V anketě Práva mezi vzdělávacími experty a aktivisty byly nejvíce oceňovány programy pro vzdělání a školství Strany zelených a České pirátské strany. Naopak nejvíce negativních hodnocení sklidili zemanovci, Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a komunisté.
Z článku jim, Právo, v Novinky.cz vybíráme:
Podobné názory má i ředitel společnosti Scio, která organizuje mimo jiné Národní srovnávací zkoušky, Ondřej Šteffl, jehož nejvíce oslovili piráti.
„Asi jediní myslí dál než o rok, dva dopředu. Představují si, že vzdělávání už nebude probíhat jen ve školách, což už dnes neprobíhá. Vzdělávání se dnes na děti hrne přes internet ze všech koutů a jediní, kdo to bere na vědomí, jsou piráti. Pro všechny ostatní vzdělávání rovná se školství,“ vysvětlil Šteffl.
Podle něj se v tomto ohledu pirátům přibližují pouze zelení. Obě strany jsou mu sympatické i tím, že nejdou na ruku velkým firmám. „Prakticky všichni vyjma pirátů a zelených pořád říkají, že potřebujeme rozvíjet učňovské školství, a berou celé vzdělávání jako službu velkým podnikům. Raději by snad měli myslet na děti, žáky a studenty,“ řekl Šteffl.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
19 komentářů:
maturitu byste si mohli udělat, aniž byste chodili do střední školy
Nevidím jediný důvod, proč bychom si nemohli udělat maturitu, aniž bychom vůbec chodili do nějaké školy.
Piráti se drží opatrnicky a zbytečně při zdi. Zrušme povinnou a jakoukoli školní docházku. Ať se vzdělává ten, kdo se vzdělávat chce, a způsobem, který on nebo jeho zákonný zástupce uzná za vhodný.
Vracím se k svojí původní myšlence. Ať stát přispívá rodičům penězi, které teď poukazuje školám, na vzdělání dětí ve školním věku. Rodič pak může potomka vzdělávat sám, může si na to najmout učitele nebo může ditě svěřit instituci k tomuto účelu předurčené. Také by se mohla zakládat vzdělávací družstva.
Odborníků v oblasti vzdělávání i združstevňování máme zaplaťpámbu dostatek.
Vzdělávání se prý podle pana Šteffla hrne na děti přes internet ze všech koutů. Jenže pan Šteffl si plete pojmy s dojmy, protože to, co se na děti hrne z internetu, rozhodně není vzdělávání, ale jenom a jenom informace. Pracovat s nimi je musí naučit zase jenom lidé z masa a kostí.
Ano, to samé co paní Adamová, si myslí mnozí. Příklady jako MOOC, KhanAcademy, P2PE ovšem ukazují, že už nejde jen o pouhé informační zdroje, ale o skutečnou nabídku vzdělávání, která škole, jak ji známe, efektivně konkuruje.
Zkuste třeba:
http://www.mimoskolu.cz/
nebo
http://en.wikipedia.org/wiki/Massive_open_online_course
https://www.udacity.com/courses
https://www.coursera.org/
http://www.minervaproject.com/
ted.com
https://khanovaskola.cz/
http://www.naucmese.cz/
http://www.uncollege.org/
a stovky dalších.
A mohu-li o něco poprosit učitele středních škol, řeknete svým studentům, zejména maturantům, ať se podívají, co to je MOOC, v roce 2011 tam bylo 0,5 miliónu studentů, 2012 už 2 M a letos už 6,5 M. Mění se to rychle. Není pochyb, že než dnešní maturanti dostudují, vysokoškolské vzdělávání se změní. Ti, co se letos hlásí na vysokou školu, by o tom měli vědět. Nelze čekat, že jim to sdělí mšmt nebo české zastydlé vysoké školy.
No nezlobte se na mne, ale pár videí z KhanAcademy jsem si pustila, a že by to tedy bylo bohvječo, co by mělo vzdělání dětí zachránit, tak to tedy ne. Vzdělávání přes internet si fakt představuji trošku jinak, než v podstatě na videu zaznamenané to, co učitel píše na tabuli. A že by to mohlo efektivně konkurovat výkladu učitele, který má okamžitou zpětnou vazbu tzn. vidí zda žáci chápou či nikoliv a může na situaci reagovat, to si fakt nemyslím
Víte paní Adamová, ono není tak důležité, co si o tom myslíte Vy nebo já, ale co si myslí děti. A videa na KhanAcademy mají 300 000 000 (tři sta miliónů) shlédnutí.
