Profesor Oldřich Uličný zaslal Asociaci středoškolských češtinářů text, v němž se vyjadřuje k některým aspektům diskusí o českém pravopisu.
Z textu Oldřicha Uličného na ASČeštinářů.cz vybíráme:
Hle, výsledek liberalistického přístupu české jazykovědy k užívání jazyka na veřejnosti: „povýšení“ Pravidel českého pravopisu na „Doporučidla“! Výsledkem je, že Pravidla jsou závazná jen v resortu ministerstva školství, ostatní resorty se mohou řídit vlastními nápady a přístupy. Přitom již v r. 1993 mohli autoři Pravidel počítat s odporem proti svým nedomyšleným, nedotaženým a nepraktickým změnám v pravopisné i morfologické kodifikaci (opravdu šlo o kodifikaci? navíc nikdy nevyšel slibovaný přehled provedených změn jako případný přídavek k pravidlům či k Pravidlům, který každý slušný úpravce vydává, viz poslední úpravu německou). Lze jen konstatovat, že ve zdánlivě jediné oblasti, ve které se jazykovědec může projevit jako člověk užitečný společnosti , tj. v oblasti kodifikace pravopisné, jsme dospěli k situaci podřezávání větve k sezení a k politováníhodnému chaosu. Kdo pracoval v aplikovaných oblastech redakčních, editorských nebo poradenských, ten ví, že veřejnost chce slyšet a číst jasná řešení bez dublet a – bohužel – i bez přemýšlení o různých možnostech řešení. Nedivme se tomu, lidé mají jiné starosti než přemýšlet o sémantických či formálních finesách zápisu čehokoliv způsobem sice sofistikovaným, avšak zdlouhavým a namáhavým!
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
10 komentářů:
Absence pevne kodifikace navic poskozuje studenty. Nespravne napsany nazev ulice vas muze poslat pod cut-of-score treba u maturity. Neni nahodou, mira kodifikace u cizich jazyku, o matematice nemluve, je vyrazne vyssi a dava studentovi pevnejsi kramfleky pri volbe odpovedi. Casto byva za vinika oznacen Cermat, zridka zak, ale jadro pudla tkvi v rozplizlosti pravidel/doporucidel, ktera dovoluji lecco a navic je statni instituce nerespektuji. A bida par excellence, to je cestina v ustech mluvcich z obrazovky verejnopravni televize.
Já vám nevím Simonko. Vy asi máte ráda svět, kde je všechno loženo pravidly, instrukcemi, směrnicemi, prostě svět, kde je vždy a za každých okolností jasné, co je černé a bílé, že. Ono to pak nenutí používat mozek jinak, než jako paměťové médium na všechny ty předpisy. Řekla bych, že se vám bude asi dost často stávat, že co jiní zvládnou vyřešit jednoduchou úvahou, vy řešíte předpisem, který z vás nakonec udělá, jemně řečeno, idiota. Studentům věru neškodí nedostatek kodifikací, ale nedostatek myšlení. Kodifikací mají Simonko tolik, že je neberou vážně stejně jako většina z nás. A to ještě většinou nepronikli do toho bruselsko-rakousko-uherského světa klecí, kde se každý prd opentlí tunou alibisticko-byrokratických blábolů, které berou vážně jenom lidé zřejmě vám podobní. Lidé, kterým nevadí, že přirozené instinkty a zdravý rozum si nahradí instrukcí. Až si bude Simonko okolo vás zase někdo ťukat na čelo, nechte si od něj vysvětlit, proč to dělá. Když bude mluvit pomalu a v nerozvitých větách, třeba to bude pro vás objevné.
Kamčo, ja rozumim psanemu textu, nemusis to posilat kazdych 6 minut....
Opakování je matka moudrosti :-). Co jste z toho odnesla, holka jedna zlatá?
Asi se shodneme na tom, že Rakousko-Uherská a Německá přísnost, pedantství a tvrdost kodifikací jsou pověstné. Zejména historicky a to vlastně již od počátku 19. století až minimálně do 2. sv. války. Přesto, ale podle mě právě proto (Kamilce navzdory), největší myslitelé této doby pocházejí přesně z tohoto prostředí. Namátkou: Götlob Frege, Kurt Gödel, Ludwig Wittgenstein, Albert Einstein, Edmund Husserl, Friedrich Nietzsche, Werner Heisenberg, Max Planck, atd. Nevím, Kamilko, zda jste onou Kamilkou, která jest studentkou, či absolventkou politologie na VŠE, ale pokud ano, vězte, že to, s čím jste se doposud setkala, byly pouze kodifikace, případně jen jejich seznamy.
