Ondřej Neumajer: Koncept vybavení žáků 1:1 se dotkne všech škol

Pokud vám část nadpisu tohoto článku nic neříká, máte nejvyšší čas se o něj začít více zajímat. Tedy v případě, že se učitelstvím zabýváte a v této životní dráze chcete i v budoucnu pokračovat. Koncept 1:1 je stále častější jak v zahraničí, tak i v českých školách. Zároveň přináší do vzdělávání staronové otázky, a zásadním způsobem mění tradiční podobu vzdělávání.

Ačkoli přesná a sdílená definice neexistuje, koncept 1:1 vystihuje situaci, kdy je každý žák vybaven počítačem, připojením k internetu a vhodným softwarem. Žák může s počítačem pracovat „kdykoli a kdekoli“, tedy jak ve škole, tak například z domova. Pod pojmem počítač si ale nepředstavujme klasický stolní počítač, které dnes ve školách převažují (tzv. desktop skládající se z počítačové skříně, klávesnice, myši a monitoru), ale nějaké kompaktní, lehké a jednoduše přenosné počítačové zařízení, ideálně s dotykovým ovládáním. To jsou počítače nové éry, které mají potenciál transformovat vzdělávání. Dnes se jedná o notebook (netbook, ultrabook), tablet nebo chytrý telefon.

V anglofonní literatuře se používá pro tento koncept označení 1:1 computing, které se ale ukazuje výstižné jen do chvíle, nežli se nad ním více zamyslíme. Takové pojmenování příliš zdůrazňuje přítomnost počítačové technologie. Zkušenosti ale ukazují, že zásadní přínos konceptu 1:1 spočívá daleko více ve změně způsobu učení se každého žáka a jeho přebírání aktivnější role v tomto procesu založeném na využívání jeho osobního zařízení. Proto je mnohem vhodnější takový koncept spíše označovat jako 1:1 learning.

I takové označení ovšem není nejpřesnější a konečné. Již dnes je časté, že lidé u sebe běžně nosí a používají kromě notebooku také chytrý telefon, někteří čtečku elektronických knih a jiní zase počítačový tablet. Zkrátka poměr 1:1 není finální a spíše symbolizuje, že všichni jsou obklopeni a neustále propojeni pomocí digitálních zařízení a samozřejmě internetu. Koncept 1:1 je také zřejmým přechodem od počítačem podporované výuky (computer assisted instruction) k výuce založené na práci s technologiemi (computer based instruction).

Abych nebyl špatně chápán – to rozhodně neznamená, že počítač musí být využit v každé hodině, pro každou aktivitu. Naopak. Ukazuje se, že moderní výuka se neobejde bez nástrojů označovaných jako classroom management, které například umožňují učiteli nejen přesně sledovat, co každý žák na svém zařízení momentálně dělá, ale také mu zařízení dočasně zamknout a přimět jej tím, aby věnoval svoji pozornost učiteli. Rozhodnutí o úplném vytěsnění technologií z nějaké části výuky pak může učinit pouze takový učitel, který si dovede zdůvodnit, proč takové didakticky motivované opatření zavádí. Nikoli učitel, který technologie zakazuje proto, že neví, jak s nimi pracovat. Setrvávání takových bude ve školách stále problematičtější a to pro všechny strany.

Hovoříme-li o konceptu 1:1 na straně studentů, je vhodné se podívat, jak jsou na tom čeští učitelé. A není to zrovna uspokojivý pohled. Výroční zpráva ČŠI za školní rok 2011/2012 uvádí, že o jeden počítač se dělí 2,2 učitelů ZŠ. Jak trefně dodávají kolegové z inspekce, moc dalších zaměstnání, kde by se mezi sebou o jeden počítač přetahovali tři vysokoškolsky vzdělaní pracovníci, asi již nenajdeme. Zpráva také uvádí že tento poměr je jednou z největších překážek pro efektivní využití ICT při výuce, znemožňuje systematickou přípravu pedagogů na výuku při využití ICT. Raději už ani nebudeme rozebírat, že tyto počítače jsou zastaralé s spíše nežli aby byly přenosné, tak mohou kvůli zastaralému operačnímu systému přenášet počítačové viry a různou další záškodnickou elektronickou havěť.