A druhá věc, takových vzdělávacích zdrojů jsou (zatím v angličtině) stovky a denně přibývají další. Prohlédněte si jich deset.
Za třetí. Vzdělávání nejsou jen předměty, co se děti učí ve škole. "To, o co jde dnes, je otázka kompetence. Moderní svět vám neplatí za to, co víte, ale za to, co s tím, co víte, dokážete udělat. To je totiž velký rozdíl. Nejde jen o to, co jste se naučili, ale jak to dokážete převést do života. Nejde o to opakovat to, co jste se naučili, ale musíte to dále rozvíjet, dokázat to používat v nových situacích." viz http://www.eduin.cz/clanky/spatne-skolstvi-vede-k-upadku-cele-zeme/. A o tom jsou mnohé další vzdělávací zdroje, třeba některé počítačové hry.
A za čtvrté. Smysl a význam mimoškolních zdrojů vzdělávání jistě závisí na tom, jak se k tomu postaví škola. Pokud to bude ignorovat (jako v podstatě dosud), bude to ke škodě dětí i školy. Víte třeba ,co je Flip teaching?
Je nejspíš na čase vyjasnit si, jakou maturitu to vlastně chceme.
Má být maturita charakteru profesního ověření znalostí typu svářečské zkoušky, či odborné způsobilosti v elektrotechnice?
Anebo to má být vyvrcholení jistého procesu vzdělávání, typu autoškola?
V prvním případě prostě stačí přijít, vykonat zkoušku a o způsob předchozího vzdělávání se nemáme co starat. Pak opravdu není nutno nikam docházet a vize, popsaná kolegou Blahou je bez problémů realizovatelná.
V druhém případě jde vlastně ve významné míře nejen o zkoušku samotnou, ale také o proces vzdělávání, který této zkoušce předcházel.
Podle mne nestačí jen napsat didaktický test z češtiny, ale jde také o prokazatelnou jistotu, že student prošel čtyřletým vzděláváním v jazyce českém, tedy celkem osmi pololetními vysvědčeními, kterými průběžně prokazoval zvládnutí příslušného celku učiva.
Obdobně je tomu v případě ostatních maturitních předmětů.
Mně osobně je blízké pojetí maturitní zkoušky druhého typu. První typ je použitelný v případě některých profesních zkoušek, typu výučního listu.
Umím si ale představit i závěrečnou zkoušku, s několika postupovými zkouškami, které prokazují zvládnutí předepsaného bloku.
poste.restante řekl(a)...26. října 2013 20:01
"Anebo to má být vyvrcholení jistého procesu vzdělávání,..."
Nemohu se zbavit dojmu, že tím jistým procesem myslíte výhradně školu. A to je právě to, co podle mého soudu, končí. Bude přibývat možností a příležitostí, jak se něco (ne všechno) naučit jinde, často rychleji a pohodlněji, skoro vždy lepe přizpůsobeně studujícímu a mnohdy i kvalitněji, než to může udělat škola.
Bránit lidem, kteří se takto něco naučí, aby jen složili zkoušku, to může skončit jedině tím, že význam ztratí ta zkouška.
V druhém případě jde ... také o proces vzdělávání
Vzledem k tomu, že jsem, pane poste.restante, velký příznivec jednoduchých až primitivních řešení, protože se dobře realizují a výsledky kontrolují, protože prakticky žádné nejsou, se velmi přikláním k tomu, aby se tedy pro změnu zrušila veškerá klasifikace, a certifkáty se udělovaly podle docházky. Jinými slovy, něco se prostě zrušit musí, a je mi úplně jedno, co to bude.
A videa na KhanAcademy mají 300 000 000 (tři sta miliónů) shlédnutí.
A to, pane Šteffle, všechna dohromady, nebo jedno každé? V každém případě Vás mohu odkázat na videa s podstatně vyšším zkompetentňovacím potenciálem:
1. Justin Bieber - Baby (784 700 000 zhlédnutí)
2. Jennifer Lopez - On the floor (603 400 000 zhlédnutí)
3. Eminem ft. Rihanna - Love the way you lie (500 650 000 zhlédnutí)
Moderní svět vám neplatí za to, co víte, ale za to, co s tím, co víte, dokážete udělat.
Tady si, s dovolením, dovolím trošku obšírnější úvod a poněkud zjednodušený. Spíš pro ilustraci.
Znalí lidé říkají, že v judu se stačí naučit skvěle používat jednu účinnou techniku a to dřív než soupeř použije tu svoji. A člověk to může dotáhnout až na mistra světa.
