Učitelé půjdou o prázdninách do školy matematiky profesora Hejného

středa 7. srpna 2013 ·

Odklon od tradiční výuky matematiky spojené s mechanickým memorováním a přejímáním již hotových poznatků, návodů, definic a vzorců směrem k vyučování, kdy si žáci sami vše objevují a které je baví, musí začít u jednoho každého učitele. Tento přístup si plánuje vzít za své více než 100 učitelů prvního stupně základních škol, kteří se přihlásili na Letní školu matematiky u Ledče nad Sázavou. Její již čtvrtý ročník od 9. do 16. srpna pořádá Akademie moderního vzdělávání ve spolupráci s týmem profesora Milana Hejného. Milan Hejný z Pedagogické fakulty UK v Praze je profesorem didaktiky matematiky na Univerzitě Karlově. Jeho nová koncepce výuky matematiky postavená na aktivitě žáků baví nejenom žáky, ale i učitele, kteří se rozhodli podle ní vyučovat.


„V letošním roce se konají dva turnusy letní školy. První turnus je pro pokročilé či mírně pokročilé. Předpokládáme, že tito učitelé mají již aspoň tříletou zkušenost s výukou podle metody profesora Hejného. Vidíme, že několik učitelů jezdí na letní školu opakovaně. Řadu učitelů známe i z jiných seminářů a víme o nich, že výborně podle této metody učí. Tyto učitele postupně uvádíme i do lektorské činnosti,“ říká docentka Pedagogické fakulty UK v Praze Darina Jirotková, která je blízkou spolupracovnicí profesora Hejného a spoluautorkou učebnic.

Učitele v Ledči nad Sázavou čeká od pátku do neděle celkem 20 hodin práce ve 3-5 skupinách podle předem daného programu a dva večery jsou vyhrazeny na volitelný program. V pondělí 12. 8. navazuje turnus pro začátečníky. „Ne všichni jsou však úplní začátečníci. Najdou se mezi nimi i učitelé již trochu obeznámení s Hejného metodou a budou zde dokonce i dva pedagogové z Ostravské univerzity (dr. Renáta Zemanová a dr. Radek Krpec), kteří od příštího roku zařadí tuto metodu i do kurzů didaktiky matematiky v přípravě budoucích učitelů,“ uvádí Darina Jirotková k programu a složení účastníků Letní školy matematiky.

Podle Dariny Jirotkové jsou mezi úplnými začátečníky většinou učitelé, kteří hledají nějaký jiný způsob výuky matematice než tradiční, s nímž nejsou vnitřně spokojeni. „Jsou zde vesměs učitelé, kteří chtějí něco měnit, něco nového se naučit, dále na sobě pracovat. Tady nikoho nemusíme přemlouvat a přesvědčovat,“ shrnuje Darina Jirotková. Profesor Milan Hejný dodává, že Letní škola přitahuje učitele, kteří chtějí na sobě pracovat a neodrazuje je didaktická náročnost nové metody, naopak v ní vidí výzvu i proti efektu vyhořeni.

„I když to na první pohled tak nevypadá, nejdůležitější není obsah našich učebnic, ale metoda práce učitele. Ten přesouvá veškeré objevování na žáky a sám je jen organizátorem práce dětí. To je něco zcela nového a pro mnohé učitele to představuje skoro nepřekonatelnou barieru. Jenže učitel, který se snaží podle našich učebnic učivo pouze vysvětlovat, žádné výraznější úspěchy asi nedosáhne. Určitě nedosáhne spontánního zápalu žáků, jako ti učitelé, co naši metodu aplikují úspěšně,“ poodhaluje podstatu Milan Hejný.

