Proč patří české školy k nejlepším na světě? Platy učitelů vzrostly, reforma se povedla. Níže najdete analýzu, proč nám svět naše školství může závidět.
Můj anglický známý se mě včera ptal, jak je se nám to v Česku podařilo. V Anglii dlouhodobě devítiprocentní nezaměstnanost, ve Francii dvanáctiprocentní, v Česku čtyři a půl procenta. Desítky vývojových center největších světových firem. Platy na úrovni západní Evropy. Minimální sociální problémy a kriminalita. A už plné dvě dekády patříme k pěti nejúspěšnějším zemím světa v testech PISA, které srovnávají matematické, jazykové a přírodovědné schopnosti patnáctiletých žáků.
Učitelé, učitelé, učitelé
Vysvětloval jsem mu, že to tak nebylo vždycky. Když jsme v létě 2013 s kamarádem Honzou Strakou na jednom z prvních ročníků Letní akademie Discover požádali účastníky, aby polohou ruky ukázali, jak jsou spokojení se svými školami, jen tři nesmělé ruce se zvedly nad hlavu. Zbylých více než dvacet zůstalo ve výši pasu či se propadlo hluboko k zemi. Ruce přitom nepatřily znuděným učňům, ale studentům předních českých a slovenských gymnázií.
reklama
Reakci studentů jsem rozuměl. Zásadní roli učitelů na kvalitu vzdělání už tehdy potvrzovala hora výzkumů. A navíc i mně, když jsem chodil na gymnázium, bylo přece úplně jedno, kteří učitelé měli k dispozici promítačku a kteří byli odkázáni na křídu a tabuli. Nepoznal jsem, v kterých předmětech učebnice či pokyny z ministerstva sledovaly nejnovější trendy a v kterých pocházely hluboko z dob komunistického temna. Za vše, co mi škola dala, jsem vděčil jednotlivým kantorům a kantorkám, kterých jsem si vážil pro jejich inteligenci, znalosti a vášeň pro své povolání. Za to negativní, nudu, nezájem a frustraci, mohli opět v prvé, druhé a třetí řadě učitelé – ti, kterým stejné vlastnosti chyběly. To samé navíc už tehdy potvrzovala hora výzkumů.
Už za svého mládí jsem slýchal, že bychom měli ve školách omezit učení se faktů a raději rozvíjet schopnosti diskutovat, vidět mezi věcmi spojitosti a samostatně myslet. I studenti Discoveru byli v roce 2013 s tímto názorem za jedno. Málokdo už se ale odvážil posunout tuto úvahu o krok dál a dodat, že abychom měli jiné vzdělání, nebudou stačit jiné vzdělávací cíle či jiné osnovy. Budeme potřebovat jiné učitele.
Hlavní důvod, proč navzdory všem řečem o reformě většina učitelů stále používala metody z dob Marie Terezie, totiž byl, že je to jednodušší. Přečíst si večer v učebnici látku a další den ji od tabule odříkat dokáže kde kdo. Zato diskutovat může jen ten, kdo má dostatečný rozhled na to, aby se nemusel bát, že se diskuse stočí směrem, o kterém předchozí večer v učebnici nepsali. Poukazovat na spojitosti jen ten, kdo je vidí. A učit kritickému myšlení jen ten, kdo kriticky přemýšlí.
A to byl problém. Učitelé si tehdy vydělali jen polovinu toho, co jiní vysokoškoláci, a tomu odpovídala i prestiž, jakou mělo učitelské povolání ve společnosti. Až na pár obětavců si talentovaní mladí lidé volili jinou kariéru. Lidé, kteří se učiteli stávali, pak velmi často nebyli schopní plnit svou roli – své studenty inspirovat, motivovat, vychovávat a učit schopnostem potřebným ve 21. století. Jak to snad až příliš upřímně vyjádřil jeden mladý účastník Discoveru, “koho nevezmou nikam jinam, jde na pajdák nebo na sociální práci”. Bylo smutné podobné názory slýchat v zemi, kde tehdy začínaly propukat sociální a rasové nepokoje.
