Česká škola: Scio: Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 29. září 2013

Výzkumné oddělení společnosti Scio nabízí přehled zajímavých informací ze zahraničních zdrojů.

Školská rada okresu Simcoe v kanadské provincii Ontario zahájila projekt, jehož cílem je vybudovat ve všech 85 základních školách okresu učebny pod širým nebem. Na školních hřištích jsou instalována pískoviště, jednoduché hudební nástroje, jeviště, část je vyhrazena pro pěstování zeleniny. Řada výzkumů ukazuje, že zaujetí žáků o učení se zvýší, když opustí prostředí školní třídy. Obdobné experimenty probíhají ve Velké Británii, Německu, Finsku a Švédsku. Učení hrou je přirozenou volbou pro předškolní a nejmladší školní věk, ale odborníci se snaží propojit učení ve třídě s učením venku i pro starší žáky. Překážkou je ustálené povědomí o tom, že výuka probíhá ve třídě, a to, že učitelé nejsou na jinak strukturovanou výuku připraveni. (1084)
Ch. Sturgis, autorka knih o různých aspektech vzdělávání a propagátorka konceptu vzdělávání založeného na kompetencích (competency education), se zamýšlí nad propojením vzdělávání založeného na kompetencích a aktivit označovaných jako rozšířené příležitosti k učení („expanded learning opportunities“ ELO). Rozšířené příležitosti k učení zahrnují všechno od odpoledních klubů pro žáky, zájmové kroužky a programy, aktivity vedoucí k získání odznaků (badges), učení se online, komunitní služba, sportovní a umělecké aktivity až po získávání zkušeností pro budoucí zaměstnání, stáže apod. Autorka uvádí pět základních rysů vzdělávání založeného na kompetencích: 1. žáci postupují dále v učení, když prokáží zvládnutí určité dovednosti, 2. kompetence zahrnují explicitní, měřitelné a přenositelné cíle vzdělávání, se kterými se žáci mohou ztotožnit, 3. hodnocení působí jako smysluplná a pozitivní zkušenost, 4. žákům je poskytnuta včasná podpora při učení, která je individuální a podle jejich potřeb, 5. očekávané výsledky vzdělávání kladou důraz na kompetence, které zahrnují aplikaci a tvorbu znalostí spolu s rozvojem důležitých dovedností. Aktivity v rámci rozšířených příležitostí k učení (ELO) pomáhají žákům získat dovednosti, které využijí v kompetenčním vzdělávání: 1. naučit se učit se – vytrvalost a dovednost učit se z chyb lze získat ve sportu i ve třídě, 2. společný jazyk – žáci musí vědět, co po nich chceme, potřebují pochopit, že kompetence zahrnují mnohem více než jen předmětové znalosti, uvědomí si, že si sami mohu definovat, jakou dovednost potřebují zvládnout, je třeba jim nabídnout další perspektivu – např. v rámci ELO, 3. jemné rozlišení a různé moduly v kompetenčním vzdělávání umožňují využití doplňujících dílčích aktivit ELO, 4. získávání hlubokých znalostí – svět mimo školní třídu poskytuje mnohem širší možnosti, 5. odznaky (badges) mohou podpořit rozvíjení užitečných dovedností a představovat motivaci k učení. (1085)
Výraz „rigor/rigour“ známe v češtině ze spojení rigorózní zkouška, která se překládá jako přísná zkouška (závěrečná zkouška doktorského studia). Pro označení přístupu k učení a vyučování navrhujeme překlad „náročnost“ oproti dosud uváděným přísnost, preciznost, důslednost. Náročnost učení je základní součástí každé vzdělávací zkušenosti. O náročnosti však panuje několik mýtů, které nejsou pravdivé: a) mnoho domácích úkolů je známkou náročného učení, b) náročnost znamená, že se musí víc pracovat, c) náročnou výuku nezvládne každý žák, d) když žák dostane podporu, výuka je méně náročná, e) zdroje neznamenají náročnost. Náročné úkoly rozvíjejí žákovy kognitivní dovednosti a nutí jej pracovat na hranici jeho zóny nejbližšího vývoje. Autor článku nabízí učitelům 10 strategií