Z letní školy si učitelé vozí chuť do nové práce a pocit smysluplnosti

Cílem Letní školy je poskytnout učitelům kromě znalostí také silný impuls k tomu, aby se zbavili dlouholetých zažitých postupů. „Kvůli tomu tam učitelé jezdí. Setkali jsme se i s učitelkami v těsně předdůchodovém věku, které se s nadšením pouštěly do nového způsobu výuky a litovaly minulých let, kdy se marně snažily, aby jejich žáky matematika bavila. Z minulých škol si učitelé odvezli nadšení, chuť do nové práce, pocit smysluplnosti. Také mnoho kontaktů na další učitele, na lektorský tým a mnozí z nich perspektivu, že budou moci své zkušenosti v roli lektorů předávat dále,“ pojmenovává podstatné zisky prázdninové školy Darina Jirotková.

Lenka Kremlíková ze ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem, která se účastnila již první Letní školy matematiky a letos pojede počtvrté, si ještě dobře vybavuje svoje pocity z objevování „nové“ matematiky. „Pro řadu učitelů, kteří jsou na letní škole poprvé, jsou prostředí jako krokování či zvířátka dědy Lesoně zcela nová a potřebují si je osahat. Učitelé o svých objevech průběžně diskutují a spontánně sdílejí své poznatky z toho, když jsou postupně do metody vtahováni podobně jako jejich žáci,“ říká Lenka Kremlíková, jež svoje nadšení dokáže přenést jak na svoje žáky, tak jejich rodiče, které musela pro nový koncept výuky získat a přesvědčit. Při otázce, zda učitelé svou účast na Letní škole v době svého volna nechápou jako jistou oběť, poukazuje na to, že právě doba prázdnin je optimální čas na rozšiřování odborných obzorů. „Když chcete vyučovat podle této metody, brzy zjistíte, že na všechno sama nestačíte a potřebujete vědět víc. Existuje řada učitelů, kteří chtějí vědět víc a využívají pro to dobu prázdnin,“ říká učitelka z Lysé nad Labem, která se postupně zapojuje do týmu lektorů.

Podle metody profesora Hejného se zatím vyučuje na osmi procentech základních škol v České republice. Zkušenosti s metodou ukazují, že by mohla být účinným lékem na současný neuspokojivý stav matematických znalostí českých žáků. Jejich dalšímu propadu v mezinárodních srovnáních chce profesor Hejný čelit tím, že svou výuku od první třídy staví na přirozené dětské zvídavosti, která je vlastní každému dítěti. Naopak se snaží maximálně utlumit tradiční memorování pouček, vzorců a definic, které z žáka dělá pouhou hlásnou troubu učitele a podle Hejného stojí za tím, že u českých žáků matematika patří mezi nejméně oblíbené předměty.

O Akademii moderního vzdělávání

Akademie moderního vzdělávání poskytuje vzdělávací akce pro učitele k rozvoji matematické gramotnosti žáků již od roku 2007, kdy vyšel 1. díl učebnice matematiky podle koncepce prof. Hejného a kolektivu. Dlouhodobě spolupracuje s lektorským týmem kolem prof. Hejného, pořádá akreditované semináře zaměřené na jednotlivé metody koncepce, školí učitelské kolektivy, které se rozhodly inovativní metody využívat, pořádá odborné konference za účasti autorů koncepce i zástupců ze všech typů škol. Pro zájemce z řad učitelů pořádá také Letní školy matematiky podle této koncepce (v srpnu 2013 se bude konat již 4. ročník této akce). Za tuto dobu proběhla řada vzdělávacích akcí, kdy se učitelé v rámci celé ČR blíže s metodami seznamují. Tento proces je však dlouhodobý, vyžaduje od pedagogů porozumění jednotlivým didaktickým postupům v návaznosti na jejich uplatnění ve výuce. Tento projekt umožní nabídnout učitelům širší školení jak obsahově, tak rovnoměrným pokrytím působnosti v rámci celé ČR.

