Vycházejme ze základního poznatku – osobnost ve škole překáží, proto vychovává stádo. Pokud ve stádě začne jeden kus bučet, rozbučí se časem celé stádo. Proto je dítě neustále umlčováno a trestáno. Trestá se vědomostmi, vyčleňováním ze stáda a stigmatizováním. Pokud kantor nezvládá svou roli, napíše do žákovské knížky poznámku, kde se dovolává pomoci rodičů, kteří snad dítě zlomí tím, že mu dají zaracha, výprask nebo na dobu neurčitou zakážou dítěti počítač či televizi.
Z článku Štěpána Chába v BritskéListy.cz vybíráme:
Zvláštností je, že většina dětí se před nástupem do školy nebojí a nestydí zpívat, po aplikaci hudební výchovy se bát a stydět začnou. Zvláštností je, že děti přirozeně krásně kreslí, po aplikaci výchovy výtvarné tuto schopnost záhadně potratí. Zvláštností je, že výukou literatury získají děti dokonalý odpor k literatuře. A další z mnoha zvláštností. Jako kdyby byl školou vyvoláván cíleně odpor k probíranému. Samozřejmě pouze u té blbé části, které je ovšem naprostá většina.
Selhání pedagogických schopností je bráno jako selhání dítěte, které je následně dalších devět let utvrzováno v tom, že je blbé, ač do blbosti může mít velmi daleko. Pedagog dítě trestá za chybu, ač by jí měl využít právě k výuce. Chyba je přeci základ veškerého vědění. První bylo slovo a to slovo bylo omyl. Není jednoduššího logického vývodu.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
15 komentářů:
"Zvláštností je, že většina dětí se před nástupem do školy nebojí a nestydí zpívat, po aplikaci hudební výchovy se bát a stydět začnou."
Bože to jsou zase kecy. Ono je to totiž ve škole i v životě prostě tak, že se dítě či člověk vyhýbá činnostem, které mu moc nejdou na které prostě nemá talent. Tak to bylo,je a bude nějak už od přírody a škola v tom zas až tak velkou roli nehraje.
Tak. Jenom blbec se bojí a stydí.
Ani do poslanecké sněmovny to nedotáhne. Natož pak na prezidenta.
Autor článku pan Štěpána Chába je zjevně absolventem školy.
Něco jiného je zpívat si doma ve sprše a něco jiného před celou třídou. To není aplikací hudební výchovy, ale zcela normální projev ostychu, který byl většině nepsychopatů nadělen pánem bohem. Je mi líto, že se naše školství na autorovi takto drasticky podepsalo, jen si nejsem jist, do jaké míry je na vině ono školství a do jaké autor sám a jeho schopnosti.
Pavel Doležel
Dobrý den,
z mnoha článků či odkazů na české škole mám v poslední době pocit, že je cílem vykreslit českého učitele v lepším případě jako dementa, který nic neumí, ničemu nerozumí, současný svět nechápe, nikde nebyl, atd. ... Mě to jako učitele uráží, a urážet se sprostě nenechám. Jsou mezi námi i tací, kteří jen řvou, ale snad většina je vcelku normálních, ostatně takové složeni najdeme i v jiných profesích. Kam to vede? Skoro si říkám, že cílem je ještě více snížit společenskou prestiž učitelů, vzít jim tu almužnu co maj, a hledat světlé zítřky u těch, co školství zaručeně spasí.
Zdraví Petr M.
Myslím, že není vinou tohoto webu, že publikuje články, které odrážejí časté představy veřejnosti o českých školách a učitelích.
Nepochybuji o tom, že jsou to stereotypy uvažování, které jsou zkreslené a hloupé. Ale faktem je, že takové jsou.
Možná bychom měli zauvažovat nad tím, jak tyto představy měnit. Koneckonců se profesionálně živíme vysvětlováním, ne?
Souhlasím s Pavlem Doleželem. (Zdravím)
Je opravdu hodně zvláštní, že většina lidí chodí do práce kvůli výdělku a nikoliv proto, že je to obrovsky baví. Třeba rubat v dole, nebo v hypermarketu celý den poslouchat pípání u pokladny.
