Michal Špitálník: Je k tabletům ve školách potřeba proškolit učitele?

Interaktivní tabule mají v českých školách relativně slušně povědomí. Skoro každý o nich již alespoň slyšel. Nastává proto doba, kdy stále více škol pošilhává po zlepšení výuky pomocí tabletů. V našich poměrech zatím nedostižná varianta výuky 1:1 se testuje alespoň ve vybraných třídách. Nejucelenější projekt, který je teprve na začátku, má v tuto chvíli Praha 6.

Žáci mají před učiteli náskok.

S ohledem jednak na vyšší věkový průměr českých učitelů, mezi nimiž převažují ženy, a také na nízkou vybavenost škol počítači a interaktivními tabulemi, nebude asi žádným překvapením, že i děti na prvním stupni základní školy mají mnohem blíže k tabletům a chytrým telefonům než učitelé. A právě to se na www.interaktivniskoleni.cz snažím změnit.

Z vlastní praxe, kdy učitele učím zacházet s tablety či interaktivními tabulemi a učím je zapojovat tuto techniku do výuky, vím, že nejde jen o tuto techniku. Nízká je i základní počítačová gramotnost a někdy jsou i slova jako dvojklik či USB nepřekonatelným balvanem na cestě k interaktivní výuce.

1. příklad z mé praxe: Vysvětlit na základní škole správné zapojení trojice prvků AV techniky: interaktivní tabule – projektor – PC bylo téměř nemožné, neboť někteří účastníci ani pořádně netušili, jak se zapíná počítač.

Děti oproti učitelům mají výhodu. Neznají neúspěch (zatím). Kliknutí na špatnou ikonu je nerozhodí, neboť netuší či jim ještě nedochází, co vše se může stát. Tablet berou jako věc k prozkoumání, hraní a případně i rozebrání.

Proč ředitelé kupují tablety bez školení?

Na tuto otázku je dosti těžké odpovědět. Možná je nákup tabletů jednoduchý a nákup školení složitý. Vždyť tablety vybere každý, kdo se trochu orientuje v jejich parametrech. Například na serveru www.czc.cz, který má přes 350 tabletů v nabídce, je zhruba 30 kritérií výběru (ostatní prodejci jsou na tom obdobně). A v počítačích je přeci každý správný Čech odborník, ne?

Výběru vhodného tabletu do výuky se proto budu věnovat v některém z následujících článků.

Se školením je to asi těžší. Co vlastně po školiteli chtít? Co ve škole potřebujeme umět? Jak by mělo školení vypadat? Jak srovnat nabídky jednotlivých školitelů? Slušný dodavatel školení se všemi otázkami rozhodně pomůže a je ve vlastním zájmu ředitelů nebo ICT koodinátorů, aby se co nejvíce ptali.

2. příklad z mé praxe: Střední škola potřebovala vybavit 2 třídy tablety, ale neměla žádnou zkušenost. Na první 2 čtyřhodinová školení jsem donesl 15 různých typů tabletů a teprve po 8 hodinách práce, zkoušení a testování jsme společně sestavili kritéria pro výběr vhodných modelů.

Někteří ředitelé možná také uvažují tímto způsobem: „V učitelském sboru má někdo chytrý telefon nebo tablet, a tak ve volné chvíli naučí zbývající učitele pár věcí a ono to bude fungovat.“ Ale to většinou nefunguje. Tabletu znalý učitel nikdy nebude mít dost času na přípravu kvalitního školení, sledování všech hardwarových či programových novinek a ostatní důležité informace. Pokud ano, tak to jsou světlé výjimky.

Naučit se ovládat tablet je věc jedna. Zapojit tablet do výuky tak, aby přinášel se stejným úsilím lepší výsledky nebo stejné výsledky s menším úsilím a vynaloženým časem, je věc druhá. Navíc celý proces učení i používání tabletu by měl být zajímavější a zábavnější než klasické formy výuky. A to už je potřeba se naučit od odborníka (dle mého skromného názoru). Náklady za školení nejsou velké a užitky jsou nesmírné. Šetření zde je šetření na nesprávném místě.

Jsou za tím finance?

Alfou a omegou libovolného nákupu jsou a vždy budou finance. Mají školy dostatečné možnosti na zafinancování nákupu tabletů optimálně vždy pro celou třídu? Podporuje MŠMT svojí politikou aktivní ředitele, kteří chtějí výuku zajistit za použití interaktivní techniky a posunout ji o krůček dopředu k současnému technickému stylu života?

Z vlastní zkušenosti vím, že když ředitelé chtějí interaktivní tabuli, tablety nebo cokoliv jiného a dají tomu prioritu, tak se jim peníze nakonec sehnat podaří. Ne třeba z jediného zdroje nebo v optimální výši, ale na rozjezd projektu to stačí.

3. příklad z mé praxe: Škola podávala na MŠMT projekt, ve kterém plánovala nákup tabletů pro 4 třídy v jednotkové ceně zhruba 6.500,-. Projekt z ministerstva přišel „drobně“ ponížený na polovinu v počtu kusů a skoro polovinu v pořizovací ceně – 3.500,-. Neboli celková investice do vybavení tablety byla cca čtvrtinová oproti původnímu znění. A i přesto se projekt rozběhl.

Jak z toho ven?

Jednoduchá ani rychlá cesta neexistuje. Kde ale musí české školství přidat rovnou, je pravidelné vzdělávání současných učitelů všech věkových kategorií a aprobací v používání IT technologií a prostředků ve výuce = interaktivní školení. Tato investice se nám vrátí na dětech, a to doslova a do písmene.

Technologický pokrok letí dopředu a život se zrychluje. Po deseti letech, kdy jsme se seznamovali s počítači a pěti letech oťukávání interaktivních tabulí, přichází dva roky, které budou ve znamení tabletů. Co bude po nich, je zatím ve hvězdách. Pokud však teď nebudeme učitele intenzivněji školit, budou současní žáci prvního stupně jen těžko věřit, že je učí odborníci.

Sami studenti si během výuky na svých mobilních zařízeních najdou požadovanou informaci a to v zábavnější formě, než bude výklad kantora. To by byla škoda, vždyť škola je i o sociálním kontaktu, nejen o technologiích. A výuku vždy řídí učitel podle potřeb svých žáků.

Jaký je váš názor?