V aikidu, které navíc ani není soutěžním uměním už z podstaty věci, se člověk techniky učí celý život. A čím déle, tím víc má pocit, že toho umí pořád ještě málo. Prakticky všichni mistři, s kterými jsem o tom hovořil, říkali, že svoje umění nikdy v reálném životě nepoužili.
Mistry juda neznám. Ale z opravdových mistrů aikida vyvěrá něco, co by se dalo s velkou mírou zjednodušení nazvat vznešeností.
A v tom je ten rozdíl ve vnímání vzdělanosti. Někdo ji pojímá jako zdroj obživy, já ji s dovolením vnímám jako předpoklad kultivace. Raději pobývám ve společnosti kultivovaných lidí, než oslnivých vydělávačů peněz.
Jestli mají všechna videa na Khan Academy 300 miliónů shlédnutí dohromady, tak je to vzhledem k počtu anglicky mluvícího obecenstva, obrovské reklamě, kterou serveru poskytují lidé jako Vy, a množství zveřejněného materiálu, hodně malé číslo.
Vy jste přece kdysi dávno byl matikářem, takže musíte vědět, že učit matematiku neznamená přednést správný postup (jak to dělají v Khan academy a při klasickém frontálním výkladu v českých školách), ale pokusit se zajistit, aby nad tím žák sám přemýšlel a pokud možno ho to samostatně napadlo. Ničeho takového jsme si v Khan Academy nevšiml, je to přesně stejný styl s jakým jsem se setkával při své školní docházce před třiceti lety, jen je tam víc vtípků a dá se to zastavit, případně pustit ještě jednou (což je možné vnímat i jako nevýhodu, protože to umožňuje snazší nabiflovávání).
Přiznávám, že pozitivní reklama ze strany médií a efekt něčeho nového může děti po určitou dobu motivovat (na druhou stranu například motivační efekt interaktivní tabule trvá jen několik hodin), ale osobně si myslím, že je to daleko lepší učebnice angličtiny než matematiky nebo fyziky. Navíc tento způsob výuky je určitě schůdný pro deset možná dvacet procent nejchytřejších dětí (kam určitě patří jak děti Vaše tak děti Billa Gatese), ale ten zbytek se z toho moc nenaučí. Myslím, že než začnete uvádět Khan Academy jako řešení problémů se vzděláváním té nešpičkové většiny populace, měl byste provést (nebo někde najít) relevantní výzkum opravdové účinnosti této metody na běžné populaci.
Skutečnost, že se podle toho naučí ti nejlepší, mě neoslovuje, špičku totiž dokáže vzdělávat i každá normální škola.
Mé konkrétní výhrady k místům, které jsem alespoň částečně prohlédl:
1. Newtonův zákon:
nepředchází žádné konkretizování významu slova síla (naprostá většina dětí totiž považuje setrvačnost za sílu, čímž celý 1. Newtonův zákon ztrácí smysl - odstranění této miskoncepce trvá dlouho a není stoprocentní),
žádný pokus (stačí pouštět z rampičky váleček třeba skleničku od léků na různých domácích površích), ten myšlenkový je uveden velmi rychle a žák nedostane prostor sám přemýšlet nad tím, co z této skutečnosti vyplývá (řešení je prozrazeno předem), je to škoda, protože naprostá většina dětí v takové situaci sama dojde k tomu, že se váleček bude kutálet pořád dál,
chybí rozbor sil, které působí na televizi (kdyby autor nechal žáky nakreslit síly na zmiňovaný televizor, zjistil by na většině obrázků, že je tam zmiňovaná setrvačnost a tudíž i síla, která televizi posunuje dopředu),
chybí aplikace zákonu na příklady a situace z reality (i žáci, kteří zákon přijmou a pochopí, mají většinou tendenci ho v realitě nepoužívat a vrátit se k osvědčenému Aristotelismu).
Principielně nevidím žádný rozdíl od normální učebnice.
Zlomky (díval jsem se pouze na členění videí a jedno video):
Látka členěna zcela klasicky na jednotlivé postupy:
jsou odděleny sčítání a odčítání,
existuje zvláštní video pro sčítání zlomků se stejným jmenovatelem, což je úkol, který zcela samostatně zvládnou všechny děti, které rozumí tomu, že čitatel udává počet kousků a jmenovatel jejich velikost,
chybí nějaká úvodní část, kde by se se zlomky pracovalo na intuitivní úrovni (ony totiž děti v okamžiku, kdy jim někdo začne servírovat postupy, často začnou opakovat postupy a přestanou přemýšlet o tom, co znamenají),
i u sčítání zlomků se stejným jmenovatelem je nejdříve uvedeno, jak to vyjde, pak teprve začíná argumentace, proč to tak je (tu už ale děti většinou nevnímají, protože úkol byl splněn),
nesouhlasím s tím, že krácení je vždy vedeno přes největšího společného dělitele (větší zlomky takhle nikdo nekrátí, opět to vede k jednoznačnému nezdůvodněnému postupu), navíc samotný fakt krácení není pro děti samozřejmý a vyžaduje poměrně dlouhou přípravu (kterou jsem nenašel).
