Nemusíte studovat (NoNeedToStudy) je nová online služba, která na komerčním principu nabízí komukoli pomoc při studiu. Svou propagaci staví na nabídce, že za úplatu vypracuje libovolný úkol, a to až do úrovně vědeckých článků v celé řadě oborů. S něčím podobným jsme se již dříve setkali i u nás, jenže NoNeedToStudy přichází v duchu aktuálního vývoje vzdělávacích technologií s docela inovativním nápadem. Kromě jiného nabízí též vypracování online testu a zastoupení účasti v online kurzech včetně dnes tolik oblíbených MOOCech. Chlubí se tím, že pro ni pracují špičkoví navazující magisterští a postgraduální studenti z těch nejprestižnějších univerzit z celého světa.
Stephen Downes si ve svém komentáři (No Need To Study), jistě ve shodě s většinou z nás, myslí, že využít podobnou nabídku je zcela nesprávné a nemorální. Přitom konstatuje, že „taková služba může existovat pouze tehdy, když je certifikát (diplom) důležitější, než vlastní učení“.
Stephenovo přirovnání k často podobně nemorální optimalizaci webových stránek pro vyhledávače (SEO) sledovat nebudu. Podobnost nepovažuji za dostatečně přiléhavou. Podívejme se spíše trochu blíže na to, za jakých podmínek má takovéto podnikání naději na úspěch.
Dejme tomu, že se naplní vize futurologů a stále více lidí bude v blízké budoucnosti (čím dál tím obtížněji) hledat své pracovní uplatnění prostřednictvím sítě. Budeme-li zastánci neoliberálních principů a podporovateli tržních mechanizmů, pak nemůžeme proti podobným službám vůbec nic namítat. Učí studenty podnikat v globálním online prostředí. Jde jen o to, aby byli schopni ve výsledku na základě investice do určitého certifikátu generovat nějaký zisk. To samé se pak může odehrávat i později v praxi. Je přece celkem jedno, kdo ve skutečnosti nějakou práci vykoná. Podstatné je to, kdo za ni dostane zaplaceno. Outsourcing (zadávání vlastní práce externím firmám) je dnes běžnou praxí mnoha vážených institucí (včetně našich školských).
Problém by mohl vzniknout pouze tehdy, kdyby student (nebo později pracovník, kterého se na to ale asi nikdo ani ptát nebude) tvrdil, že práci vykonal sám bez pomoci někoho jiného. V takovém případě se jedná o podvod, který je podle zákonů většiny zemí světa stíhatelný. Skoro si myslím, že by mohla být trestná i samotná nabídka takovému podvodu napomáhající, ale právními aspekty se zabývat nehodlám, a ani nemohu, protože jim nerozumím. Tak jako tak přijmutí podobné pomoci zavádí studenta na cestu, na níž dochází ke zvětšování rozporů mezi jeho online a off-line osobností, jak jsme to popisovali u online rezidentů v článku Soukromí je pryč, naučme se s tím žít! A to je cesta většinou končící krachem.
Recept na to, jak se s podobnými nabídkami vypořádat, se přitom zdá být až zázračně jednoduchý. Teoreticky by přece stačilo, kdybychom liberalizaci dotáhli až k úplné svobodě a netrvali na tom, jakým způsobem byl ten který úkol vykonán. Pokud je výsledek přijatelný, může nám být nakonec jedno, kdo práci udělal. Zásadní je jen to, aby certifikát skutečně garantoval, že dotyčný je schopen demonstrovat, že potřebnými schopnostmi disponuje. Je na něm, aby později dokázal, že je skutečně má, nebo aby si opět najal někoho, kdo za něj práci udělá.
Tento přístup samozřejmě předpokládá, že lidé nebudou najímáni na základě „papíru“, ale výhradně na základě prokazatelných výsledků, což se již dnes velmi často v online světě děje (Disrupce vzdělávacího systému podle Siemense a Karnjanaprakorna).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
3 komentářů:
Přesně. Když jsem začal číst tento článek, napadl mne právě outsourcing jako zcela běžná praxe. Ne dosti na tom, kdejaký pablb ve vysoké funkci státní správy a samosprávy se obklopí davem poradců a zástupců, kteří za něj dělají jeho prácei a on je přeplácí státními penězi a nechá zadávat státní zakázky firmám, které si najímají ty, kteří to pak udělají. Tak proč ne studenti.
Systém má jednu slabinu. Musí tu být někde někdo, kdo to doopravdy umí. Jinak se to zvrtne do stavu, ke kterému se už docela blížíme.
Zajímavé to bude, až se tyto postupy přenesou i do sociálních vazeb. Manželka najme pracovnici v oblasti manželských 'povinností' a má pokoj. Manžel udělá totéž, a může jít na tenis. Nebo na něj za sebe někoho pošle, a ušetřený čas stráví s pracovnicí, kterou si najala jeho milenka...
Nakonec, drtivou většinu příspěvků na čš ani nepíšu já sám, protože třeba touto dobou už dávno spím. Lépe řečeno, spí mnou najatý spáč, a já v té době dělám domácí úkoly svým vlastním žákům.
Tak to jsi to, Pytlíku, opravdu vylepšil (pardon, Blahovi ovšem budu i nadále vykat). Myslím, že teď už vůbec nikdo nepřijde na to, že i ten můj článek měl být tak trochu ironický.
Vždy si při tom, když přemýšlím nad osudem naší neo-demokracie vzpomenu na Tonyho Batese, jak se divil, když přišel do kanadské UBC, že tam vedoucí činitelé nechápou rozhodování jako prosazování vlastních zájmů - http://spomocnik.rvp.cz/clanek/17317/
Když jsme před 24 lety zvonili klíčemi, představoval jsem si svět, v němž budou naše děti žít, právě takto. Jak jsem byl naivní!
P.S. Janku, co takhle trochu vylepšit editaci diskuzních příspěvků. Vložit aktivní odkaz umím, ale je to moc práce. Dík!
Okomentovat