Připomínka eseje Krmení mysli známého průkopníka moderního přístupu k matematice a k problematice zpracování informací, jímž byl na konci 19. století Lewis Carroll - učitel oxfordské Christ Church a autor Alenky v říši divů.
Carrollovu Alenku v říši divů zná snad každý. Spomocník již měl tu čest se s tímto dílem setkat, a to díky zajímavým vlastnostem světa, který Alenka našla za zrcadlem (2. díl). Chcete-li se tam posunout kupředu, musíte hledat nové inovativní způsoby pohybu, protože ty běžné nestačí - při seberychlejším běhu se okolí pohybuje spolu s vámi. Připodobnění k našemu současnému světu boje o hospodářský růst ovlivněnému technologiemi se stalo velmi populárním a šíří se mezi futurology snažícími se přiblížit budoucí vývoj světa (Jakou podstatu má inovace?).
Inspirátor tohoto podobenství pocházejícího z roku 1872, učitel matematiky na oxfordské Christ Church Charles Lutwidge Dodgson alias Lewis Carroll nám však přes propast času předává daleko více moudrých rad. Podívejme se očima kurátorky vědeckých informací Marie Popovové (Vědecké poznávání podle Marie Popovové) na to, co nám Carroll chtěl sdělit esejí Feeding the Mind (Krmení mysli) přirovnávající přijímání informací ke stravě [1]. Esej spolu se skutečnými recepty vyšla v Kuchařce Alenky v říši divů, jejímž editorem byl John Fisher (Alice in Wonderland Cookbook: A Culinary Diversion – bohužel dosud není v el. verzi k dispozici).
Začíná takto: „Snídaně, oběd, večeře a čaj, nebo v extrémním případě dokonce snídaně, svačina, oběd, čaj, večeře a něco dobrého na zub před spaním – jak úžasně se staráme o své milované tělo! Kdo z nás ale dělá to samé se svou myslí? Existuje vůbec nějaký rozdíl? Je snad tělo z těch dvou potravu žádajících součástí našeho bytí tou důležitější? Je zjevné, že pro naši existenci jako živočichů je krmení těla nezbytné, zato duše může být klidně zanedbávána. Proto nám Příroda (v originále velké N – Nature) dala do vínku velmi nepříjemné pocity, když se o tělo nestaráme. Velmi rychle nás přesvědčí o tom, jak důležitá strava je. Kdo nejí, onemocní. … Pro mnohé z nás by bylo velmi užitečné, kdyby zanedbávání mysli mělo podobné následky – kdyby ho mohl lékař diagnostikovat stejně snadno jako podvýživu.“
Carroll tak logicky dospívá k tomu, že bychom se měli snažit pravidla týkající se jídla aplikovat i na duševní potravu. „Mnoho z nás má bolestiplné zkušenosti s tím, co se stane, když si při jídle nedáváme pozor, a tak bychom měli věnovat pozornost též tomu, co konzumujeme intelektuálně – typ, množství, různorodost a četnost přijímání informací.“
Dnes v éře internetu se podobným tématem zabývá celá řada autorů. I Spomocník se mu již věnoval (viz 2008 – rok informační přesycenosti, Nezapomínejme zapomínat). Maria připomíná známou knihu Claye Johnsona - The Information Diet.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat