Anketa České školy: jak politici chtějí změnit školství? 6.

Dnes přinášíme odpovědi Marty Semelové, vedoucí odborné sekce školství KSČM.


Co je podle vás kritériem kvality vzdělávání? Jaký je váš názor na plošné testování v 5. a 9. ročníku?

Kritériem kvality vzdělávání je společenská praxe. Uplatnění absolventů škol na pracovním trhu (pokud je ovšem dostatečná nabídka pracovních míst), jejich schopnost adaptovat se na nové podmínky, kriticky vyhodnocovat informace, které získává, a zaujímat k nim postoj, orientovat se v složitostech života, komunikovat s okolím, rozeznávat hodnoty, mít všeobecný rozhled i odborné znalosti apod.

K plošnému testování žáků nemám zásadní výhrady, i když samo o sobě úroveň vzdělání nezvedne. Beru ho spíš jako zpětnou vazbu pro učitele, žáky i rodiče. Je však ještě zapotřebí vychytat některé technické a organizační nedostatky. Absolutně nerozumím postoji některých rozčilených rodičů, kteří se vehementně testování brání a odmítají posílat své děti v ten den do školy. To za chvíli může dojít k situaci, že ho odmítnou poslat do školy v den, kdy se bude psát diktát nebo písemka nebo budou učitelům diktovat, zda žáka vůbec mohou zkoušet. Musím říci, že k těmto náladám a k snižování prestiže pedagogů mnohdy přispívají svými „dramatickými“ reportážemi i média. Škola a učitel by si zasloužil větší vážnost a úctu.

Co považujete za největší slabinu českého vzdělávacího systému? Jak byste tuto slabinu řešil?

Problém je, že zodpovědnost za vzdělání se postupně přenáší ze státu na někoho jiného. Na kraje, obce i samotné rodiny. Přitom by to měl být právě stát, který by měl zodpovídat na kvalitu, dostupnost a financování vzdělávání. Rozvolnily se vzdělávací programy, na trhu je množství učebnic různé kvality, které navíc na sebe často nenavazují a neodpovídají ani vzdělávacím programům škol. Na základních školách chybí ročníkové výstupy, které by měly stanovit, co mají žáci na konci každého ročníku znát a umět. Výstupy na konci 5. a 9.třídy nestačí. Dítě, který se přestěhuje a změní školu, se dostává do problémů. Spolu s ním pochopitelně i jeho učitelé.

Další slabinou našeho školství je nedostatek financí. Chybí peníze na platy učitelů, vychovatelů a nepedagogických pracovníků, nedostatečné finanční prostředky dostávají školy na učebnice, školní pomůcky, kurzy pro děti, ale i na provoz. Jednotlivé školy to pak řeší všemožnými poplatky a přijímáním peněz od sponzorů, nezřídka z řad rodičů, což určitě není ideální. Střední školy zase bojují o každého uchazeče, protože co žák, to peníze, a přijmou většinou každého, kdo se přihlásí.

A konečně slabinou českého vzdělávacího systému je také nestabilita. S každým novým ministrem školství přicházejí různé reformy a novinky, kantoři neustále něco předělávají, jsou zavaleni papírováním a na samotné učení je méně a méně času. To vše se pochopitelně odráží na kvalitě vzdělávání. Je proto potřeba zklidnit a stabilizovat situaci ve školství, najít zdroje na dostatečné financování, stanovit ročníkové výstupy na základních školách a zavést přijímačky na středních školách, respektive zvýšit nároky na studenty, a vytvořit takové podmínky pro pedagogy, aby se mohli věnovat své práci, tedy výuce.

Jaký je váš názor na úlohu zřizovatele škol v regionálním školství? Jaké změny byste prosazoval ve vztahu zřizovatel-škola-rodiče?

Na obce a kraje se přenesla řada kompetencí a zodpovědnosti, ale už ne dostatek finančních prostředků k tomu, aby svoji roli mohly řádně plnit. Výsledkem je, že se naplňují třídy mateřských a stále častěji také základních škol na co nejvyšší počet, jen aby se ušetřilo. Ve středním školství dochází k slučování oborů, které spolu absolutně nesouvisí, spojují se třídy na maximální počet, ruší se školy, které budou později chybět. Podobně tomu bylo v 90.letech s mateřskými školami. Výsledkem je téměř 60 tisíc odmítnutých žádostí o přijetí v minulém roce. Obce by se proto měly zabývat rozšiřováním kapacity mateřských škol, a to i v tzv.satelitních městečkách např.kolem Prahy, kde se postavily domy, ale na mateřské školy se jaksi zapomnělo. Pokud jde o školy střední, při nutné optimalizaci je zapotřebí vycházet z analýzy demografického vývoje, který by měl být zohledněn v dlouhodobých záměrech rozvoje vzdělávání, a z potřeb pracovního trhu. Při rozhodování o případném slučování by měly vzít v úvahu i zaměření jednotlivých oborů a škol, dostupnost a naplněnost tříd. Za nepřípustné považuji upřednostňování čistě ekonomických zájmů na úkor potřeb žáků i učitelů, optimalizaci veřejného školství ve prospěch škol soukromých a to, aby o existenci školy rozhodovaly zájmy o lukrativní budovy a pozemky. Podpořit je třeba technické a učňovské školství.

Co se týká vztahu zřizovatel – škola – rodiče, mělo by jít o úzkou vzájemnou spolupráci ve prospěch výchovy a vzdělávání, ve prospěch rodin, ale také učitelů a také v zájmu rozvoje celé oblasti.

Odpovědi v anketě:

Miloš Vystrčil, ODS
Ondřej Liška, SZ
Marcel Chládek, ČSSD
Jiří Zlatuška, ANO 2011
Tým Hnutí Úsvit
Marta Semelová, KSČM
Eduard Zeman, SPOZ
Anna Putnová, TOP09
Petr Fiala, ODS
Michaela Šojdrová, KDU-ČSL