pro rozvíjení náročnosti výuky využitelných napříč předměty: 1. vyžadujte po žácích přenos poznatků a jejich aplikaci v nových situacích, 2. požadujte, aby žáci dokázali zpracovat syntézu několika různých zdrojů – ať už v literatuře, nebo vědeckých teoriích, 3. zadávejte úlohy s několika kroky a narůstající kognitivní náročností – např. od definice konfliktu po analýzu jeho příčin a následků, shromáždění a syntézy zdrojů, 4. seznamujte žáky s různými úhly pohledu na daný problém – kromě jiného žáci pochopí relativitu každé „pravdy“, 5. používejte různá média – místo dvou literárních textů např. video, rozhovor, tweet apod., přimějete žáky více přemýšlet, 6. vymaňte se z předmětového omezení – použijte vědu pro nastartování politické diskuse, hledejte filosofii v komiksech apod. – tak docílíte nových situací pro aplikaci poznatků, 7. vyžadujte projektové myšlení – vytvořte rubriky pro hodnocení, poskytněte příklady a vyžadujte projevy kreativity, 8. požadujte déletrvající pozorování nebo analýzu – při projektovém vyučování nebo s využitím simulací požadujte, aby žáci sledovali opakující se vzorce, analyzovali příčinu a důsledek, našli postupy pro řešení problému, 9. studujte jemné odstíny a míru jevů, 10. požadujte po žácích, aby zaujali určitý postoj a uměli jej obhájit – to vede ke kladení stimulujících otázek. (1086)
Studium knih, účast na přednáškách a v laboratořích tvoří jen část přípravy mladých lidí pro praktický život. Profesorka univerzity v Suffolku nabízí následujících sedm rad do života, které se na vysoké škole neučí a každý student by je měl znát: 1. neztrácejte čas a energii tím, že budete někoho vinit za svoje neúspěchy, zaměřte se na to, co vy sami můžete ovlivnit a změnit, 2. komunikace s lidmi není vždy samozřejmostí, vyžaduje soustředění a energii, vyžaduje aktivní naslouchání. Chcete-li efektivně komunikovat, musíte se zajímat o ostatní, 3. naučte se řešit vlastní problémy místo stěžování, snažte se problémy řešit, nikoli je vytvářet, 4. buďte zvídaví, vždy se ptejte proč, odkud se vzaly podávané informace, snažte se dobrat hlubších souvislostí, 5. udržujte kontakty s lidmi, zajímejte se, co dělají, sdílejte s nimi informace, 6. Sdílejte své dovednosti, to, v čem jste dobří, 7. přestaňte říkat, proč něco nejde, a stavte se k problémům a situacím pozitivně. (1087)
Masově otevřené online kurzy (MOOC) už nabízejí nejen americké univerzity včetně těch nejprestižnějších, ale nově i britské univerzity prostřednictvím platformy FutureLearn, jednotlivě jsou zapojeny univerzity po celém světě. Harvardská univerzita přichází s novým konceptem, o kterém její tvůrci tvrdí, že je dalším logickým pokračováním vývoje v online vyučování. Označení SPOC je zkratkou pro „small private online courses“, tedy malé soukromé online kurzy. Kurzy jsou nadále poskytovány online, ale počet studentů je omezen a jsou přijati na základě výběrového řízení. Omezení počtu studentů by mělo vyřešit současný největší problém MOOC, a sice velké procento studentů, kteří se do kurzu zapíší, ale studium nedokončí (až 95 %). Výuka v kurzech SPOC by měla být více personalizovaná, studium a hodnocení náročnější. Studenti po dokončení kurzu nedostanou žádný certifikát, ale model SPOC by v budoucnosti mohl být pro certifikaci vhodnější než MOOC. Harvardská univerzita plánuje nadále nabízet kurzy ve formátu MOOC, SPOC i tradiční výuky. (1088)