Reforma
Potom se něco zlomilo. Nevím, čím to bylo, ale lidem došlo, že pokud chtějí mít z čeho žít v důchodu, je reforma škol důležitější než ta důchodová. Pochopili, že smyslem zvýšení platů učitelů není pomoc jedné zájmové skupině na úkor jiných. Že dokonce nejde až tak o to současné učitele více motivovat. Že jde o to přitáhnout do tříd osobnosti, které by možná učení lákalo, ale za panujících podmínek by je ani nenapadlo o něm reálně uvažovat. Uvědomili si, co odlišuje učitele třeba od policistů či zaměstnanců úřadů práce. Pokud ti první budou dělat špičkově svoji práci, ti druzí nebudou potřeba.
Hlavní politické strany se začaly předhánět, která připraví učitelům lepší podmínky. O tématu se začalo psát a mluvit v takové míře, že politici nemohli své sliby nedodržet.
Platy učitelům během několika let vzrostly, ne o stokoruny, ne o tisícikoruny, ale o mnoho tisíc, až se vyrovnaly těm jiných vysokoškoláků. Bankéři nebo IT inženýři si sice stále vydělali více, ale pro řadu mimořádně šikovných lidí už v tuto chvíli převážily jiné hodnoty než peníze.
Stát také po vzoru Finska zrušil nebo kompletně zreformoval pedagogické fakulty, které tehdy měly otřesnou pověst, středoškolské výukové metody a většinu pedagogů z doby komunismu. Nové pedagogické fakulty pak sloužily pouze pro vzdělání budoucích učitelů pro nižší stupeň základních škol. Učitelé pro starší děti začali získávat plnohodnotnější vzdělání a širší rozhled na přírovědných, filosofických a dalších fakultách. Pro ně, stejně jako zájemce z řad neučitelů, také vznikly výběrové a velmi kvalitní roční kurzy, kde si osvojí znalosti a praktické dovednosti v oblasti pedagogiky a psychologie.
Kvalita učitelů se dramaticky zvýšila a s ní přístup a motivace studentů. Praktické dovednosti a uplatnitelnost mladých lidí vyletěly vzhůru. A to zdaleka nejen u těch nejlepších. Naopak, nejvíce své výsledky vylepšili žáci, kteří by dříve zaostávali.
Když oni, tak i my
V tuto chvíli mě můj anglický známý přerušil a zeptal se, jak nás napadlo, že jsou takto radikální reformy vůbec možné. Vysvětlil jsem mu, že jsme nebyli první. České školy zažily jen to, čím o něco dříve prošly ty finské nebo korejské a do jisté míry také třeba ty v Polsku. Jak to v těchto školách funguje v roce 2013 výborně popsala Amanda Ripley ve své knížce “Nejchytřejší děti světa: A jak se jimi staly” a ve video rozhovoru pro týdeník The Economist.
Takže jsme to měli jednoduché. Stačilo si říct, “když to dokázali oni, dokážeme to taky!”
Článek byl publikován v Hospodářských novinách 1. září 2043.
Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na iHNED.cz
34 komentářů:
Jojo.
Nejlepší investicí do "důchodové reformy" i do "boje proti nezaměstnanosti" je dávat dostatečný objem peněz na vzdělávání a koukat, aby byly řádně využity.
Až (snad, někdy, možná, jestli se dožiji...) uvidím prvního politika, který to pochopil, půjdu dát na modlení.
Článek byl publikován v Hospodářských novinách 1. září 2043.
Předsevzal jsem si, že se dožiji stůj co stůj. Sedmaosmdesát dnes není nikterak vyjímečný věk.
Jinak, kolik se českých škol vejde na špici, to je letitý pedagogický problém.
Jako právně subjektivní bytosti jsou české školy neviditelné. Jejich posláním je však zjevovat, jejich poselstvím je tvůrčí projev ministrův a jejich vzájemnost zakládá jednotu zjevující se v rozprostraněnosti. Takto ministr školství zjevuje českým prostorem, každým jeho místem, svou všudypřítomnost. ŠVP naznačují schopnost a ochotu k reformě, DUMy vyjadřují určitelnou neurčenost, nelokalizovanou umístěnost.
(parafráze na Dodatek k úvaze PROJEKCE A IDENTIFIKACE - z dopisu prof. MUDr. Cyrilu Höschlovi DrSc. od ZN z 28.ledna L.P.2000, viz http://bit.ly/15xIXFI, pozn. Pytlik)
Autore,
tak absolventů filozofie, přírodovědy aj. se Vám zachtělo na 2. stupně základek? Byl jste tam někdy? Až by takového vědátora absolventa oprsknul žák Benzl, dvakrát propadlý, a zařval na něj - co čučíš, magore, hoď čelo vo zeď a piš na tabuli, potřebuju esemeskovat - Váš inženýr by jel jako navrtaná špulka. Zvládat puberťáky kázeňsky, celou hodinu řešit inkluzi a žáky se SVP je totiž na matfyzu ani fildě neučili.
Někdy (když doplňuju toner a papíry do kopírky a když vyměňuju lampu v dataprojektoru) mám pocit, že angličtina bez kopírky a ZSV bez dataprojektoiru se prostě učit nedá.
Přečíst si večer v učebnici látku a další den ji od tabule odříkat dokáže kde kdo. Zato diskutovat může jen ten, kdo má dostatečný rozhled na to, aby se nemusel bát, že se diskuse stočí směrem, o kterém předchozí večer v učebnici nepsali. Poukazovat na spojitosti jen ten, kdo je vidí. A učit kritickému myšlení jen ten, kdo kriticky přemýšlí.
Dnes se chystám diskutovat o vzniku solí. Jen si nejsem jistý, kdo se mnou ve třídě bude diskutovat.
A taky tiše doufám, že padne oblíbený dotaz, k čemu že mi tyto informace v životě budou. :-)
Když oni, tak i my
V tuto chvíli mě můj anglický známý přerušil a zeptal se, jak nás napadlo, že jsou takto radikální reformy vůbec možné. Vysvětlil jsem mu, že jsme nebyli první. České školy zažily jen to, čím o něco dříve prošly ty finské nebo korejské a do jisté míry také třeba ty v Polsku. Jak to v těchto školách funguje v roce 2013 výborně popsala Amanda Ripley ve své knížce “Nejchytřejší děti světa: A jak se jimi staly” a ve video rozhovoru pro týdeník The Economist.
Takže jsme to měli jednoduché. Stačilo si říct, “když to dokázali oni, dokážeme to taky!”
"Přečíst si večer v učebnici látku a další den ji od tabule odříkat dokáže kde kdo."
Pan Bajgar by si take mohl uvedomit, ze realny svet se ponekud lisi od sveta popisovaneho prof. Zakem v knize "Studaci a kantori"
Hezký článek, ale takových byly napsány desítky. Jak ale zajistit, aby se něco opravdu dělalo.
Ještě je třeba si ovědomit, že do roku 2043 se to nedá stihnout. Píše o učitelských vzorech. To je hluboká pravda. Většina učitelů učí tak, jak učili jejich učitelé a teorie z fakult je druhořadá. Ale než se politici rozhoupou nebudou už žádné vzory. Kvalitní učitelé pokud ze školství neutekli jsou těsně před důchodem, starobním nebo invalidním. Jsou nepohodlní, protože něco pořád vymýšlí a to se v rámci šetření a pohodlí úředníků dnes nenosí.
Nebude kdo by studenty učil jak učit. Už dnes většina teoretiků jsou opravdu jen teoretici. A sleduji jak řada mladých jde po fakultě udělat si doktorát, aby nemuseli jít učit. A ti pak budou vzdělvat další učitele.
citace: "Ruce přitom nepatřily znuděným učňům, ale studentům předních českých a slovenských gymnázií"
V roce 2043 tedy budou
a) stále existovat učňové, ale budou znudění
b) žáci gymnázií budou mít vyšší level - statut studenta (který dnes náleží pouze terciálnímu vzdělávání na vysokých školách a universitách)
c) stále ještě budou samostatné Čechy a Slovensko
d) hezky a optimisticky napsaný článek
Autore, mohl jste si ušetřit námahu. Pátráte-li po příčinách a následcích, stačí jednoduchá úvaha, přece.
Kde jsou nejlepší žáci na světě? V zemích s tvrdou výchovou a tuhým státním systémem. Neexistuje, aby žák přinesl špatnou známku - je potrestán rodiči, a to tvrdě.
Jediné Finsko neužívá tělesné tresty, zato jsou děti silně nábožensky vedeny, tedy výchova jako řemen. Že to pak jde i "po dobrém", to je pouze důkaz, jak Finové umějí vštípit etické zásady v raném věku.
Ještě chcete napodobovat?
Učni, studenti, samostatnost...
Typické problémy obtížně uchopitelného žánru sci-fi při nedostatku fantazie autorovy. Hučící vesmírné lodě aerodynamických tvarů se svítícími okénky na mnoha palubách, pohybující se po trajektorii odpovídájící existenci vztlakových sil i v mezihvězdném prostoru, blikající počítače, ploché displeje, přitažlivost zemská v každém pidiplavidlu, anglicky mluvící vesmír...
A stačilo tak málo:
"Ruce přitom nepatřily neautoevaluovaným zkonkurenceschopněncům, ale rozklíčovaným zkompetentněncům předních inkluzivek Severozápadního Romska."
"Kvalitní učitelé pokud ze školství neutekli jsou těsně před důchodem, starobním nebo invalidním..."
Já mám ve sboru řadu kvalitních učitelů mladých, středního věku i těch předdůchodových a určitě nejsem sám, tak prosím nepaušalizovat.
ředitel
PS: Už slyším Blahu, jak je poznám. Prostě je pane Blaho poznám :-), stejně jako Vy ;-)
Prostě je... poznám, stejně jako Vy
Já už kolikrát ani nejsem schopen poznat se v zrcadle. Tak se pro jistotu každé ráno slušně pozdravím.
Mě by zase tuze zajímalo, pane řediteli, zda poznají ti vynikající učitelé, že jste je poznal.
škyt... pocem, voe... kerejpa ty seš... škyt
kterej učitel je dobrej... zkusím to lidově:
Na ZŠ - ten, který se nevyvyšuje nad kolegy ani žáky, respektuje je, i když mají jiný názor - dovede svůj hájit. Je spravedlivý a všem měří stejným metrem, nedá se ukecat, i když tím získá sám práci navíc. Umí mluvit, je mu dobře rozumět, nebojí se třídních hajzlíků, má všeobecný respekt, takže si na něj ani rodiče nedovolí. Umí a miluje svůj obor, umí o něm zajímavě vykládat. Zastane se odstrkovaných.
Na SŠ v podstatě totéž - nebýt nafouklé nic v papíru, ale člověk vzdělaný a stále hledající nové podněty, přitom skromný. Respektující ostatní, včetně názorových oponentů. Férově jednající, za každé situace.
A hlavně - jak píše Bajgar: ne aby stál u tabule, něco si pro sebe mumlal a nezajímalo ho dění ve třídě - nesnaží se zjistit, čemu žáci neporozuměli a vysvětlit to jinak. Umí se vyjadřovat!!! jasně a srozumitelně. Je-li to možné, diskutuje o problémech.
anonymní z 9. září 2013 14:38,
… tak to už je dnes science fiction. Jenom si zkuste představit, že Vámi zmiňovaný učitel dá pětku prominentnímu synkovi, když nic neumí, řekne pravdu rodičovi, že jeho nejlepší dítě na světě je nevychovaný leč sebevědomý fracek se silně poškozenou osobností a řekne svému řediteli, že ho (toho synka) nechává propadnout, protože nevykazuje špetku znalostí a dovedností, snahy a poslušnosti, což drze doloží testy a písemkami. Žáci se bouří, protože se musí učit, kolegové se bouří, protože kolega ukazuje, že to jde, když se chce a dokazuje tím jakými jsou oni lemply, rodiče se bouří, protože jejich dítka jsou přeci přetěžována a ještě k tomu spravedlivě hodnocena, noví žáci se nehlásí ke studiu na školu, protože se ví, že se tam budou muset učit, no fuj!. Představte si to! Jo, a nenechá se ukecat!!! Představte si to!