30 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
7. srpna 2013 v 16:24  

Než padnete na zadek z "metody prof. Hejného", čtěte: http://martisek.blog.idnes.cz/c/320888/O-lamani-zlomku-a-jednom-vynosnem-objevu-Ameriky.html

Anonymní řekl(a)...
7. srpna 2013 v 17:54  

"výuky matematiky spojené s mechanickým memorováním a přejímáním již hotových poznatků"

A vzešli noví Eukleidové, Gaussové,..?
Pobaveně sleduji situaci, jak profesor Hejný "učí" učitele matematiky
hravou názornou metodou např. logaritmické a exponenciální rovnice. Doufám, že počet studentů bude odpovídat realitě, tedy okolo 30. Nakonec se však zjistí, že daná metoda není až tak plošně a věkově šiřitelná. Jedno plus však vidím. Je potřeba, aby některé kolegyně na prvním stupni konečně pochopily to, že matematika nejsou jen počty.Ignorant

Anonymní řekl(a)...
7. srpna 2013 v 19:14  

Nejsem matikář, Konzervatoř - bohužel bez matiky /ta patřila mezi moje oblíbené předměty - hudba mě ale lákala více/. Mám zkušenost: je možné naučit zlomkům v podstatě podobně i pětileté děti z MŠ - ovšem samozřejmě pouze základům :-) Písemný záznam hudby totiž pozůstává kromě výšky tónů i z problematiky záznamu rytmu - založeno na zlomcích, částích z celku /půlky, osminky atd. - už i značení taktu je v podstatě zlomek/. Obešla jsem tradiční metodiku /založenou na pojmech půlka, osminka/ a vytvořila si svůj způsob objasnění. Děti bez problémů pochopily ihned a trvale - akorát netušily, že jde o zlomky - tento pojem na ně čekal až v některém ročníku ZŠ. Domnívám se, že při podobném postupu se využije logického myšlení a představivosti /podobně, jak je tomu v odkazu na článek "O lámání zlomku...../, což je skvělý základ pro samostatný způsob myšlení. Teprv po letech používání tohoto svého postupu jsem četla o metodě prof. Hejného a zjistila podobnost. Nevím, jak přesně lze jeho metodu využít a použít pro výuku matematiky ve vyšších ročnících, nemohu posoudit. Domnívám se ale, že jakákoliv dobrá výuka v prvních ročnících ve kterémkoliv oboru, předmětu, je nesmírně důležitá - jako základ. A základ by měl být co nejvíce pevný a důkladně vybudovaný - "prohmataný" všemi smysly. Možná se z hlediska "vyšší matematiky" názorné nimrání v základech jeví jako zbytečnost, ale /pravděpodobně/ i díky takovým "zbytečnostem" pak i vyšší matematiku jde naučit /možná/ snáze.

Pytlik Blaha řekl(a)...
7. srpna 2013 v 21:21  

Aby ditě mohlo cokoli objevovat, mělo by mít k objevování předpoklady a mělo by chtít objevovat. Co s dětmi, které nemají předpoklady nebo které nechtějí. Nebo co s dětmi, které nepoberou ani onu zavrhovanou tradiční výuku s přejímáním hotových poznatků. A tím nechci v žádném případě říci, že by měly být výše uvedené případy nějak méněcenné. Prostě nastat mohou. Čas od času se i na nižším gymnáziu dívám do očí, které jsou poněkud prázdné. Stane se. A co pak, pane profesore?
Znám to, když třeba začneme s dětmi objevovat nějakou jinou poziční číselnou soustavu než tu, kterou už několik let důvěrně znají, interpretují v ní číslo a dokonce i provádějí aritmetické operace.
A tak se znovu ptám, jak mám rozumět obsahu videa se stavěním stavby (http://bit.ly/130PDAt) a co s dětmi, které se nevejdou na schody (http://bit.ly/130RXaV). Pořád mi nikdo neodpověděl. Snad později některý s frekventantů prázdninové školy.
Ještě k té tradiční výuce. Jsou školy, které učí žáky bojovému umění už stovky let. Učitel techniku předvede, mnohdy ani nic nevysvětlí, a pak se technika cvičí. Rok, dva, deset, dvacet let. Po poměrně dlouhé době, na což už nejsme zvyklí, to možná začne fungovat. V každém případě se ovšem dostavuje něco, čemu by se dalo říkat kultivace těla a ducha. Tuším, že jiná metoda, zázračné osvícení, vedoucí k výsledku NENÍ.
Aniž bych chtěl cokoli zlehčovat, představuji si Hejného metodu vaření guláže. Tolik připálené cibule a zbabrané kližky.

