Dostal jsem pozvání na konferenci "KYBERPSYCHO" – prevence, řešení a právní souvislosti elektronického násilí. Tento článek berte jako mou domácí přípravu.
Každý člověk má tři životy – veřejný, osobní a tajný. Gabriel García Márquez |
Dovoluji si vám představit skutečně mimořádně kvalifikovaného odborníka na bezpečnost internetu, bývalého učitele angličtiny Simona Finche, který pracuje v neziskovce Northern Grid, jež poskytuje služby školám v severovýchodní Anglii a stará se o jejich bezproblémové připojení do sítě. Simfin, jak si říká, nedávno ve svém inspirativním blogu publikoval příspěvek Privacy is gone, live with it, z něhož jsem si vypůjčil název i motto. Je v dokonalé shodě s tím, co na stejné téma již dříve psal Spomocník (Jak chránit osobnost online učitele), přináší však celou řadu velmi inspirativních rozšiřujících postřehů.Klasifikace uživatelů internetu
Simfin dělí uživatele do tří kategorií (hovoří obecně o uživatelích internetu, ale mluví k učitelům). Názvy jsem jim, inspirován profesorem Whitem, dál pro názornost sám.1. Návštěvníci
První kategorie je snadno definovatelná. Patří do ní ti, kteří se hlubšímu ponoření do internetu vyhýbají a říkají: „Já nemám na Twitter nebo Facebook čas, musím se věnovat skutečné práci.“ Jsou přesvědčeni, že internet je plný podvodníků, lhářů a podivínů. Přesto i tito lidé dnes na internetu nakupují, prodávají, hledají aktuálně potřebné informace, hrají si, stahují hudbu apod. Podle profesora Whita z Oxfordu patří k tzv. návštěvníkům (Jste rezident nebo návštěvník?), kteří se snaží po sobě nezanechat online žádné stopy. Bohužel nemají vypěstovány dostatečné obranné mechanizmy, a jsou proto schopni bezpečnostní pravidla celkem snadno porušovat. Jejich činnost vykazuje značná rizika pro ně samé i pro ostatní. Jelikož nejsou ochotni se problematikou budování své online osobnosti zabývat do hloubky, jsou často ovlivněni zjednodušující představou vyvolávanou masmédii.
2. Rezidenti
Druhá skupina je větší a je mnohem méně ostře ohraničená. Patří do ní tzv. online rezidenti, kteří se internetu nebojí. Aktivně pracují s různými zdroji, jsou členy komunit, diskutují, publikují fotky, videa apod. Jejich charakteristickým rysem je snaha si zcela záměrně budovat takovou digitální identitu, která je ukazuje v lepším světle, než jaká je skutečnost. Podle Whita jsou „účastníky permanentní garden party“. Striktně oddělují svůj analogový osobní život od digitálního síťového (do nedávna bylo zvykem mu říkat též virtuální, ale stále více se ukazuje, že patří k životní realitě). Jenže existující rozpor mezi životem online a off-line má tendenci, zvláště když se postupem času stále zvětšuje, způsobovat potíže vedoucí třeba i k osobním krizím, které se velmi těžko napravují.
Přesně to se často stává politikům či celebritám. Na budování jejich idealizované digitální identity mají většinou lví podíl PR poradci a média. Existuje-li rozpor mezi digitální a analogovou osobností, dá se očekávat, že pravda nakonec vyjde najevo třeba skandálním odhalením. Simfin tento problém chápe výchovně. Svůj postoj vysvětluje prostřednictvím citátu z přednášky Josie Fraser: „Každého většinou nabádáme (děti zvláště), aby měl při zveřejňování čehokoli na paměti, že nepřítel ho sleduje. To je samozřejmě pravda. Ale chce se mi dodat, že za toho, kdo o sobě nebude ochoten nic sdělit, to nakonec udělá někdo jiný.“
Josie zde měla na mysli tu skutečnost, že všichni máme ve svém okolí známé, kteří dokumentují a zveřejňují vše, co se kolem nich děje. A tak se snadno může stát, že nás někdo označí jménem na fotce z dovolené zveřejněné na Facebooku, prozradí v chatu, že s námi byl včera v hospodě, uvede naše jméno v seznamu (databázi) nějakého spolku apod. V době probíhající datafikace se zcela vyhnout zveřejňování informací o nás prostě vůbec nelze. Jako učitelé se můžeme velmi snadno dočkat dokonce i toho, že se nás budou žáci ve svém „domácím“ online prostředí snažit dehonestovat. Podobných případů lze najít mnoho.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat