl, učitelka musela na pomoc zorganizovat sbírku …
Vlna solidarity vůči samoživitelce se čtyřmi dětmi v Děčíně se vzedmula na severu Čech. Vše podnítila učitelka ze základní školy, která už se nemohla dívat na to, že dítě nemá svačinu ani zaplacené obědy a někdy se ani nedostane do školy, protože nemá drobné na autobus. Chtěli jsme od sociálních demokratů konkrétní návrhy řešení. Podobných příběhů totiž čím dál víc přibývá.
Na apel třídní učitelky reagovala široká veřejnost. Poslanec Jaroslav Foldyna na Facebooku zveřejnil, že věnuje na pomoc rovných deset tisíc korun. Rodiče vytvořili týdenní seznam na svačiny pro dívenku. Z kasičky, do které může každý přispívat, jí může učitelka hradit i školní pomůcky nebo vstupy do divadla a podobně.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Skolacka-nema-ani-na-autobus-Stat-nepomohl-ucitelka-musela-na-pomoc-zorganizovat-sbirku-297921
Podobných neuvěřitelných příběhů je možné najít bezpočet. Sbírka stíhá sbírku – na postižené děti, ale i na děti v dětských domovech, na školáky, kteří nemají na svačinu či na oběd – a státní orgány, kraje a obce dál vesele prodávají další a další pozemky nadnárodním řetězcům, ale i podniky se státní účastí, aby získaly další finance na další „projekty“ jako jsou stavby nových radnic¨, aqvaparků a podobných nezbytností 21. století?
Proč nemohou obce, kraje a stát přispívat na sociálně slabé rodiny s dětmi, které jsou na hranici chudoby a pročpak asi naší volení zástupci, vzešlí z demokratických voleb, neuvažují o stavbě sociálních bytů, které alespoň částečně vyřeší problém lidí bez domova nebo bez práce, postižených či důchodců a raději pořádají dobrovolné sbírky, benefiční koncerty a charitativní bazary?
Věru, to je opravdu éra „učící se demokratické společnosti…
Tohle bude asi časem dost problém vysvětlit malým školákům, že?
zveřejnil, že věnuje na pomoc rovných deset tisíc korun
To je od poslance Foldyny hezké, že si utrhl od téměř stotisícové náhrady na reprezentaci a stravné. To je pro jedno hladové holátko skoro padesát korun na jídlo každý den školního vyučování. Teď mu zbude už jen dvěstě čtyřicet šest korun na každý den roku.
Možná, že by pan poslanec mohl o hladovějících žácích říct i ostatním poslancům, a třeba by se jich našel dostatečný počet k systémovému řešení tohoto problému. Když tam většina už konečně přišla páchat dobro.
Pro začátek by možná stačilo, kdyby používali noutbůky po svých předchůdcích, popřípadě i nadále ty svoje, a ušetřené peníze přeposlali na polévku pro chudé. Možná by zbylo i na pár velkoplošných náplastí pro děti s kůží z křídel motýlích.
Uklidňující informace pro všechny školáky, co nemají na svačinu či oběd.
Sociální demokracie splnila svůj veřejný závazek a celkové náklady na kampaň pro předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nepřesáhly limit devadesáti milionů korun.
Neuvěřitelné je, že si 25 let po svržení komunistického režimu stále řada lidí myslí, že stát si platíme proto, aby každý kdo natáhne ruku dostal to, co jiní museli vydělat a odevzdat státu.
Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za to dostal odměnu.
Nevím, ale myslím si, že spousta lidí se dostává do bezvýchodné situace ne vždy vlastní vinou. A ve společenství, jehož základním principem je egoismus, se těžko dá spoléhat na něčí solidaritu. Je mi z toho smutno.
Klidné Vánoce.
aby každý, kdo natáhne ruku, dostal
Ale to jste, pane Wagnere, vystihl přesně. Mnozí ani ruku nenatahují, a berou si, co jen mohou. Třeba si přes odměny svému podřízenému vylepšují rozpočet společné domácnosti, nebo si z poslaneckých náhrad dobré bydlo pořídí. Jeden za osmnáct nám předsedu vlády už dělal, druhý bez dvou za dvacet se k tomu chystá.
se těžko dá spoléhat na něčí solidaritu
V civilizované společnosti se nemá na solidaritu co spoléhat. Společnost, kterou řídí její východně situovaná elita, se má o bezvýchodně situované občany umět postarat samo sebou.
Nebuďte smutný, pan(e/í) BP, a někoho obdarujte vlídným slovem nebo nadějí lepšího zítřku, který nás pozítří nemine.
Téměř všichni ministři končící vlády v demisi, kterou vede premiér Jiří Rusnok, budou mít po nástupu nového kabinetu nárok na statisícové odchodné.
Jak vidno, voni sou, pane Vaňku Jagnere, velkej postmoderní humanista. Opravdu je neuvěřitelné, že si 25 let po svržení komunistického režimu stále řada lidí myslí, že stát se může naprosto klidně na děti v nouzi, postižené, nezaměstnané a seniory vykašlat.
Citovaný příběh je vpravdě dickensovský, neveselý. Podotknu k němu dvě věci.
Neplacení výživného, pokud povinná osoba není sama v tísni, je vůči dítěti podraz. Přirozené by podle mě bylo brát takový případ jako "pojistnou událost" ze sociálního pojištění dítěte či pečující osoby, tj. výživné by refundovala sociálka a pojišťovna by dluh po povinné osobě vymáhala.
Obecněji je ale nutné se smířit s tím, že ani v 21. století neodstraníme bídu. Vždycky budou lidé, kteří se z nějakého důvodu dostanou do nouze, je to bohužel přirozený řád světa a ani deset Evropských komisí s tím nic nezmůže. Vyhazování peněz za spodní prádlo s potiskem je zhýralé, o tom žádná. Ale obávám se, že chudí tu budou vždy.
V některých příspěvcích je zřetelné volání, aby se stát postaral. Nu, já myslím, že stát se obecně stará v různých oblastech až moc. Nejlepší sociální sítí byla vždy rodina a nejlepší charitou komunita přátel, obojí se současné ideologii individualismu daří bořit.
Před lety jsem na jednoho svého kolegu zjistil, že tajně (a prosím bez postranních úmyslů) posílá měsíčně dvě tisícovky sousedce, jejíž malé dceři také otec neplatil výživné. Tak si říkám, kolik asi peněz jsme poslali na psí útulky a na grínpís, aniž bychom se podívali, zda někdo v našem okolí není člověkem v tísni?
Okomentovat