Stanislav Juga: Ukázková hodina v české škole

Učitelka Nadšená opatrně vstupuje do deváté A. Šílený řev a vlezlý pískot se horečně derou do každé skulinky hučící třídy. Kamarád ji opakovaně varoval: "Dnes verbují do školství důstojníky s výcvikem pro přežití v extrémních podmínkách." Ještě nestačila usednout za katedru, už jí těsně nad hlavou přistála pořádně nacucaná špinavá houba. "Pardon, pančelko. To byl pozdrav pro debila Macka…"


"Dnes budeme probírat Jiřího Wolkera a jeho balady," ani se nestačí nadechnout a… "Nezájem! Jedině whisky od Johnnie Walkera," jako lev zařve Beránek a pořádně bouchne pěstí do lavice, až se na stěně rozkmitá visící prezident Zeman. Náhle se rozletí ustrašené dveře. V nich osvědčený trojlístek, který si odskočil koupit do protějšího stánku chybějící kuřivo. Spolu s ním dorazil do třídy hustý čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek. "… jsme se trochu zdrželi. Došlo nám palivo."

Nad hlavami divoce létají do pravidelného kříže poloprázdné petky. Dvě se náhle srazí jako neřízená kosmická tělesa. "Zmrde! Kreténe. Čubko, neumíš mířit?!" Z druhé strany jasná odpověď. "Sám seš č..ák a doživotní sráč a jedno velký prase."

Pitný režim zaručený školním řádem vyžaduje své. "Potřebuji si skočit na mísu…" stroze zachraptí kluk zakuklený do tmavé kapuce. Celé léto nevytáhl paty od počítače, s výjimkou dvou dnů, kdy se mu neudělalo dobře. Dnes už je sedmnáctý v pořadí, který si chce na chodbě v klidu zatelefonovat a v automatu natočit kávičku s huňatou pěnou. "Brzo bude zvonit, to snad vydržíš," snaží se přejít do útoku zjevně zaskočená učitelka Nadšená. "To si děláte ze mě prdel! To je moje právo a na něho mi laskavě nešahejte. Ani náhodou…" zahřmí rozezlený Macháček a jízlivě se zašklebí. "Pančelko, nešahejte mu na něho…" dvojsmyslně se chichotá dalš&iac ute; část rozdivočelého stáda.

"Peterko, v hodině se netelefonuje," hlasitě napomene nešťastná kantorka dlouhána v druhé řadě, který si před okamžikem rozbalil tučnou svačinu. Štíhlá kráska po jeho boku zvedá viditelnou cedulku: NUDA K CHCÍPNUTÍ! Ještě dlouze zívne a náhodně spustí svou dlouhou ruku do Peterkova klína. Už asi dávno zapomněla, že ji kdysi bez přijímaček přijali do gymnázia, přestože běžně píše bríle, výtr a lžýce. "… šak netelefonuju. Četuju, tak mě laskavě nerušte!" "Zabavím ti mobil…" snaží se o poslední zoufalou nápravu sklíčená žena. "To sotva.

Na to nemáte právo! Asi neznáte Listinu základních práv a svobod. Nemůžete mě vyhodit ze školy. Nemůžete mě poslat do zvláštní. Nemůžete vůbec nic. Rodiče by si na vás stěžovali u ředitele, kterého sponzoruje můj fotr," sebejistě oznamuje mladík s největším počtem uhrů na centimetr čtvereční své tváře.

Třída se nepřestává při totálním výtlemu báječně bavit. Hučí. Mečí. Bučí. Mručí. Mňouká. Syčí. Piští. Kvílí. Ječí. Někteří se zmítají ve vlastní křeči a všelijak se podlamují a klátí do stínu. Bednář v poslední lavici skončí dunivou ranou na zemi, kde šíleně tluče rovnátky o podlahu. Zato černovlasý hezoun třídy Krotký s řemeslnou dovedností ryje žiletkou do nové lavice. Zůstávají za ním šifrované vzkazy pro budoucí generace: PRC, MRD, ŠUK, PÍ.. a k nim pečlivě vybarvovaný sytý kosočtverec.

Učitelka Nadšená se naposled pokusí o několik slov věnovaných Wolkerově Těžké hodině. Najednou u okna zakvílí skupina lidiček mírně vousatých a bujně prsatých. "Čum se! Magor Mládek se prohání na čtyřkolce. Škoda, že vloni rupl. Teď na nás zvysoka se..," přerývaně recituje zrzoun u parapetu. Pak se rázem otočí, zvrtne a začne se bláznivě svíjet. "Jsem gay, jsem teplej, buď taky gay…" "Nenamáhej se, buzno. Drž vášně na uzdě. Jsme v ústavu, ne v bordelu…" hlasitě ho školí soused, který si za celý rok ještě nesundal z hlavy svou pekelně umaštěnou kšiltovku. Zničehonic vytahuje na učitelku vztyčený prostředník, jako že je "jednička", vivat Topolánek!

"To by mohlo stačit, pánové. Už toho mám dost!" z posledních sil zaúpí učitelka a začne se chvět bezradností a studem. "To chce klídek, pančelko. Žádné vzrůšo. Jste mladá. Ještě můžete dostat rozum a vystoupit z našeho školního rychlovlaku. My letos odcházíme. Míříme na střední. Pak zmákneme nějakou bakalářku a bude zameteno. Vy se raději vraťte do školky," docela klidným hlasem předepisuje Horáček recept na kantorčinu záchranu.

Ten kudrnatý kluk s řídkým chmýřím na bradě má pravdu. Od zdivočelých deváťáků nemůže ani nadšená učitelka nic kloudného očekávat. Zato může od nich chytnout vši, žloutenku nebo obvinění ze sexuálního harašení. Když bude hodná, páni deváťáci jí ze soucitu nabídnou trávu. Možná ji pozvou na ztišujícího panáka. Ještě ji k tomu vyfotí a zavěsí na školní web.

"Co dělat?" zeptal by se spokojeně nežijící klasik.

Třeba to, co češtinář Hejtmánek. Každou středu o velké přestávce nadějně míří přes ulici, aby si podal sportku. Věří, že jednou se nad ním osud smiluje a vysvobodí ho ze školského zajetí. Do té doby však může před školou několikrát zahoukat sanitka s cílovou stanicí: Bohnice. Ti nenapravitelní kantorští nadšenci a šílenci zkusí vydržet až do důchodu. Pro jistotu si rezervují poslední volné místo v sanitce. Učitelka Nadšená ještě včas opouští školu. Tedy bez hrozícího úrazu. V nedalekém supermarketu hledají sílu na dopékání zmraženého pečiva. Bohulibá práce!

P. S. Ve fejetonu jsou z internetu převzaty autentické výroky naší vzdělané a sebevědomé školní mládeže.

Převzato z Kulturních novin