Anonymní řekl(a)...
7. srpna 2013 v 21:50  

Docela mě toto téma zajímá /pisatelka 3. příspěvku/ - jsem zvědavá, jak se k této metodě vyjádří zkušení matikáři.
V hudebce člověk učí děti od 4-5 let až po vysokoškoláky /někteří vydržej/ - samozřejmě každý věk chce jiný přístup. Chápu pane Blaho, že z pohledu matikáře na gymplu nimrání schodišťové může vypadat uhozeně. Třeba je, třeba ne. Člověk mnohé umí posou. Je též pravda, že nemůžeme vyzkoušet všechno - během jednoho života, kt. máme k dispozici - omezený čas. A též kvůlivá psychickému zdraví. Být tak supermanem leda. Jsem toho názoru, že všude leží nějaká ta pravda - je možné si odevšad zobnout to, co je souznějící - tam, kde nenacházím nic rezonujícího, nezobu :-)
Prázdné oči - jasně. Páč všichni dozráváme někdy jindy a působením různých faktorů. Kus od kusu různě. Jediný mustr, univerzální, ten neexistuje - což je ale naprosto skvělé. Musíme tudíž vymýšlet, hledat - a cestou od narození až do.....cíle se tudíž nenudíme.

Pytlik Blaha řekl(a)...
7. srpna 2013 v 22:18  

z pohledu matikáře na gymplu nimrání schodišťové může vypadat uhozeně

To nevím. Matikář nejsem, a s žádným matikářem jsem se o tom nebavil. Ale asi se pobavím. Znám jich pořád ještě pár, s nimiž se dá docela dobře pohovořit. Z hlediska svojí profese se na matematiku dívám jako na pracovní nástroj, ne jako na cíl. Občas si myslívám, že můj pohled na matematiku by mohl být pro děti přínosem.
A pokud se na něco ptám, pak proto, že mne to doopravdy zajímá. Nemohu v žádném případě počítat s tím, že bych se dostal na nějaké školení s touto tématikou. A tak se pídím po informacích a některým instruktážním videím prostě nerozumím.
Celkem bolestně nesu, že se najde poměrně dost lidí, kteří fetišizují vše, o čem ve vzdělávání někdo řekne, že je to moderní, a nejsou ochotni, nebo schopni, mi stručně a jasně odpovědět, svalujíce odpovědnost na mne s tím, že si ze všeho jenom dělám prču, zatímco oni by i život položili za konkurenceschopnost národa pro dvacáté první století.

obyčejná učitelka řekl(a)...
7. srpna 2013 v 22:49  

Nevím, co by Vám, Luďku, odpověděl pan Hejný. Já si myslím, že:
- na schody se nemusejí vejít všichni, protože je znají, takže si je mohou třeba nakreslit (video je asi instruktážní, takže tam asi doopravdy stoupají a klesají - neviděla jsem);
- prostorové stavby nenásilnou formou rozvíjejí prostorovou představivost, obtížnost se postupně zvyšuje, takže nakonec mohou děti kreslit podle stavby druhého svůj plánek (pozor na možné "díry" :), co nevidí si musí domyslet), podle plánku "nakoupit" materiál a stavbu postavit (pak se vidí, zda nakoupily moc nebo málo) atd. (jenom mé dohady).

A k té dvojkové soustavě - ještě jsem neviděla žáka, kterého by nezaujala 4 ve dvojkové soustavě na prstech ;).

