Bořivoj Brdička: Jak efektivní je online výuka?

Studie shrnující dvě aktuální zámořské výzkumné zprávy zabývající se zaváděním online forem vzdělávání nejen na vysokých školách.


Podíl výuky realizované online (dříve označované jako eLearning) se stále zvětšuje. Tam, kde se jedná o náhradu výuky prezenční, je hlavním důvodem většinou snaha ušetřit. Ne vždy je to však krok správným směrem. Jak můžeme pozorovat všude kolem sebe, je riziko snížení kvality výuky, a tím pádem též zhoršení výukových výsledků, v těchto případech velmi vysoké. Narazil jsem během prázdnin na dvě zámořské studie, které mají co říci právě k tomuto tématu. Pocházejí z prostředí vysokoškolského, ale závěry jsou všeobecně platné.

Kolik hodin má online učitel

Podívejme se nejprve krátce na studii 3 pracovníků americké Grand Canyon University, kteří zjišťovali, kolik času je třeba k učení online [1]. Detailně zkoumali práci 80 lektorů (kvalifikací převážně magistrů) online bakalářského studia nejmenované virtuální univerzity. Všichni tito učitelé mají smlouvu na 40 hodin týdně a vedou 4 online kurzy po 20 studentech. Bylo zjištěno, že v průměru struktura jejich činností vypadá takto:

Činnost lektora	čas za týden
	%	hodiny
Hodnocení práce studentů	45,67	18,27
Komunikace se studenty	23,63	9,45
Výuka a podpora kurzu	14,73	5,89
Správa kurzu	8,51	3,40
Osobní profesní rozvoj	8,08	3,23
Tvorba výukových materiálů	6,66	2,66
Výzkum	2,13	0,85
Jiné	1,06	0,42
Celkem	110,47	44,17

Časová investice do jednotlivých komponent činnosti lektora u tradičního bakalářského online studia za týden.

Výsledky ukazují, že tito zaměstnanci virtuální online univerzity překračují pracovní dobu o více jak 4 hodiny týdně a pracují tedy na 110 %. Mají totiž pevnou pracovní dobu (PO-PÁ, 12-20 hod.) i určené pracoviště, což je vzhledem ke globálním trendům poněkud překvapivé. Největší část pracovní doby přitom věnují hodnocení výsledků svých online studentů, kterých má každý z nich na starosti 80. Závěry z toho vyplývající zatím odložíme a podíváme se na druhou studii.

Je jí zpráva dvou pracovníků (Tom Carey, David Trick) kanadského Higher Education Quality Council of Ontario  nazvaná Jaký vliv má online vzdělávání na produktivitu, cenu a kvalitu vysokoškolského studia (How Online Learning Affects Productivity, Cost and Quality in Higher Education) [2]. Jedná se v tomto případě o 65 stránkovou meta-analýzu nejnovějších poznatků v dané oblasti, která přináší větší množství zajímavých informací. Má 3 části –Analýza publikovaných výzkumů, Zjištění nejnovějších vývojových trendů, Doporučení a politické důsledky. Budu se jí volně držet a vyberu jen to nejdůležitější.

Analýza publikovaných výzkumů

Výchozí publikací je dnes již tři roky stará a často citovaná zpráva ED.gov (U.S. Department of Education) Evaluation of Evidence-Based Practices in Online Learning z roku 2010, která konstatuje, že mezi zjištěnými výsledky srovnatelných studijních programů prezenčních a online nelze najít statisticky významné rozdíly. Stěžuje si ovšem na značný nedostatek průkazných vědeckých experimentů, jenž snižuje věrohodnost těchto závěrů. Až na výjimky dodnes v tomto směru k příliš velkému posunu nedošlo.

Jednou z výjimek je výzkum uskutečněný v roce 2012 pod vedením T. I. Nygrena (Interactive Learning Online at Public Universities: Evidence from Randomized Trials), který jako jeden z mála zkoumal rozdíly výsledků obsahově stejné výuky tradiční a hybridní (kombinované) u více jak 600 studentů šesti amerických veřejných vysokých škol, přičemž pro experimentální a kontrolní skupinu aplikoval náhodný výběr. I zde byl výsledek stejný –minimální rozdíly mezi skupinami co do výukových výsledků. Přesto jsou závěry něčím pozoruhodné. Účastníci hybridní výuky totiž věnovali práci v kurzu celkově o čtvrtinu méně času. Zdá se, že příčinou je pozitivní vliv dobře připravené online podpory výuky a funkční systém řízení (LMS). Ještě mnohem zajímavější je to, co z toho vyplývá. Kvalitní online podpora výukového procesu skutečně může znamenat úsporu času nebo vést při stejném čase k lepším výsledkům.