Přesně.
"Mě by zase tuze zajímalo, pane řediteli, zda poznají ti vynikající učitelé, že jste je poznal."
I to víte, že to poznají. Ve výplatě, v hřejivém slově i děkovat umím.
ad "Představte si to!"
Já si to nemusím představovat. U nás to funguje normálně, takže to vidím v reálu.
Tj. učitel dá pětku prominentnímu (i neprominentnímu) synkovi, když nic neumí, řekne pravdu rodičovi, že jeho nejlepší dítě na světě je nevychovaný leč sebevědomý fracek se silně poškozenou osobností a řekne svému řediteli, že ho (toho synka) nechává propadnout, protože nevykazuje špetku znalostí a dovedností, snahy a poslušnosti, což doloží testy a písemkami.
Sice je kolem toho někdy docela hukot, vyhrožuje se právníky a tak, ale jde to.
ředitel
U nás to funguje normálně
Sci-fi má být ten článek Matěje Bajgara. Tak to moc nepřehánějte, pane řediteli.
Ředitel 9. září 2013 22:42
To tedy musí být hukot!
Vážený pane řediteli!
Svým příspěvkem jste téměř vymazal tunel na konci světla. Obvyklé totiž je, že učitelé, kteří svou poctivou prací dělají ředitelům, rodičům a žákům problémy jsou propuštěny nebo už rádi a nadšeně pochopili, že se to takto nedělá. Jste světlou výjimkou a potěšilo by mě se s Vámi seznámit. Vy fakt necháte propadnout špatného žáka? Jak to kompenzujete, přijmete jiného propadlíka z jiné školy a tak? Co říká Vašemu jednání zřizovatel, musí přeci řešit stížnosti a tak, jak se vyrovnáváte s úbytkem finančních prostředků na žáka? Nebo jak se Vám daří získat pro studium na vaší škole žáky, kteří se chtějí učit? Váš zřizovatel překonává i tak moje nejfantastičtější představy. Sdělte nám, prosím, kam se můžeme přijet podívat. Děkuji předem!
"Sdělte nám, prosím, kam se můžeme přijet podívat."
Tak zas až takový masochista nejsem :-)
ředitel
" ... Vy fakt necháte propadnout špatného žáka? Jak to kompenzujete, přijmete jiného propadlíka z jiné školy a tak? Co říká Vašemu jednání zřizovatel, musí přeci řešit stížnosti a tak, jak se vyrovnáváte s úbytkem finančních prostředků na žáka?..."
Ano, máme tolik žáků, že nás nějaká propadnutí nezruinují. Ale když kvůli tomu přijdeme třeba o 300 000 Kč tak také nic moc. Jenže to stojí za to.
Posílí to kázeň, žáci se víc učí, jsou lepší výsledky, lepší klima a to vše znamená kupodivu více uchazečů o studium.
Cyklus se tak uzavírá. Je-li hodně žáků, může jich více odejít.
ředitel
PS: Stížnosti zřizovateli kupodivu nejsou. Ťuk, ťuk, klepu na dřevo :-)
" ... nějaká propadnutí ...".
Chtěl jsem samozřejmě napsat " ... nějaké odchody ...".
ředitel
Ředitel 11. září 2013 11:52
Mám radost, že v Česku i v dnešních podmínkách pořád ještě existují školy, jejichž strategii a sílu popisujete, ve kterých učí učitelé-osobnosti, o kterých se všeobecně ví, že naučí. Těší mě, že stále ještě žijí ředitelé, kteří umí takové školy vybudovat a rozvíjet.
