O amerických na kombinovaných formách založených hybridních školách jsme v minulosti již informovali vícekrát. Arizonskou Carpe Diem jsme dokonce i blíže popisovali (Americké hybridní školy pro síťovou generaci). To byl duben 2011. Od té doby se hodně změnilo. Právě v oblasti využití vzdělávacích technologií je vývoj obzvláště rychlý. Pokusím se shrnout, jak vypadá aktuální stav.
V USA existuje velmi silný lobbing snažící se prosadit technologie do škol. Projevuje se jak zdravou kritikou neschopnosti tradičních (hlavně veřejných) škol jít s dobou a přizpůsobit výukové cíle budoucím potřebám žáků, tak nezdravou snahou prodávat technologie i software a kontrolovat studentská data (Školská data jako předmět podnikání). Orientovat se je nesnadné, ale nutné. Skutečnost je taková, že se využití technologií za účelem vzdělávání vyhnout nelze. Jde jen o to zavést tuto inovaci do škol co nejsprávnějším způsobem.
Abychom si uvědomili, jak by měl výsledek vypadat, hodí se připomenout Prenského 4 fáze technologické transformace vzdělávání. Vyplývá z nich, že v souvislosti se současným vývojem světa nestačí pouze zavádět technologie a v důsledku toho transformovat výukové postupy. Je nutné též upravit výukové cíle celého vzdělávacího systému (což se nám zatím nedaří). Technologie pronikají do všech sfér a oborů lidské činnosti. Jen v našich školách to zatím není moc znát. Přesto jsou využívány stále více nejen v počítačových učebnách ale i v ostatních prostorách školy. Jejich výukový potenciál je nutně třeba vnímat i nad rámec samotné školní budovy. Naši žáci dnes mají možnost se vzdělávat vlastně kdekoli a kdykoli (v zahraničních dokumentech často používají akronym 7/24 – sedm dní v týdnu a 24 hodin denně).
Je pravdou, že technologie mohou být přínosem i u tradičně formovaných výukových postupů, tj. když jeden učitel pracuje s 30 žáky najednou. Například Alan November má na své digitální vzdělávací farmě třídy, kde probíhá výuka skoro stejně jako dříve, jen jsou v jejím rámci využívány moderní technické prostředky – je tam služba, která dělá s ostatními sdílený zápis (poznámky), a jiná, která má za úkol dohledávat průběžně vše, co lze o probíraném tématu aktuálně zjistit online. Všichni žáci se často zapojují do aktivit, při nichž spolupracují s jinou školou kdekoli na světě (např. eTwinning). Vrcholem pak je vlastní tvorba ve formě vyprávění příběhů či tutoriálů (Převrácená třída podle Dr. Lodge).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
3 komentářů:
Pane Brticko,
nejdrive diky za vse, co publikujete a komentujete. Premyslel jste o tom, co udelat, aby MŠMT stanovilo pro zakladni vzdelavani nove cile, jednotne osnovy a prostor pro individualizaci vyuky? V dalsim kroku bude potreba nastavit vstupni a vystupni pozadavky pro stredni vzdelavani dle skupin oboru. Kam zmizelo to, ze ucenim se clovek kultivuje, stava se vzorem pro sve deti. Pokud vzdelavani plati stat, pak musi stat garantovat cile a vystupni pozadavky ze vzdelavani. Nechat do toho zasahovat skoly bylo nesmyslne a prineslo jen demotivujici prostredi pro ucitele i zaky. Tohle zmenit muze jen odborne, moralne a manazersky silny ministr s podporou kraju.
přizpůsobit výukové cíle budoucím potřebám žáků
Pardon, a které to jsou?
Už se někdo někdy dětí ptal na jejich budoucí potřeby?
Takže spíš 'přizpůsobit výukové cíle budoucím požadavkům na žáky'.
Mí žáci a žákyně zatím mají krátkodobé potřeby.
Chtějí jíst, pít a čůrat, ve výjimečných případech kakat a blinkat.
Více potřeb jsem nevypozoroval.
Okomentovat