Myslím, že kdyby většina lidí dostala peníze na ruku, tak na práci, myšleno zaměstnání, ani nepomyslí.
Tudíž je opravdu překvapující zjištění, že dítko, které rádo zpívá, nemusí také stejně rádo studovat notovou osnovu. Že může hezky zpívat lidové písničky, ale nebaví ho poslouchat Mou vlast a učit se o Smetanovi. Že klučík, na prvním stupni s hláskem malého slavíčka, získá se startem mutace současně odpor k hudební výchově, pokud by v ní byl nucen se veřejně ztrapňovat.
Celý článek působí dojmem, že byl v podstatě napsán kvůli poslednímu odstavci, kde je nám oznámeno, že nejlepší je učit děti sám doma, ale bohužel to nejde.
Je opravdu zvláštní podobné nesmysly číst. A propos, z které planety je autor článku?
Nedokáži se vyjádřit spisovatelsky trefně, ale mně to připadá, že existuje jakási skupina "školních" deprivantů, kteří si nedokáží ve své pýše přiznat, že problém může být v nich. Někdo nedokáže říci, že měl kuli z matematiky zcela poprávu a tak si vymýšlí všelijaké kličky, jak se jí vyhnout.
Za mojí kuli může a) špatný učitel, b) špatná škola, která po mně vyžaduje něco, co nezvládnu.
Já zkrátka za tou kritikou českého školství a učitelů nejsem schopen vidět nic jiného, než projekci viny za vlastní neúspěchy. Dnes jsme bohužel trochu ve stavu, kdy každý se může vyjadřovat ke všemu, byť k tomu nemá pražádné kompetence. Autor článku je profesí co? Blogger?
Pavel Doležel
Je mi to upřímně líto, ale v tomto případě se škol zastat nemohu. I při zběžném posouzení stavu naší společnosti docházíme k zdrcujícím závěrům. Kolik jen hovad jezdí po silnicích, kolik blbců sedí na úřadech, v ordinacích, stojí za pultem, kolik pitomců se dostane do zastupitelstev, parlamentu, na ministerstva, kolik debilů je v řídících funkcích a za katedrami a tak dále atakdále.
Škoda jen, že se třeba při sčítání lidu nezjišťuje, kolik blbců a jim podobných je v populaci zastoupeno. Hned bychom měli jasněji.
Milý Luďku, příroda je již od podstaty nespravedlivá. Někomu při narození daruje IQ 70, jinému IQ 120. Tak se s tím nějak smiřme. Touhou některých našich kolegů je potom snaha nalít do nádoby o obsahu 70 litrů třeba litrů 100. Ta touha a snaha je nekonečná. Ignorant
Vážení fšichni, kteří jste se namíchli.
Po opětovném přečtení článku Štěpána Chába na BL konstatuji, že nechápu jakékoliv učitelské pobouření, resp. uraženost, resp. nutkání dát mu za pět, prevítovi :-)
Pokud rozkliknete pod článkem heslo "O autorovi", může být více jasno.
A má pravdu, klouček /je cca ve věku mých dětí, naprosto ho chápu/.
To, co škole vytýká, bych mohla ilustrovat mnoha konkrétními příklady z praxe.
K Vaší diskuzi o zpívání před třídou mohu coby absolventka konzervatoře sdělit, že stopro je možné s dětmi pracovat v hudební výchově tak, aby neměly z výuky trauma. Domnívám se shodně s autorem článku, že v případě znechucení dětí např. díky nucení do veřejně prospěšného zpívání je chyba v učiteli. Sorry :-) Nechci být dlouhá, další argumenty vynechám.
V podstatě jsem chtěla říci: odložte ješitnost a čtěte onen článek jaxi neučitelským okem, bez přísnosti a s pochopením, pak nebudete /zbytečně/ namíchnutí.
On to uvádí jako důkaz toho, že dítě po vstupu do školy ztrácí veškerou spontaneitu a tvořivost a někomu připadá, že je to jen díky špatnému vyučování. Jenže ono se dítě musí začít ve škole i kolektivnímu chování, respektování autorit, reagování na pokyny, podřízení většině v kolektivu, atd. Je to spíše prubířský kámen předchozí výchovy z domova.
