Jitka Wirnitzerová: Co si učitelé myslí o mobilních technologiích?

Zpráva o třech výzkumech odhalujících současné možnosti využívání mobilních technologií ve školách.


Moderní technologie pronikají do běžného života každého z nás a nepochybně mají při vhodném využití jistý edukační potenciál. Tento článek přináší přehled výsledků několika zahraničních výzkumů, jež zjišťovaly názory učitelů na použití mobilních přístrojů ve výuce a hledaly optimální metody jejich případného nasazení. Ten první je nám velmi blízký, z Polska, ty další pak jsou zámořské.

Rizika mobilních technologií podle polských učitelů

Výzkumná zpráva Tomasze Huka z Fakulty pedagogiky a psychologie na Slezské Univerzitě v Katowicích, která zjišťovala názory učitelů na použití mobilních telefonů ve výuce (Opportunities and Risks of the Use of the Mobile Phone in the Process of Education), byla publikována v mezinárodním časopise The New Educational Review [1]. Zabývá se názory učitelů na to, jaké jsou možnosti využití a jaká rizika se podle nich mohou vyskytnout při používání mobilních telefonů jako pomůcek ve výuce.

Získané odpovědi z dotazníků byly analyzovány podle vyučovaných předmětů – matematika, fyzika a chemie, dále předměty humanitní (polština, historie) a třetí oblastí byla biologie a zeměpis. Studie se také zaměřila na to, zda při využití mobilních telefonů ve výuce převažují přínosy či rizika. Přehled v následující tabulce je seřazen od nejvýznamnějších položek (nahoře) po méně významné (dole).

Výhody	Rizika
možnosti focení	natáčení a focení lidí bez jejich svolení
natáčení videí	podvádění během testů
audio nahrávání	nahrávání vyučovací hodiny bez svolení
možnost využití internetu kdekoliv	náhlé telefonáty studentů během vyučování
	vyrušování v hodině
	odvádění pozornosti studentů
	krádeže mobilních telefonů

Zdá se tedy, že v názorech polských učitelů na využití mobilních telefonů jako pomůcek ve výuce převažují rizika. Výsledky ale nejsou u všech předmětů stejné. Optimističtěji se na využití mobilních telefonů ve výuce dívají polští učitelé biologie a zeměpisu, zatímco učitelé matematiky, fyziky a chemie zastávají poněkud skeptičtější postoje. Aby došlo ke změně smýšlení učitelů, měli by podle Huka být studenti vedeni k tomu, aby si byli více vědomi kladných i záporných následků, které použití mobilních telefonů v různých situacích přináší.

Pro zavedení mobilních technologií do výuky je též nezbytné přizpůsobit výukové postupy a materiály jejich možnostem. Dále je potřeba upravit proces výuky tak, aby umožnil individualizaci, zajistit fyzický přístup k mobilním zařízením a nastavit způsob uchovávání dat. V situaci, kdy mezi učiteli v Polsku nemá mobilní vzdělávání příliš velkou podporu, není možné na státních školách plošně tablety nebo mobilní telefony do výuky zavést. Toto vyžaduje vytvoření koncepce, vzdělávání učitelů, poskytnutí technologií školám a zároveň změny v postojích učitelů.

Kultura sdílení

Přestože je nám Polsko kulturně blíže, pojďme se nyní podívat do zámoří. Navážeme na zprávu Karla Albrechta o využívání technologií americkými učiteli, kterou jsme měli možnost číst na Spomocníkovi na jaře (Jak dostupnost technologií ovlivňuje učitele a žáky) a podíváme se na studii Henryho Jenkinse z MIT o mediálním vzdělávání ve 21. století [2]. Často zmiňuje pojem participatory culture. Popisuje společnost, ve které jsou její účastníci zapojeni (aktivně či pasivně), sdílí to, co vytvoří, a mezi jednotlivými členy se pak vytváří sociální vazby a vztahy - zkušenější učí nováčky, řeší společně problémy, zajímají se o názor druhého a vrstevníci se učí od sebe navzájem. Takový pohled mnohem více odpovídá kompetencím potřebným v dnešním moderním světě.

Jenkins by chtěl, aby se střed zájmu přesunul spíše na vývoj kulturních kompetencí (nikoliv pouze na dostupnost technologií). Jde o to, aby se každý žák stal plnohodnotným členem společnosti. Cestu ke změně shledává v neformálním vzdělávání a kroužcích. Proto by se školy a zájmové kroužky měly soustředit na podporování mediální gramotnosti. Důraz je kladen na zapojení celé skupiny. Podle Jenkinse patří k nejdůležitějším tyto kompetence: schopnost vybrat smysluplné ukázky mediálního obsahu, najít nejdůležitější detaily, umět spojit vědomosti dohromady a přispět tak ke společnému cíli, hodnotit spolehlivost, šířit informace a v neposlední řadě schopnost pohybovat se mezi rozličnými komunitami, brát zřetel na různé perspektivy řešení problému (viz Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí).

Již ve studii z roku 2005 (Pew Internet&American Life project [4]) bylo zjištěno, že až 57 % teenagerů v USA média vytváří (vytvoří blog nebo webovou stránku, zveřejní fotografii, příběh apod.). Třetina náctiletých sdílí to, co vytvořila, s ostatními, 22 % má své webové stránky, 19 % blog a 19 % vytváří jakýsi remix toho, co najdou online. Od té doby tato čísla ještě stoupla.

Na novou mediální gramotnost by mělo být pohlíženo jako na společenskou dovednost, možnost vzájemné interakce s větší skupinou (nepoužívat dovednosti jednotlivce jen pro osobní vyjádření). Důležité je, aby studenti znali různé technologické nástroje a uměli rozeznat důvěryhodnost informačních zdrojů (Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma).

Celý článek na spomocnik.rvp.cz