Paradoxní obraz vztahu českých rodičů ke školskému systému nabízí průzkum společnosti EDUin, který navazuje na půlroční kampaň Česko mluví o vzdělávání: podle něj zhruba 80 % rodičů podporuje selektivnost českých škol, tedy rozřazování dětí do různých vzdělávacích programů už od úrovně základní školy.
Z článku Michala Komárka v Literárky.cz vybíráme:
Proč je ale selektivnost klíčovým problémem českého školství? Proč nemáme uznat za „normální“ stav, kdy rodiče vybírají pro svoje děti školy podle svého uvážení a školy se přizpůsobují různé míře nadání či zdravotnímu postižení žáků? Není takový systém přirozený, rozumný a spravedlivý? Chtějí snad odborníci popírat, že děti jsou různě nadané, vyhovují jim rozdílné tempo a metody učení, mají indivi-duální potřeby, cítí se dobře v různých typech prostředí?
Odborníci pochopitelně tyto obecné teze nepopírají a netvrdí ani to, že česká „normální“ škola je za současných podmínek ze dne na den schopna poskytnout všem dětem požadovanou péči – je notoricky známo, že jí k tomu chybí odborně vyškolení učitelé, asistenti, technické prostředky, peníze... Nic z toho ovšem neznamená, že „společná škola“ by v očích většiny odborníků přestávala být žádoucím cílem.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
4 komentářů:
Víte ono to s tou inkluzí na běžné základní škole není tak jednoduché. Na naší škole byli učitelé na 2. stupni v podstatě postaveni před hotovou věc, pokud se týká inkluze dvou žáků.
Jedná se evidentně o žáky s lehkým mentálním postižením a navíc s dyslexií, takže téměř neumí číst ani psát. Jenže jsou bohužel PPP díky nátlaku rodičů diagnostikováni pouze jako dyslektici, čímž škola ztrácí možnost vyučovat je podle přílohy RVP pro žáky s LMP. Jeden z nich navíc nemá asistentku. Bohužel se ukazuje, že s nimi neumíme pracovat, kolegové se totiž domnívají, že jediný správný postup je nechat je to na základce odsedět a odzírat bez propadnutí a nesnaží se pro ně skutečně něco udělat. No tak jestli to má s tou inkluzí vypadat takto, tak je fakt lepší aby děcka chodila do praktických škol.
že nadané dítě bude směřovat přes kvalitní výběrovou základní školu a víceleté gymnázium na kvalitní vysokou školu, do kvalitního a dobře placeného zaměstnání
Mám tomu rozumět tak, že obtížně vzdělavatelné dítě, inkluzivně zařazené do hlavního vzdělávacího proudu a tedy bez dosavadní speciální péče dosáhne stejného, nebo alespoň obdobně kvalitního a dobře placeného zaměstnání?
Trošku mi vrtá hlavou, proč jsem dobře placeného zaměstnání nedosáhl třeba já, který jsem byl na základní škole v tzv. studijní třídě, maturoval jsem na tehdy téměř elitní průmyslovce, promoval na kvalitní vš v perspektivním oboru. Tak proč??! No asi proto, že jsem zkrátka úplně blbej.
Tohle by si měli přečíst všichni ti pobláznění Feřtekové, Botlíci a Štefflové. Jejich svět je postaven na základním předpokladu, že v dítěti se morálka, respekt, pracovitost a touha po vzdělání vyskytnou samy od sebe, nebo když je o to zdvořile požádáme. Ano, u jejich dětí možná, u 95% populace nikoliv. Tento článek stojí za to, aby ho měl v šuplíku každý ministr školství a každý, kdo chce dělat reformy vzdělávání.
Nemyslím si, že popsaný stav je nezvratný a že je neodvratitelným důsledkem doby. Je důsledkem konkrétních nesmyslných zákonů a vyhlášek, případně přijatých mezinárodních úmluv, které na první pohled vypadají bohulibě, ovšem jedná se o cestu do pekel. Zaveďme opět opravdu výběrové střední školy, zaveďme selekci, při níž línému a neschopnému nebudou daňoví poplatníci platit rekreaci na VŠ. Zaráží mne, že titíž lidé, pro které je komunismus pomalu sprosté slovo, jej v zásadě prosazují pokud jde o vzdělávání. Je to sice pod maskou liberálního volného trhu se vzděláním, ovšem s poněkud otočenou nabídkovou a poptávkovou stranou. Místo aby studenti na volném a spravedlivém trhu bojovali svými schopnostmi a pílí o možnost získat kvalitní vzdělání za státní peníze, bojují školy o studenty, resp. o ososby schopné se alespoň podepsat (byť s chybou). Dokud se tento stav nezměni, dokud nebudou jasná pravidla po postup do dalšího stupně vzdělávání pouze za určitých podmínek kladených na žáky, dokud bude škola financována na hlavu žáka a dokud nebude škola mít právo odmítnout vzdělávat nezvladatelné jedince, které doma nenaučili se chovat, vzdělávání a ani vzdělání našich dětí se nezlepší a to ani když kopíme nové pomůcky, rozdáme dětičkám iPady, nebo královsky zaplatíme učitele. Učitelé si vyšší plat zaslouží, ale problémem našeho školství není primárně neschopnost a zaostalost učitelů. To jen páni politici se na to vymlouvají, když jim jejich nesmyslné pseudoliberální teorie pramenící z nepochopení základních ekonomických poznatků, nevycházejí.
Okomentovat