Výzva britsko-amerického učitele informatiky Marca Scotta s diskuzí, jejímž cílem je vysvětlit význam výuky informatiky a lobovat za prosazení vyšších priorit pro ni.
Článek je zkráceným přepisem příspěvku britsko-amerického učitele informatiky Marca Scotta s názvem Děti neumějí používat počítače … a proč by tě to mělo znepokojovat! (Kids can’t use computers…and this is why it should worry you!) [1], který nedávno vyšel na jeho blogu Coding2Learn. Doplňují ho reakce jiných odborníků a učitelů. Vyvolal totiž docela značný ohlas (přes tisíc přímých a řadu nezávislých reakcí).
------------------------------------------------------------------------------------------------
TL;DR? (Zdá se ti to moc dlouhé a pro čtení nevhodné?) Raději si pusť další několikavteřinové video s kočkou strkající hlavu do záchodové mísy nebo si přečti 140 znakovou zprávu svého známého o tom, co si zrovna dopřává dobrého - mňam, mňam! Tento článek není pro tebe.
Na stole v kabinetu mi zazvonil telefon. Byla to naše recepční a sdělila mi, že tam má návštěvnici, která nutně potřebuje připojit svůj počítač do naší školní wifi sítě. Vzal jsem svůj iPad a letěl dolů, kde seděla fešná dvacítka s MacBookem na kolenou.
Usmál jsem se, představil se a sedl si vedle ní. Beze slov mi předala počítač a výraz její tváře říkal: „Nastav to, machře, a pospěš si!“ Už si mě spletli s technikem mnohokrát, takže jsem zvyklý. Řekl jsem: „Musíme si pospíšit, za 5 minut mám hodinu.“
„Vy jste učitel?“
„Přesně tak, a navíc též řídím tým spravující naši školní síť.“
Své mínění o mně trochu přehodnotila. Namísto jako na bezejmennou, do klávesnice bušící, sexuálně nezajímavou síťovou opici se na mě začala dívat jako na kolegu. Lidé jako ona většinou ajťáky ignorují, nebo se jim přímo vysmívají. Jenže když potřebují zobrazit svou prezentaci na interaktivní tabuli, tak se bez nich neobejdou. Proto se k nim většinou chovají vlídně, i když jsou jim vnitřně tak vzdáleni, že s nimi vůbec nedokážou komunikovat.
V té době jsem neměl s OSX ještě žádné zkušenosti. Jobs ale nebyl žádný blbec, a tak jsem téměř ihned v pravém horním rohu MacBooka objevil univerzální symbol pro wifi. Za několik vteřin byl přístroj online. Předal jsem jí ho, ona spustila Safari a pohrdavě konstatovala, že internet nefunguje. Pro tyto často se opakující případy (v nichž je problém vyvolán zákonem o filtrování) mám již nacvičenou reakci. Vytáhnu mobil, namačkám pár čísel a předstírám, že jsem se dovolal: „Haló, dejte mi kancelář prezidenta Spojených států! ... NE, NEZAVĚSÍM! Jedná se o věc mimořádného významu. … Zdravím, pane prezidente! Mám špatné zprávy. Právě jsem byl informován, že nám nejde internet.“
Napadlo mě, že by tato mladá dáma možná mou ironii nemusela skousnout, tak jsem si vzal MacBook a hledal, kam vložit nastavení proxy serveru, bez něhož se nedá do sítě celého našeho školského obvodu vůbec dostat. Je to opatření bránící přístupu k sociálním sítím, neslušným slovům, stránkám o pornografii, násilí, extremizmu, alkoholu, kouření, hackingu, hraní a blokuje streamované video. Kdybyste například chtěli prostřednictvím Google hledat “nastavení proxy OSX”, neuspějete, protože samotné slovo „proxy“ je na černé listině (10 principů internetové bezpečnosti škol).
Zeptal jsem se: „Víte, kde se nastavuje proxy?“ Reakce byla stejná, jako kdybych chtěl vědět, jak použít šestnáctkový strojový kód při tvorbě grafického interface pro sledování IP adres ve Visual Basicu. Zabralo mi to jen pár vteřin, našel jsem to a nastavil. Místo prostého znovunačtení stránky zavřela Safari a znovu ho spustila. Fungovalo to, a tak mi poděkovala. Už jsem byl na odchodu, když mě zastavila:
„Nejde PowerPoint!“
Hádám, že na to by ani telefonát do prezidentské kanceláře nestačil, a tak jsem se vrátil a podíval se na její prezentaci. Hned z první stránky bylo odkazováno online video z YouTube. Pokusil jsem se jí vysvětlit, že u nás fungovat nebude, i když jí jinde z flashky bez problémů běží. Bylo to ale marné. Dospěl jsem k přesvědčení, že bude lepší nic nevysvětlovat a raději vše vyřešit jinak. Na iPadu jsem pomocí svého osobního 3G stáhl inkriminované video z YouTube, uložil ho na naši lokální síť a v prezentaci upravil odkaz na něj. Zatímco jsem pracoval, zeptala se mě:
„A co vlastně učíte?“
„Informatiku.“
„Aha, asi zjišťujete, že dnešní děti vědí o počítačích víc než učitelé, že ano?“
S podobnými názory se setkávám u veřejnosti běžně. Rodiče si často myslí, že když jejich dítko tráví večery na Facebooku nebo na YouTube, jakýmsi zázrakem do jeho mysli proniknou i takové znalosti, jako je programování. Normálně se jen usměju a nechám to být. Tentokrát jsem však zareagoval:
„Ani ne, většina dětí počítače opravdu ovládat neumí.“ (A ani ty ne, chtělo se mi dodat.)