Celkově mě v tom chybí poučenost tím, jak se na to dívají děti, Někdo, kdo tomu rozumí, natočil video pro jiné, kteří tomu v podstatě rozumí, což je přístup, který používají i normální běžné učebnice. Vaše "často rychleji a pohodlněji, skoro vždy lepe přizpůsobeně studujícímu a mnohdy i kvalitněji, než to může udělat škola" podle mě neplatí. Možná by stálo za to před natáčením podobných videí prohodit pár slov s nějakým matikářem, který se zajímá o to, jak probíhá proces pochopení i u těch průměrných a podprůměrných.
Věřím, že to důležité ve vzdělávání není jsou ty konkrétní postupy (například sčítání zlomků se stejným jmenovatelem), ale styl práce, přístup k informacím, schopnost nějak si to přebrat. A měnit nesprávné návyky tohoto typu, trvá při nejlepším měsíce (a v mnoha případech se to nedaří podstatně měnit během těch čtyř let, po které se o to snažíme), vyžaduje to okamžitou zpětnou vazbu a i ten osobní přístup. Na žádném z Vašich odkazů jsem nenašel nic, co by mohlo učitele nahradit a tak si pořád myslím, že Všechny Vaše odkazy jsou skvělá věc, pro ty nejlepší, kteří už se umí učit (buď se s tím narodili nebo je to někdo naučil), ty ostatní pak mají prostě smůlu a Vaše válka proti školám vede hlavně k tomu, že těch druhých bude víc (než by jich mohlo být).
Pan štefl je přece někdo. Je zařazen v kategori "odborník na vzdělávání".
Toho si pozvou do televize, toho budou citovat v médiích. Ne Vás diskutující, počínaje Pytlíkem, konče panem Krynickým.
Vy jste přece obyčejní učitelé (včetně mne), kteří nerozumí modernímu přístupu pana Štefla.
Nemůžete čekat, že pouhých pět učitelů je pro pana Štefla rovnoceným diskusním partnerem.
Nemá to smysl.
Khan Academy je skvělý nápad. - Pro indickou vesnici, kde mají děti obrovskou vlastní vnitřní motivaci, protože vědí, že cesta sebevzdělávání je jediný způsob, jak se dostat z koloběhu věčného otročení na poli, života svázaného kastovním systémem v mnohem větší míře, nežli si umíme tady u nás uvědomit. V celé oblasti, Turkmenistánem počínaje, přes Afghánistán až po Indii a Thajsko je obrovská negramotnost, dosahující místně i přes 80 %.
Zhýčkaným a zpovykovaným americkým, nebo českým dětičkám je třeba nabídnout trochu víc, nežli jen kiosek s počítačem na ulici.
Tím ale nechci zpochybňovat obrovský vzdělávací potenciál internetu a především počítačových her. Jen je třeba, aby jejich obsah připravovali profesionálové, kteří se radí s odborníky na didaktiku předmětu, jak to správně zdůraznil kolega Krynický.
Ondřej Šteffl
Tušíte správně, že primárně mám na mysli vzděláváni ve škole. Nikoliv však výhradně.
Viz moje poslední věta: "Umím si ale představit i závěrečnou zkoušku, s několika postupovými zkouškami, které prokazují zvládnutí předepsaného bloku."
Řečeno po lopatě, nestačí mi maturita jako zkouška, kam odpoledne zajdu a zítra ráno mi vydají certifikát.
Myslím si, že i sám proces, kterým žák musí projít k bodu, kdy už je k vykonání maturitní zkoušky připuštěn, je velmi důležitý.
Ale netrvám striktně na jeho provedení ve škole. Stačí mi, pokud žák prokáže, že určenou cestou prošel, včetně stanovených kontrolních bodů.
Příklad z praxe: Mám žákyni, která studuje v individuálním studijním plánu. Každé pololetí podléhá naprosto stejné klasifikaci, jako její spolužáci. Dochází si do školy po vzájemné dohodě s vyučujícími na konzultace a občas i přímo do výuky, pokud cítí, že je to potřebné a pokud je to pro ni možné. Je to inteligentní mladá žena, která má potenciál na studium vysoké školy. Nevidím nejmenší důvod, proč by jí v tom měl být formální systém vzdělávání překážkou jen proto, že nemůže docházet ke každodenní výuce.
