Doug Johnson je ředitelem odboru knihoven a technologií na školském úřadu obvodu Mankato v Minnesotě (USA). V roli lektora vysvětlujícího učitelům, jak používat technologie, napsal několik knih a provozuje Blue Skunk Blog. Právě zde mě zaujal jeho článek přinášející zajímavé souvislosti k právě velmi aktuálnímu tématu využití velkých dat ve školství - 3 questions about educational data [1].
Bezprostředním podnětem pro jeho napsání byl Dougovi jiný text, který několik dnů předtím vyšel na zpravodajském serveru Pando Daily - When your teacher is a robot [2]. Carmel Deamicis v něm zkoumá, jak daleko máme k tomu, že výuku našich dětí převezmou roboti. Vzpomíná na americký kreslený vědeckofantastický seriál pro děti z 60. let minulého století The Jetsons, jehož děj se odehrává v 60. letech století našeho. Vystupuje v něm celá řada robotů včetně robotické učitelky.
 |
| 24. díl první série The Jetsons - Elroy's Mob |
Konstatuje, že nám ještě drobný krůček chybí, ale jsme na nejlepší cestě fantastickou vizi seriálu naplnit (V Tokiu už učí robot). Dokládá to na příkladu firmy Desire2Learn zabývající se vývojem software na řízení výuky (LMS), která jen v loňském roce získala 80 mil. dolarů investic a pohltila, kromě jiného, nadějný startup Knowillage i s programem LeaP. Jedná se o modul, který bude mít v adaptivním systému řízení výuky na starosti návrh nejvhodnějších studijních postupů pro každého studenta. Výsledek má být závislý na komplexní analýze všech (velkých) dat generovaných z jeho předchozí činnosti. Při dostatečném dlouhodobém sledování každého studenta tak bude tento program schopen, protože „ví, co každý umí“, doporučit možná dokonce vhodnější studijní materiál, než učitel, který si všechny tyto informace nemůže pamatovat (pokud není s žákem v každodenním kontaktu). K tomu, aby se výuky ujaly stroje, i když nebudou mít vnější podobu robota, zjevně už moc nechybí (Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat