Přečtěte si: Školství: Co dřív? A co vlastně?

I když nový ministr školství zasedne za svůj stůl nejspíše až někdy v čase, kdy už budeme mít plnou hlavu vánočních starostí a radostí, právě teď není od věci zamyslet se nad tím, jaké „dárky" bude mít nachystány a naopak jaká očekávání by měl či mohl naplnit. Soustřeďme se na oblast základních a středních škol.


Z článku Josefa Soukala v Literárky.cz vybíráme:

Jestliže se v diskusích poukazuje na konkrétní chyby či neschopnost ministerstva či centrálních institucí (čerpání financí z evropských dotačních programů, postup při nahrazování osnov rámcovými vzdělávacími programy aj.), pak o úrovni řízení škol v regionech si nelze dělat už vůbec žádné iluze. Nejčerstvějším příkladem je situace v nejnižších ročnících základních škol – mnohde zřejmě nezaregistrovali prostou, jen v čase rozloženou přímou úměru mezi počtem narozených dětí a potřebou vytvořit prostor pro jejich vzdělávání.

Stesky na nekompetenci a často i aroganci těch, kteří se mají o školství starat či mu mají pomáhat, jsou v ředitelských a kantorských debatách evergreenem. Podle nich se hodnocení škol a výběr ředitelů často řídí jinými než vzdělávacími, popř. manažerskými kritérii, z inspekčních zpráv – jsou-li čteny – se vybírá to, co se právě hodí (bez ohledu na celek a kontext), atd. A nejen to: „Nedovedu si představit, že by při trochu rozumném centrálním řízení mohlo u nás vzniknout a hlavně nezaniknout tolik středních škol, které jsou evidentně zbytečné a víceméně pouze předstírají, že poskytují vzdělání." (Citace z dopisu středoškolského ředitele) Skoro se nabízí otázka, zda u nás existuje ještě nějaké jiné ministerstvo, které je tak bezmocné ve vztahu k důležitým procesům v oblasti, již „papírově" řídí.