Anonymní řekl(a)...
7. srpna 2013 v 22:54  

Soudím, že to mám tak nějak podobně. Moderní - samozřejmě taková značka nemůže být zaklínadlem "léku pro všechno". A není od věci mít pochybnosti - resp. nalézat výhody a nevýhody, fungování nebo nefungování něčeho za určitých okolností a tak. Např. mám info od kamarádky - výborné jazykářky: není možné naučit třídu o obvyklém počtu žáků za 45 minut prakticky ničemu /cizí jazyk/ - chybí čas a prostor k procvičování, mluvení, v daném počtu se žáci vůbec nedostanou ke slovu. Čili za takových okolností je i sebegeniálnější metoda k ničemu. I kdyby byla moderní :-)
Zaujal mě dokument Zakázané vzdělávání /je k nalezení na YT/ - inspirace k zamyšlení.
Ke svému předchozímu příspěvku: zůstalo mimo mé pozornosti - vymazala jsem nedopatřením větu, která začíná: Člověk mnohé umí posou....../doplňuji/dit, až to sám vyzkouší.
Třeba vzletný pocit vítěze v plné síle po přeskoku kozy /tělocvičnové/. Tento pocit např. pro mě zůstane neznámý :-) - ale nepicnu se kvůli tomu :-)

Anonymní řekl(a)...
8. srpna 2013 v 8:27  

Stále mám před sebou rozzářené obličeje kolegyň při zavádění RVP-ŠVP ("konečně bude všechno jinak"), rozzářené obličeje při počátcích tvorby DUM ("budeme učit moderně a zajímavě"), rozzářené obličeje s matematikou pana Hejného ("konečně budeme učit jinak a lépe onu příšernou disciplínu matematiku"). A potom obrovská skepse, zklamání z neúspěchu. Mnohdy návštěva psychiatra (pro přežití je potřeba antidepresiv). Tato metoda není všelékem na současnou výuku matematiky, problémů je mnoho a jsou neřešeny. Ostatně, ještě jsem se nesetkal s vyučujícím matematiky, který by nepoužíval tuto tzv. metodu, byť nevědomky. Ignorant

Anonymní řekl(a)...
8. srpna 2013 v 10:22  

Pane Ignorante, kdo už někdy školil učitele, ví, že je to nad lidské síly. Každý z nich zná vše nejlíp, uznat jiný názor je ostudné, prostě nezavděčíte se. Čím vyšší stupeň školy, tím hůře. Buďme proto rádi, že tentokrát aspoň pár nadšenců je schopno se sjednotit - at nad jógou, jedním z mandarinských dialektů nebo matematikou - hlavně že vůbec chtějí.

Pytlik Blaha řekl(a)...
8. srpna 2013 v 11:12  

kdo už někdy školil učitele, ví,

že pokud už přijdou, chodí pozdě,
pod různými záminkami prchají před koncem,
ke všemu mají tisíc řečí, ruší vtipnými poznámkami,
pořád žbrblají, k čemu jim to bude,
jsou líní,
nedělají domácí úkoly, a když, tak ne sami,
čas výuky tráví na fejsbůku,
při testech podvádějí,
předvádějí se před opačným pohlavím účastníků kurzu, a v případě nouze o opačné, tak i před stejným....
jo, a všechno vědí ze všech nejlépe. To potvrzuji.
Jen ať se učitelé sdružují dle libosti. Jen jsem nervózní vždy, když cítím, že by se předmět sdružování měl z nějakého důvodu stát časem jedinou cestou k světlému zítřku české vzdělanosti. Pak se toho chopí kontrolní orgánové a učitelé v panické hrůze začnou za Hejného metodu, projekty, autoevaluaci, inkluzi, zkompetentňování a zkonkurenceschopňování vydávat kdeco.

Anonymní řekl(a)...
8. srpna 2013 v 12:44  

"se předmět sdružování měl z nějakého důvodu stát časem jedinou cestou k světlému zítřku"

Nebojte se, pane Pytliku, to jsou všechno jen takové poslední pokusy o nadechnutí před definitivním ponořením se pod hladinu.

Anonymní řekl(a)...
8. srpna 2013 v 15:02  

hlavně že vůbec chtějí.