Trend BYOD

Jelikož stát nemá funkční státní koncepci a dlouhodobě plánované a monitorované aktivity v oblasti ICT ve vzdělávání, je téměř jisté, že trend BYOD bude v Česku ten, který bude s iniciativami 1:1 úzce svázán. Bring Your Own Device aplikovaný na školní vzdělávání znamená, že si žáci do školy nosí vlastní zařízení, které využívají k plnění svých studijních povinností a škola jim v tom vychází vstříc. BYOD je organizačně a zejména pedagogicky náročná záležitost, která vyvolává množství nových problémů, možností a výzev. Zpravidla znamená konec homogenních počítačových učeben a vyžaduje od učitelů odlišné dovednosti, nežli které byly dříve potřeba pro organizování výuky na školních počítačích.

Podle výzkumů v komerční sféře, kterou BYOD významně zasáhl (zaměstnanci používají v práci zejm. své chytré telefony a tablety, do kterých ukládají firemní data), nepřináší BYOD zásadnější úspory, spíše je jeho zavedení finančně neutrální. Ale úspory nejsou prvotním cílem, tím je v komerčním sektoru spíše agilita, flexibilita a vyšší produktivita.

Jelikož stát samostatně oblast vybavování škol technologiemi nepodporuje a nezdá se, že by se v této oblasti mělo něco zásadního udát, bude BYOD ve školách stále častější. Za jeden z cílů sice bude většina ředitelů patrně považovat úspory, ale ve skutečnosti to bude především zásadní změna výuky a způsobu učení, kterou BYOD do škol přinese. Samozřejmě pouze v případě, pokud se jej podaří v dané škole úspěšně zavést.

Evropské iniciativy 1:1

European Schoolnet v roce 2012 uskutečnil výzkum 29 iniciativ z 19 evropských států, které byly na koncept 1:1 zaměřeny. Mimo jiné mezi nimi byla i jedna česká – Vzdělávání21, kterou koordinuje Nakladatelství Fraus s dalšími komerčními partnery a v rámci které mají žáci a učitelé k dispozici interaktivní tabuli, učitelský počítač a osobní notebook pro každého z žáků.
Aby bylo zřejmé, že se nejedná o nějaký okrajový pedagogický výzkum, musím uvést, že do těchto ověřování bylo v součtu zapojeno 620 tisíc škol a téměř 17 milionů žáků. Jednalo se o ověřování jak lokálního, tak i národního rozsahu.

Hlavním důvodem pro organizování takovýchto iniciativ mají být změny ve výuce a zavádění inovací do vzdělávání. Jiným často udávaným cílem jsou rovné šance, konkrétněji rovný přístup k ICT a vzdělávání i pro žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí. Třetím nejčastějším důvodem je rozvoj ICT dovedností žáků a zvyšování motivace.

U šíření rovných šancí se musím zastavit a připomenout, že známý americký expert na vzdělávací technologie Alan November jej označuje za jeden z mýtů digitálních technologií. Ač všichni předpokládáme, že technologie automaticky zajišťují rovný přístup, tak v praxi je to právě naopak a ICT často společnost ještě více polarizují. Přesvědčení, že přítomnost technologií něco sama o sobě automaticky vyřeší, se dlouhodobě ukazuje jako naivní a pedagogickým výzkumem dávno vyvrácená.

Jednotlivé iniciativy 1:1 se vzájemně liší v přístupu k podpoře učitelů. Někde je vzdělávání učitelů ponecháno na škole, která organizuje setkávání a vzdělávání zapojených učitelů. Jinde byly do role organizátorů zapojeny krajské nebo národní vzdělávací organizace, v některých státech se tohoto úkolu zhostily vysoké školy a v některých byla tato úloha přenechána komerčním subjektům, zpravidla firmám, které současně dodávají do škol počítače. To je částečně i příklad ČR, kde absence uplatňované národní strategie podpory technologií ve vzdělávání přenechává důležitou úlohu ověřování daných modelů zcela na komerčním sektoru. Očekávat, že by se této praxe zhostily z vlastní iniciativy české pedagogické fakulty, mohou jen opravdoví snílci a naivkové.

Klíčová zjištění

Nezávislí odborníci, kteří jsou ve většině těchto evropských iniciativ zapojeni jako hodnotitelé a výzkumníci, nejčastěji konstatují, že koncept 1:1 přináší pozitivní dopad na motivaci žáků k učení a podporu na studenta zaměřených aktivit. Jen několik výzkumů ale označilo prokázaný dopad realizace projektu na studijní výsledky žáků nebo na rodiče jako ty, kteří z projektu benefitovali.
Nejdůležitějším zjištěním z ověřování konceptu 1:1 v různých školách EU jepožadavek na strategické plánování při zavádění tohoto konceptu do výuky. Jednoznačně se ukazuje, že pro dosažení úspěchu a udržitelnosti této zásadní změny způsobu výuky je nutné se zaměřit na širší soubor činitelů, které umožňují ve školách realizovat inovace.

