Stanislav Šimandl: Maturita 2013

Také další ročník konání státních maturit jistě nedokázal rozehnat rozpaky z organizace, testování a výsledků státem garantované maturitní zkoušky. Předtím než se podrobněji rozepíši o dojmech, které mám, je nutno přiznat, že se nemohu hlásit mezi skupinu nestranných pozorovatelů. Učím na víceletém gymnáziu poměrně talentované děti a ve chvíli, kdy se ke státní maturitě z matematiky přihlásí, je vysoká pravděpodobnost, že výslednou známkou bude předpokládaná jednička, v případě neúspěchu dvojka. Učím tedy matematiku a další níže uvedené úvahy jsou nejvíce zaměřeny právě na tento předmět. Přes a možná právě pro tuto skutečnost mám pocit, že státní maturita ani zdaleka nenaplnila cíle, pro které byla tak nákladně do školského systému instalována.


Co tedy vlastně státní maturita splnila z původních cílů?

Předpokládám, že předně důvěryhodnost a nestrannost, dále pak horní mez pro přijetí na VŠ, dolní mez pro stanovení minima maturitní zkoušky, motivace studentů, možnost porovnání úspěšnosti škol a analytický materiál pro další zlepšování práce jak učitelů, tak i vedoucích pracovníků v oboru školství.

Jaký je tedy současný stav?

Důvěryhodnost a nestrannost byla v prvních náznacích koncepce maturity řešena nestrannými zadavateli a opravou veškerých písemných prací žáků mimo školu hodnoceného studenta. Z velkolepých plánů poněkud sešlo. Nevím, zda je to tím, že zamýšlené finanční zdroje se rozutekly poněkud jiným směrem, ale současná situace, kdy po konání písemných maturit velmi často probleskují zprávy o tom, kolik písemných prací bylo opsáno, nepůsobí důvěryhodným dojmem. Navíc lze jen velmi těžko ověřit, zda k takovému opsání skutečně došlo. Nemá smysl v této věci zmiňovat test z matematiky u předešlých maturit a rozhodnutí o zrušení vyšší úrovně , což lze chápat, jako v podstatě vynucený krok.
Horní mez , tedy vyšší úroveň maturity, která měla sloužit jako usnadnění přijímacího řízení na VŠ tak již není a nedivím se tomu. Která VŠ si v současné podobě maturity dovolí, podle mého názoru, takový hazard, aby své přijímací řízení vázala na současnou podobu maturitních zkoušek. Je naprosto pochopitelné, že pro účely přijímacího řízení na VŠ jsou využívány jiné formy testování.
Dolní mez , tedy zkouška na nižší úrovni ještě stále přežívá. Původně snad měla působit jako laťka, které je nutno dosáhnout pro možnost úspěšně získat maturitní zkoušku. V této chvíli jsem nabyl dojmu, že místo tlaku např. na zvýšení počtu hodin matematiky na školách, zkvalitnění přijímacího řízení na střední školy a nebo nutné redukci počtu míst ve školách nabízejících maturitní vzdělání , sílí tlak na neustálé snižování požadavků v testu. Na druhou stranu je stále na zamyšlení, zda jednotná maturita je vhodná pro vzájemné porovnání studentů z gymnázií s výukou všeobecně zaměřených předmětů a studentů z průmyslových škol s nutností výuky odborných předmětů. Nyní mám ovšem pocit, že test z matematiky byl nastaven opravdu jako minimum znalostí.

Co nám tedy zbylo?

V současné době je kvalita maturitní zkoušky závislá na kvalitě testu. Nenabízí rozvíjející řešení a myslím, že ani příliš nepodporuje nějaký myšlenkový postup. Nejen, že test nepůsobí motivačně, ale pro nadanější studenty je naprosto demotivující. Vždyť takový student již v předposledním ročníku gymnázia zjistí, že úroveň požadovanou u státní maturity již poměrně s jistotou splňuje. Ve chvíli, kdy má možnost volby mezi jazykem, kde zkouška obsahuje jak písemný projev formou testu, tak také ústní projev před komisí a nebo jistotou pouze testu v matematice, obávám se, že maturita nepřispívá ke zvyšování kvality. Přimlouval bych se za formu postupně se rozvíjejícího testu, kdy si každý student "najde" svoji laťku. Výsledky jsou pak použitelné pro všechny typy škol a s dostatkem optimismu , také pro přijímací řízení VŠ. Mám jen rýpavou otázku, kdo a za jaké finanční prostředky je schopen u nás takový test vyrábět.

Srovnávání škol je velmi choulostivou otázkou. Přes předchozí sliby byly uveřejněny jakési žebříčky, které dle mého názoru srovnávají nesrovnatelné. Například zcela nepoučený rodič budoucího studenta gymnázia se pokusí nalézt pro své dítko tu nejlepší školu. Jak se má ale orientovat, uvědomí si, že v celkovém výsledku školy je zahrnut jak výsledek testování osmiletého studia, tak také čtyřletého a v některých případech dokonce šestiletého. Bude vědět, že výsledky čtyřletého a osmiletého typu studia mají často propastné rozdíly a že úspěšnost školy je velmi často dána poměrem počtu žáků právě v jednotlivých typech studia. Ano, lze namítnout, že podrobnější informace lze také vyhledat, ale nevím, zda takovou míru zájmu lze od veřejnosti, a někdy i od novinářů, očekávat.
Neprobírám zde již celkové narušení výuky ve školách, kdy maturity probíhají po velmi dlouhou dobu a také zkrácení posledního školního roku samotných maturantů.

Otázkou zůstává, k čemu nám taková státní maturitní zkouška vlastně je. Zda náklady , které jsou na ni vynaloženy, nepřevyšují jakékoli zisky z ní. Jak ji změnit , zdokonalit a nebo snad zrušit. Domnívám se, že poslední možnost není reálná vzhledem k hrůze, kterou musí budit vyčíslení skutečných, již vynaložených nákladů.

Převzato s laskavým souhlasem autora z noviny.sista.cz