Vůbec jim to neberu, nechť se školí dle libosti. Problém však nastane, až se ony unavené, neodpočaté, ustarané,...kolegyně vrátí do procesu. V září se potom zjistí, že špatně je vyučována vlastivěda. Bude následovat školení pana Nohejla, jak správně využívat "doporučení" MŠMT k výuce novodobých dějin. A tak můžu pokračovat nadále. Co s takovými vyflusnutými kolegyněmi po dobu dalších 10 měsíců? Ignorant

Anonymní řekl(a)...
8. srpna 2013 v 17:02  

Jen aby nenastal "syndrom vyhoření", člověk si asi má opravdu dostatečně odpočinout a nabrat nových sil. To proto, aby působil na žáky svěže a nabit energií a ne se jen bezduše ploužit školními chodbami.

Pytlik Blaha řekl(a)...
8. srpna 2013 v 18:03  

člověk si asi má opravdu dostatečně odpočinout

To možná tak, když má člověk plat jako kapesné nebo když k němu pobírá ještě i důchod. Ne, že bych měl potřebu si nějak refundovat i mnohatisícový rozdíl v platu oproti kolegům, ale občas se musí i něco zaplatit, třeba moje pravidelná měsíční dávka léků a podpůrných prostředků činí nejmémně tisícovku, a tak se musí také něco přividělat.

obyčejná učitelka řekl(a)...
9. srpna 2013 v 12:26  

člověk si asi má opravdu dostatečně odpočinout
Měli byste si ujasnit, co vlastně chcete: karierní řád (výše platu podle DVPP) - dobrá, ale kdy ta školení absolvovat, když ne o prázdninách (ve školním roce za vás suplovat bude kdo?)?

obyčejná učitelka řekl(a)...
9. srpna 2013 v 12:27  

Mimochodem, kvalitní kurz učitele nabije, nikoli dobije.

Anonymní řekl(a)...
9. srpna 2013 v 14:41  

9. srpna 2013 12:26

Milá kolegyně, kdy si potom vyberete dovolenou? Ve školním roce? Zadarmo školení nikdo dělat nebude. Zaplatí to tedy škola, která Vás tam vyšle na cesťák. Jistou možností je, aby se tito učitelé vzdali dovolené a zahráli si tak trochu na Japonce. Tak před těmi smekám. Otázka zní, stojí 99% školení za toto?

Anonymní řekl(a)...
9. srpna 2013 v 15:36  

Někteří kantoři si stále myslí, že spasí svět. Jen se to nějak nedaří. Bohužel nebo bohudík?

Pytlik Blaha řekl(a)...
9. srpna 2013 v 15:53  

kdy si potom vyberete dovolenou?

Před lety, když to ještě vypadalo, že bych mohl být perspektivním učitelem, jsem se účastnil Lipnické letní školy informatiky, kterou mi hradil zaměstnavatel.
1. Chcete mi snad naznačit, že mi dluží cestovní výdaje a deset dnů dovolené?
2. U vás učitelé nečerpají dovolenou na zotavenou podle potřeby a slevových portálů mimo hlavní prázdniny?

Anonymní řekl(a)...
9. srpna 2013 v 16:23  

Mnozí chtějí spasit svět.
Takoví pak jdou na faráře nebo na učitele. Některým to zaměření vydrží hodně dlouho, realitě navzdory.

Pytlik Blaha řekl(a)...
9. srpna 2013 v 19:16  

to zaměření vydrží hodně dlouho

Ono jak komu. V misijní činnosti na ostrovech Fidži nebo na druhém stupni zš v sociálně vyloučené oblasti by kolikrát mnoho nezmohla ani hodně silná víra.

obyčejná učitelka řekl(a)...
9. srpna 2013 v 22:50  

O prázdninách se 6 týdnů 24 hodin denně starám o těžce postiženou dceru, protože ve stacionáři mají dovolenou. Co myslíte tou dovolenou? ;)