Mimořádně zajímavá je též nejnovější zpráva výzkumného centra Kolumbijské univerzity (Community College Research Center), jejímiž autory jsou Xu a Jaggars (Adaptability to Online Learning: Differences Gross Types of Students and Academic Subject Areas). Vychází z dat získaných z 500 tisíc kurzů od 50 tisíc VŠ studentů státu Washington. Na rozdíl od předchozích výzkumů se zabývá nejen průměrnými výsledky ale též tím, jací studenti mají větší šanci na úspěch v online formách výuky a naopak, jaké vlastnosti mají ti, co neuspěli. Výsledek není příliš překvapivý, ale je velmi důležitý. Vyplývá z něj, že online výuka je mnohem vhodnější pro ty studenty, kteří mají lepší studijní předpoklady. Za rizikové lze naopak považovat ty, kteří splňují typicky některé z těchto charakteristik (pozor, nejedná o studenty hendikepované): nestudují na plný úvazek, pracují na plný úvazek, později nastoupili ke studiu, jsou finančně nezávislí, jsou na něčem závislí (např. mají děti), mají dlouhodobě horší výsledky. Jinde se objevují ještě další rizikové faktory –hůře jsou na tom např. studenti nižších ročníků, kteří ještě online formy výuky plně nezvládli. Ve všech případech, i když statisticky významné, jsou rozdíly opět poměrně malé.

V další části se ontarijská studie věnuje vlivu automatického hodnocení výukových výsledků. I zde je velmi málo průkazných výstupů. Nalezené publikované materiály však jasně ukazují že:

• automatické hodnocení může zdokonalovat práci učitele (ukazuje včas, kde je třeba zasáhnout);
• automatické hodnocení může (ve spojení se zpětnou vazbou) zlepšovat výukové výsledky studentů.

O problematice jsme poměrně podrobně informovali již dřívě - Nový pohled na schopnost technologií ověřovat výukové výsledky, popis ve zprávě zmiňovaného systému Purdue University Signals byl součástí Horizon Report 2011 –a jistě se k tomuto tématu zase brzy vrátíme. Je však třeba si uvědomit, že automatické počítačové hodnocení se stále zdokonaluje a má jistě nezastupitelné místo v budoucím vývoji online výukových systémů (viz např. Je současná umělá inteligence schopna hodnotit tvořený text?), zvláště je-li pravda, že tradičními metodami pracující online učitel tráví až polovinu svého času hodnocením (viz tabulka nahoře). Pro někoho možná může být zajímavý též odkaz na úspěšně již praktikovanou (např. Coursera) metodu založenou na vzájemném hodnocení vlastních výtvorů samotnými studenty, kterou pod názvem Calibrated Peer Review vyvinula University of California Los Angeles.

Cena online výuky.

Panuje všeobecné přesvědčení, že online formy výuky snižují náklady na studium. Minimálně z pohledu studenta je to na první pohled zřejmé. Mnohem složitější je to však z pohledu instituce studijní program nabízející. Důležité je hlavně to, o jaký typ studia se jedná. Dnes dokážou dva odborníci připravit a realizovat xMOOC kurz založený na video-tutoriálech a testech s výběrovou odpovědí pro statisíce účastníků (Jak jeden kurz změnil život profesora Thruna). Má-li však být výukovým cílem podpora kreativního myšlení, jež se neobejde bez vlastní tvorby účastníků (např. jako DS 106 Jima Grooma), je situace zásadně odlišná. A tak ontarijská studie i zde konstatuje, že nižší náklady na online výuku nelze jednoznačně prokázat.

Některé rozpočtové výhody online výuky však přece jen prokazatelné jsou:

• nižší nároky na prostory;
• úspora rozvrhovaných hodin;
• zvýšení počtu studentů bez nároků na nové zaměstnance;
• teoreticky možné zvýšení kvality výuky díky individualizaci (adaptivní program);

a nevýhody:

• online výuka není všelék schopný zachránit školu před úpadkem;
• masivní přechod na online formy výuky znamená centralizaci s rizikem ztráty akademických svobod učitelů;
  
• školy jsou většinou placeny za výuku, nikoli za vlastní samostatné učení studentů (chybí motivace ke zkrácení studia u studentů schopných dospět k cíli dříve);
• nízká cena studia může být spojena s představou nižší kvality;
• otevírání prostoru pro online studium může mít vliv na snižování počtu prezenčních studentů.

Je zřejmé, že zájmy zainteresovaných stran jsou zde v rozporu –studenti chtějí platit méně za studium, vláda chce snižovat rozpočet na školství a učitelé chtějí vyšší platy. Je to klasický manažerský problém, který ztěžuje jakoukoli reformu.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz