Přečtěte si: Do škol je třeba vrátit disciplínu a dril

Když jsme udělali chybu, náš učitel nás nazýval idioty. Byl dirigentem našeho orchestru, a když někdo zahrál falešně, křičel: „Kdo je tam u těch houslí hluchý?“ Museli jsme skladbu opakovat stále dokola, až naše prsty skoro krvácely. Dnes by ho okamžitě vyhodili. Když ale před několika lety zemřel, byl oslavován mnoha studenty, které za čtyřicet let učil. A byla jsem překvapena tím, jak mnoho jich dosáhlo úspěchu. Někteří z nich zůstali hudebníky, většina se ale zaměřila na jiné oblasti, včetně práva či medicíny. Výzkum dokazuje, že existuje pozitivní korelace mezi hudebním vzděláním a akademickými úspěchy. To ale nevysvětluje tu velkou vděčnost k učiteli, který nás v našem mládí v podstatě mučil.


Z překladu článku Joanne Lipman z Wall Street Journal v Patria Online vybíráme:

Každý den čteme o tom, jak si naši studenti vedou špatně ve srovnání se zbytkem světa. Na našich obavách z toho, že americký systém vzdělávání zaostává, vyrostlo celé odvětví konzultantů a vzniklo množství knih. Namísto toho, abychom se ptali, co jsme udělali špatně, se ale já ptám, co dělal můj učitel dobře. Co se můžeme naučit od člověka, jehož metody jsou v přímém rozporu s tím, jak vypadá výuka dnes? Poslední výzkum ukazuje, že je čas oživit starý přístup k vzdělávání s pevnou disciplínou a nekompromisními požadavky. Ten totiž funguje. Tím nevolám po tom, aby byly děti týrány. Ukazuje se však, že mírný stres je přínosem. Dnes se předpokládá, že výuka má být hravá, tleskáme všemožným projektům a spolupráci při učení. Tradiční metody založené například na memorování jsou odsuzovány s tím, že nás zbavují kreativity a motivace. Takový pohled je ale mylný a následující body ukazují proč:

1. Psycholog K. Anders Ericsson se proslavil svým výzkumem, který ukazuje, že na to, abychom v něčem byli dobří, potřebujeme 10 000 hodin cvičení. Jeho studie ale ukazuje i to, že potřebujeme konstruktivní a někdy také bolestivou zpětnou vazbu. Ericsson v této souvislosti zkoumal výjimečné osobnosti z řady odvětví včetně hry na housle, chirurgie, programování či šachových her. Všechny si podle něho záměrně vybraly nesentimentální učitele, kteří je tlačili na vyšší úroveň.

2. Studenti v USA zápasí se složitějšími matematickými příklady, protože jim chybí perfektní znalost prostého sčítání a odečítání. To souvisí s naší averzí k učení se nazpaměť. Není náhodou, že například v Číně, kde tato averze není, jsou studenti v matematice výborní. William Klemm z Texas A&M University tak tvrdí, že školy musí zavést více drilu a memorování.