Konkrétněji si to lze představit jako odklon od dříve uplatňovaných jednorázových proškolení celého učitelského sboru a naopak příklon k promyšlené podpoře metodiky výuky, kterou nabízejí různorodé pobídky pro učitele a především jejich síťování. Pro úspěch udržitelnosti konceptu 1:1 je nutná dlouhodobá strategie a odpovídající opatření v oblasti vzdělávání učitelů.

Abychom si pod těmito doporučeními dovedli představit něco konkrétního, uveďme příklad české síťovací iniciativy komunity pedagogů. Jedna s celostátním rozsahem se sdružuje kolem Metodického portálu RVP.CZ,pravidelně komunikuje on-line a zcela dobrovolně pořádá i prezenční víkendová setkávání, kde se hovoří především o tom, jak kdo ve své škole vyučuje, sdílejí se osvědčené příklady z praxe. Myšlenkovou líheň tohoto konektivistického pojetí spolupráce učitelů ideově zastřešuje Učitelský Spomocník (http://spomocnik.rvp.cz/). Jiným příkladem jsou iniciativy českých poboček velkých technologických společností jako jsou Microsoft, Apple a Google, které si hýčkají své komunity nejaktivnějších učitelů, inovátorů, kteří jejich produkty v českých školách používají, ověřují a samozřejmě v konečném důsledku i propagují. Tato podpora probíhá mnoha způsoby: od organizování školení, která jsou pro účastníky zdarma, přes vysílání učitelů na krátké stáže či konference v zahraničí či zajišťování internetového on-line prostředí pro danou komunitu až po materiální podporu směrovanou do tříd těchto učitelů.

Jiným tuzemským příkladem podpory učitelů v začleňování technologií může být soutěž DOMINO (http://domino.nidv.cz/), která umožňuje učitelům si vzájemně představovat vlastní digitální učební materiály či celé školní projekty.

Má-li být koncept 1:1 úspěšný, musí se dlouhodobé plánování školy zaměřovat na více oblastí. Patří mezi ně stanovení cílů, tedy čeho chceme zavedením konceptu 1:1 dosáhnout, průběžné hodnocení včetně určení milníků, monitorování průběhu, kontinuální vzdělávání učitelů a další podpůrné mechanismy, které jsou zaměřeny nejen na učitele, ale také na další aktéry školní komunity, jichž se změny týkají. Typicky tedy na rodiče, kteří jak ukazují evropské zkušenosti hrají v konceptu 1:1 klíčovou roli a to nejen proto, že v případě BYOD jsou to oni, kteří se vlastně stávají investory této změny. Příkladem českého nástroje pro podporu integrace ICT do života celé školy je volně dostupný plánovací a evaluační nástroj Profil Škola²¹, vizhttp://skola21.rvp.cz/.

Byla by ale chyba zúžit pozornost a sledovat pouze výukové výsledky žáků. Svoji pozornost musí vedení školy věnovat také dalším faktorům jako je zájem žáků o výuku, jejich docházka, resp. absence ve škole, chování při výuce, motivace, vzájemná spolupráce atp. Důležitá je kombinace všech tří dimenzí inovace: technologické, pedagogické a organizační.

1:1 learning je koncept, o kterém budeme ještě hodně slýchat. V některém z dalších čísel tohoto časopisu se pokusíme přinést konkrétní příklad české iniciativy, jejímž cílem je zavedení tabletů do výuky v několika českých školách stejného zřizovatele a pokusíme se shrnout doporučení pro další školy a zřizovatele, která z této realizace vzešla.

Zdroje

BOCCONI, S; KAMPYLIS, P.; PUNIE, Y. Analysis of recent 1:1 learning initiatives in primary and secondary schools in Europe. UNESCO Bangkok, 2013. Dostupné z http://www.unescobkk.org/education/ict/online-resources/databases/ict-in-education-database/item/article/analysis-of-recent-11-learning-initiatives-in-primary-and-secondary-schools-in-europe/

BOCCONI, S; KAMPYLIS, P.; PUNIE, Y. Framing ICT-enabled Innovation for Learning: the case of one-to-one learning initiatives in Europe. European Journal of Education. Březen 2013, č. 48, str. 113–130. Dostupné zhttp://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ejed.12021/full

MULL, B. Myths and Opportunities: Technology in the Classroom. November Learning. 27. 3. 2009. Dostupné z http://novemberlearning.com/myths-and-opportunities-technology-in-the-classroom/

NEUMAJER, O. Koncept vybavení žáků 1:1 se dotkne všech škol. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer. 6/2013, strana 18-19. ISSN: 1214-8679.