Mám radost, že pořád ještě žijí mezi námi rodičové, kterým skutečně záleží na kvalitním vzdělání svých dětí až tak, že jsou ochotni hledat, nalézat a finančně podporovat školy, které to umějí a garantují a jenom do takových posílají své děti.
Je zázrakem, že ještě stále mezi námi žijí děti, které dobrou rodičovskou výchovu přijali za svou a usilovně pracují, aby se staly dobrými lidmi a byly prospěšní společnosti.
Přeji Česku hodně takových lidí a Vám, pane řediteli, děkuji za povzbuzení. Věřím, že zdaleka nejsem sám, kdo by chtěl na Vaší škole pracovat.
zdaleka nejsem sám...
Kdyby tam tak chtěli přítulného a čistotného informatika, slyšícího na jméno Pytlik.
Škoda přeškoda, že všichni nežijeme v Praze, maximálně v Brně, neučíme na velkých školách s dostatkem žáků, nejlépe na gymnáziích.
Já sice panu řediteli také fandím, ale obávám se, že většina středních škol a jejich ředitelů se nachází v kardinálně jiné situaci. Ono když jste velká škola a v dojezdové vzdálenosti kolem žije 150 000 lidí, tak už stačí být jen dobří a můžete si žáky vybírat.
Když ale žijete v pohraničním okrese, tak můžete mít sebelepší renomé, sebelepší učitele a ředitele anděla a nepomůže vám nic. Holt z těch pár stovek vycházejícíh žáků, kteří k vám mohou denně dojíždět, ty nejlepší vysbírají gymnázia a z toho zbytku musíte přijmout každého, kdo se umí podepsat, abyste naplnili aspoň jednu třídu. Pak máte šanci že vás krajský zřizovatel snad nezruší.
Znám jednu ZUŠku z chudého příhraničního kraje, působící v městečku, které má kolem 4300 obyvatel. Její žáci pravidelně vyhrávají celostátní soutěže v sólových i sborových hudebních soutěžích. Již léta umějí městečko perfektně nalézt na mapě jak ZUŠky z větších a velkých měst tak i profesoři nejvýznamnějších českých konzervatoří. Absolventi oné školy studují i na nejprestižnější hudební škole v USA. Tož tak.
Znám jednu dívku, ta má dukáty...
A pak znám stovky dívek, které nemají ani jeden. ;-)
Takže pokud se chceme bavit o českém školství, pak opravdu platí, že jedna vlaštovička jaro nedělá.
Každopádně je fajn, že takové jsou.
To jistě, ale celé je to o lidech, kteří již dál nebyli ochotni jenom přihlížet a nechat se válcovat expanzivním marasmem a masivní resignaci Čechů. Učitelé si vyhrnuli rukávy a navzdory okolnostem vysoce nadstandardně pracovali až výsledky své práce přesvědčili a získali pro své cíle nejen rodiče a jejich děti, ale i představitele městečka, sponzory a široké okolí. Volba je na nás! Není výmluvy!
Učitelé si vyhrnuli rukávy a navzdory okolnostem vysoce nadstandardně pracovali až výsledky své práce přesvědčili...
To jako, že když budu po pracovní době denně ještě 5 hodin vyrábět prezentace a pracovní materiály do školy, tak tím změním pohled rodičů a žáků na učitelstvo?
A oni si pak všichni řeknou, jak jsem skvělý a začnou skandovat, aby šel do školství větší podíl HDP?
Promiňte, ale při vší úctě, tenhle blábol snad nemyslíte vážně, že ne?
Mám kamaráda, který také pracoval do úmoru, co mu naložili, to udělal. Až všechny kolem přesvědčil, že je to starej dobrej vůl, tak jej kopli do prdele.
Zdůvodnit proč to i ono nejde a ještě to řádně zesměšnit, v tom jsme světová extratřída! Tož blahopřeji!
Hezká metafora, bída našeho stavu, naší profese, je, že zatím neexistuje. Možná si to ale vyžádají lidé. Tak zas někdy v budoucnu :)
Okomentovat