Zjevně ji udivilo, že nesouhlasím s něčím, co je všeobecně známo. Děti přece mají k technologiím blízko, a tak není možné, aby nebyly počítačově na výši. Vtom ale zazvonilo, a já neměl čas jí svůj názor vysvětlit. Možná bude (a s ní i další jí podobní) číst můj blog.
Pravdou je, že technicky zdatní jedinci existují, ale je jich velmi málo. Většina žáků i dospělých, které znám, není schopna počítače používat k řešení běžných problémů účelně. Vzhledem k tomu, že jsem často první, na koho se lidé z mého okolí s problémy obracejí, mohu na podporu svého tvrzení klidně uvést pár konkrétních příkladů. Snad z nich bude jasné, jak chápu pojem počítačová gramotnost.
- Jeden maturant mi přinesl svůj notebook s tím, že běží velmi pomalu a vypíná se. Počítač přímo řval, větrák běžel naplno a kryt byl tak horký, že se na něm nedala udržet ruka. Spustil jsem Task Manager a zjistil, že procesor je zaneprázdněn na 100% a jediná běžící aplikace je uTorrent (klient pro stahování souborů) s 200 nedokončenými operacemi. Mrknul jsem na procesy a ukázalo se, že velké množství z nich využívá CPU i paměť. Nepodařilo se mi ukončit ani jeden z nich. Zeptal jsem se ho, jaký antivirus používá? Odvětil, že je nemá rád, protože zpomalují počítač. Tak jsem mu ho vrátil s tím, že je zavirovaný. Zeptal se, co má dělat? Odpověď byla jediná – přeinstalovat Windows. Není schopen používat počítač!
- Žačka zvedla během hodiny ruku a se zjevnou beznadějí naznačující, že už udělala vše, co se dá, mi sdělila, že jí nefunguje počítač. Šel jsem se podívat a měla vypnutý monitor. Zmáčkl jsem tlačítko a během okamžiku se zobrazila přihlašovací obrazovka. Není schopna používat počítač!
- Učitelka mi přinesla svůj pracovní notebook s tím, že se nepřipojuje do internetu. A tvářila se přitom, jako kdyby to byla moje chyba. „Měla jsem včera večer tolik práce, ale nedostala jsem se online. Můj muž tomu rozumí, ale nevyřešil to.“ Vzal jsem jí ho z ruky, zapnul spínač bezdrátové sítě na boku, a bylo to vyřešeno. Oba nejsou schopni používat počítač!
- Žák za mnou přišel do kabinetu s tím, že se nemůže přihlásit do sítě. Ptal jsem se ho, zda zapomněl heslo, ale byl si jist, že ne. Tak jsem chtěl vědět, jakou chybovou hlášku obdržel, ale nevěděl. Šel jsem tedy s ním do počítačové učebny a sledoval, co dělá. Okno s chybovým hlášením se objevilo, ale zrušil ho tak rychle, že se nedalo přečíst. Opakoval stejné neúspěšné pokusy s nadějí, že si to snad systém rozmyslí a pustí ho dál. Teprve napotřetí se mi podařilo hlášku přečíst. Nahnul jsem se za stůl, zvedl síťový kabel, zapojil ho a bylo to. Není schopen používat počítač!
- Učitelka mi přinesla svůj nový iPhone, který si pořídila namísto toho, který jí ukradli. Ztratila všechny kontakty a byla pěkně naštvaná. Zeptal jsem se jí, zda ten starý někdy připojovala ke svému notebooku, ale nedokázala si vzpomenout. Požádal jsem jí, aby druhý den přinesla i ten notebook. Byl tam backup, takže stačilo oba přístroje propojit a vše se obnovilo. Měla zpátky nejen kontakty, ale i všechny fotografie. Byla šťastná, ale není schopna používat počítač!
- Učitel mi volal, že se mu v učebně z počítače ztratil ještě včera funkční internet. Šel jsem se podívat. Na ploše měl obrovské množství různých zástupců i souborů. Pokoušel jsem se mu vysvětlit, že to není vhodné místo pro ukládání všeho možného a navíc, že zde umístěné soubory nejsou zálohovány. Ale nezajímalo ho to. Chtěl jen vrátit internet. Spustil jsem tedy Internet Explorer, ale byl úplně v pořádku. Ukázalo se, že jediný problém je v tom, že nemá jeho ikonku na správném místě na ploše. Přenesl jsem mu ji tam, kde byl zvyklý ji najít. Byl spokojen, ale není schopen používat počítač!