Anonymní řekl(a)...
10. srpna 2013 v 11:31  

Na mysli je školství, výdaje do školství, školení,...Jinak dcery je mně velmi líto. Je hnusné od této vytunelované republiky, že se nedokáže postarat o své občany v takových situacích. A taková společnost, která se nedokáže postarat o své nemocné, mrtvé,.. nemá právo na svou existenci. Ignorant

obyčejná učitelka řekl(a)...
10. srpna 2013 v 14:02  

Jááák dcery? Té nic nechybí. Mě by Vám mělo být líto! :)) Pardon, jen žertuji. Včera jsem byla trochu unavená, jinak bych bývala tu poznámku sem do diskuze nevytrousila. Když už o tom ale mluvíme: ona dcera je na tom tak špatně, že pobírá nejvyšší výhody. Když to sečtu, bere víc než já (8000,- důchod a 12000,- příspěvek na péči). Což se může jevit jako slušné. Problém to začíná být, když v dozorčí radě střediska (stacionáře) slyším o problémech s financováním. Za peníze od klientů to neutáhnou a každý rok se třesou, zda dostanou dotace a jak vysoké; a já se třesu, zda budou moci pokračovat, abych nemusela zůstat s dcerou doma (je už dávno dospělá). Protože mě pořád učení strašně baví, a v době, kdy jsem ve škole, je o ni postaráno. A to zaměstnanci stacionáře berou zase ještě méně než já. Za takovou práci! Tak v tom máte pravdu. To nemůže dobře dopadnout...
Ale zpět k tématu - chtěla jsem říci jenom to, že učitel, který se celý rok vydává sám ze sebe, si skutečně může odpočinout, když má štěstí na dobrý kurz nebo seminář.

Anonymní řekl(a)...
10. srpna 2013 v 22:08  

Já mám trochu jinou námitku: poznatků a to nejen v matematice je tolik, že objevování objeveného může někdy sice vést k rozvoji myšlení, avšak nutně vede /v nerozumném množství aplikace této metody/ k situaci, kdy učitel nesplní osnovy z nedostatku času. Připadá mi to jako kdybych se žáky objevila např. nutnost hygieny pro zamezení infekčních nemocí. Nebylo by lepší více využívat problémové vyučování. Pravda experimenty a objevování bych také úplně neodsuzovala. Prostě všeho s mírou.

Anonymní řekl(a)...
11. srpna 2013 v 8:59  

to: Pytlík Blaha z 8.8. v 11:12 - přesně jste to popsal (i když to neplatí jen pro učitele, ale ti by měli jít vzorem jako ukázkoví žáci)

metoda prof. Hejného - při hledání popisu této metody na internetu jsou všude jenom odkazy na novinářské informativní články o této metodě a popis výuky zlomků, ale popis metody nikde není. Je to jakési učení pouze pro zasvěcené a účastníky kurzů? Když je to tak dobrá metoda, mohla by být veřejně publikovaná, stejně jako alespoň osnova kurzu (pokud to není především komerční záležitost).

Je rozdíl mezi matematikou a počty. Počty se musí naučit každý, kdo má alespoň triviální vzdělání (číst, psát, počítat). Matematika už chce představivost a záleží na každém učiteli nebo učitelce zvlášť, jak dovede vyučovanou problematiku vysvětlit.
Tu samou limitu funkce může jedna učitelka odučit tak, že to skoro nikdo ve třídě nechápe a ti lepší se to naučí zpaměti zopakovat nebo ji druhá učitelka vysvětlí tak, že jí pochopí většina úplně lehce. A to je u všech zákoutí matematiky, více či méně pochopitelných.

Memorování: goniometrické funkce pro střední školy se dají učit a naučit tak, že to je jenom věda pro vědu, ale vzápětí se dají aplikovat tak, že žáci plynule přejdou do odborné problematiky (například elektrotechnické, stavební nebo strojní obory) a goniometrické funkce používají stejně jako se naučili vyjmenovaná slova.

