Václav Homolka: Podivný dokument ministerstva školství

Od 1. září by měly školy k výuce dějepisu 20. století využívat Doporučení ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které podepsal sám ministr Dalibor Štýs.


Jde zřejmě o materiál připravený předchozím vedením rezortu, jenž nový ministr parafoval, aniž si nechal prověřit daná úskalí. Jde totiž, kromě didaktických rad, o jednosměrně pojatý dokument, který - ač tvrdí, že je třeba ctít »různé pohledy na stejnou událost« - navádí k vytváření jediného pohledu, jediného názoru na tu, či onu událost.

Také vytváření rovnítka mezi »komunismem«, jenž nikde neexistoval, a nacismem je účelové a předem zaměřuje výklad historických událostí s nimi spojených a důvodů jejich vzniku.

Mezi příklady »didaktických cílů« je uváděna »kolektivizace« a »systém komunistické moci«. I jejich výklad je dán doporučeními zaprvé literatury, která má být využívána, a zadruhé také webovými stránkami jednosměrně ideologizujících organizací a pracovišť, jako je Konfederace politických vězňů, Člověk v tísni či například Ústav pro studium totalitních režimů apod.

Jména autorů doporučené literatury a jejich díla zcela jasně směřují výklad látky, a to nejen té uváděné, jako výše uvedené příklady. Přitom existují díla autorů, kteří relativně objektivně zachycovali jednotlivá období našich národních dějin ve 20. století, a to včetně událostí po únoru 1948. Mohu namátkou jmenovat Vojtěcha Mencla, Miloše Hájka, Jiřího Hájka, Milana Otáhala, Eriku Kadlecovou, Roberta Kvačka, Jana Křena, Věru Olivovou, Kolomana Gajana, Tomáše Pasáka, Antonína Klimka, Jana Galandaura ad. Jednosměrný výklad událostí členů Konfederace politických vězňů je znám. Autoři přitom vynechali možnost doporučení materiálů Svazu bojovníků za svobodu, které taktéž, včetně jejich tisku, se zabývají událostmi 20. století a jsou jakousi protiváhou Konfederace. Akce Člověka v tísni svými tzv. pamětnickými akcemi, kde nepřipouštějí jiný než jím zvolený názor, dokonce mění smysl vykládaných událostí. O výsledcích práce Ústavu pro studium totalitních režimů jsme se mohli přesvědčit v nedávných měsících, kdy sami oponenti předlistopadového režimu upozorňovali na jeho neserióznost, špatnou práci s fakty a neumění studovat a pracovat s archivními materiály.

Dokument, který snad z neznalosti oboru a z přemíry úkolů, které Rusnokova vláda, a tudíž i on, musí zvládnout, ministr podepsal, přímo odporuje tomu, co sami autoři na samém počátku deklarují, tj. umožnit žákům a studentům, aby sami pochopili význam události v jejím co nejširším rozsahu a udělali si na záležitost svůj názor. Při tom jim mají, alespoň podle počátečního tvrzení, být poskytnuty různé pohledy na probíranou problematiku. To jim však umožněno není, a tak budoucí generace mají události 20. století chápat jednostranně nenávistně k jiným než předkládaným názorům a k jinému, než je jejich výklad dějin.

Doporučil bych ministrovi školství, aby před takovýmto krokem vyslechl či se poradil v příslušných výborech Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR. Zde by si mohl ověřit, zdali je takový přístup reálný. Například v senátním výboru jsou hned dva stínoví ministři školství (za ČSSD a KSČM).

Václav Homolka, senátor Parlamentu ČR a stínový ministr KSČM pro rezort školství