- Žák se přihlásil s tím, že má zavirovaný počítač. Podíval jsem se na obrazovku a bylo tam prohlížečem zobrazené okno obsahující zprávu o virové infekci s nabídkou na bezplatné stažení software obsahujícího nástroje na její vyhledávání a odstraňování. Používal Windows 7. Okno jsem prostě jen zavřel. Není schopen používat počítač!
- Dějepisář nám chtěl pustit nějaké video pomocí Windows Media Playeru. Ale nešlo to. Šel jsem se na to podívat, spustil Task Manager a zjistil, že počítač je plný virů a spyware. Doporučil jsem mu přeinstalovat Windows, ale nezdálo se, že by toho byl schopen. Nabídl jsem se, že to udělám a chtěl po něm instalační disk. Poslal mě za učitelem informatiky, ale ukázalo se, že ho také nemá a není ani oprávněn instalovat systém na školní počítače. Přinesl jsem si tedy z domova vlastní a nainstaloval ho s použitím klíče vytaženého z registrů původních Windows. Dějepisář ani informatik nejsou schopni používat počítač!
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
7 komentářů:
Tesat do kamene a pověsit ve sborovně a učebnách.
Kdo se mota kolem pocitacu, at uz v beznem zivote nebo ve skole jako "informatik", tak vetsinu prihod v podobnem zneni sam zazil.
To je pravda.
Na druhe strane, technickych zalezitosti okolo PC je cela rada a ac jsou velmi jednoducha (pro nas informatiky), je jich svym zpusobem silene mnozstvi a nekdy se ani nedivim, ze je lide nezvladaji nebo se tomu brani.
Nalezt tu hranici, kolik znalosti je jeste ocekavatelne minimum a co uz uzivatel vedet nemusi je IMHO slozite a nakonec clanek sam je toho prikladem.
Onen "zasveceny" ucitel nastavil ucitelce notebook, ale divi se, ze ona hlasi, ze ji nejde internet. Zrovnas ten MUSI vedet, ze V JEJICH siti si ona bez proxy neskrtne a nemuze cekat, ze ona to pozna nebo bude vedet, kde se proxy nastavuje.
Jako informatik texty v clanku uvedene naprosto chapu, ale s prikrym "neumi pouzivat pocitac" ci jak to je napsano bych z urciteho pohledu nesouhlasil.
Ja bych naopak souhlasil - zcela signifikantni je to, ze ani nedokazala spustit wifi. A ze to je naprosta BFU, o tom zase svedci hlaska "Nejde PowerPoint", kdyz nefunguje link na YouTube. IMHO ji celou prezentaci nekdo (asi opovrhovany ajtak) pripravil a rekl ji, na co ma kde kliknout ...
Přesně tak, a navíc též řídím tým spravující naši školní síť.
Taky bych chtěl mít ten tým.
"Taky bych chtěl mít ten tým."
Ja mam zrcadlo v kabinete, jsme tak dva... :-)
Denně jezdím svým osobním automobilem, ale absolutně netuším, kde a jak se tam seřizuje přítlak brzd, nebo poměr vzduchu a benzínu. Tuším, jak funguje karburátor, ale vůbec nevím, kde bych ho po zvednutí kapoty hledal, či zda tam vůbec je, anebo byl nahrazen nějakým jiným "udělátorem".
Přesto tvrdím, že "Jsem schopen používat automobil".
Jako profesionální informatik bych mohl podobnými historkami naplnit také několik webových stránek, ale v tom není pointa příběhu.
Je nutné si uvědomovat hranice a souvislosti. Počítač se nyní nachází ve fázi přechodu z vysoce specializovaného zařízení, kolem kterého se chodilo v bílém plášti, k předmětu běžné spotřební elektroniky. Logicky to vyvolává podobné situace, protože nestačí jen umět stisknout tlačítko Play. Je obtížné říci, co má umět uživatel a co už řešit profesionál. Takže zkusím jen nastínit vlastní pohled.
Od běžného uživatele očekávám, že bude umět zapnout na notebooku Wi-Fi (dokonce i když tam nebude tlačítko, ale jen ikona na ploše) a umět se přihlásit správným jménem a heslem do sítě. Očekávám, že absolvent kurzu SIPVZ (blahé paměti) si nebude plést MS PowerPoint a Windows Player, či video na Youtube.
Očekávám, že běžný uživatel bude vědět, že existují viry a také antiviry a bude mít dost soudnosti, aby antivir nevypínal.
Ale neočekávám, že běžný uživatel, tedy i učitel, bude umět nastavovat proxy a že vůbec bude vědět, co to je. To není jeho starost, ale příslušného "ajťáka". (To, že nedostatečné zdroje na zajištění IT provozu našich škol suplují věci znalí učitelé, je jiná věc. Bohužel.)
A pokud se týče našich dítek - že je nebetyčný rozdíl mezi vykecáváním na facebooku, hraním on-line her a skutečným používáním počítače, o tom si ani nemusíme povídat.
Prosím, nejde mi doma bezdrátové připojení noťasu k internetu, jen na kabel. Dříve to fungovalo.
Poradí mi někdo, v čem by to mohlo být?
Okomentovat