Jasně že je špatné, když je dítě tvrdě ovládáno a nemá žádný individuální prostor, ale věřím, že to se vůbec neděje, většina učitelek má rozum. Jenže rodičové by měli vědět, že příprava na školu nespočívá jen v tom, kolik je dvě a dvě a která barva je růžová, ale hlavně v budování návyků - hygieny, chování, spolupráce s ostatními. Stále totiž platí - kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Jinak - marš do pralesa.
Další článeček v BL od Štěpána Chába:
V pátek jsem jel vlakem a byl nucen vyslechnout rozhovor tří gymnazistů sedících opodál. Z rozhovoru vyplynulo, že jsou v posledním závěrečném ročníku. Pokusím se o volný přepis vysloveného.
První: Včera na mě ta kráva Válková vybalila četbu. Jako prej co jsem čet z povinný (kráva Válková bude pravděpodobně češtinářka oněch tří vejlupků, skutečné jméno učitelčino jsem nahradil vymyšleným, abych zmíněné učitelce nepochroumal profil).
Druhý a Třetí: Haha, kráva, cos jí řek?
První: No něco jsem si vymyslel. Jako že jsem čet, to jako jo.
Třetí: A cos jako čet, vole?
První: Co bych čet, nejsem blbej, takhle zahazovat život, ale něco jsem tý krávě říct musel.
Druhý: To já za život přečet dvě knížky.
První a třetí: Haha, ty, takovej kretén? Cos jako čet?
Druhý: Jako na základce nás nutili číst Honzíkovu cestu, klasika vole, to musel číst každej.
První: Seš blbej, nečtu ne? Se tomu vyhnu.
Druhý: No a pak ještě Lovce mamutů, to mě docela bavilo.
Třetí: To já nepřečet nikdy nic.
První: Jasně, já taky ne. Takhle nějaký komiksy, to jo, ale knížky?
Druhý: Komiksy nejsou knížky.
První: Co ty vo tom víš, snad je taky čtu ne? Nedělej chytrýho, ty sečtělej debile.
Třetí: To jsem fakt zvědavej, jak ochčijeme maturitní komisi.
První: To se zmákne, relax, vole.
Chtělo by se říci, fakt blbci. Ale neřekne se. Chlapci tak mluvívávají, lehce před sebou machrujíce navzájem. Mohli bychom podiskutovat o tom, jakou měrou se přičinila škola na tom jejich rozpoložení.
Vzhledem k tomu, že to mají být gymnazisté, můžeme předpokládat, že první to může dotáhnout na primáře chirurgie, druhý může být špičkově placeným právníkem s politickými ambicemi a třetí třeba náměstkem ministra školství pro evropské fondy nebo ředitelem Cermatu. Ať už to bude tak či onak, nezbývá než doufat, že z té paradoxně vychované blbosti vyrostou.
Historka ovšem zůstala autorem neokomentována. Tak ani nevím, kde by mohla být chybka.
Patřím mezi fšechny, ale necítím se namíchnutý. Jen unavený z toho, jak pořád dokola čtu jen stesky o tom, jak rodiče posílají do škol génie a ti pitomí, neschopní a parchantští učitelé jim tam z nich udělají blbce.
Jistěže jsou i mezi učiteli lidé neschopní a hloupí. Jako všude jinde. Takoví mohou nadělat v dětských duších hodně paseky, to je pravda. Ale naprostá většina učitelů opravdu nejsou kreténi bez kouska empatie vůči dětem a nevybrali si tuto profesi proto, aby mohli týrat a ztrapňovat bezbranná neviňátka.
Což takhle kdyby autoři podobných výpotků překročili stín vlastní zapšklosti a přestali na všechny učitele pohlížet jako na typické "pančelky". Co kdyby si i oni nejdříve šáhli do vlastního svědomí a přestali z nás dělat blbce? Což kdyby zkusili začít si vážit lidí, kteří často napravují to, co oni sami nezvládli. Možná, že by pak ubylo i namíchnutých učitelů.
No tak já jsem autora nazval "školním deprivantem", nicméně si na tom nemohu léčit své učitelské komplexy, neb učitelem nejsem. Hájím zde učitelský stav, protože mě štve, jak hloupost, marketing, přetvářka, buranství a ignorantství hrdě kráčí naší mediální scénou a ohlašují ostentativně své vítězství. Blbců bude vždycky víc a proto v civilizované zemi nesmí být jedinou autoritou většina. Musíme mít i něco jako intelektuální elity. A že blbeček bude vždy okopávat nohy génia, to je jasné. I když je učitel nakrásně blbec, neznamená to ještě, že může za to, že já jím jsem také.
Proč eduin a spol. nezveřejňují rovnou články sedmiletých dětí? Jejich názor na vzdělávací systém je jistě přípustný a vzhledem k jejich zkušenosti bude i relevantní. Nemůžeme přece nikoho diskriminovat kvůli věku. Tento web je opravdu dokonalou ukázkou toho, jak desítky dokola se jak na Orloji střídajících neplavců vytvářejí (teoreticky) plavecké styly, zakládají plavecké školy, vydávají brožurky o plavání a hlavně radí plavcům, jak mají plavat, aby neplavali blbě. Vedle lidské hlouposti je nekonečné ještě sebevědomí blbce.
Pavel Doležel
Tak ještě něco bych dodala /pisatelka konejšivě míněného komentáře ze včera ke fšem namíchnutým :-)/.
Mně totiž ten článek nepřipadá jako dehonestace učitelů, vůbec nee. Jeví se mi jako konstatování jevů, které vyplývají jaxi z celého systému a společnosti v současném stavu, všude totální chaos. Páč prohlásí se něco, jakože nějaké pravidlo, skutky anebo jiná nařízení shůry jsou s tím pravidlem /pravidly/ v rozporu, načež se to okecá tak "šikouně", že vše je vlastně v souladu - a tak nějak. Nemám tucha, odkud vzít nějaký návrh na řešení. Se svým pevným názorem o pro mě přijatelném způsobu existence: vše čestně, férově + když něco dělám, tak pořádně a s láskou :-) si připadám čím dál víc jako blbá naivka. Ale už na tomto postoji nic nedokáži změnit, zřejmě jsem nepřizpůsobivá :-)A nadbytečná - moje místo někdo potřeboval, už je tam, bez příslušné aprobace, noumáuní stav.
Dále jen úplně stručný popis.
Účastnila jsem se výběrového řízení, které bylo hodně zajímavé - krátce resumé: nebyl vůbec zájem o to, co umím, ani z půl procenta.....
Hudebka. Žáci kdysi měli k dispozici 1,5 vyuč. hodiny hlavního předmětu, 7 ročníků hudební nauky 1,5 až 2 hodiny - mám své staré žákajdy z dob Marie Terezie :-) - i s rozvrhy, kromě toho kdysi byly hodiny na komorní hru navíc. Kvůli dotacím od státu podle kusu se nyní vyučuje hudební nauka pouze 5 ročníků á 1 hod. týdně, místy se sloučenými různými ročníky a hlavní předmět taktéž 45 minut týdně, komorní hra úsporně /okecá se to, nepopisuji/. Na škole, kde se ono výběrové řízení konalo, byly u tříd rozvrhy hodin - lekce po 20 a 30 minutách. Požádala jsem o vysvětlení, jak probíhá výuka. Dostalo se mi této odpovědi: žáci přece musej mít hodinu 2x týdně! Já na to: a co je možné naučit za 20 minut? Odpověď: néééé 20!!!! 22 a půl!
Tudíž evidentně "jde" o výuku s ohledem na individuální potřeby žáků - stylem rychlokurz asi, smůla je, když žák třeba potřebuje v době hodiny na záchod + ještě zapsat lekci do ŽK a třídní knihy....Zbývají přece 2 minuty a půl!
Co na to říci? Já to takto fakt neumím, i kdyby měli zájem o to, jak zvládám svou odbornost a přijali mě, brzy bych byla nadbytečná :-)
Kde je chyba?
Okomentovat