Nechme elity elitami. Pokud společenské prostředí není vůči nim cíleně animózní, dokážou tlaku velmi dobře odolávat či se mu vyhnout. Ale většina není elitou a ta neelita už tak imunní není. Stačí se podívat tváří v tvář mediokracii a tomu, jak jsou neelity doslova bezbranné vůči informačně manipulativním technikám jenom proto, že ti nešťastníci nechtějí či neumí o těch informacích samostatně a kriticky přemýšlet. A dokonce ani neví, že my o nich přemýšlet měli. A čím víc (a ráda) nás bude byrokracie "osvobozovat" od nutnosti přemýšlet, tím víc Pavle bude snadnější a jednodušší námi manipulovat. Každé volby jsou takovým dobrým testem, kam až se dá zajít. A vždycky je to dál a dál. Myslím, že letošní budou opravdovým triumfem hlouposti a naivity.
letošní budou opravdovým triumfem hlouposti a naivity
A což teprvá ty příští. Ale nepředbíhejme.
Dnes jsem se v našem místním tisku dočetl, že jedni vědí, kam jdou, a že tam máme jít s nimi:
'Udělejme co možná nejvíce pro to, abychom měli dobré a spokojené učitele. Protože dobrý učitel = dobrý vzor, dobré vzdělání a především dobrý základ pro naši budoucnost.'
Tomu se nedá odolat. Škoda, že už nezbyl prostor na podrobnější návod, co že to mám udělat pro svoji dobrost a spokojenost. Tak jsem se smál, až jsem se celý za břicho upopadal.
Jejich místní, v kraji třetí uchazeč na pozici sněmovního dobroděje mne před lety, kdy možná teprve začal tušit svůj politický potenciál, obvinil z psychického týrání jeho tenkrát ještě nezletilé dcery. Děvenka se přeřadila do druhé skupiny a ostatní dítka mi byla ponechána napospas. Týrání pak už nikdy nikoho nezajímalo, jen ta špína nařčení zůstala.
Máme se věru na co těšit.
No, nevím, nevím. Porovnáváme dva různé proudy ve vzdělávání od počátku 19. století do konce první poloviny 20. století, a to konkrétně - rakousko-uherský, resp. německý vs. všechny ostatní, přičemž ten první proud je znám drilem, biflováním a tvrdě vyžadovanými pravidly, ten druhý je poněkud "liberálnější". Já vám tvrdím, že největší intelektuální osobnosti té doby (a navíc jich je na počet obyvatel znatelně více) pochází z prostředí prvního proudu a vy mi tvrdíte, že to je systému navzdory?
V Gödelově životopise se píše: "Throughout his primary school career Gödel received the highest marks on all his subjects. The extent of drill work in arithmetic at his time can be gauged from a page from his first arithmetic workbook. A concept shines through that subtraction reverses the result of addition, but the exercise itself is pure rote -- memorization by repetition -- and would be frowned upon by most present day math educators. Nonetheless, I think the page might make a good poster for a mathematics class.
First, Kurt Gödel has performed the exercise as a 6-7 year old child. At this age, kids love repetition which is for them very much a conceptual activity. I believe it just can't be helped. Repetition and practice constitute an integral and necessary part of the learning process. Gödel did it ..."
Ale našel bych i další poznámky na podobné téma.
To není vůbec otázka byrokracie. Vy mi Kamilko připadáte taková jako sama sebou určená za tu, která mediokracii prohlédla a za tu, která velmi přemýšlí. Zajímalo by mne, koho budete tedy volit, abyste se vyhnula té naivitě a hlouposti, o nichž píšete.
Pokud Pavle z mého textu čišel závěr "že systému navzdory", tak to jsem rozhodně nemyslela. Snažila jsem se upozornit, že školství má vysoce formativní účinek na sociální či socializační stránku člověka. V rovině vaší argumentace bychom mohli začít sčítat nositele Nobelovy ceny a tahat z Forbesu žebříčky nejbohatších lidí. Ale já bych pak raději zamířila do historie XX století a třeba skončila u argumentačního biče evropských integrátorů. Zejména ta druhá válka má své kořeny hluboko vnořené do našeho tématu. Stádo v rukou elit. Toho je třeba se bát.
Okomentovat