Česká škola: Scio: Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 24. listopadu 2013

Výzkumné oddělení společnosti Scio nabízí přehled zajímavých informací ze zahraničních zdrojů.

Studie Fordhamova institutu „Right-sizing the Classroom: Making the Most of Great Teachers“ (Správná velikost třídy: Jak nejlépe využít výborné učitele) se zabývá vztahem počtu žáků ve třídě a jejich studijními výsledky. S využitím dat ze státu North Carolina je simulována situace, kdy učitelé s vysokou přidanou hodnotou své práce dostanou dalších 6 až 12 žáků, zatímco v jiných třídách stejný počet žáků ubude. Po přidání 6 žáků do 8. třídy vedené efektivním učitelem se výsledky zlepšily o ekvivalent čtrnácti dnů výuky. Ze zjištění studie rovněž vyplývá, že zvýšení počtu žáků ve třídě efektivního učitele nemá vliv na lepší přístup žáků z nízkých příjmových skupin ke kvalitní výuce. Důvodem je to, že ve školách s vysokou koncentrací žáků ze slabých sociálně ekonomických poměrů není dostatek vysoce efektivních učitelů – v takové situaci nepomůže přesouvat žáky v rámci školy. Cílem by proto mělo být získat velmi kvalitní učitele do škol s žáky z nízkopříjmových skupin. (1133)
Výzkumníci Univerzity Glasgow provedli studii 11 tisíc dětí a mladých lidí ve Velké Británii a zjistili, že hraní videoher nevede k pozdějším problémům chování. Hraní her neovlivňuje emocionální vývoj, pozornost ani chování. Sledování televize pětiletými dětmi po dobu delší než tři hodiny denně však vede k nárůstu behaviorálních problémů dětí mezi 5. a 7. rokem. Ve studii byly využity údaje matek dětí o tom, jak často děti sledovaly televizi a hrály videohry v pěti letech, a jejich chování v pěti a sedmi letech. Studie ukazuje, že jsou rozdíly mezi vlivem sledování televize a hraní videoher, ale varuje, že vystavování malých dětí vlivu obrazovky je třeba omezovat. Autoři uvádějí, že je třeba se dále zaměřit na sledování charakteristiky dítěte a rodinného prostředí, protože samotné omezení sledování televize nevede ke zlepšení psychosociálního vývoje dítěte. (1134)
Škola Acton Academy v americkém státě Texas je založena na principech pedagogiky Montessori a využití technologií ve vzdělávání. Ve škole fungují dvě třídy – 36 dětí od školky do 5. třídy v jedné a 28 dětí od 6. do 8. třídy ve druhé. Žáci přebírají odpovědnost za své učení i za učení druhých – starší žáci např. učí prvňáky číst. Kurikulum je postaveno jako cesta hrdiny za získáním pokladu – tyto „výpravy“ (quests) se uskutečňují v podobě projektů. Při procvičování jazyka a matematiky jsou využívány kombinované způsoby výuky (blended learning) (více viz zde) s využitím řady specializovaných digitálních programů, jako je Dreambox, ALEKS, Khan Academy a MagnaHigh. Žáci si v průměru za rok osvojí dovednosti a znalosti v matematice a jazyce odpovídající třem rokům školní docházky. Acton Academy má v současnosti sesterskou školu v Guatemale a plánuje šířit své metody i v dalších školách ve Spojených státech (model alternativní školy viz např. zde). (1135)
A. Kamenetz referuje o nové knize, jejíž autorkou je A. Murphy Paul, s názvem „Brilliant: The Science of How We Get Smarter“ a zamýšlí se nad vlivem fyzického uspořádání třídy na proces učení. Podle A. Murphy Paul je náš kognitivní výkon situační – záleží na fyzickém prostředí, na tom, jak jsme se vyspali, kdo vede výuku, na přítomnosti digitálních zařízení apod. Velké otevřené prostory sdílených kanceláří nevyhovují většině zaměstnanců, nevedou k vyšší produktivitě práce ani k lepší spolupráci. Stejně tak velké otevřené třídy nepřispívají ke koncentraci a nerušené práci. Ve třídách je možné využít různého rozmístění lavic nebo stolků, které podporuje aktivní výuku. Žákům však schází prostory ke klidné práci nebo čtení nebo soukromému rozhovoru s učitelem. (1136)
