Dětí s poruchami povážlivě přibývá, slýcháváme stále častěji. V pátrání po příčinách se řada lidí domnívá, že děti jsou z nejrůznějších důvodů zkrátka jiné, než byly dříve. Uznávaný dětský psycholog Václav Mertin s tím ale polemizuje. S dětmi pracuje už více než 40 let a nabízí jiný pohled: za větším procentem dyslektiků či dětí s poruchou soustředění mohou méně striktní kritéria pro diagnostiku. Zjednodušeně řečeno: podle nových norem se dyslektikem často stává dítě, které by do stejné diagnózy dříve nespadalo.
2 komentářů:
podle nových norem se dyslektikem často stává dítě, které by do stejné diagnózy dříve nespadalo
A z velmi podobných důvodů se později stává i certifikovaným vzdělancem.
Spolužák, který měl za mého mlada špatné známky, byl prostě "blbej". A styděl se za to.
Dnešní dítko přinese papír s razítkem, že je dys- a je na to hrdé, protože může požadovat úlevy oproti ostaním spolužákům, kteří podobný papír nemají.
Rodiče pak vehementně vyžadují různá opatření, jejichž realizace je vzhledem k finančním nárokům z oblasti sc-fi. A hlavně pak předpokládají, že jejich robátko musí dostat stejnou známku za poloviční výsledek a minimální úsilí ratolesti a hlavně jejich vlastní.
Ve skutečnosti by tomu mělo být právě naopak. Viz scéna ze seriálu Step by step, kdy J.T. je diagnostikován jako dysgrafik a bratranec Cody mu vysvětlí, že teď už se nemůže vymlouvat, že je hloupý, ale naopak zvýšeným úsilím a za pomoci kompenzačních pomůcek může studovat lépe nežli dosud.
Okomentovat