Anonymní řekl(a)...
11. srpna 2013 v 9:03  

Obecně /tedy všeobecně/: vidím všude /nejen ve školství/ velké rezervy v ochotě vzájemně si naslouchat a snažit se pochopit JINÝ ZPŮSOB myšlení a vnímání /což považuji za nesmírně obohacující a inspirativní/.
Docela mě mrzí, když se v jinakosti /jiném náhledu, jiném způsobu práce, než je obvyklé/ neumí vnímat obohacující potenciál a ihned se dotyčný /mimošuplíkovej/ odmítne, shazuje, hodí do koše. Protože není většinovej. Většinovej ve smyslu "takto to je jedině SPRÁVNĚ, obvykle, vyzkoušeně - existuje pouze jediná možná správná verze a basta - dál to nebudu poslouchat a zabývat se s tím". Je to jako permanentní válka, boj. Energeticky hodně náročné. Mír vypadá jinak - naslouchání, akceptace, komunikace = prostor pro vzájemné obohacení a tvoření.
Samozřejmě se shora uvedeným by bylo zavedení čehokoliv povinně plošně v kontrastu. Ovšem např. abolvováním semináře se pokusit o pochopení jiného způsobu myšlení může být užitečné. Přičemž /domnívám se/ je nanejvýš důležité nepapouškovat cokoliv, vybírat si, nechat se inspirovat, vyzkoušet /třeba jen něco - nějaký prvek/ a tvoření je na cestě.
Domnívám se, že názorný způsob výuky je užitečný i pro dyslektiky - což se mi potvrdilo nejen z vlastní praxe, ale i po přečtení textu tady:
http://visualllab.net/balance-it
Je tam i odkaz na rozhovor s prof. Hejným. Mírumilovný člověk, který nikomu nic nechce nutit. Nechápu, proč /někdy, někteří/ vidíme za každým stromem partyzána :-)
Chce to vystoupit z válečného stavu /vím, v kontextu léta trvajících událostí ve společnosti nikdo nikomu nevěří, všude samý číhající partyzán :-)/ a zkusit neočekávat všude pouze zklamání anebo újmu - dobří lidé ještě někde jsou /pokud je časem nesežere tržní mechanismus a honba za ziskem/. Vzájemně inspirující a obohacující může být /a JE/ učit hrát na klávesy někoho, komu se nenarodily kompletní ruce a prsty - má dohromady 4. Jiný způsob myšlení, jiná životní filozofie /nesmírně úctyhodná, optimistická/ = učitel se při výuce sám učí /když chce:-)/.

Anonymní řekl(a)...
11. srpna 2013 v 12:41  

Hejného metoda se zdá jako zázračný klíč otvírající dvířka k matematice všem, kdo se ji dosud nebyli schopni naučit.

Každé děcko má svého Hejného.
Každé, které pochopilo vyučovanu látku buď od učitelky ve škole nebo od rodičů doma.

Každý rodič, který se se svými dětmi učí, vysvětluje svým dětem nějakým názorným způsobem jak se sčítá a odčítá, záporná čísla, zlomky, nerovnosti, rovnosti, převody hodin na minuty a sekundy, kolik kg váží 1 litr vody, jaké předměty plavou a které neplavou, jaké látky jsou rozpustné a jaké nerozpustné, a další a další předměty, vyžadující nějaké vysvětlení.
Kdo chce něco vysvětlit, musí to udělat názorně a dělá to názorně. Takže nihil novum sub sole.

Anonymní řekl(a)...
11. srpna 2013 v 12:43  

Různých "zázračných" metod jsem za svůj život viděl již tolik, že mě jíž žádná "nevzruší". Matematická (množinová), RVP-ŠVP, Hejný,...Došel jsem k závěru, že základem úspěchu je genetický předpoklad (IQ) a to, že žák (student) musí chtít. A je úplně jedno, zda jde o nadaného fotbalistu, který nechce trénovat nebo žáka s IQ 90, který sice chce, ale ono to žádnou metodou nejde. Zní to hrozně, ale je to tak. Ignorant

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.