Kanadská společnost Contact North působí v provincii Ontario a je zaměřena na podporu dálkového vzdělávání a odborné přípravy, poskytuje poradenství, spolupracuje s řadou vysokých škol a místních komunit (o studii Contact North k otevřeným výukovým zdrojům OER více zde). Ve svém online newsletteru z minulého týdne přináší výhled na to, jak se v blízké budoucnosti promění práce vysokoškolského učitele a co bude jejím obsahem: 1. sledování nového výzkumu a informací – specializované vyhledávání článků a informací a automatické doplňování nejnovějších poznatků, včetně průběžné modifikace výběru podle reakcí uživatele, umožní neustálý kontakt s nejnovějším výzkumem – pro učitele i studenty, 2. průběžné vytváření kurzů – studenti pracují se skripty, ale také s dokumenty shromážděnými v bance volně dostupných zdrojů, které vyučující průběžně doplňuje, 3. spolupráce v masovém měřítku – možnosti propojení po celém světě prostřednictvím video-konferencí, sdílení digitálních obsahů, možnost sledování práce studentů v reálném čase, shromažďování a zpracování poznatků z terénu získaných od jednotlivců zapojených do projektu, 4. hodnocení kompetencí – každý student začíná kurz podle svých potřeb a studuje podle svého tempa. Hodnocení probíhá v okamžiku, kdy zvládne danou kompetenci. Zpracované zadání je částečně vyhodnoceno elektronicky. Studenti, kteří získali kompetence mimo výuku, dodají ukázky vlastní práce, zpracují zadání a mohou získat kredit, 5. tvorba nových zdrojů – s pomocí nejnovějších technologií učitelé vytvářejí nejen psaný materiál, ale i videa, simulace a nahrávky k danému kurzu nebo jeho části, s využitím reálných situací nebo spolupráce s podnikateli v oboru, 6. setkání kdykoli a kdekoli – velká část přípravy programu a podkladů je vytvořena automaticky v digitálním modulu přípravy schůze, diskuse může probíhat na půdě školy nebo video-konferencí, 7. přímé vyučování a učení – tradiční vyučování tváří v tvář nebude úplně nahrazeno online vzděláváním, učitelé však místo přednášek věnují čas přímé výuky učení aplikace dovedností nebo procvičování reálných situací (k problematice online výuky podrobně zde). (1089)
Dokument Evropské komise „Opening up Education“ přináší plán na zlepšení ve využití technologií ve vzdělávání ve všech členských zemích. Doprovodný pracovní materiál konstatuje, že zapojení technologií ve vzdělávání je v evropských zemích nedostatečné a počet absolventů oborů ICT klesá. Nedostatečné zapojení technologií ve vzdělávání může mít vážné sociální a ekonomické důsledky pro obyvatele, kteří nebudou vybaveni potřebnými dovednostmi. Evropské země v digitální gramotnosti zaostávají za USA i asijskými státy. Proměna vzdělávání však vyžaduje nejen zavedení počítačů do tříd, požadované změny musejí proběhnout v systému přípravy učitelů, ověřování kvality a standardů a v celém nastavení vzdělávacích systémů. Podle dokumentu učitelé využívají digitální technologie pro přípravu výuky, ale nikoliv během výuky. 58 % učitelů nikdy neprošlo odbornou přípravou zaměřenou na využívání ICT. Podle závěrů EK bude v roce 2015 90 % zaměstnání vyžadovat alespoň základní dovednost práce s digitálními technologiemi a přitom v roce 2012 celých 49 % obyvatel zemí EU mělo jen nízké nebo žádné ICT dovednosti. T. Kleiner, který má na starosti internetovou politiku Evropské komise, uvedl pro Times Educational Supplement: „Propast mezi školou a společností se zvětšuje. Dnes vidíme děti, které doslova tráví svůj život s digitálními zařízeními, a ve škole je nenajdou; to je nebezpečné pro vzdělávací instituce, protože když se nepřizpůsobí, dostanou se na vedlejší kolej.“ ("The gap between schools and society is becoming too big. We have a situation where kids spend their lives - literally - with their digital devices and digital technology and they simply don't find it at school, and this is dangerous for education institutions because if they don't adapt they will simply become irrelevant.") (1090)