Fungování společnosti v informační éře s sebou přináší nové požadavky na vzdělávání. Základním měřítkem není čas strávený učením, ale dosažené dovednosti a kompetence každého jednotlivého žáka. Ve své knize „Reinventing Schools: It’s Time to Break the Mold“ uvádí profesor C. M. Reigeluth šest základních změn ve vzdělávacím systému, které toto pojetí vyžaduje: 1. měření dosažených výsledků podle stanovených kritérií, nikoli srovnávání s ostatními, 2. výuka soustředěná na žáka – výuka je personalizovaná jak v obsahu, tak způsobu výuky, žáci mají přístup k specializovaným konzultacím a lekcím, 3. rozšířené kurikulum – kromě základních dovedností se výuka zaměřuje na dovednosti vyššího řádu, kreativitu, osobní kvality a další dovednosti potřebné pro 21. století, 4. nové role – učitelé jsou mentory, průvodci, designéry, žáci jsou učící se i učitelé, rodiče jsou aktivně zapojeni do procesu vzdělávání, velkou roli hrají technologie a praktické zdroje, 5. podpůrná kultura školy – dobré vzájemné vztahy mezi žáky, učiteli, rodiči a celou komunitou přispívají k pocitu odpovědnosti u žáků a k jejich vnitřní motivaci, 6. organizační struktury – žáci z různých škol využívají učicí centra zřízená vzdělávacími společnostmi nebo jedinci, vyberou si učitele, ústřední administrativa školského okrsku poskytuje školám a centrům podpůrné služby za poplatek, nezávislá agentura poskytuje informace o kvalitě škol, center a učitelů, byrokratická kontrola škol je nahrazena poptávkou a kontrolou ze strany komunity (více ke scénářům budoucího vývoje vzdělávání viz zde). (1137)
Výzkumníci z Harvardské a Pensylvánské univerzity prováděli řadu experimentů s více než 600 studenty v posledním ročníku vysoké školy v indickém Bangalore. Výzkum byl zaměřen na to, jaký vztah mají studenti k podvádění s ohledem na svoje další zaměstnání. V experimentu, kde studenti házeli kostkou a sami měli nahlásit výsledky, celá třetina měla podezřele vysoký počet hodů s výsledkem 5 nebo 6 bodů. Studenti, kteří podváděli, měli o 6,3 % větší zájem o zaměstnání ve státní správě. Podvádění v tomto experimentu rovněž predikovalo podvodné jednání už pracujících státních úředníků a takoví pracovníci měli také sklon ke špatné docházce do práce. V dalším experimentu si studenti, kteří měli zájem o práci ve státních úřadech, ponechali více peněz, než kolik věnovali na charitu. Výzkumníci uvádějí, že v zemích, kde je státní správa pokládána za zkorumpovanou, se o práci v ní čestní lidé neucházejí, protože se nechtějí stát součástí takového systému. (1138)
Britský think tank IPPR zveřejnil studii o mladých lidech ve Velké Británii, kteří po ukončení střední školy nemohou najít práci ani nestudují dále – NEET (Not in Education, Employment or Training). Studie uvádí, že až 50 000 mladých lidí navštěvuje mezi 16. a 18. rokem kurzy, které jim nepomohou k získání zaměstnání. Pro žáky, kteří získají pouze nejnižší úroveň středoškolských zkoušek, nejsou připraveny vhodné kurzy, jež by jim pomohly v přechodu do zaměstnání. Těmto žákům by pomohl nástup do učňovského výcviku nebo přípravy. Studie poukazuje na to, že do této přípravy je třeba zapojit zaměstnavatele, školy nejsou schopny zajistit přípravu, kterou vyžaduje praxe. (1139)
Podle studie Národního úřadu pro ekonomický výzkum v USA (NBER – National Bureau of Economic Research) výsledky školních testů vypovídají jen velmi málo o tom, jak studenti uspějí v dalším životě. Testy nedokážou změřit osobnostní charakteristiky, jako je uvědomělost, vytrvalost, dovednost socializace a zvídavost – to však jsou kvality, které zaměstnavatelé potřebují. Studie pracuje s označením charakterové nebo osobnostní dovednosti, což je soubor dovedností obecně nazývaných „měkké“ neboli nekognitivní dovednosti. Podle autorů lze tyto dovednosti rozvíjet a posilovat, nejsou to neměnné vlastnosti, velký vliv má rodinné prostředí. Studie uvádí příklady intervenčních programů ve všech věkových kategoriích a přináší zjištění, že programy pro děti v předškolním věku jsou efektivnější než většina úspěšných programů pro adolescenty a dospělé, a lze sledovat i jejich dlouhodobý efekt. Některé charakterové dovednosti však lze v pozdějším věku formovat lépe než dovednosti kognitivní. Společné rysy úspěšných programů jsou následující: 1. podporují sociální vazby a 2. poskytují bezpečné prostředí pro zkoumání a učení. (1140)