Pro Martina Krynického
„Myslím, že než začnete uvádět Khan Academy jako řešení problémů se vzděláváním“
V tom je myslím hlavní nedorozumění, zaprvé KhanAcademy uvádím jen jako nejznámější příklad, nejrůznějších vzdělávacích zdrojů jsou stovky. Ale hlavně já vůbec netvrdím, že ani všechny dohromady jsou „řešení problémů se vzděláváním“, mohou být významnou pomocí, zejména pokud tomu škola napomůže. Ale to hlavní, na co upozorňuji, je že pokud je škola nebude brát na vědomí, stanou se ne řešením ale zdrojem problémů pro školu a vzdělávání.
K jednotlivostem:
300 miliónů zhlédnutí dohromady znamená asi 6 zhlédnutí na jedno školou povinné dítě v USA. Moje podpora na má opravdu jen zanedbatelný vliv :-), zejména v USA.
“je to přesně stejný styl s jakým jsem se setkával při své školní docházce před třiceti lety“ Já jsem přece nikde netvrdil, že to je výuka matematiky, jakou bych si představoval. Mě osobně se pojetí výuky matematiky v USA nelíbí. To ovšem nic nemění na tom, že dětem to pomáhá a líbí se jim to.
„Navíc tento způsob výuky je určitě schůdný pro deset možná dvacet procent nejchytřejších dětí (…) Skutečnost, že se podle toho naučí ti nejlepší, mě neoslovuje, špičku totiž dokáže vzdělávat i každá normální škola.“ Ano, naprostý souhlas. To je a ještě bude velký problém, mj. proto jsem napsal: Smysl a význam mimoškolních zdrojů vzdělávání jistě závisí na tom, jak se k tomu postaví škola. Pokud to bude ignorovat (jako v podstatě dosud), bude to ke škodě dětí i školy.
A co se týká vašich výhrad třeba k Newtonovu zákonu. Asi máte pravdu. Co Vám ale brání natočit to líp? Khanova škola, pokud vím, takové autory hledá. Profesor Jan Sokol (bývalý ministr školství a kandidát na prezidenta) zjistil, že jeho studenti kde co z filozofie hledají na wikipedii, a usoudil, že nejlépe české vzdělanosti pomůže, když ta filozofická hesla napíše sám a pořádně.
Já jsem to nějak nepochopil. Jak konkrétně konkuruje škole nějaká nabídka vzdělávání přes internet? To jako, že nechám doma dítě u počítače a ono se tam vzdělá stejně, jako když ho budu posílat do školy? No tak to by mě zajímalo, co zastánce této myšlenky hulí. Dal bych si taky. Teď po volbách, bych to docela potřeboval.
ono se tam vzdělá stejně
Nejspíš jste to, pane Doležele, doopravdy nepochopil a takto veřejně vyslovená sebekrtitika Vás šlechtí. Ono se totiž to dítě podle mnohých odborníků na vzdělávání doma u počítače vzdělá lépe, moderněji a zábavněji než ve škole.
Protože nejsem velkým přítelem nošení si práce domů a myslím si, že žák by měl být vzděláván měrou, pro kterou jsou mu vytvořeny podnínky, dávám dětem prostor, aby mohly na sých úkolech pracovat přímo v hodině. Má to mnohé a nesporné výhody. Nikdy jsem nechápal, proč žáci této příležitosti nevyužívají, a radši marní čas tlacháním ne fejsbůku s přáteli, s kterými jsou buď přímo ve studijní skupině nebo se s nimi v horším případě uvidí o následující přestávce. Prý si to udělají doma. Doma? My jsme hodili školní brašny do kouta a šup ven mezi lidi, za zábavou všeho druhu.
Teď už ale to chápu. Dnes žáci berou školu jako neodvratitelnou nutnost, kterou je třeba nějak přetrpět, vyřídit si případně svoji agendu a načerpat síly, aby se teprve doma mohli s plnou vervou pustit do kvalitního a smysluplného studia.
Nezbude tedy, než se přizpůsobit trendům, a do doby než bude škola s konečnou platností zrušena, vytvořit v ní dětem podmínky pro příjemnou relaxaci. Jóga, meditace, masáže, rozjímání, harmonie ducha a i těla, wellness programy, solné lázně, wirpůlky do každé učebny.
Okomentovat